Nevěsta Lucie: „Asi hodinu před obřadem jsme zjistili, že příjezdová cesta na Hájenku je uzavřená kvůli cyklistickému závodu.“

Naše nevěsty

26. úno 2019
Daniela Malá
Zuzana Nohavicová

Svatba Lucie a Josefa byla laděna do přírodního stylu, neboť hájenka v Radvanci si o to prostě říká 😊. Konal se zde nejen obřad, u kterého nemohly chybět jejich labradoří princezny, ale i hostina. A ačkoliv se tento pár dle svých slov necítil příliš dobře před fotoaparátem, na krásných fotkách byste to určitě nepoznali!

Kde ses se svým manželem poprvé potkala? A chcete znát moji zkrácenou (a pravdivější) verzi nebo tu manželovu😉? Poprvé jsme se potkali na gymplu, Joža chodil o dva ročníky výš. Občas jsme se viděli na chodbě, při sportovních akcích školy nebo v autobusu, ale tím pro mě vnímání jeho existence končilo. Věděla jsem, že má vážnou známost, a tak mě ani nenapadlo, že by o mě mohl mít zájem (omyl 😊).

Zhruba rok po jeho maturitě jsme se náhodou potkali na místní diskotéce, kde si přivydělával jako vyhazovač. Opakovaně se snažil se mnou navázat kontakt, ale já si myslela, že jde o legraci nebo nějakou sázku, takže jsem ho nebrala vážně.

Asi až po třech měsících (těsně před Vánoci) jsem za ním šla s prosbou a bez vedlejších úmyslů, jestli by nám nedělal vyhazovače na maturitním plese. Vzal si na mě telefonní číslo, že se domluví s kamarádem a ozve se mi. Ozval se, pár dnů jsme si psali, sešli se o Štědrém dnu na půlnoční mši a od té doby jsme spolu. Tyto Vánoce jsme slavili 13. výročí.

Jaká byla tvá reakce při žádosti o ruku? Svatbu jsme spolu nikdy moc neprobírali a když už ano, tak spíš v tom smyslu, že nám to vyhovuje tak, jak to máme, že není třeba na tom nic měnit. Proto jsem byla žádostí o ruku opravdu zaskočena. Jak jsem už zmiňovala, výročí máme 24. prosince a v tento den, na 11. výročí, mě i Joža požádal o ruku.

Každý rok dostávám k vánočním dárkům i nějaký speciální k výročí. Ten rok mi řekl, že ho mám schovaný na stromečku, když jsem ho našla a otevřela, nezmohla jsem se na nic. No a když jsem ho viděla, jak přede mnou klečí a je celý dojatý, měla jsem na krajíčku.

Co pro tebe bylo při plánování svatby nejdůležitější? V určité fázi příprav mi přišlo důležité naprosto všechno, včetně druhu párátek 😉. Nejdůležitější ale bylo mít plán, reálnou představu toho, jak by náš den měl vypadat a toho se držet. Během příprav totiž na nás nevěsty čeká spousta nástrah a pokušení. Stejně tak důležité je nenechat se zviklat názory svého okolí, o které mnohdy ani nestojíte, ale stejně je dostáváte.

V jakém duchu se nesla vaše svatba? Pojetí svatby vycházelo z místa konání, které jsme vybrali tak, abychom se tam cítili dobře my i naše labradoří princezny a pevně jsem věřila, že i hosté budou nadšení. Na hájenku v Radvanci mě navedla kamarádka, která tam byla před časem na jiné svatbě. To místo má neuvěřitelné kouzlo, je to daleko od všeho a všech, hájenka stojí na začátku lesa, za ní se tyčí pískovcové skály, vedle je i malý rybníček a nad ním vyhlídka, ze které je vidět nádherná krajina. No a v tomto přírodním duchu se nesla i naše svatba.

Kdy jste se viděli naposled před obřadem? Rozloučili jste se nějak speciálně? Naposledy jsme se viděli kolem desáté dopoledne, než mě začaly holky česat a líčit. Žádné speciální loučení neproběhlo. Dali jsme si pusu, předala jsem Jožovi poslední instrukce a bylo. Měla jsem pro něj připravené malé překvapení v podobě dopisu a fotek. To mu ale předával svědek až při jeho přípravách.

