Nevěsta Eliška: „Jsme lidé plní energie a dobré nálady, proto jsme chtěli, aby i svatba hrála všemi veselými barvami.“

Naše nevěsty

2. bře 2017
Daniela Malá
Karel Fořt | Music & Photography

Eliška s Michalem se vzali minulý rok na konci slunného července. Jelikož jsou obadva energičtí a pohodoví lidé, rozhodli se pro svatbu, která hrála všemi veselými barvami. A vy se dnes můžete podívat na to, jak se jim to společnými silami povedlo zrealizovat.

Jak jste se dali s Michalem dohromady? A kdo koho sbalil? Tak o tom se dodneška nemůžeme domluvit, každý má totiž jinou verzi… Seznámili jsme se tak, jak většina lidí – prostě jsme se potkali :-). Mně se Michal líbil sice už delší dobu, ale nevěřila bych, že se někdy dáme dohromady.

Asi před 10 lety, na letní červencové zábavě někdy k ránu, jsme seděli každý sám u stolu. Sem tam jsem se usmála, zamávala na něj, tak mě pozval na panáka. Vyměnili jsme si čísla, jenomže ráno si nemohl vzpomenout jak se jmenuji 🙂 (zní to zvláštně, ale je to tak), takže pátral (nenápadně, ale stejně jsem to věděla) u kamarádek. Pak už to pokračovalo samo – kino, večeře, zábavy, rande. Chtěli jsme všechno pěkně popořádku, jsem o 7 let mladší, takže jsem mezitím vystudovala, Michal si začal s bratrem budovat vinařství, opravili jsme si krásný dům, a pak už zbývalo jen se vzít :-).

Všimla sis, že by byl Michal před žádostí o roku nervózní? A jaké vůbec bylo požádání o tvou ruku? Nervózní nebyl, jenom měl strach, abych něco netušila. Prstýnek jsem dostala i s kytičkou pod stromeček. Nejsme moc stavění na takové ty filmové scény s pokleknutím a dotazem a následným vodopádem slz, pak klapka a happy end. Prostě se mě jednoduše zeptal, jestli bych si ho nevzala, připili jsme si, a bylo nám hezky :-).

Kdo byl první, s kým ses chtěla podělit o novinku, že jsi zasnoubená? První jsme se o novinku podělili s rodiči, ještě na Štědrý den.

Teď už zabrousíme trochu do příprav. Co bylo nejtěžší sehnat? Nejtěžší bylo sehnat místo. U nás na jižní Moravě je sice moc krásných míst na svatbu, ale protože jsme chtěli mít svatbu venku, bylo těžké sehnat místo, které by nám vyhovovalo jak kapacitou (měli jsme pozvaných 95 hostů), tak i přáním, abychom si mohli sehnat svůj catering, a hlavně mít na svatbě své víno, což na většině míst nejde. V tomto jsem trošičku záviděla oblastem, kde je mnoho statků, které mají obrovskou zahradu a stodoly, kde se dají pořádat nádherné svatby ve vlastní režii. U nás je takových míst méně. Napadlo nás uspořádat svatbu v areálu, kde se pořádají hlavně hody, a různé taneční zábavy. Svatba tu nikdy nebyla.

Další velkou výzvou byly staré židle, ale kde je sehnat, když je člověk nechce za velké peníze půjčovat? Začala sháňka po kamarádech, rodině, až se nám jich 40 sešlo na opravu. Zbývalo nakoupit barvu a s údržbou a lakováním barevných židlí nám moc pomohl strýc, bez kterého bychom byli ztraceni. Zbytek židlí byl vypůjčen ze staré Sokolovny v Brně od kamarádky.

Jaké místo jste tedy nakonec zvolili? Svatba se odehrávala v centru vesnice, na dvoře Sokolovny.

Jak přípravy prožíval Michal? Michal nechal výzdobu a vzhled převážně na mě, většina návrhů se mu líbila, jen ho moc nebavilo jezdit na schůzky a domlouvat výzdobu :). Co ho zajímalo dost, bylo určitě jídlo, jinak pomáhal opravdu hodně. Trpělivě svážel i se švagrem židle a stoly, které byly také zapůjčeny v cateringové firmě v Brně, chystal se celý plac, osvětlení, místo obřadu, neustále se něco převáželo, stavělo atd.

Ale musím zmínit i další kamarády a lidi z rodiny, co moc pomohli, bez nich bychom nedokázali svatbu tak dobře připravit. Se svatbou byl ženich moc spokojený, byl nadšený, že se vše tak podařilo, i když to stálo mnoho práce a úsilí.

