Nevěsta Karolína: „Napadlo nám udělat jen odpolední svatbu a pak vyrazit do Alp.“

Naše nevěsty

31. bře 2016

Sympatický pár Karolína a Pavel milují lyžování v oblíbených Alpách a jejich srdcové místo je Karlštejn, což se viditelně odrazilo na jejich svatbě. Jak? To si můžete prohlédnout v tomto článku. A nebojte se zimy! 🙂

Kdo jsou Karolína a Pavel?

Jsme dvě podnikavé osůbky, které spojil internet – konkrétně internetová seznamka.

Jak a kdy zazněla otázka "Vezmeš si mě"?

Tento den pro mě měl snad větší váhu než svatba samotná. Bylo to v Anglii, ve městě Windsor. Pája měl vše naplánované do detailu. Má sestra s rodinou žijí nedaleko Londýna. Vše plánoval s nimi. Jednoho dne doma zaznělo: „Letíme do Londýna, tvoje sestra potřebuje s něčím pomoct“. Moje odpověď zněla: „Ok, super, jedeme“. Za pár dní jsem měla narozeniny, tak nás napadlo, že to alespoň spojíme dohromady. Hlídala jsem neteřinku a mezitím Pavel a moje sestra vše nakoupili a připravili do auta. Podotýkám, že místo hledali asi 3 měsíce a nic se mu nelíbilo.

Psalo se 29.5. – moje narozeniny. Šli jsme na večeři. Žádný dárek. Nic. Bylo mi to divné. Ten den pršelo. Přítel mi řekl, že oslavíme narozeniny následující den, když ten den nešlo ani nikam jet na výlet, jak bylo škaredě. Švagr nás odvezl do Windsoru autem i s dětmi. Pořád jsme někam spěchali. Chtěla jsem se projít královským parkem, ale Pavel pořád někam pospíchal, že prý nestíháme. Nakonec jsme došli do přístavu. Měl zamluvenou vyhlídkovou loď. Bylo krásně. Slunko, občas mrak, ale teplíčko. Najednou jsme nešli na procházku do centra, ale úplně mimo. Nevěděla jsem, co to znamená. Jediná indicie pro mě byla: „Vezmi si šátek, anebo šálu“. Nechápala jsem to, ale poslechla jsem.

V uličce se na mě podíval, sundal mi šálu z krku, dal mi pusu a najednou ta šála byla na mých očích. Šli jsme asi 300 metrů po louce ve vysoké trávě. Absolutně jsem nechápala, co se děje. Nakonec jsme někam došli. Za mnou byl Windsor. Pořád jsem nevěděla o co jde, jen jsem viděla piknik, deku a nějaké dekorace. Najednou vidím, jak přítel, teď už manžel, klečí a žádá mě o ruku s krásným, briliantovým prstenem. Nešlo odolat! Piknikové místo ovšem nechystal Pavel, ten se mnou byl na lodi. Nechystal ho ani můj švagr, který nás vezl. Z Londýna přijely obě sestry a ještě kamarádka, které vše nachystaly na té louce, přes kterou jsem šla se šálou na očích. 🙂 Nechybělo nic. Byly tam jahody, můj oblíbený dort, šampaňské, všude samá srdíčka a balonky s nápisem „Will you marry me?“.

Mě to vůbec nenapadlo, já myslela, že jen slavíme moje narozeniny. Pak za námi přišly sestry s dětmi. Dojedli jsme dortíky, dopili šampaňské a vyrazili na oběd do skvělé restaurace s výhledem na řeku i na hrad. Tento den byl jedním slovem úžasný a jsem ráda, že zrovna pro mě můj muž připravil tak krásné zásnuby!

Kdo ti nejvíce pomáhal při přípravách? Nejvíce pomáhal můj muž! Dále mé sestry, obě maminky a kamarádky se také zapojily.

Čemu všemu ses věnovala den před svatbou? Nehty, kadeřnice, nákup botek k šatům, punčochy… Takže takový holčičí den.

