Nevěsta Monika: „Vyhlášení nás za manželé bylo, jako kdybych byla v pohádce.“

Naše nevěsty

13. čvc 2017
Daniela Malá
Mino Debnar Visuals

Monika se na křesťanských webovkách přihlašovala heslem "Filip" – jejím nejoblíbenějším mužským jménem. V tu chvíli ještě netušila, že se tam seznámí s opravdovým Filipem, který se stane jejím milovaným manželem. Tyhle životní náhodičky jsou prostě nejhezčí, že jo? 🙂

Moniko, jaký je příběh vašeho vztahu? Náš příběh je celkem originální a zároveň vtipná příhoda. Oba jsme křesťané a setkali jsme se na křesťanských webovkách, kde mne Filip oslovil žádostí o přátelství. Já jsem mu odepsala, zda se známe a čekala typicky ohranou frázi "Ne, ale můžeme se poznat." nebo nějakou lichotku. Opak byl pravdou, když jsem jako odpověď obdržela strohé "Ne", a jelikož mi to nedalo, tak jsem odpověděla a zároveň si trochu rýpla, slovo dalo slovo a začali jsme si psát více a poté skypovat, kde jsem se dozvěděla, že ono "Ne" skrývalo předsudek, že si s ním takové pěkné děvče stejně psát nebude. Další perličkou je, že na onen web jsem měla heslo Filip, jelikož je to mé oblíbené jméno odjakživa.

Kdy a jak zazněla ona krásná otázka "Vezmeš si mě"? Cestovala jsem za manželem k jeho rodině do Tater a měla příjezd ve 2 hodiny ráno. Filip mne na nádraží vyzvedl a čekala jsem, že po příjezdu se půjde spát, ale ještě ve vstupní hale mi oznámil, ať si nesundávám kabát a počkám v obýváku. Po asi deseti minutách se vrátil z venku a oznámil, že mě čeká překvapení. Zavázal mi oči šátkem, obul a poslepu mne vedl ven z domu směr zahrada. Bylo to docela dobrodružné mezi těmi větvičkami stromů a křovím :).

Pak jsem vyšla schůdky, což byla také zábava a zůstala sama stát. Naštěstí jsem Filipa slyšela, že je tam kdesi se mnou a hned mi řekl ať si sundám šátek. Začala jsem se rozhlížet a zjistila, že jsem ve stodole nad dílnou plnou svíček, světelných řetězů a klícek s růžemi zavěšenými od stropu. Uprostřed bylo dokonce šampaňské a vlastnoručně ním upečené tiramisu. Přede mnou klečel Filip s prstýnkem a za ním velká tabule s nápisem "Vezmeš si ma?" … Moje "Ano" bylo velmi rychlé, tomu věřte.

Jaká byla tvá rozlučka se svobodou? Holky to měly promyšlené do slova a do písmene a přesně na míru. Sešly jsme se před mým domovem a vydaly se, pro mě do neznáma, na místo. Kamarádky maminka má kadeřnictví, ze kterého ten den vznikla místnost se šňůrami fotek z mých let na střední i vysoké škole, dále hrály z rádia naše hity a jako překvapení jsem měla objednanou kosmetičku, která nás nalíčila. Po líčení jsem se dozvěděla, že je rozlučka v retro stylu a sestra mi podala přichystané šaty pro mě. Po převlečení jsme šly do města na večeři a bowling. Jelikož je manžel Slovák, nevyhla jsem se úkolům typu zazpívej slovenskou hymnu, copak nakoupíš v obchodě pod slovem "hydina", apod. 🙂

Měli jste zařízený vlastní svatební web. Co všechno na něm vaši hosté mohli najít? A osvědčil se vám tento nápad? Ano, vzhledem k mezinárodní svatbě to bylo celkem nutné. Vložili jsme tam především mapy místa obřadu a hostiny, pravidla svatby, příběh seznámení a typicky fotky a stručné info o nás. Myslím, že je to fajn, když hosté předem vědí, kudy jet a v jakém duchu nakupovat dary či zda spíše finanční dary.

