Nevěsta Monika: „Oproti dnešnímu trendu focení v polích a ve stodolách, jsem chtěla fotky z centra.“

Naše nevěsty

10. led 2017
Daniela Malá
Radek Fouček

Monika s Kubou jsou hlavními aktéry dnešního rozhovoru. Znali se už od základní školy, ale v lásku se to přehouplo až v jejich dospělosti. Jako místo, kde si slíbí svoji věrnost a lásku a následně to oslaví, si vybrali Dům umění města Brna, z něhož mají super fotky!

Při jaké příležitosti jste se seznámili? S Kubou jsme se znali už ze základní školy. Chodili jsme do vedlejší třídy, ale nikdy jsme se nekamarádili, prostě jsme věděli, že ten druhý existuje. A v roce 2010 jsem vyrazila s kamarádkou, mimochodem mojí svědkyní, slavit její narozeniny a v klubu (u kterého jsme se nostalgicky nechali vyfotit i v den svatby) jsme se náhodou potkali, dali se do řeči a tu řeč jsme ukončili až k ránu.

Pak proběhlo pár SMS, rande a do dvou týdnů jsme spolu začali žít a ještě nás to neomrzelo. Takže u nás se mísí příběh o lásce ze základní školy, což je veliká romantika a příběh o seznámení v klubu se skleničkou v ruce, což moc romantika není. Je to vlastně jako my, jsme oba spíš cyničtí realisté a k tomu pasuje i začátek našeho společného příběhu.

Kde a kdy zazněla ona magická otázka "Vezmeš si mě"? Na žádost o ruku vzpomínám moc ráda, byl to pro mě kouzelný okamžik. Bylo to na Štědrý den, což je u nás trošku speciální, protože mám zároveň narozeniny a kdysi můj milý prohlásil, že na Vánoce by mě určitě o ruku nežádal, protože je to klišé, takže jsem to opravdu nečekala. Každopádně, dopoledne jsem klasicky dostala dárek k narozeninám a po večeři jsme si rozdělili vánoční dárečky. Po všech dárcích na mě čekala ještě veliká krabice, a když jsem ji otevřela, byl v ní papír a na něm napsáno "POUKAZ NA CELOŽIVOTNÍ LÁSKU", což bylo hrozně milé, koukala jsem do krabice a smála se. A milý říkal, že když se mně ptal, co chci za dárek, že jsem říkala, že jen chci, abychom byli spolu, a tak mi to chce slíbit do konce života a že k tomu patří ještě něco. Klekl si a vytáhl ze saka krabičku s prstenem. A pak jsem brečela, smála se a byla hrozně šťastná.

Zatím asi opravdu nejvíc emotivní moment mého života, protože přišel nečekaně a měl pro mě obrovský význam právě tím, že vyjadřuje jeho rozhodnutí stát se mým mužem a přání, abych já byla jeho ženou.

Před svatbou jste založili vaše facebookové svatební stránky. Co všechno jste tam dávali a osvědčilo se vám to? Na Facebooku jsme udělali skupinu a pozvali jednotlivé hosty. Přišlo nám to jednodušší než dělat webové stránky o svatbě. Když jsme totiž sami byli hosty na svatbě, která stránky měla, nechtělo se nám na ně speciálně přihlašovat a dívat, zda je tam něco nového. Takto se všem nový příspěvek ukázal na Facebooku, kam se stejně dívají.

Dávali jsme tam informace ohledně místa, dopravy, harmonogram atd. A taky to byla výhoda pro hosty, že rovnou viděli, kdo další je zvaný a mohli se spolu domluvit třeba na společném dárku. Po svatbě zase do skupiny mohli všichni sdílet fotky ze svatby a my jsme tam ve finále dali i odkaz na webovou galerii fotek od fotografa.

Bylo něco, na čem bylo těžké se s Kubou shodnout? Popravdě mě nic nenapadá, máme podobné názory skoro na všechno a snadno se shodneme. To jsme si potvrdili už při rekonstrukci a zařizování bytu, kde jsme se taky na všem jednoduše domluvili. A když už se v něčem najde rozpor, tak pokud jeden něco moc chce a druhému to extra nevadí, rozhoduje ten, který to chce. Tohle pravidlo se nám ve vztahu osvědčilo a vyřeší skoro jakýkoliv problém.

Jak jste trávili večer před svatbou? Odpoledne jsme ještě odvezli dekorace a alkohol na místo svatby a večer už jsme neměli co dělat, takže jsme si doma otevřeli lahev vína, objednali pečená žebra a užívali si poslední společný večer jako „kluk a holka“, co spolu chodí.

