Nevěsta Marcela: „Ve svatebních listech se hosté mohli dozvědět podrobnosti o našem seznámení, našich osobnostech a co jsme spolu stihli prožít.“
Marcela s Davidem jsou dvě kreativní a kutilské duše. No a kde lépe by mohli tyto své dovednosti zužitkovat než při plánování jejich svatby? Tu si nadělili přesně po 5 letech od jejich seznámení. Pojďte se s nimi blíže seznámit…
Jaký jste pár a co už jste si spolu všechno stihli prožít? Jsme zarytí kutilové, kteří neustále něco vymýšlejí. Myslím si, že moje kutilské zapálení se projevilo naplno až po tom, co jsem potkala Davida, který mě v tomto podporuje a fandí mi. Troufám si říct, že je to oboustranné. Seznámili jsme se na internetové seznamce v září 2013. Po dvou letech od seznámení jsme si pořídili společné bydlení, máme za sebou spoustu výletů po Evropě a taky jsme podnikli celkem 3 exotické dovolené do Asie.
Jaký datum jste pro vaši svatbu zvolili? Jak jste se k němu dopídili? Chtěli jsme datum, které se bude dobře pamatovat a bude pro nás něčím specifické. Moji rodiče se brali v září a my jsme se v září seznámili. Datumově jsme vybírali mezi 1. září, což je dobře zapamatovatelné jako první školní den, a nebo 15., to jsme měli 1. rande. Jelikož v místě svatby měli volno jen 15. 9., tak bylo rozhodnuto. Brali jsme se přesně po 5 letech od seznámení.
Co bylo největší oříšek, co se týče příprav? Vždycky jsem si přála svatbu v kostele, ale zároveň jsem respektovala přání partnera, který se ženit v kostele nechtěl. Na diskuzi bylo i místo svatby, jelikož já pocházím ze severní Moravy a partner je rodilý Pražák. Ze seznamu hostů jsme pak usoudili, že lepší bude okolí Prahy – místa kde teď žijeme.
Jak probíhalo svatební ráno? Z mého pohledu až neskutečně klidně. Obřad jsme měli ve 12, vizážistka dorazila už na půl 8 a líčila svatebčanky. Já si dala snídani, věnovala se fotografovi, který dorazil něco málo po osmé a ladili jsme detaily. Vizážistka mě začala líčit v půl 10 a neustále opakovala, že jsem až příliš klidná, že ještě tak klidnou nevěstu nezažila. Velký dík určitě patří mojí svědkyni, která nezapřela své organizační schopnosti a předchozí zkušenosti delegátky CK využila naplno.
Popíjela jsem víno a něco málo snědla z předobědového rautu. V 11:15 nastaly zmatky, jelikož jsem ještě nebyla oblečená a svědkyně už musela odjíždět směrem k obřadnímu místu, které bylo cca 5 km od místa hostiny. Rychlostí blesku jsem se nasoukala do šatů a svědkyně náhle zmizela se svatebními hosty. Teprve pak se mi začaly třást kolena a já cítila, že jde do tuhého. Na dvoře farmy mě čekal svatební veterán s řidičkou a mým tátou. Já až na cestě na obřad zjistila, že nemám podvazek a náušnice . Ale v tu chvíli to byly jen drobnosti…
Jak ses cítila, když na tebe všichni upírali pohled při průchodu uličkou? Můj nástup byl zaměřen na „WAU“ efekt. Ve svatebním veteránu, kterého jsme vybírali s ženichem, jsem přijela před zámek za hudebního doprovodu. Poté jsem vystoupila a šla společně s mým tatínkem směrem ke svatebčanům, oddávajícímu a ženichovi…
Pocity byly nepopsatelné. Všichni svatebčani koukali s otevřenou pusou a usmívali se. Nikomu předtím jsem neukázala fotku svatebních šatů, vybírala je se mnou jen svědkyně. Jakmile jsem došla k ženichovi a v jeho očích viděla slzy, cítila jsem se nejšťastnější na světě a zároveň jsem věděla, že dělám to nejlepší rozhodnutí v životě…
Svatební obřad jste měli venku. Jak jste to vyřešili s hudbou? V celku jednoduše. Měli jsme bezdrátový reproduktor, který byl propojen pomocí Bluetooth se smartphonem jednoho ze svatebčanů, který pouštěl hudbu pro příchod ženicha, nevěsty a pak i písničku při odchodu novomanželů.
Do jakého stylu jste vaši svatbu ladili? Otiskly se na vaší svatbě nějaké vaše koníčky? Svatba se odehrávala na farmě, takže jsme ji ladili do přírodního/venkovského stylu, zároveň jsme nechtěli kopírovat dekorace svateb v tomto stylu (luční kvítí, dřevěné podtácy), tak jsme si vymysleli vlastní. Svatbu jsme ladili do rudé barvy, zlaté a bílé.
Jelikož jsme párem kutilů, veškeré dekorace (až na malé výjimky) jsme si vyráběli sami. Na přípravy jsme měli téměř rok. Papírové girlandy, které visely napříč svatebním sálem, ve vázách na stolech byly rudé sušené štětky, zlaté šišky v kombinaci se zeleným eukalyptem, na stolech pak rudé ubrousky složené do tvaru srdce.
