Nevěsta Bára: „Vzhledem k tomu, jak rychle v ten slavný den čas běží, jsme se rozhodli to celé prodloužit na víkend.“

Naše nevěsty

21. čvn 2018
Daniela Malá
Eva Albrechtová

Všechny nevěsty mi jistě dají za pravdu, že čas ve svatební den letí neuvěřitelně rychle. To si uvědomili i milovníci hor Bára a Jirka, kteří svou svatbu natáhli rovnou na čtyři dny! 🙂

Kdy mezi vámi přeskočila jiskra? Bylo to asi 4 roky před svatbou, potkali jsme se v práci, kam jsem po škole nastoupila. A Jirka mě zkrátka dostal svými precizními znalostmi :-).

Jak proběhla žádost o ruku? A zdál se ti dnes již tvůj manžel před žádostí třeba nervózní? Požádal mě o ruku při víkendovém treku Šumavou, na hoře Luzný. Hory, kopce, kopečky všeho druhu jsou jedna z našich společných lásek a tak to ani jinak být nemohlo. Manžel vychladil v potoce láhev sektu a když jsme došli na vrchol, dostala jsem skleničku s prstýnkem a skromným „Chtěl jsem se Tě zeptat…“:-). Celé léto byly zásnuby na spadnutí, takže jsem trochu tušila, každopádně ten konkrétní víkend manželovo chování nijak nápadné nebylo a tak to nakonec bylo i překvapení :-).

Zasnoubení proběhlo a čekaly vás přípravy. Shodli jste se na tom, jak si přejete, aby vaše svatba vypadala? Vzhledem k našim outdoorovým aktivitám bylo jasné, že se nemůžeme vzít nikde uvnitř :-). Věděli jsme oba, že to celé chceme spíš jako setkání všech přátel a vzhledem k tomu, jak rychle v ten slavný den čas běží, jsme se rozhodli to celé prodloužit na víkend… I tak mám ale pocit, že jsem se s nikým pořádně nezastavila…

Vaše svatba prakticky trvala čtyři dny. Co se v jednotlivé dny událo? S nejbližší rodinou jsme se sešli už ve čtvrtek odpoledne. Začalo zdobení sálu, výroba svatební brány, stavba tanečního parketu…a večer společné grilování, naše rodiny se tak potkaly vlastně poprvé.

V pátek – svatební den – jsme od rána dolaďovali výzdobu, dokončoval se dort a v poledne už jsme místo oběda s rodinou „piknikovali“ a začaly oslavy, přípitky, dojímání a slzení :-). Po obědě byl čas (samozřejmě zcela nedostačující:-)) na přípravu nevěsty a pomalu začali přijíždět svatební hosté. Obřad samotný byl v plánu na 16: 00 a pak už klasické svatební veselí.

V sobotu dospávací dopoledne, bramboračka k obědu a místo plánovaného výletu se stopovačkou jsme, umořeni horkem, nepohrdli koupačkou v Lipně. Večer byl oheň, společenské hry, kytary, zpěv a grilované jehněčí z farmy. Na neděli zbylo už jen sbalení se a cesta domů.

Dodrželi jste na svatbě nějaké svatební tradice? Hmmm – tradiční byly prstýnky a krájení dortu, jinak jsme neměli v plánu nic. Ale rodina nám přichystala krásný únos nevěsty a obligátní rozbití talíře. Jestli platí „kolik střepů – tolik dětí“, tak mám trochu obavy, jak to zvládneme :-).

Jak ses v den svatby cítila? Unavená, uhoněná, na obřadu šťastná, na oslavě tak trochu nekomfortně vzhledem k pozornosti, která se na nevěstu upírá :-).

Jaký byl váš svatební obřad? Kdo vás oddával a jak jste s nimi byli spokojení? Obřad byl opravdu krásný. Oddával nás p. Kozák z Volar a nemohli jsme narazit na lepšího oddávajícího. Spojila nás s ním skvělá matrikářka paní Hodánková z Volar.

Pan Kozák si předem sám vyžádal nějaké detaily z našeho společného života a celý jeho proslov byl pak opravdu o nás. Měli jsme s manželem přichystané sliby a bylo velmi těžké je doříci bez slz. Hodně svatebčanů nám pak potvrdilo, že emoční náboj byl opravdu silný.

Neměli jste žádný společný svatební oběd, ale raut. Mohla bys, prosím napsat, jak se to líbilo hostům? Vím, že to teď budoucí nevěsty na Beremese hodně řešily, tak by určitě uvítaly rady a postřehy. Ano, bylo to tak. Vzhledem k tomu, že byl obřad v pátek odpoledne a obřad se konal venku, přišla nám přiléhavější forma rautu a navíc jsem měla už dlooouho vyhlédnuté Cimes Deli. Hosté pak říkali, že jídlo bylo jako na nějaké z našich zahraničních cest a celkově, myslím, byl ohlas pozitivní. Nutno dodat, že naprostou většinu našich hostů ale tvořili lidé pod 50 let :-). Protože jsme ale nechtěli přijít o soukromější momenty s rodinou, tak jsme naplánovali před obřadem ještě malý rodinný piknik, kde byl prostor pro osobní prožitky s rodinou.

Ve své svatební kytici jsi měla chilly papričky. Jak tě to napadlo? 🙂 Myslím, že prapůvodně jsem to zahlédla v nějakém filmu. Když pak manžel začal pěstovat okrasné chilli papričky, bylo to jasné. Nejsem líbezná panenka, jsem trochu chilli – proto i ta kytice.

Měla jsi dost zajímavý únos nevěsty… Mě unesla moje maminka se sestrou :-). Každopádně to ženichovi nechtěly moc usnadnit, takže mě usadily do nafukovacího člunu uprostřed bahnitého rybníčku. Manžel se hodně rozhodoval, zda mě ještě chce :-). Nakonec šalamounsky použil starý kmen a nemusel udělat ani jedno tempo (kdoví, zda by to v tom bahňáčku vůbec šlo:-)).

Rozdala jsi některým svatebčanům nějaké úkoly? Nejvíc úkolů měla pochopitelně moje i manželova rodina – výzdoba, dort, svatební zpěvníky, koláčky, vítání hostů, hudba na obřadu…A před svatbou nám ještě hodně pomohla moje kamarádka, která nám poskytla svoje nejen dopravní služby, vzhledem k tomu, že nevlastníme auto.

Co bys dnes už udělala jinak? Lépe bych zorganizovala program na svatební večer… Měla jsem mnoho nápadů a bylo by to určitě zábavné, ale zkrátka nakonec nezbyly síly. Určitě bych někoho konkrétního požádala o pomoc. A pak mě mrzí, že nemáme žádný videozáznam, i kdyby jen dokumentárně.

Kam jste vyrazili na líbánky? Jak se vám líbilo? Líbánky jsme strávili ve Švédsku, převážně v národním parku Sarek – 10ti denní putování opuštěnou krajinou, kde sobi dávají dobrou noc :-). Bylo to krásné…bylo to naše.