Co na vaší svatbě prostě nemohlo chybět? Měla jsem několik bodů, které jsem si vysnila a ty se mi také splnily. Byla jsem utajená nevěsta, oddávali nás pastoři stejné víry a měli jsme veliký ovocný dort. Také jsme měli svatbu na místě, které nás už před tím uchvátilo, a to u krásného jezera mezi lesy s přespáním v roubence. A co hlavně nesmělo chybět? Především naše milovaná rodina a blízcí, kteří se postarali o skvělou atmosféru.

Plakala jsi v ten velký den? A ženich? Ano, plakala jsem už ráno, když jsem předávala dar rodičům. A druhý, a to nejsilnější, bod byl, když mne ženich poprvé uviděl vejít do obřadní místnosti. Jako utajená nevěsta jsem se skrývala s tatínkem v chodbě únikového východu a pozorovala vše škvírou. Celý nástup ženicha, družby a družiček, a když přišla moje píseň, vyšla jsem ven do vstupní haly, odbočila doprava a překročila práh obřadní místnosti, v ženichovi doslova hrklo a plakal. Já měla slzy v koutcích a rychle se zhluboka nadechla a začala mrkat :-).

Jaké pocity se v tobě mísily během svatebního obřadu? Jakmile jsem vstoupila do obřadní místnosti, opadl ze mě veškerý stres, že něco nestihnu nebo zapomenu a už jsem si vše jen a jen užívala. První spatření ženicha mě zaplavilo štěstím a vyhlášení nás za manželé bylo jako když jsem v pohádce, kde je jen trochu jiný dovětek – byla svatba a to je začátek.

Všechno se to musí stvrdit podpisem. Trénovala sis ho? Ano, v práci jsem si ho občas trénovala. Myslím, že mám trochu snazší to, že původní příjmení mi začínalo na stejné písmeno, takže to zas tak těžké není. Je fajn, že iniciály mám stejné a příjmení se mi líbí velmi.

Jaký program měli vaši hosté během toho, kdy jste se s manželem fotili? A jak dlouho focení trvalo? Celý náš den provázel moderátor. Jinak během focení se konal raut, družičky rozdávaly svatební dotazníky a stuhy na auta, takže se šlo zdobit (sraz se konal v místě obřadu vzhledem k akci utajená nevěsta). Kdo chtěl, mohl se projít po parku, ve kterém je Archa, kde jsme byli oddáni. Focení trvalo hodinu a půl. Druhý blok focení byl ještě po obědě a to bylo už focení skupinové plus jsme si odskočili do roubenky s krásnými interiéry, ve které jsme poté večer spali.

Vybírali jste veškeré písně, které doprovázely váš den, společně s Filipem? Ano, společně s DJ jsme provedli výběr všech písní. Zařadili jsme od každého žánru něco (dechovky, disco, rock, country, židovské chvály, apod.) a hlavně jsme se zaměřili na slova, protože jsme křesťané, takže místo "I m sexy and I know it" nám hrál cover "I'm Blessed and I Know it" a tak, což si myslím, že uvítali celkově všichni. Tančilo se opravdu skoro bez přestání a parket byl plný.

Měli jste stanovený nějaký svatební rozpočet. Pokud ano – podařilo se vám ho dodržet? Domluvili jsme se předem s rodiči z obou stran, takže ano, měli. Jinak myslím, že se nám ho dodržet podařilo. Dost nám pomohlo, že jsme plánovali několik měsíců předem, takže jsme z každé výplaty koupili něco.

Měla jsi vyhlédnutou nějakou fotku, kterou jsi taky chtěla mít? Nebo si to nechala čistě na vašem fotografovi Miňovi? Měla jsem pouze vyhlídnutá místa v parku. Vše ostatní jsem nechala na Miňovi, protože je opravdu profík. Co jsem si však neodpustila, byly fotky s družičkami a družby, kde jsme se vyřádili. Nakonec jsem nejvíce nadšená z fotky z mola, kde mám rozprostřené šaty a opírám se o manžela a z fotek, kde jsme s Filipem pod rozkvetlým stromem.

Jaké bylo loučení s tvými krásnými šaty? Šaty jsem měla ze salonu Maya v Praze a měla jsem opravdu smíšené pocity, když jsem je ve vaku nesla paní zpět. Na druhou stranu jsem si odpověděla prakticky, že jako žena potřebuji spoustu nového oblečení a přeci si nebudu hromadit šaty, které neunosím.