Nevěsta Lucie: „I po deseti letech se dokážeme překvapovat a za všech okolností rozesmát.“

Tak tahle svatba byla jízda! Přesně řečeno – cyklojízda. Květinková nevěsta Lucka a její manžel Michal zvolili super eko způsob, jak se dostat na místo svatebního obřadu. A dle fotek si u toho užili hodně zábavy.

Jaké bylo vaše první rande? Bylo už na něm jasné, že spolu zůstanete? Myslím si, že to nedokáže říci už na prvním rande nikdo :-). S mým dnešním manželem jsme se do sebe zamilovali na táboře. Jsme oba turisté, což nás dodnes spojuje. Tehdy mě okouzlil svým smyslem pro humor a hrou na kytaru u táborového ohníčku. O tom, že spolu zůstaneme, rozhoduje spíše to, že se ještě po deseti letech dokážeme překvapovat a za všech okolností rozesmát.

Po jak dlouhé době vztahu přišlo zasnoubení? A můžeš nám ho popsat? Zasnoubili jsme se po devíti letech vztahu na lodičce uprostřed rybníka v Telči, což je město, k němuž se nám oběma váže spousta krásných společných vzpomínek. Byl to poslední den naší dovolené, kterou jsme si moc užili.

Michal se už od rána choval trochu divně. Byl to jeden z nejteplejších letních dní toho léta a on neustále bazíroval na tom, ať jedeme na projížďku, i když mě se moc doprostřed rybníka bez jakéhokoli stinného místa nechtělo. Když se na lodičce vyslovil, nejdřív jsem se mu trochu smála (což asi nebyla nejlepší reakce, uznávám :-)). V tu chvíli mi došlo, že se od rána choval tak podivně, protože byl chudák nejspíš hrozně nervózní. Pak jsme se objali, trochu si pobrečeli a já souhlasila. Vlastně nebylo úniku, pokud jsem nechtěla odplavat :-). Můj muž o celém zasnoubení dokonce napsal moc vtipnou povídku do našich Svatebních novin, která mě stále dokola rozesmívá.

Co jste začali po zásnubách zařizovat jako první? A co pro vás bylo prioritou? Po zásnubách jsme sezvali rodinu a oznámili zasnoubení. Stanovili si termín svatby, který vyšel na jedenáct měsíců od zásnub. Skoro na den přesně to bylo deset let od naší první, nevinné pusy.

Hodně jsme spolu o všem diskutovali a dělali veškerá rozhodnutí společně. Jedním z prvních kroků bylo zajistit na termín oddávajícího. Osobně ho známe, takže jsem věděla, že nám připraví proslov na míru. Starosta Poděbrad nás opravdu nezklamal. Neznám nikoho, kdo by se při svatebním obřadu tak nasmál jako my.

Když jsem si prvně prohlížela vaše svatební fotky, tak mě hned zaujaly tvé šaty. Po takových jsi vždycky toužila, nebo tě snad někdy lákala velká princeznovská róba? Když jsem se začala po svatebních šatech rozhlížet, připadalo mi, že v dlouhých bílých šatech vypadají všechny nevěsty stejně. Jen se liší v tom, jak moc připomínají šlehačkový dort :-). Rozhodně se mi více líbily fotky ze svateb, kde to nevěsta pojala trochu odvážně a netradičně.

Pak jsem šla kolem jedné výlohy a zamilovala se do těch svých květovaných na první pohled. Když mi je schválila mamka, byly šaty tím úplně prvním kouskem, co jsme měli na svatbu nakoupeno. V podstatě se od nich pak odrazilo plánování všeho ostatního jako dortu, květin, oblečení pro ženicha atd. Skvěle mi sedly a věděla jsem, že v nich budu moci protančit večer i jet (elegantně) na kole. Od začátku jsem si chtěla svatební šaty koupit a ne jen půjčit, takže teď v nich mohu jít s manželem třeba na ples.

Perličkou je, že tchyně se nejdřív nad mojí volbou hodně podivovala. Říkala, že ona nikdy neměla dlouhé bílé šaty a že prý si jednou budu určitě vyčítat, že jsem nebyla jeden den „za princeznu“. Když mě ale pak v nich uviděla, řekla, že mi nikdy nic tak neslušelo a byla hodně dojatá. K mojí malé postavě tenhle střih sedl lépe, než korzet a šlehačka až na zem.

