Nevěsta Petra: „Mělo se házet kyticí a tak se rozhodlo, že bude házet ženich a chytat budou chlapi.“

Tentokrát se přesuneme z populárních statků a stodol na hrad. Zdenda požádal Petru o ruku na louce s výhledem na Karlštejn, svatba pak proběhla na hradě Zvíkov. A došlo i na projížďku lodí!

První řádky klasicky patří k malému představení páru. Co bys na vás práskla? Nooo, my jsme se znali už celkem dlouho. Nerada bych čtenářky unudila, je to delší historie :-D. Takže ve zkratce: moje nejlepší kamarádka má sestru a ta si přivedla přítele z jedné vesnice a ten dovedl kluky (píši kluky, protože to byl můj muž a jeho nej kamarád), zjistili jsme, že posloucháme stejnou hudbu a domluvili se, že pojedeme na Votvírák a tak se taky, asi za půl roku, stalo a na tento festival jezdíme dodnes každý rok.

Pomyslná jiskra ale přeskočila až o pár let později, kdy jsem dělala Silvestr (2015/16) u nás na bytě a byla tam ještě s bývalým přítelem, se kterým to ale neklapalo a Zdenda to vytušil a pořád se mě vyptával. Nakonec jsme se s bývalým rozešli, ale trvalo ještě 3 měsíce, než se Zdenda rozhoupal :-D. I když vlastně nevím, kdo se rozhoupal. Já už toho chození kolem horké kaše měla dost a když jsem ho pozvala na společný výlet na Matějskou, doufala jsem, že se to rozsekne.

Jenže člověk si najednou připadá jako v pubertě a neví, jak se vyžvýknout. Navíc Zdenda tomu taky moc nepomáhal, když cestou při hledání hospody najednou spustil, že měl kamarádku a tu pozval její dobrý kamarád do restaurace a ona se prý bála, že jí chce říct, že ji má rád a ona že to tak necítí a že neví, co má dělat. Chvíli jsem na něj civěla a v hlavě se mi honilo „sakra, co mi tím chce asi naznačit?“.

Dřepli jsme do hospody a ze mě vylítlo „tím mi chceš jako říct, že kdybych ti řekla, že tě mám ráda, nebudeš vědět, co mi na to máš říct?“ a v tom přišli naši kamarádi :-D. Nicméně večer plynul a ruka míjela ruku pod stolem a doma z něj vypadlo, že mi odpoví na mou otázku „že mě má taky rád“ Od té doby jsme pár a nikdy bych si nemyslela, že budu tak moc šťastná s člověkem, kterého už léta znám.

Kdy a kde jsi byla požádána o ruku? Na louce s výhledem na svůj nejoblíbenější hrad (Karlštejn), 23.6.2017. Byla to romantika, i díky Českým drahám, které opět nezklamali – vlezli jsme do vlaku a ten měl poruchu na mašině, takže jsme nabrali skoro hodinové zpoždění – jsme na louce zůstali až do západu slunce – prostě krása. Akorát to trochu kazila klíšťata, která po mě furt lezla a já z toho byla nervozní, takže mezi slovy „vezmeš si mě“ proběhlo z mé strany asi milionkrát, že po mě leze klíště aaaaaa :-D.

Měla jsi vysněné místo pro váš obřad? Nevím, zda bylo vysněné (od kdy se bere vysněné – od dětství, od žádosti…?). Každopádně se mi v hlavě okamžitě zjevil Zvíkov, to byla jasná volba a drahý neprotestoval. I když jsem rodilá seveřanka, k jižním Čechům mě to táhne víc a ten hrad je prostě nádherný, krásné místo. Možná je to i tím, že jsem tam na střední škole strávila 3 týdny praxe nedaleko v hotelu Zvíkov a bylo to super.

Rozhodně jsem věděla, že nechci svatbu v Praze. Chtěla jsem uniknout tomu všemu stresu, hluku, i když je tu hodně hezkých míst a většina hostů byla z Prahy, ani od jednoho jsme neslyšeli nějaké remcání, že musí někam jet. Všichni si to maximálně užili.

