Nevěsta Eva: „Na svatbě jsme měli více než 10 národností. „

Naše nevěsty

4. čvc 2017
Daniela Malá
Tomáš Loutocký

Eva je Moravanka z Hané, Ed je Američan. A funguje jim to náramně! Přečtěte si jejich příběh jako z filmu Román pro ženy a podívejte se na vymazlené dekorace v cestovatelském duchu. Bon Voyage!

Kdy a kde jste se s Edwardem do sebe zamilovali? A odkud oba dva pocházíte? No… ono to vážně bylo trochu jako z Románu pro ženy. Když jsem po škole nastoupila do svého prvního stálého zaměstnání, musela jsem denně opravdu hodně komunikovat anglicky.Takže jsem nejdříve chodila k české učitelce, ale jak to tak bývá, byla hodně zaměřená na gramatiku a já se potřebovala hlavně rozmluvit. Pak mi kolega doporučil nového rodilého mluvčího a já se svolením mého skvělého šéfa dostala zelenou na další vzdělávání.

Možná to vypadá jako klasické klišé – ale trvalo ještě další rok, než jsem si uvědomila, že Ed pro mě znamená něco víc (i když můj muž tvrdí, že na to přišel už mnohem dřív). V té době jsme také řešili oba své minulé závazky a našli se i lidé z našeho okolí, kteří měli předsudky a dávali je najevo, takže jsme museli taky trochu zabojovat. Ed je Američan a já jsem Moravanka z Hané – a tahle kombinace funguje skvěle.

Jak jste se zasnoubili? Nečekaně. Znali jsme se skoro dva roky, ale ve vztahu jsme byli krátce. Stalo se tak na naší první větší dovolené. Ed to plánoval provést asi na 3 různých místech, ale já mu to (nevědomky) pokaždé nějak zhatila.

Nakonec se tak stalo těsně před zavíračkou v barcelonském Gaudího parku Güell, kolem jedenácté večerní, s výhledem na pulsující město s nejslavnější ještěrkou na světě pod námi. Abych pravdu řekla, přála bych všem slečnám, které touží po momentu překvapení, který je ale i plný intimity, aby to jejich muž vymyslel přesně takhle – byť na jakémkoliv jiném místě na světě.

Svatba s cizincem, to musí být asi hodně papírování, že? No to sice je, ale jako větší komplikaci vidím spíše dostupnost informací. Než jsme se v českém systému trochu zorientovali, stálo nás to pár mailu, telefonů nejen k nám na úřady a policii, ale také na ambasádu. USA je v tomhle jednodušší, ale u žádostí o některé dokumenty jsme museli informace dohledávat např. přes různá diskuzní fóra.

Nehledě na to, že každý papír Vás stojí desítky dolarů – někdy je o ně požádáno formou daru, ale stejně. Nikde prostě nenajdete seznam toho co je potřeba a kde přesně o to žádat a i když v porovnání se získáváním dokumentů např. z Afriky, jsme na tom byli vlastně úplně dobře. Samozřejmě veškeré cizí dokumenty musí mít oficiální překlad a případně další vyšší ověření. Taky se nám stalo, že jeden dokument, který přišel z USA, jsme museli obratem poslat zpátky, aby nám na něj dali další razítko – v USA si totiž nejsou schopní mezi sebou přeposlat jeden papír.

Pro jaké datum jste se rozhodli a proč? Svatbu jsme nechtěli odkládat, a proto bylo jaro 2017 jasné. Původně jsme se chtěli vzít 27. 5. 2017, když ale s původním místem svatby začaly být problémy, museli jsme hledat jiné a datum jsme pak vybrali z těch, které byly ještě k dispozici a které seděli i našemu fotografovi – toho jsme nechtěli měnit za žádnou cenu.

Takže prakticky neromantické – ale ve výsledku na datu vůbec nesejde. Brali jsme se 6.5.2017 a vyšlo to přesně hraničně k odkvétání sakury, která nám k obřadu vytvořila kouzelnou kulisu.

Svatba se odehrála v Yard Resort Předboj, což je nevěstami celkem vyhledávané místo. Byli jste tam se vším spokojeni? My o Yardu před svatbou nikdy neslyšeli. Bylo to poslední z pěti ,,náhradních“ míst, které jsme navštívili. Od začátku nás okouzlil sad v podzimních barvách – a co musím zdůraznit, tak i profesionalita zaměstnanců. S Yardem jsme byli opravdu velmi spokojení – jenom bych jim přála, aby právě množství svateb, které pořádají, nevedlo ke snižování kvality.

Před svatbou jste absolvovali kurz přípravy na manželství. Jaké to bylo? Výborné. Doteď z toho kurzu čerpáme. I když jsme nakonec zvolili civilní sňatek, na kurzu jsme měli možnost otevřít témata, ke kterým bychom se jinak nedostali. Např. kolik párů před svatbou mluví o tom, jak by se postavili k situaci, kdyby ztratili dítě?