Jak probíhal váš svatební den? Asi hodně nevěst by řeklo, že byl jejich svatební den hektický a stresující, ale přesto krásný. Ten můj byl ale jenom krásný. Přesně takový, jaký jsem si ho vysnila.

Ráno jsme se vedle sebe s nastávajícím probudili a slíbili si, že se za chvíli zase sejdeme :-). Můj milý odjel se svým svědkem připravovat místo naší oslavy. Měl před obřadem ještě hodně napilno. To já měla hodně pohodové dopoledne v koupelně a pak u kadeřnice, která mě zvládla i decentně nalíčit. Moje květinářka se tam objevila s věnečkem do vlasů na minutu přesně, jak jsme byly domluvené. Všechno krásně klapalo.

Pak jsem už na kole přejela k babičce, abych se převlékla do svatebních šatů, s čímž mi pomáhala moje mamka. Překvapilo mě, že jsme všichni v klidu. Dokonce jsem něco málo snědla. Bylo to i místo srazu účastníků našeho cyklistického pelotonu. Vyjeli jsme podle plánu a cesta městem byla pro mě naprosto nezapomenutelná.

Místo obřadu bylo v přírodě, na ostrově, kam se dostane člověk přes lávku. Naši kamarádi odvedli obrovský kus práce, když místo překrásně vyzdobili. Když mě tatínek vedl uličkou a já viděla všechny ty známé tváře, jak se na mě smějí, byl to krásný pocit. A nejvíc ze všech to slušelo manželovi. Po obřadu jsme měli připravené malé občerstvení a hrála nám i živá hudba. Od obřadu měli hosté tři hodiny času, než začala oslava, kam trvala cesta asi dvacet minut. Myslím, že to bylo adekvátní, abychom měli dostatek času na portrétní fotky a přejezd na místo oslavy.

Hájenku jsme už z jedné svatby znali a věděli jsme, že si tam budeme moci dělat, co se nám zlíbí. Zametali jsme talíř, zatančili si svatební waltz a rozkrájeli dort, který byl excelentní. Kamarádi nás dokonce překvapili a secvičili pro nás naši vlastní, svatební písničku. Po půlnoci, když odjela kapela, kamarádi vytáhli kytary a někteří hosté zpívali s nimi. Také jsme připravili noční bojovou hru, na níž kamarádi dodnes rádi vzpomínají. S manželem a švagrovou jsme z naší hájenky odjížděli jako poslední a do postýlek se dostali asi ve čtyři hodiny ráno, což mluví za vše. Svatební den i noc jsme si maximálně užili :-).

Cukal se někdo skrz cyklojízdu? Mým prarodičům je oběma přes sedmdesát let. Denně ale jezdí na kole. Když s cyklojízdou souhlasili oni, bylo ostatním jasné, že jakékoli jejich protesty budou zbytečné :-). Kdo se připojit nechtěl, nemusel. Všichni, kdo nakonec jeli, ocenili náš originální, ekologický nápad. Naopak se pár lidí přidat nestihlo a bylo jim to líto, když viděli fotky. No jo, holka z Polabí se ve mně nezapře :-). Navíc, kolo mi takhle dokonale opravil můj manžel k narozeninám a byl to nejlepší dárek, co mi kdy dal.

Čím tě tvůj, dnes již, muž v den vaší svatby nejvíce rozesmál? Přišel za mnou ustaraně a říkal, že mi musí představit jednoho nečekaného, nezvaného hosta. Pak mi v zahradě ukázal překrásné ježčí mládě :-).

Ale mám ještě jeden skvělejší moment. Když mě mu tatínek u oltáře předával, měl můj muž úplně zamilovaný pohled. Řekl mi, že jsem překrásná. Že jsem mu úplně vyrazila dech. Byl dojatý a já jsem při vzpomínce na tu chvíli také. Dodnes jsem fakt vděčná za rozhodnutí být pro něj do poslední chvíle „utajená“ nevěsta.