Na stole novomanželů byla v jeho čele květinová dekorace a nápis „novomanželé“, který vyráběl partner pomocí 3D tiskárny. Vyráběla jsem vývazky, které byly ve formě korálkové kytičky a velké 5l lahve se svíčkami jsem ozdobila macramé. Vyráběli jsme si i slavobránu, kterou zdobil macramé závěs mé výroby a papírové origami hrdličky. Veškerých květinových dekorací se zhostila moje moc šikovná kamarádka.
Ve vašem svatebním albu se objevily perfektní fotografie, kde pózujete s veteránem. Ten byl váš, nebo jste si ho pro tuhle speciální příležitost zapůjčili? Můj děda měl kdysi starou škodovku oktávii, a tak jsem si říkala, že by nebylo špatné si takovýto vůz pronajmout pro tuto příležitost. Našla jsem možnost pronájmu auta i s řidičem na internetu, po dohodě jsme se s paní Klimtovou osobně sešli a dohodli podrobnosti.
Co všechno se hosté mohli dozvědět ve vašich svatebních novinách, respektive listech. Líbily se jim? Svatebními novinami jsem se inspirovala na svatbách mých kamarádů. Ve svatebních listech se mohli dozvědět podrobnosti o našem seznámení, našich osobnostech, co jsme spolu stihli prožít a taky něco málo o našich svědcích, proč jsme si vybrali zrovna je. Nakonec se mohli naučit trošku ostravsky a porozumět tak jak my dva jsme našli „společnou řeč“ :-).
Za pomyslný "top" na hostině je určitě považován svatební dort. Jaký byl ten váš? Vybrat svatební dort mi přišlo snad složitější než si pořídit svatební šaty . Absolvovali jsme pár ochutnávek a buď to nebylo ono, a nebo nám chutnalo, ale nelíbila se nám cena. Nakonec mi byla doporučena paní Jarkovská, která nám upekla zkušební dort a po jeho ochutnání jsme měli jasno. Dort jsem chtěla lehký a v barvách naší svatby. Korpus byl červený red velvet s lesním ovocem, pravou šlehačkou a mascarpone na povrchu a zlatým posypem. Dortový zápich ve tvaru ležaté osmičky vyráběl partner na 3D tiskárně.
Jak probíhalo svatební veselí a do kolika jste vydrželi být vzhůru? A s jakým pocitem jsi usínala? Celý den probíhal na jedničku s hvězdičkou. Svatebčané nešetřili chválou na moje svatební šaty a samozřejmě i na ženichův outfit. Pochutnávali si na jídle, sladkostech a užívali si prostředí farmy. Majitelé byli moc příjemní, se vším nám vyšli vstříc. Po celý svatební den byli k dispozici. Zlatým hřebem byla pětičlenná kapela, která hrála do půlnoci a dodávala celému večeru šmrnc včetně pěveckého výkonu slečny zpěvačky.
V neposlední řadě musím vzpomenout na počasí. To hrálo v celém svatebním dni hlavní roli. Svatební obřad probíhal na zámeckém palouku a jízda ve svatebním veteránu by za deště byla nereálná. Jelikož ráno byla všude hustá mlha, dopoledne vykouklo sluníčko a nakonec byl krásný podzimní den. Šli jsme spát docela brzo, něco málo po půlnoci. Celý den byl hrozně náročný, hlavně emočně. Veškerá pozornost byla po celý den soustředěna na nás dva. I přes to jsem si ten den nesmírně užila,škoda jen, že utekl tak rychle. Usínala jsem s pocitem, že jsem udělala to nejlepší životní rozhodnutí a že vše klaplo.
Které momenty ze svatby se ti nejvíce vryly do paměti? Určitě moment, kdy jsem vystupovala z auta před zámkem a šla jsem uličkou, naše ANO, první novomanželské políbení, proslov našich svědků u oběda, který mě uvedl do rozpaků, svatební tanec. Z těch kurióznějších určitě situace, kdy svědkyně si ode mě vzala místo občanky řidičák a musela se pak pro něj vracet a obřad se tak oddálil… Svatebčané si mysleli, že jsem si to rozmyslela :-).
Proběhlo vše podle vašich představ? Musím říct, že jsem se na svatební den netěšila, ale byla jsem zvědavá… Člověk je pak zklamaný z něčeho, co očekával a ono se to pak nestalo. V tomto případě musím říct, že vyšlo vše na 1000 %. Ač je to neuvěřitelné. Opravdu není nic, co by se nevydařilo.
Chceš ještě cokoliv dodat? Myslím si, že je důležité, aby svatba byla o novomanželích a aby se v jejich svatebním dnu odrážely jejich osobnosti.Vy všichni, kteří plánujete svatbu, udělejte si svatební den podle vašich představ, ne podle toho, jak si to přeje někdo jiný. Pak budete na tento den dlouho vzpomínat. A nejen vy.
Víc fotografií ze svatby Marcely a Davida:
Děkujeme za rozhovor a přejeme všechno dobré!
Přidej příspěvek