Nevěsta Markéta: „Jsme ten typ páru, co táhneme za jeden provaz.“

Naše nevěsty

27. bře 2018
Daniela Malá
Pavel Rybníček

Dnes se ještě jednou vrátíme do loňského podzimu. 14. říjen 2017 se stal svatebním dnem Markéty a jejího životního parťáka Petra. Ačkoliv Markéta nesnáší jakékoliv plánování, podařilo se ji nenuceně přichystat svatbu v hřejivých barvách podzimu. Jejich fotky vás pohladí po duši.

Markéto, jak bys vás dva popsala? Mě a Petra bych popsala jako takový bláznivý punkáče. Říká se, že protiklady se přitahují, na druhou stranu je třeba být si trochu podobní, abychom si rozuměli. A my jsme ten typ páru, co táhneme za jeden provaz. Neustále spolu komunikujeme, jeden druhého podpoříme a podržíme. Děláme kompromisy, lenošíme, ale zároveň spolu i dokážeme pracovat. A zajít si jenom my dva spolu na pivko, metalový či punkový koncert nebo drbat o jiných lidech zvládneme taky dobře! 😀

Bylo ti už od začátku jasné, že by sis tohohle chlapa chtěla vzít? Ne, ačkoliv jsem věděla, že je Petr ten nejlepší chlap, kterého mám. Ale stojím nohama pevně na zemi a na nějaké vdavky v mých 18 letech, kdy jsme se seznámili, nebyly myšlenky. Měla jsem před maturitou a pak jsem chtěla cestovat. Přeci jenom si myslím, že ani ne po roce vztahu, se ještě pořádně neznáte, navíc pokud spolu opravdu nebydlíte. To změní hodně. Takže jsme prvně spolu začali bydlet, pak cestovat a nakonec další plánování budoucnosti.

Kdy to došlo jemu a požádal tě o ruku? 🙂 O ruku mě Petr požádal po skoro 5 letech vztahu, v září 2016, aniž bych něco čekala nebo tušila. Určitě to byla čistě jeho svobodná vůle, ale myslím, že jistý tlak byl na něj také kladen z řad rodinných příslušníků a přátel, kdy se nevyhnul mnoha otázkám na téma „A kdy se vezmete? No to musíš Markét požádat o ruku“, nebo „Už jsme dlouho nebyli na žádné svatbě, tak s tím něco udělejte“. 😀

Co byla vůbec první věc, kterou jste na svatbu zařídili? V první řadě jsme si ujasnili datum, a potom to bylo zamluvení fotografa. Měli jsme vybraného skvělého fotografa z Třebíče, ale už na začátku září r. 2016 psal, že se mu plní diář svatbami na rok 2017. Takže jsem odběhla z přednášky na chodbu a volala fotografovi, jestli má na sobotu 14. října 2017 volno. Spadl mi kámen ze srdce, volno bylo, a pak se už pozvolna zařizoval zbytek věcí.

Jak si prožívala přípravy? Byla jsi v pohodě, nebo se z tebe stala "Bridezilla"? Já ze srdce nesnáším jakékoliv plánování, zařizování apod. Pomalu jsme společně od září 2016 zařídili, co bylo třeba – obvolali místo konání svatby, zašli na faru, zajistili jsme formality jako cukroví, květiny, kadeřnice, líčení, a hlavně jsme všem sdělili, že se budeme brát… Je pravda, že mi hodně pomohla i Petrova maminka, která měla na starost vyrábění vývazků a mašliček na auto. Ale najednou byl srpen 2017, 3 měsíce do svatby, a tak jsem si řekla, že bych mohla začít něco dělat, plánovat a vymýšlet.

Jelikož všichni věděli rok dopředu, že bude svatba, nebylo třeba jim posílat o půl roku dopředu oznámení. Oznámení lidem došlo symbolicky měsíc před svatbou a myslím si i teď, že to je rozumné řešení. Oblečení nevěsty a ženicha se řešilo od června, výzdobu jsem nakoupila a nasbírala (svatba byla přírodní, takže sběr šišek, kaštanů, barevného listí) 14 dní před svatbou, svatební noviny jsme tiskli a vázali den před svatbou, a v říjnu byla svatba. A všechno se krásně v klidu, bez stresu zvládlo.

