Nevěsta Pavla: „Manžel mně čekal cca 5 minut, všichni po něm pokukovali, farář dokonce k němu přišel, jestli jsem si to nerozmyslela.“

Naše nevěsty

12. říj 2017
Daniela Malá
Jan Berounský

Pavla by si svého milovaného Dominika vzala i kdyby jí dal "jen" prstýnek z pampelišky. No… Prstýnku z pampelišky se sice nedočkala, ale prstýnku z aloe very ano! :-). O tom, jak se stalo tohle netradiční zasnoubení a jak probíhala jejich červencová svatba v barvě Tiffany blue si dnes můžete přečíst.

Potkali jste se na romantické datum, a to přesně na Valentýna. Jak váš příběh pokračoval dál? To naše rozhodné setkání bylo na plese, kam jsme původně ani jeden neplánoval jít. Osud nás svedl dohromady na tanečním parketě. Už v ten moment mě manžel okouzlil, nejen tím, jak uměl tančit, ale zejména svým chováním. No a tam to začalo, nejdříve jsme si psali smsky a pak jsme šli na oficiální rande.

Háček byl akorát v tom, že manžel již studoval VŠ v Praze a já jsem byla na opačném konci republiky. Ten první rok byl docela zlomový, během něho jsme zažívali nejen ty krásné chvíle zamilovanosti, ale plno všemožných nepříjemností. Našli jsme jeden v druhém silnou oporu, důvěru a pocit bezpečí. Po tom roce jsem se rozhodla, že se přestěhuji za manželem do Prahy, kde začala další etapa našeho vztahu.

Kdy se odstartovalo vaše svatební "šílenství? Respektive kdy a jak jsi byla požádána o ruku? Už před našimi zásnubami jsem se dojímala u videí na internetu, které se týkaly žádostí o ruku. Samozřejmě, že jsem o tom před manželem mluvila a tím jsem ho utvrdila v pocitu, že i jeho žádost musí být stejně originální, úžasná a perfektní. Pak na to během dovolené na Srí Lance nějak padla řeč a já jsem mu řekla, že bych si ho vzala i kdyby mi dal prstýnek z pampelišky.

No a asi během čtvrt hodinky mě požádal o ruku s prstýnkem z aloe very na krásné tajné pláži. Zaskočilo mě to. Asi třikrát jsem se ho zeptala, jestli to myslí vážně. Nicméně po příletu domů jsem dostala i krásný prstýnek s kamínkem, jako potvrzení, že to opravdu myslí vážně. „Svatební šílenství“ začalo až po mých státnicích, kdy jsem začala s přípravou.

Vaše zasnoubení jste před celým světem ještě dva měsíce tajili. Co vás k tomu vedlo? My jsme ani moc neplánovali, že si to necháme tak dlouhou dobu pro sebe. Prstýnek, který jsem dostala, mi byl trochu větší. Když jsme přijeli z Prahy, tak jsme to našim rodičům oznámit chtěli, ale ještě při cestě k nim jsme se stavili do zlatnictví, kde nám paní navrhla, že prstýnek udělají nový.

Tím padla i ta myšlenka oznámení zásnub. Říkala jsem si, že první, co budou chtít všichni vidět, je prstýnek a ten bych já neměla. S manželem jsme se tedy rozhodli počkat a musím říct, že to mělo své kouzlo – mít společné tajemství, ale zase jsme museli být opatrní, abychom se nikde neprořekli.

Podle čeho jste vybírali barvu do které jste svatbu ladili? Volba barvy byla asi to nejzásadnější, na čem jsme se s manželem nemohli shodnout. Nakonec zvítězila barva podle značky TIFFANY & CO, která balí šperky do nádherných tyrkysově modrých krabiček. Odstín jsme tedy zvolili Tiffany blue v kombinaci s bílou a já z toho měla strašnou radost, protože ta barva se mi prostě od začátku líbila.

Co si pro tebe holky vymyslely na rozlučku se svobodou? Na moji rozlučku se nás sešlo neuvěřitelných 12. Holky mi zavázaly oči a autem mě přemístily do nějaké budovy. Posadily mě a řekly, ať se svlékám. To se mi teda úplně nechtělo. Myslela jsem, že si dělají srandu. Musela jsem si sáhnout na kamarádku, že se taky vysvléká :-D. Myslela jsem si, že jdeme na bazén. Nakonec mi tedy holky oblékly sportovní oblečení a odvedly mě do prostoru, kde mi konečně rozvázaly šátek a byly jsme ve fitku a tam byly trampolínky, které miluji.

Na sobě jsem měla triko "Nevěsta". Udělaly pro mě JUMPING PARTY. Prostě bomba. Na poslední písničku jsem šla předcvičovat já a strašně jsem si to užila. Po jumpingu jsme se přesunuly k mé svědkyni, kde bylo pohoštění, výzdoba a trochu odpočinku. Pak jsme se všechny začaly chystat do stylu Velkého Gatsbyho.

Odjely jsme do klubu, kde jsme měly VIP salonek a tam byla výzdoba Bride to be, raut, … Holky pro mě měly nachystané úkoly a dárečky. Hrály písničky z Velkého Gatsbyho a poté jsme šly na disco, kde zrovna byla retro party. V 5 ráno jsem se dostala domů plná dojmů a s pocitem štěstí, že mám kolem sebe tak skvělou partu.

Připravila sis pro drahého dopis, který mu svědek předal v den svatby. Připravil si on něco pro tebe a jaké byly jeho reakce na dopis? Jeho reakce na můj dopis byla kontrolovaná. Natáčeli ho, tak si myslím, že kdyby ho četl sám v soukromí, byl by dojatý více, ale moc se mu líbil. Dopis si schoval do naší svatební krabice, kde máme plno dalších přání a slíbili jsme si, že si ji za rok vytáhneme a při dobrém vínku si zavzpomínáme.