Byla jsem ráda, že jsme se nestresovali a byli v pohodě, myslím, že nás to pohodově naladilo i na následující den svatby. I když si takové večery děláme celkem často, tak tento byl samozřejmě výjimečný a bylo skvělé, že jsme mohli být sami spolu, užívat si předsvatební tulení a těšit se na svatbu společně a bez stresu.

Ženich měl do posledního momentu dva svědky. Jak to v den svatby nakonec rozsekli? Na začátku obřadu, kdy paní matrikářka představovala snoubence a svědky, si kluci dali „kámen, nůžky, papír“ o to, kdo se jako svědek podepíše, takže to byl tzv. oficiální svědek, ale jinak jsme je jako ženichovi svědky brali celý den, seděli s námi také oba v čele svatební tabule i s mojí svědkyní.

Měla jsi vysněné místo pro váš obřad? Neměla jsem vysněnou svatbu, šaty ani místo, takže se vše řídilo momentálními nápady. Pro svatbu jsme hledali trošku netradiční místo, které by odráželo náš styl a vkus. Také jsme chtěli, aby celá svatba proběhla na jednom místě ideálně s možností obřadu v pěkném prostředí venku.

Z pár možností, které jsme si v rámci Brna vytipovali, jsme zvolili Dům umění, což je krásná funkcionalistická budova v centru města a hned jakmile jsme se tam byli podívat, jsem věděla, že i z interiéru budou krásné fotky. Samotný obřad jsme potom připravili v parku za Domem umění, vše tedy bylo jen pár kroků od sebe, jak jsme si to přáli a bylo to skvělé pro nás i pro hosty, kteří nemuseli nikam přejíždět.

Hodně důležité pro nás (popravdě hlavně pro mě) byly fotky a chtěla jsem, trochu oproti dnešnímu trendu focení v polích a ve stodolách, fotky z centra města, což naše místo skvěle umožnilo, takže jsme na focení nemuseli nikam jezdit a během hodinky jsme měli nafocené jak fotky v parku, tak v ulicích města a hosté na nás nemuseli moc dlouho čekat.

Stanovili jste si určitý svatební rozpočet? Pokud ano, podařilo se vám ho dodržet? Ano, měli jsme nějaký předpokládaný rozpočet a dodržet se nám jej nepodařilo o desítky tisíc, takže stejně jako u rekonstrukce bydlení všem radím, aby počítali s tím, že se rozpočet snadno vyšplhá cca o 20% výš, pokud tedy člověk nechce extra šetřit. Samozřejmě, jde i svatba určitě udělat levně, ale u nás to nebyl prvořadý cíl, takže utracených peněz nelitujeme a bereme to jako zážitek „za všechny peníze“.

Cítila ses dobře před objektivem vašeho skvělého fotografa Radka Foučka? Radek je neřízená střela, tedy v tom nejlepším slova smyslu, je nabitý energií, která z něj přímo čiší. My jsme se s ním hlavně u párového focení opravdu hodně nasmáli a byli jsme díky němu úplně v pohodě. Radek nás moc neřídil ohledně toho, jak máme stát, jak se držet a podobně a nechal to většinou na nás a přitom nás krásně zakomponoval do prostředí.

Protože sama fotím amatérsky i svatby, tak pro mě byl fotograf hned po místě svatby druhá nejdůležitější věc a jsem ráda, že jsem vybrala právě Radka, protože jeho styl fotek je mi moc blízký a právě třeba fotky z interiéru Domu umění udělal přesně tak, jak jsem si je představovala.

Jaké bylo vaše svatební menu? A chutnalo všem? Menu jsme řešili opravdu hodně a dlouho, i když o hlavním chodu Kuba rozhodl už před několika lety, takže bylo vlastně jasné, že svatba někdy bude už jen proto, aby všichni kamarádi a rodina toto jídlo ochutnali.

Co se týče hostiny, tak jako předkrm jsme měli foie gras s omáčkou z lesních plodů, to byl asi nejkontroverznější chod. Buď hosty příjemně překvapil, nebo se jim ani moc ochutnávat nechtěl, ale to jsme čekali. Následoval hovězí vývar, aby si klasikové, kterým foie gras nesedlo, přišli na své. Hlavní chod byla telecí líčka na červeném víně a kořenové zelenině s bramborovým pyré, na které se milý moc těšil a která chutnala všem. Měli jsme i menu pro děti, které dostaly kuřecí steak a vegetariáni měli dýňové lasagne a samozřejmě i jiný předkrm a polévku.