Co pro tebe bylo při plánování svatby nejdůležitější? Na co jsi se nejvíce zaměřovala? Samozřejmě, abych byla krásná, to chce snad každá (kor v mém věku) :-D. A pak určitě zábava. Tam jsem se vyřádila nejvíc. Bavilo mě připravovat fotokoutek, noviny, zápichy na sladký bar… Místo bylo také hodně důležité. Už když jsme do penzionu přijeli, dýchnul na nás neskutečný klid a atmosféra, bylo to prostě ono, za každou cenu!

Kolik jsi prošla svatebních salonů, než jsi narazila na své svatební šaty? A bavilo tě to? Jeden :-D. Já se tak hrozně těšila, jak jich vymetu víc, ale našly se hned v prvním. Na jednu stranu jsem se bála, abych na sebe vůbec nějaké ucházející šaty sehnala. Nejsem úplný drobek a navíc bílá také nezeštíhluje… Ale byla jsem mile překvapena, že to není taková hrůza. Vyzkoušela jsem asi 10 modelů, z toho mi vyloženě nesedly dva!

Takže holky oblých tvarů, nebojte se toho ;-). Byly to až ty poslední. Hned jak mě do nich slečna zašněrovala, věděla jsem, že jsou to ony, úplně mě rozzářily! Až jsem byla sama překvapená. Mám ráda všeho hodně – krajek, třpytek,… tyhle byly úplně jednoduché, ale krajkové bolerko je dovedlo k dokonalosti A doporučuji si sebou vzít opravdu dobrou kamarádku, která je soudná a nemaže Vám med kolem pusy. Ta moje kočanda se rozplakala hned u prvních, dojalo mě to. Mám skvělé kámošky.

Kdy jste se se Zdendou viděli naposled před obřadem? Rozloučili jste se nějak speciálně? Večer před akcí. Nerozloučili a ještě jsme se pohádali, kvůli uspořádání stolů a já nevím už kvůli čemu všemu. Takže spát jsem šla se špatným pocitem, že on je naštvaný. Byla to naše první a poslední hádka kvůli svatbě :-D. Nemohla jsem usnout a vůbec spát, moc jsem toho nenaspala. Dárek jsem pro něj měla nachystaný na druhý den před obřadem, ale zapomněla jsem mu ho v tom shonu dát, takže ho dostal až navečer.

Jak sis užívala ranní hýčkání od vizážistky a kadeřnice? Zvolila jsi líčení, které nosíš běžně? Já ani nevím, asi jo. Ale pořád se kolem mě někdo motal, ptal se na věci (včetně toho, jestli nemám hlad/žízeň) a plynulo to tak rychle… Když jsem byla namalovaná a věděla jsem, že se stíhá, měla jsem hned lepší pocit a celkově začala věci víc vnímat. Maluji se běžně celkem výrazně, takže i s vizážistkou jsme se shodly až na druhý pokus, byla jsem lehce nervózní, aby to dobře dopadlo i na generálce, ale nebyl důvod.

Květa je profesionál a udělala vše, co jsem si naporoučela, i když jsme se v nějakých věcech neshodly, vypadala jsem božsky a přesně tak, jak jsem si představovala já, nehledě na nějaké trendy Mám zkrátka ráda výrazné líčení a vizážistky jsou většinou zvyklé, že si je najímají holky, které se běžně nelíčí nebo málo a že u nevěst se jemnější líčení vyžaduje. To nebyl můj případ, byla jsem u dvou super holek/paních a u obou jsem musela říkat „nebojte se přidat – hodně, hodně, hodně“.

Jaký byl svatební obřad? Jak ses cítila? Prvotní šok, když jsem přišla k ženichovi a spatřila oddávající stolek, na kterém nebylo „shola nic“, jen úzká váza s nějakou květinou, která vypadala, jako když jí utrhl někdo na zahradě + náš polštářek s prstýnky. Na výzdobu jsem se na úřadu specielně dotazovala a paní mě ujistila, že květinovou výzdobu na stůl mají. Vědět, že bude vypadat takto, nechám jí udělat od květinářky!