Já jsem od manžela dostala dopis a obrovskou knihu, kde jsou nalepené naše společné fotky od našeho prvního setkání až přes dovolené, výlety, zásnuby a svatbu. Také je v ní napsáno, že od 1.7.2017 budeme knihu psát společně. Na poslední stránce knihy na mě čekalo překvapení, a to byl poukaz na svatební cestu na Bali.

Před svatbou jste chodili na přípravu k faráři. Co vám to dalo? Doporučila bys to všem párům? Všichni, kdo chystají církevní obřad, by si přípravou měli projít. Pan farář nás oba zná, takže naše setkání byla příjemná a plná úsměvů. Řešili jsme manželské sliby, průběh obřadu a jaké dokumenty snoubenci musí vyplnit na úřadě. Člověk si uvědomí, že to není jen o tom, že si řekneme ANO. My v tom cítíme trochu více. Je to uzavření jedné etapy života a začátek něčeho nového společného. Navíc když k tomu člověk přidá ten duchovní rámec, má to zase jiný rozměr.

Který moment ze svatby pro tebe byl ten nejkrásnější? Je hodně těžké vybrat jen jeden moment. Celá svatba pro mě byla naprosto srdce beroucí, hlavně obřad, sliby a první novomanželský polibek. Ale mám takové další tři opravdu zásadní momenty. První bylo poděkování rodičům. Vnímala jsem to jako takový poslední moment, kdy „patříme jenom jim“ a nikdo by tento akt neměl opomenout.

Další silný moment byl před tím, než jsem vstoupila do kostela před všechny. Byla jsem v tu chvíli nervózní asi nejvíc z celého dne, jestli vše klapne atd. ale všichni byli tak skvělí, usměvaví, krásní, že potom stres opadl. Třetí krásný okamžik byl, když nám šéfkuchař rozbil talířek pro štěstí. Při zametání nám přišli na pomoc moje zlatíčka – Viky a Eda – kluci, které jsem hlídala v Praze.

Odpolední program jste měli naplánovaný venku,ale když ses probudila do svatebního rána, tak pršelo. Měli jste plán B? Obřad jsme měli v kostele, ale veškerý odpolední program byl plánován ve venkovních prostorách zámku. I den před svatbou silně pršelo, takže se musela veškerá výzdoba schovat. Předpověď také nebyla vůbec příznivá, sledovala jsem to týden dopředu a měnilo se to vážně, co hodinu – dělala jsem si i report.

S manželem jsme se však nenechali počasím odradit. Záložní varianta samozřejmě byla, ale docela by to vše zkomplikovalo. Naším zájmem bylo využít prostory zámku na maximum, aby každý jeho koutek ožil. Ráno vypadalo, že bude opravdu nehezky, ale naštěstí se počasí umoudřilo a bylo příjemných 24 stupňů a potkala nás jen jedna přeháňka, zrovna když jsme se fotili. Nakonec nám i to štěstí chvilku pršelo.

Popíšeš vtipnou historku s turisty? 😀 Určitě :-D. Jelikož jsem nechtěla být viděna svatebčany před obřadem, tak jsem během jejich přemisťování do kostela čekala schovaná u vstupu zámku za dveřmi s mým taťkou. Kostel je vzdálen jen 20 metrů, takže jsem viděla, jak všichni čekají před kostelem. No a v ten moment přišli k zámku dva turisti. Já jsem jim sdělila, že je zámek uzavřen, že mají přijít v pondělí. Jenomže oni, že jsou z Brna a že v pondělí už tady nebudou a jaká je to škoda.

Můj taťka jim tedy dovolil, aby šli omrknout alespoň nádvoří. Začal jim vyprávět celou historii zámku a já už byla opravdu nervózní, protože před kostelem už nebyl nikdo ze svatebčanů, svatební pochod zněl stále hlasitěji, tak jsem na taťku zavolala: „Tati, já už bych se ráda vdala.“ 😀 Tak jsme turisty vyprovodili a vydali se ke kostelu. Poté mi manžel říkal, že čekal cca 5 minut – že všichni po něm pokukovali, farář dokonce k němu přišel, jestli jsem si to nerozmyslela.

Během focení se ti ztratil podvazek. Kde se nakonec našel? Při převlékání do večerních šatů jsem zjistila, že jsem podvazek ztratila. Byla jsem z toho smutná. Na druhý den mi manžel řekl, že něco našel a držel v ruce podvazek :-D. Měla jsem radost, že se neztratil a on měl zase radost, že se podvazek nemohl dražit. Podvazek jsem ztratila, když jsme se fotili v obilí, manžel šel za mnou a podvazek měl zbytek dne u sebe.

Měli jste harmonogram vašeho svatebního dne. Podařilo se vám ho dodržovat? Myslím si, že harmonogram je skvělá věc. Věděli jsme, že uvedené časy jsou však pouze orientační. Určitě jsme se nechtěli stresovat tím, že něco není přesně v danou chvíli. Musím však říct, že ten den tak krásně plynul a náš harmonogram docela seděl.

Jak zpětně s manželem hodnotíte celou vaši svatbu? Svatbu hodnotíme i dle ohlasů svatebních hostů za velmi vydařenou. Pro nás to bylo opravdu jedinečné. Za tím vším je ale obrovský kus náročných příprav a plánování. Byl to vyčerpávající rok, ale zase jsme do toho dali vše a to se nám pak vrátilo v podobě usměvavých a spokojených svatebčanů z čehož jsme měli největší radost.