Nevěsta Martina: “ Je to naše svatba a kopírovat nebo použít už cokoliv dříve udělané se nám nezdálo příliš autentické.“

Naše nevěsty

7. lis 2017
Daniela Malá

Všechny originality ze svatby Martiny a Tomáše sem snad ani nedokážu vypsat. Ale něco málo vám v úvodu poodhalím- nevěsta ve zlatých šatech, tanec místo prvního novomanželského polibku, hostina v divadle, vietnamské jídlo, mexická kapela… Prostě svatba, kterou si snoubenci ušili sami sobě na míru. Nechte se inspirovat! 🙂

Jaký je příběh vašeho vztahu s Tomášem? Jsme spolu už sedm a půl roku (a známe se více než devět), takže náš příběh by už vydal na knihu J. Ve zkratce: společná kolej na univerzitě, společní kamarádi, dlouhé přátelství, pak první pusa a už nikdy jinak…

Za ta léta jsme spolu hrozně moc cestovali, stěhovali se k sobě na koleji, do spolubydlení a nakonec do našeho prvního bytu. Dá se říci, že jsme rostli a dospěli jeden vedle druhého. Přežili jsme spolu dlouhá období, kdy jsme nebyli fyzicky spolu – nejdříve odjel Tomáš na studijní pobyt na Island a neviděli jsme se více než tři měsíce a potom jsem já v součtu po sobě jdoucích stáží žila skoro dva roky ve Švýcarsku a Rakousku.

Při mých pobytech jsme se snažili vídat každých 14 dní, ale dva roky jsou dva roky. Ovšem neublížilo nám to – spíš nám to dalo to, že jsme si uvědomili, že domov je tam, kde je ten druhý. A s tím jsme se brali.

Kdy sis uvědomila, že je to TEN pravý? Na tohle je hrozně těžká odpověď. Asi jsem to buď musela vědět hned od začátku (ale která si vlastně nemyslí na začátku vztahu, že tenhle je ten nejlepší?) a nebo to přicházelo pomaloučku tak, že jsem to nestačila zaregistrovat. Nepamatuji si tedy žádný moment „prozření“, že je to TEN s velkým T. Jediné, co jsem si časem víc a víc uvědomovala, bylo, jak už by mě život bez něj vůbec nebavil.

Jak tě Tomáš požádal, aby ses stala jeho ženou a jaké byly tvé reakce? Poslední den naší dovolené v Kyrgyzstánu jsme si v Biškeku zašli na rozlučkovou večeři. Byli jsme v parku, který připomínal lunapark ze sovětských časů, jedli jehněčí šašliky a pili levnou vodku. V tu chvíli přišel s červenou krabičkou, kterou evidentně celou 14 dní dlouhou vysokohorskou dovolenou nosil schovanou v ponožkách. Romantika až na měsíc J.

Ne, prostě jsme to byli my dva – bez přetvářky a prázdných gest z „Holywoodských filmů“. Jasně, že bych bývala ráda měla na nohou něco jiného než sandály a dala si alespoň řasenku, ale aspoň vím, že si chtěl vzít mě – a jenom mě bez ničeho kolem. Takže jsem byla překvapená, zaskočená a hlavně hrozně šťastná.

Dodatek: Jen bych ráda ještě zmínila, že jsem jako zásnubní dostala prsten s českými granáty. Jsem si skoro úplně jistá, že jsem mu to nikdy neříkala, ale přesně český granát jsem si vždycky přála, protože je to můj nejoblíbenější kámen. Asi další znamení, že k sobě prostě patříme.

Vaše úžasné oznámení bylo DIY. To musela být asi hrozná fuška. Kolik času vám to zabralo? Ano, oznámení jsme si dělali sami. Mělo to dva hlavní důvody:

1. Je to naše svatba a kopírovat nebo použít už cokoliv dříve udělané se nám nezdálo příliš autentické. Prostě jsme to chtěli být my. Taky jsme v tu chvíli už věděli, že svatba bude černo-zlatá, a nedělali jsme si moc naděje, že v téhle kombinaci by byl bůhvíjaký výběr.
2. Já moc ráda vyrábím (úplně cokoliv), takže mě to rozhodně i dost bavilo.

Ve výsledku to vlastně ani tolik času nezabralo. Nejhorší bylo vymyslet koncept a pak už to šlo rychle.

Rozhodli jste se pro koordinátorku. Doporučila bys to všem nevěstám? Koordinátorku jsem si brala ve formě off-day – tedy pouze na koordinaci dne samotného. Nechtěla bych přípravy jako takové na nikom nechat – měla bych myslím tendenci se stresovat, aby to vážně bylo tak, jak si přeji já. Na den D jsme ale usoudili, že se bez ní neobejdeme, a nelitujeme ani na vteřinu.