Na večerní raut jsme potom vybrali různá jídla, z nichž asi největší úspěch měla konfitovaná kachna na medu, vepřová panenka s omáčkou z hříbků a losos na bylinkách na trhaném salátku. K tomu byl samozřejmě i studený raut s roast beefem, tatarákem, řízečky, sýry a saláty.

Nevěsta a ženich povětšinou mají takové fofry, že se nestíhají ani najíst. Vy jste stihli všechno ochutnat? Oběd jsme naštěstí měli klasicky servírovaný, takže na tom jsme si v klidu pochutnali. Já jsem zobala i při rautu, ale Kuba na jídlo večer úplně zapomněl a taky to byla jeho první manželská výtka vůči mně, že jsem mu to nepřipomněla, když se na jídlo tak těšil :-). Aspoň že jsme měli před svatbou ochutnávku, takže věděl jak dobré všechno je, ale o to víc ho to mrzí.

Po nacpání pupíků si vaši hosté mohli dát kávu ve vašem espresso baru. Kdo vám ho obstaral? Espresso bar nám zajišťovala pražírna Rebelbean a dostali jsme jej jako svatební dar od bratrance, který je spolumajitelem. Udělal nám tím velikou radost, protože jeho kávu máme oba moc rádi a pro hosty to zase bylo takové malé zpestření, protože jsme měli k dispozici šikovnou baristku, takže cappuccina s obrázky v pěně měla veliký úspěch. Espresso bar jsme měli k dispozici od začátku hostiny asi do 9 do večera. Takto už zajišťovali více svateb, takže je to asi u fanoušků výběrové kávy takový vzrůstající trend.

Na vaší svatbě se určitě nikdo nenudil, jelikož jste měli spoustu aktivit. Jaké to byly a která se vašim hostům líbila nejvíce? Největší úspěch měl určitě Instax (fotoaparát typu Polaroid), kterým se hosté fotili a fotky lepili do knihy hostů a psali nám k tomu vzkazy, některé snímky si brali i domů. Potom další verze vzkazů a to vzkazy v lahvi, pro které jsme měli připravené lístečky, kam hosté doplňovali rady pro novomanžele a také tipovali jakou barvu vlasů a očí bude mít jednou naše dítě (což až to dítě mít budeme, máme v plánu vyhodnotit), Kuba je totiž modrooký zrzek a já černovláska s každým okem jiným, takže možností je hodně.

Z aktivnějších her jsme měli házení kroužků na lahve, kde proti sobě soutěžil tým nevěsty a ženicha a v pozdějších hodinách jsme hráli i Kočár, což jsem původně moc nechtěla, ale nakonec to byla legrace.

Hosté nám také udělali krásnou kulisu k focení s dlouhými prskavkami a ještě jsme měli v plánu pouštět společně balonky, ke kterým by byly připevněné lístečky s přáními, ale kluci špatně zavázali balonky, takže se napůl vyfoukli a nebylo co pouštět. A to byla taky asi jediná věc, která na svatbě nevyšla, takže skvělé skóre.

Dali jste si moc hezké předsevzetí, že první rok vašeho manželství oslavíte každé měsíční výročí. Jak jste zatím vaše minivýročí slavili? Zatím za sebou máme 3 minivýročí. Dvakrát jsme si zašli na dobrou večeři a na 3.výročí jsme si naplánovali společnou oslavu narozenin, protože narozeniny máme jen 20 dní po sobě, takže důvody k oslavě jsme měli hned 3. A tentokrát s námi slavilo i 15 kamarádů, z nichž skoro všichni na svatbě byli a se kterými jsme se od svatby neměli moc čas vidět, takže svatba samozřejmě přišla jako téma znovu na přetřes a bylo moc fajn slyšet pochvaly a pěkné zážitky těch, kteří tam byli.

Pro další měsíce máme v plánu vybírat z podniků, kde jsme ještě nebyli, takže to bude zároveň příležitost zkusit něco nového, což děláme moc rádi, hlavně co se gastronomie a dobrého vína týká. A taky jsme si řekli, že tahle minivýročí nebudeme odkládat nebo přesouvat (pokud tedy jeden z nás nebude v zahraničí), že ať se děje co se děje, uděláme si na sebe čas, protože někdy člověk v záplavě povinností zapomíná sám na sebe, takže takhle máme každého 10.dne v měsíci jistotu pohodového večera.