Jinak byl obřad krásný a rychlý. Prvně mě viděl ženich v celé mé kráse, klepala jsem se, ale nebrečela. Hrozně jsem se bála, že budu plačka po celou dobu svatby, nestalo se tak (naštěstí), vlastně jsem nebrečela vůbec. Paní měla krásný proslov, trochu mě zarazilo, že proběhla řeč a celkem za chvíli výměna prstýnků a polibek. V hlavě jsem si říkala, za ty prachy to mohlo být delší, ale to jsem ještě nevěděla, že po polibku bude paní oddávající opět (cca 10 minut) mluvit :-D.

Měli jste pro vaše hosty připravený nějaký program? Obřad byl až odpoledne, takže jsem ani moc neuvažovala nad nějakými hrami. Aby se hosté zabavili zatímco my jsme se hned po obřadu fotili, byly nachystané Svatební noviny + občerstvení, popř. prohlídka hradu, kdo by chtěl. Na penzionu jsme měli fotokoutek, u toho jsem se vyřádila jak já doma, tak následně sami hosté + u zmiňované ankety. A měli jsme objednanou hodinovou projížďku lodí směrem ke Zvíkovu a zpět k penzionu (kotviště bylo přímo pod penzionem). Loď měla veliký úspěch u všech, byla to fakt paráda a počasí vyšlo na jedničku! Takže pokud někdo tu možnost máte, neváhejte a jděte do toho!

Hod svatební kyticí u vás neprobíhal úplně tradičně. Proč házel ženich a ještě k tomu směrem k mužům? Strašně mě mrzí, že tohle nevzniklo z mé hlavy :-D. Byla jsem jako svědek na svatbě mých spolužáků ze SŠ a i přes zákaz ženicha, byla nevěsta unesena a bohužel opita a to tak, že nám v osm večer odpadla. Mělo se házet kyticí a tak se rozhodlo, že bude házet ženich a chytat budou chlapi. Mě se to tak zalíbilo, že jsem si říkala, až se jednou budu vdávat, určitě to chci taky Navíc, proč by se měly pořád ponižovat jen nezadané kamarádky? A chlapi to vzali s humorem sobě vlastním.

Na který moment vzpomínáš s největším úsměvem? Co tě fakt pobavilo? Nejvíc mě (i kamarády) pobavila moje maminka, která seděla (už byla tma) u vedlejšího stolu (venku) a nějak tam zůstala sama, seděla zády k nám a já na ni volám, aby si šla sednout k nám. Ona, aniž by se pokusila otočit, mi odvětila do tmy „a kde jste?“ Byli jsme všichni mrtví :-D.

Byla svatba taková, jakou sis ji vysnila? Ještě mnohem lepší, hezčí, nejkrásnější. Nemám pro to slov. Naše svatba předčila nejen moje, ale hlavně i ženichovo očekávání. To pro mě byla asi ta největší odměna za tu „dřinu“, kterou jsem s ní měla.

Jak jste strávili první den jako novomanželé? Noo, ráno jsme dohnali svatební noc :-D. Pak snídaně, pokec a rozloučení s hosty a zvolna pofackovat dovezené věci, zabalit, zaplatit a zpět do víru velkoměsta. Doma jsme vyházeli všechno z auta, narvali do lednice věci podléhající zkáze (bylo fakt teplo) a šli na pozdní oběd do naší oblíbené restaurace. Po příchodu domů jsem věděla, že si nesmím sednout, jinak bych byla okamžitě tuhá :-D.

Takže jsem šla roztřídit dekorace a zbytek věcí. Pak jsme se vrhli na dary. Začali jsme číst přáníčka a speciálně jedno od kamarádky mě tak dojalo, že jsem začala bulet (dohnalo mě to až den po svatbě) a nemohla jsem přestat, hned následovalo přání od našich (ručně dělané mojí maminkou) a to byl fakt konec, takže ve čtení musel pokračovat manžel.

Poté jsme spočítali penízky, které jsme převážně dostali, rozbalili a identifikovali dary (obrázek rovnou pověsili) a vykydli jsme se na gauč se šampáněm a jahodami a šli číst anketu, kterou jsme pro hosty měli a prohlížet fotoknihu z fotokoutku. U toho jsme se hodně zasmáli a bylo hned po slzičkách. Spát jsme šli asi kolem půlnoci.

Víc fotografií ze svatby Petry a Zděnka:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!

---