Nevěsta Aneta: „Nikdy jsem nebyla moc tvůrčí typ, ale u výroby svatebních dekorací jsem překvapila sama sebe.“

Naše nevěsty

11. dub 2017
Daniela Malá
SimMa - Simona Mašková

Krásná, nezapomenutelná, veselá. Přesně těmito slovy Aneta popisuje svou svatbu s Davidem, která se konala 25. června 2016, přesně rok od jejich zásnub. Při cestě k oltáři se cítila jako princezna a jak můžete vidět na fotkách, tak se jí opravdu stala.

Kde jste se poprvé setkali a jak se váš příběh rozvíjel dál? Naše setkání proběhlo čistě náhodou. Bylo to na konci školního roku, kdy jsem slavila se spolužačkami zakončení třetího ročníku. Když jsme oslavu ukončily, přesunula jsem se do města za dalšími kamarády a tady jsme se poprvé potkali, neboť moji kamarádi byli i jeho kamarádi. Po zbytek celého večera jsme si povídali a následující ráno si začali psát SMSky.

Pak už jedno rande střídalo druhé a zahrnoval mě květinami. Po třech týdnech jsem byla pozvána na svatbu dnes již mé švagrové, kde jsem byla seznámena s celou jeho rodinou. Ještě to léto jsme odletěli na první společnou dovolenou do Turecka, kde jsme oba poznali, že to nebude jen letní románek. Pak následovaly společné Vánoce, zimní a letní dovolené, společné bydlení a svatba.

Popíšeš nám žádost o ruku? Byl konec června a my byli na dovolené v Chorvatsku. Jeden večer jsme šli na podvečerní procházku podél pobřeží s krásným výhledem na moře. Jelikož bylo pobřeží dost skalnaté, byly tam místa, kam se dalo sejít a pozorovat západ slunce a užívat si klidu při narážení vln do skalisek. Na jednom z těchto míst jsme se prý „nutně“ potřebovali vyfotit :-). Sešli jsme dolů, chvíli si užívali krásu přírody, a když jsem se otočila, tehdy ještě přítel, přede mnou klečel s prstýnkem v ruce.

Řekl mi, že by se mnou chtěl strávit zbytek života a jestli se stanu jeho ženou. V tu chvíli se mi oči zalily slzami a nebyla jsem schopná na tak jednoduchou otázku odpovědět. Samozřejmě, že jsem chtěla říct ANO, ale prostě to nějak nešlo. Tak se mě zeptal ještě jednou a až na to jsem mu odpověděla „to víš, že chci“. Takže vlastně žádné ANO nebylo, to jsem si schovávala až k oltáři. Potom jsme si udělali tu „nutnou“ fotku a pokračovali v procházce dál už jako snoubenci.

Co jste po vašem zasnoubení začali zařizovat jako první? A měli jste s Davidem stejnou představu o svatbě? Vzhledem k tomu, že jsem naše zasnoubení nečekala (byla jsem v 1. ročníku navazujícího studia), bylo nutné se v první řadě domluvit na termínu svatby. Domluvili jsme se, že svatbu uspořádáme hned následující rok v létě. Jelikož zásnuby proběhly v Chorvatsku 25. června a následující rok tento datum vyšel na sobotu, měli jsme o termínu svatby jasno. Přesně rok od zásnub, 25. 6. 2016 jsme si řekli své ANO.

Naše představa o svatbě byla téměř totožná, jen v nějakých detailech se naše názory lišily, ale to jsme vždy vyřešili kompromisem pro obě strany.

Jak jste se rozloučili se svobodou? Mojí rozlučku se svobodou organizovaly mé nejlepší kamarádky. Nejdříve jsme grilovaly u jedné z nich na zahradě a potom jsme se přesunuly na párty do města. Na celý večer strašně ráda vzpomínám a jsem vděčná za to, jaké mám kamarádky.

Manžel měl rozlučku pojatou trošku jinak, pozval pár známých a kamarádů na pivo a užili si to zase po svém.

Co Tě na přípravách bavilo nejvíce a co naopak nejméně? Období všech příprav jsem si strašně užívala. Nikdy jsem nebyla moc tvůrčí typ, ale u výroby dekorací jsem překvapila sama sebe, nikdy jsem si nemyslela, že mě to tak chytne. Co nejvíc věcí jsem si chtěla udělat a vyzkoušet sama, pomalu nikoho jsem nenechala, aby mi s čímkoli pomáhal.