Svatba se odehrála na hradě Karlštejn. Jakou roli ve vašem životě tento hrad hraje? Karlštejn je pro nás srdeční záležitost. Byl to náš první společný výlet. Nikdo ovšem netušil, že za rok od prvního výletu na Karlštejně otevřeme kavárnu Doma café s obchůdkem Bella wood a potvrdíme pod hradem náš slib lásky.

Pro vaší svatbu jste zvolili netypický den v týdnu a to úterý 8. března. Neměli s tím hosté problém? Manžela celý život provází číslo 8, takže jsme neváhali ani minutu. My jsme si to vše naplánovali sami. Pak už jsme jen rodině a přátelům řekli, cca tři měsíce dopředu, ať si zařídí dovolenou na naši svatbu.

Číslo osm – jak moc ovlivnilo vás a celý váš svatební den? Hodně. Datum svatby, počet vrstev na mé sukni, počet cupcakes, svícny na stolech… Vše provázelo číslo 8.

Jaký byl průběh vaší svatby?

Již den před svatbou jsme se sestrou spaly v hotelu na Karlštejně, aby mě snoubenec před svatbou neviděl. Ráno jsme se se sestrou probudily a hned na mě čekala kadeřnice, tým fotografů a snídaně. V klidu jsem se začala připravovat, měla jsem plnou pusu výborné snídaně a popíjela kafíčko. Za necelé dvě hodiny jsem byla připravená a vrhli jsme se na fotografie, doplňky, oblékání šatů, úpravu účesu a makeupu a následné focení budoir fotek pro manžela. V 11:45 si mě vyzvedl taťka a před hotelem na nás čekal svatební kočár a koníci.

Již od rána bylo počasí každou minutu jiné. Sníh, zataženo, vítr, déšť, mlha a pořád dokola. Panika stále nebyla, protože jsem měla v hlavě, že alespoň na chvilku nám slunko bude svítit. Manžel mi to slíbil. 🙂 Dorazili jsme s taťkou před restauraci. Obřad byl na terase této restaurace v podhradí. Všichni na nás koukali s úžasem, nikdo kočár nečekal.

Určitě bych neměnila, že jsem byla utajená nevěsta. Ráno před obřadem mě viděla jen mamka, dvě družičky a taťka. Byl to nezapomenutelný zážitek, jak přede mnou šly tři družičky ve stejných šatech, pak Izzi a Adámek, můj synovec a neteřinka a nakonec já s taťkou. Doprovázela mě oblíbená píseň – All of me (John Legend), v podání kamaráda, který zpíval za doprovodu kytary.

Jakmile jsme došli ke snoubenci, viděla jsem jen jeho slzy a výraz štěstí. Nezapomenutelný okamžik. Proslov oddávajícího byl úžasný. Následovaly gratulace, slzy štěstí, smích a tradice jako rozbití talíře, vykročení pravou nohou a přenesení přes práh. Poté přišlo na řadu focení, oběd, foto s rodinou a přáteli, krájení dortu, raut, první tanec, tanec s rodiči a zábava – soutěže, které měly úspěch a svatební tombola.

Jak sis užívala jízdu na hrad v pohádkovém kočáře taženém koňmi? Jako princezna, kterou si veze její princ. Bylo to super, ten pocit je vážně krásný.

Nemrzí tě, že jste ze svatby odjížděli již okolo 19:00? Líto nám to nebylo. Myslím, že svatební den jsme si všichni užili na 188%. Se všemi jsme se alespoň chvilku viděli, popovídali, zatancovali a hlavně jsme se těšili, jak se vyspíme a vyrazíme do Alp (oboje rodiče, všechny 3 sestry, jejich partneři a děti). Tam následovalo svatební focení a další, již pouze rodinné veselí.

Cítila ses ve svatební den nervózně? Ani ne. Nebylo kvůli čemu. Vše jsme měli zařízené a nejdůležitější pro mě byli můj muž a hosté.

Jak vás napadlo, že posvatební focení uskutečníte v Alpách? Každý rok jezdíme na lyže. Oba je milujeme. Většinou jezdíme se sestrami. Napadlo nás proto udělat jen odpolední svatbu a druhý den s mojí i manželovou rodinou vyrazit do Alp a tam udělat nějaké fotky. A vyšlo to na jedničku s hvězdičkou.