Co na vaší svatbě prostě nemohlo chybět? Na naší svatbě nemohla chybět hlavně dobrá kapela, jídlo a zábava. To jsou podle mě jedny z nejdůležitějších věcí, protože všechno kolem je krásné, ale největší dojem měli hosté opravdu z toho, že se pořád tančilo, všechno bylo uvolněné, nenucené a nebyl čas se nudit.

Kdo nás zná, ví, že jsme lidé plní energie a dobré nálady, proto jsme chtěli, aby i svatba hrála všemi veselými barvami.

Kolika falešnými nevěstami se ženich musel "prokousat", než se dostal ke své vyvolené a pravé? Falešné nevěsty mi úplně vypadly z hlavy, takže jsem je na svatbě ani neřešila. Máme akční rodinu a kamarády z Ostravy, partičku asi 8 lidí, kteří jsou pro každou "špatnost". Všechno měli velmi dobře promyšlené. V prvním okamžiku jsem se ráno zařekla, že zůstanu v pokoji a nikdo mě neuvidí, ale už dopoledne bylo takové horko, že jsem to stejně nevydržela. Když jsem viděla všech šest! falešných nevěst, jak se brouzdají trávou přes dvůr k nám, dostala jsem záchvat smíchu.

Hosté nic takového nečekali, nejvýš tak jednu nevěstu, jenže ženichovi byly vysílány falešné nevěsty postupně, takže hosty jsme pobavili už hned ráno. Jen mě mrzí, že to nikdo netočil, ráda bych to viděla také, byly to prý přímo herecké výstupy.

Když už měl ženich konečně svou nevěstu, tak mohl začít obřad, ke kterému vám dělala hudební doprovod živá muzika. Co vám hráli? Živá muzika byla jednou z největších, ale nejlepších investic. Odpoledne hrála pár hodin dechovka, na takové to roztančení a poslech, večer hrála kapela hudbu všech žánrů. Takže každý si našel to své, a všichni byli moc spokojení.

Na vaše album se vážně nedá koukat, pokud jste hladový. Nejvíc mě zaujaly hamburgery, na které si většina nevěst netroufla, protože měly strach skrze jejich trvanlivost. Vám je někdo dělal v průběhu večera? Hamburgery byly první pryč, raut byl perfektní, bylo zde vše, i sushi. A taky moc děkujeme za to, jak číšníci všechno zvládli. Restaurace, kde byl připraven oběd i večerní raut, je 15 km od místa svatby. Jídlo bylo domluveno tak, že se přiveze oběd, naservíruje se, vše se sbalí, a večer cca v 9, kdy už není takové horko, bude nachystán raut.

Všechno vyšlo perfektně, a musím říct, že zvládli i nedostačující zařízení kuchyně, která je v místní sokolovně (tedy alespoň vše opět sbalit a uklidit). Oběd byl až v půl 3 a v letním horku (bylo asi 35 stupňů) nikdo stejně neměl chuť na velká jídla. Byly koláčky, cukroví, dort, zmrzlina (kterou prý budou jíst jen děti), ale stáli tam většinou dospělí.

Všichni říkali, že nebudu mít na jídlo jako nevěsta ani pomyšlení, ale přidala jsem si dvakrát, a oběd jsem spořádala také celý, vše bylo opravdu vynikající. Raut si všichni moc pochvalovali.

Se kterým z dodavatelů jste byli nejvíce spokojeni? A s kým, naopak, nejméně, pokud se tedy někdo takový našel. Spokojeni jsme byli se všemi. Taky jsme je pečlivě vybírali, včetně řidiče autobusu, který byl opravdu ochotný a s velkou odvahou prokličkoval s autobusem mezi vinohrady :).

Nejméně mě bavilo řešit výslužky, na vesnicích jsou v živé paměti stále výslužky velké asi jako krabice od bot (s nadsázkou). Maminkám jsme všechno vysvětlili a nakonec jsme objednali pěkné, menší krabičky. Jenom s těstem na koláčky se to trošku přehnalo, nakonec jich bylo asi 7 000 ks.

Jakou svatbu sis představovala jako malá holčička? Nevybavuji si, že bych někdy jako malá přemýšlela o svatbě, představy přišly až s plánováním.

Jak jste trávili první den coby novomanželé? Domů jsme přišli za světla asi v 5 hodin ráno. Druhý den jsme se sešli na místě s kamarády – kdo chtěl, mohl přijít. Odpoledne jsme uklízeli, seděli, popíjeli, a dojídali výborné zákusky a raut. Končilo se opět v 1 ráno :-). Jaké štěstí nám na svatbě přálo, jsme zjistili v neděli večer, kdy se nad vesnicí prohnala obrovská bouřka.