Naopak nejméně mě bavilo řešení "mých výmyslů" s rodinou. "Proč budeš dělat nějaký kartičky, když Ti to stejně nikdo nevyplní.", "Není už toho moc?", "To nebude hezký."… Od něčeho jsem opravdu upustila, ale za spousty věcí jsem si stála a i dnes jsem ráda, že jsem například ty "zbytečný" kartičky udělala a ještě jich bylo málo.

Jak se ti vstávalo v den D? A jaký by ranní program? I přesto, že jsme šli po pátečních přípravách spát asi až v 1 hodinu ráno a s mamkou jsme měly budík na půl 6, vůbec mi nedělalo problém vstát a byla jsem okamžitě čilá. Tak strašně jsem se těšila, že jsem nemohla ani dospat. Přijela k nám kadeřnice, nejdříve učesala mamku, pak mě a pak pokračovala švagrovou, svědkyní a babičkou. Mezitím dorazila i kosmetička, ta nejprve nalíčila mamku a pak mě.

Během toho, co jsem se líčila, už pomalu přijížděli první hosté k nám domů. Ani jsem se nestačila rozkoukat a už tam byli skoro všichni. Rychle jsem do sebe nasoukala jeden párek, šla se za pomoci svědkyně a další kamarádky obléct do šatů a najednou byl u nás ženich s celou jeho rodinou a po chvíli jsme všichni v koloně odjížděli na místo obřadu.

Teď už se přeneseme k samotnému obřadu. Jak ses cítila, když jsi kráčela k oltáři? A jaká hudba ti přitom hrála? Výběr hudby byl pro nás velkým oříškem. Neustále jsme naše písničky s manželem měnili, až asi týden před svatbou jsme udělali definitivní rozhodnutí. Manžel šel k oltáři na písničku How Long Will I Love You od Ellie Goulding a já na Hallelujah od Alexandry Burke.

Když jsem šla s tátou k oltáři, cítila jsem se jako princezna, viděla jsem, jak se na nás všichni dívají, s úsměvem od ucha k uchu a byla jsem úplně v klidu. Jen teda do té doby, než jsem viděla nastávajícího manžela stát pod naší slavobránou a mojí mamku, která měla slzy úplně na krajíčku.

Nacvičovala sis svůj nový podpis předem? Můj nový podpis jsem si dopředu nezkoušela, ale musím se přiznat, že už asi 2 měsíce před svatbou jsem měla založený nový email na nové jméno.

Proč jste pro svou svatbu zrovna zvolili Zámek Zelená Hora? Během výběru místa, kde bychom se mohli vzít, padlo hned několik návrhů – od statku, přes zahradu až po zámky. Nakonec jsme usoudili, že na Zámku Zelená Hora to bude nejjednodušší, i přesto, že si všechno budeme muset připravit sami. Je to kousek od nás, kousek k restauraci, kde jsme měli stavební hostinu a za pronájem nechtěli 10 000 Kč, jako tomu bylo jinde.

Která ze svatebních tradic je tvá nejoblíbenější? A které ses chtěla vyhnout? Má nejoblíbenější svatební tradice je házení kyticí a taky první novomanželský tanec, ten jsme si s manželem strašně moc užili.

Vyhnout jsme se chtěli únosu nevěsty a to se nám také povedlo. Respektive nikdo ze svatebčanů ani kamarádů s touto tradicí nepřišel.

Který moment z vaší svatby byl nejvíce dojemný? Nejvíc dojemný byl pro mě asi obřad. I přesto, že řeč byla poměrně vtipná, kolikrát jsem se musela hodně držet, abych ty slzy udržela a netekly mi po tváři. Potom také gratulace. Pamatuji si, že mamce jsem řekla, ať radši nic neříká a jen jsme se objímaly.

Vaši svatbu nafotila Simona Mašková alias SimMa. Která z fotek je tvá nejoblíbenější a proč? Nemohu říci, která fotka je moje nejoblíbenější, já je miluju všechny. Ať už je to fotka z obřadu, kde si dáváme první novomanželský polibek, fotka během maminčiny gratulace, fotka z našeho prvního tance nebo jakákoliv jiná z odpoledního společného focení.