Absolutně bychom si to bez ní nemohli tak moc užít, protože bychom se my (a nebo někdo z našich kamarádů) museli pořád o něco starat a chystat. Dělala jsem tohle mojí sestře na svatbě a vím, že jsem se cca do deseti večer moc nezastavila – a to sestra měla malou svatbu s cca 60-ti hosty. My měli hostů přes 100 a úplně se divím, že nám jedna koordinátorka stačila.

Naše koordinátorka nám všechno připravila a podle instrukcí nazdobila a rozestavěla, koordinovala catering, bar, kapelu a všechno kolem – a to tak, že ani nevíme, že bylo něco potřeba řešit. Myslím, že nám Verča(Day4u) pomohla velkým dílem k tomu, aby naše svatba byla tak skvělá, jak byla. Příště bych se rozhodně nerozhodla jinak. A Verču ráda doporučím úplně každému – je to profesionálka s přístupem nejlepší kamarádky.

Musím říct, že jsem dlouho neviděla tak krásné a hlavně neokoukané svatební šaty jaké jsi měla. Jak probíhal jejich výběr? Proč ses rozhodla pro zlatou a ne bílou? Tolik probděných nocí! J Každá holka si podle mě už od dětství představuje, jak bude vypadat její svatba a šaty už má naplánované od deseti let (nebo alespoň já s průběžnými obměnami měla). Já jsem si byla jistá, že budu druhá Grace Kelly, protože její svatební šaty jsou podle mě tím nejhezčím, co se v “klasice” kdy v historii vytvořilo – tolik elegance, krásy a zároveň důstojnosti. A s tím jsem do toho i šla…

Ale ouha –ještě před samotným šitím šatů jsem si zašla alespoň do jednoho salonu, abych si vyzkoušela střihy a hlavně našla správný odstín bílé. Šaty mi myslím slušely, střihy byly super, ale já zjistila, že tohle prostě nejsem já – a vdávat se tak nechci a vlastně kvůli vlastnímu dobrému pocitu ani nemůžu. Takže z původní Grace-představy zůstaly pouze rukávy a malý límeček. A pak začalo peklo…

Rozhodla jsem se (nebo spíš už jsem dávno věděla), že nejhezčí nevěsty jsou podle mě v Indii a chtěla jsem něco orientované tímto směrem. Taky jsem ale do toho nechtěla zklamat maminku, která měla představu trochu klasičtější, takže jsem hledala něco, co bude průnikem obojího. Nápadů jsem měla (a našla na Pinterestu) habaděj, ale bohužel už ne příhodných látek. Nikdy mě nenapadlo, jak strašlivě omezený trh s látkami v Čechách je.

Hledala jsem měsíc v kuse na internetu cokoliv příhodného – a to už skoro kdekoliv na světě. Nakonec jsem měla hrozné štěstí na látku, kterou jsem nakonec použila. Původní plán byl sice počítán s látkou ještě trochu jinou a propracovanější– ale i tahle zlatá látka byla o moc lepší než v co jsem v tu chvíli již doufala! J Pod zlatými šaty jsem měla ještě jedny korzetové, které byly ušité z pudrového dyšesu a ty si doufám v budoucnu ještě užiji při jiných příležitostech.

Pravou Indii jsem si pak užila alespoň v šatech na půlnoc, které byly ze surového indického hedvábí (které jsem si sama dovezla z Andamanských ostrovů) v barvě indických nevěst – červeno zlaté.

Jedna z vašich fotek vyblejsknutá asi předpokládám bezprostředně po obřadu, mě hrozně moc zaujala. Co vás na ní tak rozesmálo? Celý svatební obřad jsme si vymysleli a naplánovali sami. Náš oddávající pan Petr Samojský z Náboženské společnosti Českých unitářů nás k tomu víceméně dotlačil – a doteď mu jsem za to vděčná, protože tím naše svatba získala nový a pro nás velmi důležitý význam. Tím, že jsme se museli s Tomášem probrat všemi částmi obřadu (vážně jsem netušila, že toho je tolik!), tak jsme se vlastně hodně hluboko dostali k tomu, co to pro nás vlastně všechno znamená. Proto pro nás obřad měl ještě o moc větší sílu.

A fotka, na kterou narážíte je z našeho “prvního svatebního tance”. Prostě jsme se rozhodli, že se nechceme na povel líbat před ostatními a zvolili jsme radši taneční variantu. Fotka je tedy pořízená jen chvilku potom, co jsme se oficiálně vzali – a odráží to, jak jsme se v tu chvíli cítili. Hrál nám David Bowie “Life on Mars” – a pusa nakonec taky přišla, ale spontánně a přirozeně na závěr.

