Nevěsta Pavlína: „Nejvíc mě stresovaly svatební šaty. Byl to horor až do posledního okamžiku.“

Naše nevěsty

2. lis 2016
Daniela Malá
Radek Šviderský

Povětšinou se svatba koná do roka a do dne od zásnub. Pavlína s Pavlem si dobu zasnoubení sice protáhli, ale na přípravu samotné svatby si nechali pouze tři měsíce. A i když samotná nevěsta tvrdí, že výzdoba by se dala ještě víc vyladit, dle mého jejich svatba patřila k těm nejvíce inspirujícím v tomto roce.

Pavlí, jak dlouho jste s Pavlem pár? Poprvé jsme se setkali na Strahově, kde jsme tehdy oba bydleli. Bylo to někdy v roce 2007. Já jsem za sebou měla čerstvě prvák na architektuře, zato on už byl starý strahovský harcovník. Seznámil nás společný kamarád (můj soused na kolejích a jeho spolužák z FELu) na koncertě své kapely Choré vzťahy.

Čekala jsi žádost o ruku? Nečekala, v tomhle umí být muž velký tajnůstkář.

Trápily tě před svatbou nějaké svatební můry? Vlastně ne, neměla jsem příliš čas nad tím přemýšlet. Navíc jsem se po spoustě let plných stresu ve škole naučila, že všechno nějak dopadne :-).

Byli jste zasnoubení 7 let, ale na svatbu došlo až teď, v roce 2016. Co vás rozhoupalo a proč svatba nebyla dřív? Důvody byly zcela pragmatické. Dcerka už dospěla do věku, kdy ji začalo zajímat, proč nemá maminka stejné příjmení jako táta. A druhým důvodem byla plánovaná stavba domu, který je teď na pořadu dne.

Na přípravu svatby jste měli jen tři měsíce, což je docela šibeniční doba. Co tě stresovalo nejvíc? Svatební šaty. To byl opravdu horor až do posledního okamžiku.

Jakto? Jaká za nimi byla cesta? Velmi trnitá. Od začátku jsem věděla, že to bude oříšek. Nemám zcela konfekční postavu (jen 158 cm), mám ráda minimalismus (takže svatební salony v ČR jsou pro mě z 98% úplně mimo mísu) a nemám úplně standardní účes, takže se ke mě ty princeznovské šaty vlastně ani nehodí. Dalším problémem byl značně omezený budget. Nejdřív jsem obešla bezvýsledně pár salonů, kde jsem dostala dojem, že to bude beznadějné. Tak jsem si riskla objednat šaty v Číně.

Po dlouhém čekání se bohužel dostavilo zklamání, protože mi šaty neseděly a vlastně ani neslušely. Takže jsem se vydala zoufale znovu na tour po salonech. V jednom ostravském salonu jsem narazila na šaty, které byly "TY ONY", jenže za půjčovné chtěli 15 000 a navíc mi je nechtěli zkrátit na mou trpasličí postavu. Proto jsem se po dalším váhání rozhodla nechat si je ušít.

Vytipovala jsem si jednu slečnu a šaty jí zadala – to bylo asi měsíc před svatbou. Pak jsme řešily látku, konzultovaly výsledný vzhled a najednou byly dva týdny do svatby a slečna stále nezačala se šitím. Co víc, po urgencích mi napsala, že má zánět průdušek a nemůže ani vstát z postele, natož šít. Ptala jsem se jí tedy, jestli to stihne, když na to má jen týden a ona tvrdila, že ano. Byla jsem nervózní jak sáňky v létě, ale řekla jsem si, že to nějak dopadne :-).

Šaty mi skutečně dovezla týden před svatbou, kdy jsem už odjížděla na Moravu, přímo do práce, dvě hodiny před odjezdem vlaku. Bohužel, zpracování dost odpovídalo času, který na ušití měla, takže jsem odcházela na vlak se slzami v očích a přesvědčená, že se fakt nevdám. Naštěstí, šikovná babička šaty poopravila a myslím, že nakonec svůj účel splnily.

Nejen šaty, ale i květinový náhrdelník byl úžasný. Kdo je jeho autorem a můžu se zeptat, na kolik tak vyjde? Autorem je frýdecká květinářka, paní Kristýna Jursová (má květinářství na zámeckém náměstí). Cenu netuším, dělala mi i kytici, kytky maminkám, házecí kytku a vazbu na stůl, takže jsme platili za celek. Byla moc vstřícná a opravdu odhodlaná vyjít mým neskromným požadavkům maximálně vstříc.

Z čeho jsi měla ve svatební den největší radost? Z toho, že i přes hodně krkolomný začátek jsme se nenechali otrávit a nakonec to byla super párty :-).

Kdo se staral o koordinaci svatby? Moc mi pomohly moje kamarádky Terezka a Markéta. Ale byla to malá svatba, takže zas tolik koordinování v tom nebylo, jen klasika – vývazky a slivovička na přivítanou :-).

Na Beremese rozhodně patříš k nevěstám, jejichž přípravy svatby se hodně sledovaly. Našla sis tu v holkách oporu nebo i kamarádku? Tak to bych moc netvrdila, netrávila jsem na Beremese tolik času diskusemi. Sledovala jsem ale s potěchou přípravy svatby Sirreal, Monny3 a díky Kissrose jsme měli našeho skvělého fotografa.

Jaký byl svatební obřad? Hodně dramatický. Začalo to deštěm, který nás překvapil 10 minut před začátkem obřadu. Stále jsme doufali, že to klapne a obřad bude venku. Bohužel jsme půl hodiny marně čekali, že přestane pršet. Nakonec jsme museli vše promočené přenést do červenobílého hasičského stanu. Poté to pokračovalo taky dost z vesela.

Pán, který měl na starosti hudbu, ji bez varování spustil. Nikdo z hostů nebyl ve stanu, my nebyli nachystaní. V mých představách krásný romantický pochod uličkou na hudbu, kterou oba milujeme, se změnil ve zběsilý úprk, prodírajíc se davem zmatených hostů, kteří se zcela nelogicky kumulovali přímo u jediného vstupu do stanu. Nakonec jsme byli ale tak rychlí, že jsme pod slavobránou další tři minuty trapně stáli, než nám ta hudba dohraje.

Pak se zdálo, že už bude vše probíhat v klidu a pohodě a jen nás lehce rozptylovaly kapky, které nám ze slavobrány sem tam ukáply mezi oči nebo za krk. V momentě, kdy oddávající pronášel ono "Ve zdraví i v nemoci", můj bratr vykřikl: "Volejte sanitku!" Mému strejdovi se udělalo nevolno a poroučel se k zemi. Po prvotním šoku jsme se jen modlili, aby to nebylo nic vážného. Naštěstí to byla jen dehydratace a strýci se brzy udělalo lépe. Ovšem, na sanitku jsme čekali další půlhodinu. Obřad jsme si pak střihli pro velký úspěch ještě jednou, už alespoň bez nástupu. Uffff… Noční můra každé nevěsty, řekla bych.

Všechny dekorace byly vymazlené a promyšlené. Vše sis dělala sama? Ano, výzdobu jsem si dělala sama, ale určitě by šlo vymazlit a promyslet to ještě mnohem více, leč bohužel, čas už nezbýval.

Zopakovali byste si vaši svatbu? Rozhodně. Ten obřad mne pořád trochu mrzí, člověk si to přeci jen maluje dost poklidněji, ale alespoň máme opravdu na co vzpomínat :-).