Nevěsta Lucie: „Náš romantický svatební obrad se konal v útulném kanadském srubu s krbem“

Naše nevěsty

14. čvn 2016
Daniela Malá
Aneta Coufalová

I když už nám venku sluníčko pěkně přitápí, tak vás dneska společně s usměvavou nevěstou Lucií a jejím manželem Oskarem zaneseme do chladnějších částí dechberoucí přírody. A to přímo do Kanady, kde se tato dubnová svatba odehrála.Takže nasaďte kulichy a odlétáme!

Luci, žiješ se svým manželem v Kanadě. Jak ses tam ale vůbec dostala? Já jsem tak nějak vždy toužila vycestovat pryč z České republiky. Po střední škole to bylo Rakousko či Německo s tím, že si zlepším němčinu, něco málo procestuji a vydělám. Rodina mě stále odrazovala. Nakonec jsem skončila v Brně na vysoké škole, kde jsem v prváku potkala mého muže. Byla to láska na první pohled. Chvíli trvalo, než jsme se dali dohromady, ale pak to byla velká láska, co hory a moře přenáší. V našem případě oceány. Později jsem zjistila, že přítel měl rodinu v Kanadě a po dvou letech společného žití v Brně se musel odstěhovat. Jinak by přišel o trvalé bydliště.

Už předtím jsme řešili, že bychom se někam odstěhovali, ale tohle přišlo rychle a nečekaně. Přítel odletěl vyřešit papíry, ale musel čekat na pohovor s imigračním, takže jsem se sbalila a za 6 týdnů letěla za ním a už se nikdy nevrátila. A na ten pohovor ho pozvali až další rok. Ještě že jsem nečekala v Česku, jak to dopadne. Nedávno jsem i já prošla imigračním procesem, který trval rok a půl a nyní jsem “permanent resident” a pokud se zadaří, tak za dva – tři roky můžu žádat o občanství.

Musím říct, že jsi měla neobyčejně romantickou žádost o ruku. A celkově i hodiny před ní. Bylo to jako z filmu. Pár týdnů před jsem vtipkovala, že přijde a řekne: „Miláčku sbal se, jedeme na dovolenou”. Pár dní před žádostí byl strašně nervózni a já tušila, že se něco děje. A pak mi v pondělí ráno poslal sms, ať se sbalím, že mě po práci vyzvedne a letíme na dovolenou a to musím přiznat, že jsem absolutně nic nevěděla. Letěli jsme do Californie a když jsme dorazili na místo, přítel zaparkoval v přístavu, kde byla obrovská loď a moje první reakce byla:„Hele Titanic”, avšak to byla loď Queen Mary, která slouží jako hotel.

Jelikož bylo pozdě večer, objednali jsme si snídani na druhý den a šli spát. Ráno jsme posnídali v posteli a já dostala poukaz na spa, manikúru, pedikúru… Kolem poledne jsem šla do salonu stále nic netušící s plánem, že pak půjdeme s Oskarem na procházku a jídlo. Když jsem byla hotová, šla jsem do pokoje. Nikdo tam nebyl. Tak jsem si odemkla a na posteli jsem měla vzkaz a připravené šaty. V tu chvíli jsem začala být strašně nervózní. Z hotelu mě vyzvedl náš známý z Kalifornie a dovezl mě do malebného městečka Laguna Beach, kde přítel čekal na vyhlídce při západu slunce nad oceánem…

Pomáhal ti někdo s výběrem svatebních šatů? Nebo ses rozhodovala čistě podle sebe? Do pár salonů jsem šla s kamarádkou, ale jinak jsem chodila sama a bylo to čistě mé rozhodnutí. První šaty co se mi líbily, jsem poslala tetě a ta mi řekla, že jsou jak záclona, protože na sobě měly krajku. Kamarádka zase řekla, že jsou drahé. A tak jsem zjistila, že je nejlepší vybírat sama a nikoho se neptat. Moje šaty byly víc rozumový výběr než emocionální.

Párkrát jsem měla slabé chvilky vzhledem k tomu, že pracuji ve svatebním salonu a nové šaty máme každý měsíc, ale nakonec jsem je milovala a když se upravily na mou velikost, milovala jsem je ještě víc a můj manžel ze mně na svatbě nemohl spustit oči. Taky jsem pár týdnů před svatbou změnila doplňky, protože jsme měli novou kolekci a můj pásek už nebyl tak krásný jako předtím.:-) Závoj byl na míru šitý dle mých představ.

Cítila jsi při ranních přípravách velkou nervozitu? A kdo ti dělal společnost? S manželem jsme si vyměnili dopisy, tak u toho jsem brečela. Máma mě pořád nervovala s hloupostmi, ale jinak jsem čekala, že to bude horší. Ten čas jsem strávila s mámou, fotografkou, vizážistkou a kadeřnicí, až později přišla moje svědkyně. A hlavně – můj bratránek na Skypu, to byla nejlepší společnost. I když jen na pár minut.

Jak si prožívala moment, kdy jste se s manželem poprvé v den vaší svatby uviděli? Nejhezčí okamžik z celého dne! Byla jsem strašně nervózni, manžel nevěděl, že už jsem přímo za ním a když jsem ho objala, tak se celý třásl štěstím. A pak jsme slzeli oba dva. Udělali bychom to tak znova.

V jakých lokalitách jste se fotili? "First look" byl v hotelu, kde jsem se připravovala. Dále jsme se fotili v parku poblíž, v místě obřadu, kde je park s krbem… Další den v horách na několika místech. Fotky se sněhem jsou z Lake Louise.

Fotili jste se tedy v horách a ty jsi na sobě měla jen šaty. Nebyla ti zima? Při focení na sněhu to nebylo tak hrozné. Jezero je vysoko a když svítí, tak je teplo. Vždy po focení jsem natáhla bundu a přešla na jiné místo a takto stále dokola. Focení při západu slunce s bouřkovými mraky ovšem bylo dost náročné. Zvedl se vítr a začínalo mrholit a sněžit, takže jsem zvládla tak 5 minut a myslím, že výraz na fotkách mluví za vše.

Jak celkově probíhal váš svatební den? Docela v klidu. Pěkně jsme se vyspali, sbalili věci, sjeli pro dort a kytku, abych ji měla na focení ještě před obřadem, protože květiny dělala floristka na místě až pozdě odpoledne. Já jsem jela do hotelu, manžel domů s chlapy.

Kde a v kolik hodin se konal váš svatební obřad? V 16:30 v dřevěném “cottage” s krbem. Kanadská klasika. Původně jsme chtěli obřad venku pod stromem, ale člověk nikdy neví, zda nebude sněžit a tak jsme ponechali jen plán A. Nakonec jsme měli slunečno a 20 stupňů.

Jaké byly tvé první pocity coby novomanželka? Že jsem nejšťastnější žena toho nejšťastnějšího muže.

Myslíš, že je lepší plánovat svatbu v Česku nebo v Kanadě? Co čtu problémy holek na Beremese, tak myslím, že to je nastejno. Ovšem mám pocit, že v Kanadě je méně dodavatelů, kteří se snaží lidi oškubat.

Kterého z vašich svatebních dodavatelů bys tedy doporučila nejvíce? Cukrářku. Dort byl skvělý a každý si ho strašně chválil! Přesně podle našich představ.

A závěrem. Čeho si na svém muži vážíš nejvíce? Vážím si toho, že on si váží mě, je na něj spolehnutí (i když stále chodí pozdě) , můžu mu věřit a říct cokoliv. A vaří, haha!