Zažili jste nějaké zklamání? Pokud ano – jak myslíš, že se tomu dalo předejít? Asi jediným, kdo nás zklamal, byla obsluha na hájovně. Jejich výběr měl na starosti náš kuchař. Původní číšníci onemocněli, takže náhrada, kterou sháněl narychlo, za moc nestála. Narazili třeba naráz oba sudy, i když se nakonec nevypil až do dna ani jeden. Ten druhý naražený jsme ale nakonec prodali do jedné hospody, takže jsme zase tolik netratili.

Zpětně jsme si s manželem říkali, že bychom bývali během večera méně konverzovali a organizovali a více tančili. A také nás mrzelo, že několik málo lidí nakonec přijet nemohlo. Ale to jsou opravdu drobnosti, když si člověk vezme, kolik se toho tak výborně podařilo :-).

Měli jste na svatební veselí připravený nějaký program, nebo probíhalo úplně spontánně? Začali jsme přípitkem a pak následoval raut. Sladké jsme si napekli sami v rámci rodiny a o slané se komplet postaral profesionální kuchař. Na čtyři hodiny jsme angažovali kapelu Tram Tram, jejichž kapelník Jindra Kelíšek se přirozeně a mile chopil i moderování večera. Když kapela zrovna nehrála, pouštěli jsme naše oblíbené písničky. Vcelku dost lidí se celý večer bavilo jen tancem.

Měli jsme připravené aktivity jako kroket, „slackline“ alias chození po laně nebo houpací síť. Hosté si mohli také půjčit koloběžky.

Krátce po půlnoci se rozeběhla noční bojovka v okolním lesíku a několik kamarádů hrálo na kytary. Svědci měli v záloze asi dvě připravené hry pro novomanžele, kdyby zábava zaostávala, ale nebylo jich nakonec třeba. Po setmění jsme rozsvítili žárovky nad parketem a spoustu svíček, takže naše hájenka získala krásnou, romantickou atmosféru.

Svatební dort, který vypadal jako živá louka, sis sama navrhla. Jak tě tento motiv napadl? Na šatech jsem měla motiv vlčích máků, a tak mě napadlo zopakovat ho i na svatebním dortu. Líbilo se mi několik obrázků dortů na internetu, ale nic nebylo přesně to, co jsem hledala. Nakonec jsem si finální dort sama nakreslila a obrázek doladila se svou známou, která pracuje ve vyhlášené poděbradské cukrárně.

Byla to skvělá volba. Povedl se vzhledově i chuťově. Přidat si šla i tchyně, která je na sladké jinak hodně náročná :-). Každé patro bylo jiné – malinové s vanilkovým krémem, čokoládové s čokoládovým a tuším, že to třetí bylo limetkové. A spousta výborného marcipánu, což je na letní dort celkem logická volba.

Kdo chytil tvou kytici? A vypadá to, že se tradice "do roka a do dne" vyplní? Vzhledem k tomu, že mizerně házím, tak jsem se s kyticí hodně napřáhla a nakonec celou skupinu děvčat přestřelila. Nutno dodat, že se prý moc chytat nesnažily :-). Kamarádka, co nám hodně pomáhala se svatbou, ji sebrala ze země. Tak nevím. Počítá se to? 🙂

Uždibli jste si alespoň chvilku z vašeho dne a byli se ženichem jen spolu? Ráno jsme společně posnídali, to bylo moc fajn. A taky jsme si hodně užili při společném focení. Moc se mi líbil taky kroket při svíčkách, který jsme si v zahradě na oslavě zahráli jen s našimi svědky.

A na závěr – kam jste se vydali na líbánky? Nakonec jsme si vybrali Jeseníky. V krásném novém penzionu na Rejvízu jsme chodili do sauny a na masáže a užívali si zaslouženého volna. Vyšlo nám skvěle počasí, v okolních lesích jsme se přejedli borůvek nebo vystoupali na Praděd a dolů sjeli na koloběžkách. No a hodně jsme testovali nejlepší svatební dar od rodiny manžela, novou digitální zrcadlovku :-).

Víc fotografií ze svatby Lucky a Michala:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!

---