Poznali jsme tam spoustu zajímavých budoucích manželských párů z rozdílných zázemí i rodin. Na kurzu Vás nikdo nenutí mluvit o něčem, o čem nechcete, ale zároveň máte možnost čerpat ze zkušeností jiných a ty jsou mnohdy cennější než sto odborných publikací. Kurz se konal v Pastoračním středisku Arcibiskupství pražského sv. Vojtěcha.

Jaké byly poslední dva dny před svatbou? Organizační. Ve čtvrtek jsem zařizovala výslužku do práce a pak jsem ještě ženichovi sháněla ponožky (smích) a náhradní košili. Nechala jsem si poprvé v životě udělat nehty (smích) a taky kontrolovala, zda máme vše na líbánky a zabalené na další den. Můj muž měl pak operační středisko z domova a řešil maily s hosty a také se přes den staral o svoji rodinu, která dorazila 3 dny před.

Den před svatbou už byl vlastně ve znamení převozu – měli jsme tolik věcí i lidí, že jsme strávili celé odpoledne cestováním do Yardu a zpět. Oba jsme pak už byli hodně unavení, ale předsvatební večeře nás docela vzpružila – museli jsme totiž překládat. Jak jsem už psala do přehledu svatby – když se sejdou Moraváci, Američani, Španělé a Mexičani, může to dopadnout všelijak, ale u nás to byl úspěch.

Jaký styl/téma svatby jste zvolili a proč? Cestovatelsko-elegantní. Cestovatelský, protože každý pocházíme z úplně jiného kontinentu, ale taky proto, že cestování máme v krvi. Elegantní kvůli jemnosti květin a také kvůli Edově rodině.

S čím sis nejvíce vyhrála? Můžu říct, že se vším? Z dekorací to byly horkovzdušné balony – stálo to pár popálených prstů, ale hostům se moc líbily a hodně se na ně ptali. Celkově to pak bylo ve vyhledávání různých detailů. Když jsem např. sháněla rámy na fotky, hledala jsem po bazarech a měla možnost se setkat se skvělými lidmi, z nichž každý nesl svůj příběh, stejně jako ty předměty. Zabralo to hodně času a asi bych neřekla, že se tím ušetřilo (nebo ne výrazně), ale takový ten uniformní styl by nám neseděl.

Kterého z vašich dodavatelů bys nejvíce doporučila a kterému se mají nevěsty vyhnout? Dodavatelé byli skoro všichni nadprůměrní, ale pokud musím vybrat jednoho, tak je to Tom Loutocký – fotograf. Tomáš je špička ve svém oboru. Když jsem Edovi předkládala fotky od různých fotografů, ukázal na něj a bylo rozhodnuto. I potom, když jsme mu 3x změnili datum i místo, se na nás nevykašlal a vyšel nám maximálně vstříc. Věřte tomu, když všude čtete, že na fotkách a prstýncích se nemá šetřit, že je to jediné, co po svatbě zůstane.

Na svatbě byli tedy hosté jak česky, tak anglicky mluvící. Řešili jste nějak tlumočení? Kdyby jen anglicky mluvící. Na svatbě jsme měli více než 10 národností. Obřad tlumočila profesionální překladatelka, se kterou manžel již roky spolupracuje. Během dne pak ostatním hostům tlumočili další hosté a taky naše koordinátorka. Rozmístění hostů na hostině jsme pak také řešili tak, aby se nestalo, že by někdo zůstal ,,z kola ven“.

Měli jste pro hosty připravené nějaké překvapení? A oni pro vás? Manžel si přál na svatbě živou hudbu, takže jsme původně zvažovali pozvat jednoho skvělého romského harmonikáře. Jenže já manželovi chtěla poděkovat za všechno, co pro mě znamená a co pro mě udělal, takže jsem chtěla najít něco speciálního, co by nečekal a co by mu připomnělo rodinné kořeny. A to se splnilo v podobě vystoupení Mariachi de Azteca de Praga.

Ještě teď ho vidím, jak na mě kouká s otevřenou pusou a ptá se ,,What..Who did that?“ Ve výsledku se pak ukázalo, že pár členů skupiny pocházelo ze stejného města jak manželův tatínek.

V kolik hodin skončilo svatební veselí? A jaký to byl pocit usínat jako novomanželka? Párty skončila kolem jedné ranní – a upřímně to byla nejlepší možná doba – do pěti do rána bychom to asi nezvládli. Po celém, vlastně ne až tak dlouhém dni, jsem usínala s pocitem absolutního štěstí – i když mě napadla ještě jedna věc – ,,Opravdu se to stalo?“