Co vás zlákalo k podzimní svatbě? Jaké myslíš, že jsou hlavní výhody svatby na podzim? Co nás zlákalo… Těžko říct. Myslím si, že to bylo dáno hlavně tím, že oba moc nemusíme české léto. Takové to tvrdé sucho, to není nic moc pro nás. Také víme, jak to v létě na svatbách chodí, navíc když je teplo – teče cukroví, dort, všichni jsou zpocení, unavení z toho tepla, leckdy je shon, člověk se ani nestihne napít a pak ho po zbytek dne bolí hlava.

Navíc my měli už na léto plány – dovolená, festivaly a jiné akce, takže jsme si léto chtěli pořádně užít bez nějakých svatebních příprav. Podzim je přeci jenom období, kdy už není takové teplo, všechno je nádherně zbarvené, a i ostatní hosté, co byli na svatbu pozváni, měli více času, takže i jim říjen nejvíce vyhovoval.

A výhody podzimní svatby? Kamkoliv se podíváte, vidíte barevné listí, což přináší radost. Není takové teplo jako v létě (což někteří ocení), neroztékají se zákusky a neteče make – up. V šatech je příjemně, a kdyby Vám byla přeci jenom zima, můžete se neustále tulit ke svému chlapovi. 🙂

Jaké bylo první setkání s Petrem ve svatební den? Jaké byly jeho reakce, když tě spatřil? Nervózní a uslzený moment, z obou stran.

Který moment ze svatby vás nejvíce rozesmál? Takových momentů bylo nespočet. Vzpomenout si na úplně jediný nejde, protože naše svatba byla prostě uslzená a přitom strašně moc veselá. Rozesmály mě některé gratulace, některé svatební dary (např. nákupní vozík z Kauflandu plný jídla a pití), či některé taneční kreace a blahopřání.

Dostali jste nějaké originální dary? Tak již zmíněný nákupní vozík plný jídla, a pak obrovskou dřevěnou lavičku s našimi jmény, kdy se už těšíme, až si ji v létě dáme na zahradu a budeme na ni posedávat. 🙂 Dále pak spíše různé varianty uskladnění peněžních částek, kdy jsme hotovost dostali například pouze v korunách, bankovky zarámované jako obraz či naaranžované v krásných krabičkách apod.

Vydržela jsi ve svých krásných šatech až do konce? Vydržela jsem v nich až do konce, tzn. od 8 rána do 4:30. Byla jsem bez oděrek a šaty nebyly těžké, takže jsem byla spokojená!

Do kolika jste slavili a co bylo na programu? Já s Petrem slavila až v sobotu, ale někteří začali úspěšně slavit už v pátek doma u mé rodiny. 😀 Neměli jsme žádný extra program, který by se navíc musel dodržet do minuty. Věděli jsme, že naše rodiny a kamarádi jsou tak skvělí, že se dokáží bavit všichni mezi sebou a nechtěli jsme ani jejich veselí narušovat. Nechávali jsme vše pozvolna plynout, když byl čas, byla zábava, jinak se spíše tančilo, pilo, jedlo a hovořilo.

Měli jsme klasiku jako házení kyticí a podvazku, potom zvedání bot, malou tombolu, a kamarádi si pro nás nakonec připravili i hru „kočár“. Zábavu jsme zprostředkovali všem i nenuceně ve formě svatebních novin, našich pověšených fotek na zdech a fotokoutku s polaroidem.

Je něco, co tě na svatbě mrzelo? Nic mě nenapadá. I když vlastně ano, jedna věc… Že jsem v tom veselí nestihla ochutnat lososa, kterého si všichni vychvalovali!

A už sis zvykla na nové příjmení? Zvykla jsem si vcelku rychle, protože se mé změny příjmení chytli někteří kamarádi a učitelé a automaticky mě začali oslovovat novým příjmením.