Jaké jsi měla první pocity coby novomanželka? To si pamatuji celkem přesně, těsně po obřadu u mě nejvíce převládaly pocity hladu, žízně a únavy 😉. Bála jsem se jíst a pít, abych si neponičila make-up. Popravdě mi chvíli trvalo si uvědomit, že je ze mě vdaná paní, a ještě déle mi trvalo zvyknout si na nové příjmení (první dva týdny mi to přišlo trochu schizofrenní).

Jak jste se cítili před fotoaparátem? Přišlo nám to hrozně dlouhé a říkali jsme si, jak se těšíme na to, až bude po focení. Snažili jsme se přítomnost fotografky vnímat co nejméně a být přirození, ale moc nám to nešlo. Obdivovala jsem Jožu za jeho výdrž a trpělivost i za to, jak ochotně dělal, co po něm fotografka chtěla. Byl skvělej!

Měla jsi krásnou svatební kytici. Takovou sis vždycky přála? Nejsem jedna z těch holek, co si svoji svatbu vysnily už kdysi dávno, naopak. Před zasnoubením jsem o svatbě nikdy neuvažovala, takže nemůžu úplně tvrdit, že svatební kytice byla má vysněná. Ale tento typ kytic se mi moc líbí a podle toho jsem volila i floristku… Terezka z Kafe Kytka je ohromně šikovná a s mým zadáním se popasovala na výbornou, takže ve finále z toho byla kytice, jakou jsem si přála.

Pro hosty jste měli vlastnoručně malované plecháčky. Kolik kusů jste jich museli vytvořit a kolik času to zabralo? Plecháčků bylo celkem 53. S částí mi pomáhala bráchova přítelkyně a zbytek jsem malovala postupně, když byl zrovna čas. Kdybych měla odhadnout kolik času to zabralo celkem, řekla bych, že tak kolem 9 až 10 hodin. Bylo by to o dost méně, ale vymyslela jsem si, že každý plecháček bude jiný, aby se to hostům nepletlo, no a některé ty motivy jsem malovala opakovaně, než jsem s jejich podobou byla spokojená.

Jistě jste měli nějakou zpětnou vazbu od vašich hostů. Co se jim líbilo nejvíc? Reakce svatebčanů byly skvělé, nejde jednoznačně říct, co se jim líbilo nejvíc, protože vychvalovali téměř všechno, od místa, jídla, výzdoby (u té mě to těšilo nejvíc, protože jsem si dekorace vyráběla sama), přes plecháčky až po fotokoutek. Většina z hostů, se kterými jsme mluvili, byla nadšena celkovým pojetím svatby a prostředím, kde se konala.

Objevil se během vaší svatby nějaký vtipný, neplánovaný okamžik? Těch neplánovaných okamžiků proběhlo víc, za ty ne zrovna vtipné bych zmínila to, když jsme asi hodinu před obřadem zjistili, že příjezdová cesta na Hájenku je uzavřená kvůli cyklistickému závodu.

Těch veselejší okamžiků bylo naštěstí víc. Cestou k oltáři se jedna ze psích družiček rozhodla, že se přivítá se svatebčany a svědkyně měla co dělat, aby to ustála. Já jsem při obřadu zvrtala podpis, automaticky jsem se podepsala starým příjmením. Nejvtipnější byla asi balónková hra, kterou si připravila tchýně se švagrovou. Ta pobavila nejen hráče, ale i všechny přihlížející.

Kterou část svatebního dne sis užívala nejvíc? Snažila jsem se užít a prožít každý moment z toho dne, ale nejlepší částí bylo odpoledne, kdy už jsme měli za sebou všechny oficiality, focení, a tak nějak to z nás všechno spadlo a mohli jsme se začít bavit po svém.

Máš nějakou radu pro budoucí nevěsty, které svou svatbu teprve připravují? Částečně jsem to už zmiňovala u třetí otázky: "Sedněte si se svým nastávajícím, řekněte si, co by se vám líbilo a co naopak nepřichází v úvahu. Udělejte si představu toho, jak by váš den měl vypadat a probíhat a toho se držte.

Nenechte se rozhodit názory druhých. Chcete jít k oltáři v botaskách? Jděte! Chcete mít za družičky svoje psí lásky? No proč ne! Přejete si místo oběda raut nebo grilování? Udělejte to tak! Myslete na to, že je to váš den. Ne vašich rodičů, prarodičů, tetiček, strýčků nebo kamarádů, ale váš! Užijte si ho naplno a pokud vás mají rádi, budou si ho užívat s vámi."