V jakém duchu se nesla vaše svatba? Byla nějaké tématická? Ano i ne. Téma naší svatby jsme nazvali „Sushi Samba“. Vysvětlení níže… Sushi Samba (dnes Sushi Social) je restaurace v našem milovaném Reykjavíku. Tahle restaurace se profiluje následovně (volný překlad) : "Sushi Samba nabízí jedinečné spojení japonské a jihoamerické kuchyně, kombinované s čerstvostí islandských ingrediencí."

A co to znamená pro nás? Když něco máme rádi, tak to prostě máme rádi. Nechceme se omezovat na určitá témata či styly, chceme kombinovat a užívat si v životě vše, co nás zaujme a pobaví. Je to takový kulturní eklekticismus – čerpání inspirace a potěšení z různorodosti stylů, chutí a vůní celého světa. Protože ne všechno, co lze vnímat jako "tradiční", dovede být zároveň v individuálním případě autentické. Slovy našeho oddávajícího pana Samojského:

Vztaženo na svatbu – autentická svatba by měla co nejvíce vyjadřovat, kdo jste, a nepředstírat nic, co nejste. A my jsme ze všeho nejvíc Sushi Samba. Proto nám na svatbě k vietnamskému jídlu hrála mexická kapela J. Kdyžtak více o naší svatbě a její organizaci můžete vidět na našich webových stránkách a brožuře, kterou jsme připravili pro naše anglicky mluvící hosty.

Co vás tedy na vaší svatbě nejvíce charakterizovalo? Něco co bylo prostě tak nějak "vaše" ? Jak už je z mých odpovědí výše asi jasné, všechno na naší svatbě jsme byli my. Nechtěli jsme žádné tradice (při česko-slovenské svatbě to i tak jde jenom těžko, protože se tradice dost liší) a nedrželi se ničeho, co se na svatbě „dělá“ – prostě jsme dělali to, co se nám líbilo.

Svatební hostina se odehrála v Royal Theatre & Club Chic Praha 2. Neuvěřitelné místo s obrovskou atmosférou. Napíšeš nám o Royalu něco víc? Jaká byla domluva, jestli se tam obvykle konají svatby, jaké jsou hlavní přednosti tohoto místa. Myslím, že by to nevěsty zajímalo. Mít svatbu v divadle ROYAL bylo nejlepší „neštěstí“, které se nám stalo. Svatba totiž původně měla být v jiném prostoru, který ale přesně měsíc před svatbou zavřeli, a my rychle hledali alternativu. Divadlo ROYAL jsme do té doby neznali a našli ho pouze za pomoci naší koordinátorky Veroniky.

Pokud bychom o něm věděli, tak jsem si jistá, že bychom tohle místo chtěli už na prvním místě. Měli jsme hrozné štěstí, že zrovna náš termín byl volný (podle slov manažera prostoru – asi jediná volná sobota až do konce sezóny), a ani chvíli jsme neváhali. V tomto prostoru se koná spousta kulturních akcí, natáčení pořadů a je zde pravidelná Burlesque show.

ROYAL je naprosto unikátní místo na svatbu, které dýchá atmosférou prvorepublikových večírků. Sedí se na designových Halabala křesílkách v krásném secesním sále, pije se z kvalitního skla a pro odpočinek mezi tančením je možné využít balkónek s výhledem. Obsluha baru je fenomenální (až do 4 do rána drželi úsměvy a ochotu – což jsem ještě nikdy nikde nezažila), všichni jsou velice vstřícní a pokud se něco domluví, tak se na to můžete spolehnout.

Prostředí přímo vybízí k tomu, aby se z párty stala událost stylu Velkého Gatsbyho J. Velikou výhodou je, že pokud nechcete nebo nemáte čas či prostředky, tak není již prostor třeba nijak zdobit. My měli výzdobu již částečně připravenou do předchozího prostoru, tak jsme jen maličko pozměnili koncept a využili ji. Ale nemyslím, že by to bylo úplně esenciální – prostor sám o sobě dává akci „sváteční“ charakter. Já už bych svatbu jinde mít nechtěla. Ráda případně zodpovím další otázky osobně do zpráv – jen očekávejte, že budu ROYAL vychvalovat po všech stránkách.

Jakou píseň jste zvolili pro váš první novomanželský tanec? Měli jste tanec spontánní, nebo nějaký nacvičený? My jsme si první tanec vlastně už odbyli při obřadu, takže jsme vůbec nic neplánovali a nechali to přirozeně plout. Nakonec jsme si poprvé zatančili na zvuky naší mexické kapely Mariachi Azteca de Praga a užili si to úplně spontánně bez příprav. Fotky z našeho prvního tance ostatně taky můžete vidět v našem svatebním albu.

Co se podávalo k jídlu? Jídla jsme měli (a chtěli) hodně, protože málo jídla na svatbě je podle nás automatický propadák. Proto jsme se ale rozhodli, že chceme trochu lehčí varianty jídel, aby se nikdo nenaládoval knedlíky a pak místo zábavy neseděl a netrávil. Taky jsme se snažili, aby bylo vždy vyvážené menu masožravci-vegetariáni.

Hlavní večeře byla laděná do Vietnamu a celkově Asie. Měli jsme vietnamské závitky a smaženou rýži, thajské kari, mongolské hovězí a spoustu různých salátů. V deset jsme měli „svačinku“ – byly masové a vegetariánské burgery, další saláty a kuřecí špízy. Půlnoc jsme pak udělali typicky slovenskou (Tomáš je Slovák) a byla kapustnica a brynzové halušky.

Mimo to jsme využili celou rodinu – všichni nám hrozně se vším chtěli pomoci a tohle byl nejlepší způsob, jak je zapojit. Babičky a tety nám tedy napekli sladké, maminka trvala na řízečkách a sýrové muffiny jsem si udělala sama. Všude se ještě navíc potulovaly malé pytlíčky s mňamkami všeho druhu (čokoládičky, gumídci, oříšky apod). Vážně si nemyslím, že mohl mít někdo hlad!

Na pití jsme, mimo jiné, také podávali naše „signature“ drinky. Měli jsme dva druhy míchaných drinků (do slana a do sladka) – a šli velmi rychle na odbyt. Myslím, že se jich nakonec vypilo skoro 500. Zmiňuji to, protože za tohle rozhodnutí jsem skoro nejvíce ráda. Drinky byly podávané v panácích, ale protože to byly mixy, tak nebyly tak silné jako normální panák. Proto jich každý mohl vypít spoustu a nebýt úplně opilý. Určitě to moc pomohlo super náladě na svatbě – a na každé party, kterou budu v budoucnu pořádat, to na 100% zopakuji.

V kolik jste se odebrali na kutě a jak se ti usínalo? Tančili jsme až do čtyř do rána, kdy už jsme museli propustit barmany z ROYALu (i tak největší poklona za jejich přístup, ochotu, profesionalitu a úsměv na tváři až do poslední minuty!) – jinak by se tančilo dál J.

Před svatbou jsem nevěřila, když jsem všude četla, že se novomanželé nestihnout ani napít! Je to pravda. Protančili jsme celý večer, ale nebyla jsem ani unavená ani opilá. Takže jsme si Tomášem ještě i stihli v ROYALu pobalit věci a v klidu jsme kolem páté odjeli domů. Oba jsme byli nadšení! Druhý den jsme ještě měli společnou snídani s rodiči a večerní afterparty na Letné v parku s nejbližšími kamarády, takže dozvuky svatby ještě pokračovaly dál – a vlastně jsme se zastavili až na svatební cestě, kam jsme vyrazili dva dny po svatbě.

Tohle bych mimochodem poradila každé nevěstě – odjet na svatební cestu ihned po svatbě. Až tam jsme si vlastně postupně uvědomili, co že se to stalo, a měli jsme čas si ten krásný nový pocit spolu užít. My jsme vyrazili do Skotských highlands, kde i v největší sezóně celý den nikoho nemusíte potkat (tedy kromě oveček) a dá se tak užít společné „samoty“.

Jaké ohlasy na vaši svatbu měli vaši svatebčané? Tohle je tak těžké říct! Myslím, že ještě nikdy nikomu se nestalo, že by před nimi někdo jejich svatbu pomlouval… A tak to bylo i u nás. Ohlasů jsme měli spousty a všichni zněli nadšeně. Dost často jsme slyšeli slova jako: netradiční, jiný… ale to jsme vlastně možná chtěli? Zcela upřímně si ale myslím, že se všichni opravdu dobře bavili. Minimálně podle počtu hostů, kteří s námi zůstali až do poslední chvíle, a výrazů přátel a rodiny na našich fotkách to tak vypadá.

Naše svatba určitě byla trochu jiná než „normální“ svatby a nerada bych ji tak k něčemu přirovnávala. Každý ji má takovou, jaká se mu zdá nejlepší, a každá nevěsta je určitě přesvědčená, že ta její byla top. A tak to má být!