Nevěsta Andrea: „V den svatby měl déšť vliv jen na obřad. Konal se venku, ale když jsme tam postavili stan, přírodní scenérie zmizela.“

Naše nevěsty

19. úno 2019
Daniela Malá
Petr Lundák

Andrea a Vlastimil. Dva hlavní aktéři dnešního rozhovoru, ze kterého můžete nasát podzim plnými doušky. Tato svatba se jistojistě může stát cennou originální inspirací pro vás všechny, které tomuto období fandíte. Třeba já jsem nejvíc odvařená z Andreiných barevných bundiček, které se na fotkách nádherně vyjímají. A co nejvíc zaujalo vás?

Při jaké příležitosti jste se s Vlastimilem poznali? Vcelku neoriginálně v práci. Nastoupila jsem do firmy, kde on už pracoval. Nejsme ale přímí kolegové, takže během prvního roku jsme se jen občas potkali a prohodili pár slov. Pak jsme na sebe ale náhodou několikrát narazili po příchodu z oběda a dali si kávu. Tedy nejsem si jistá, jestli to vždycky bylo úplně náhodou, podezírám ho, že pak už na mě trochu číhal 😊…

Je pro vás svatba důležitá? Nečekala jsem, že mě požádá o ruku tak brzy, a asi o to víc to pro mě znamenalo. Bylo to spontánní, z vlastní vůle, bez nátlaku, podmínek, očekávání okolí. Svatba je pro nás určitě důležitá, oba už jsme měli několik vztahů za sebou a takhle jsme dali najevo, že tohle je to pravé a s tímhle člověkem chceme být do konce života.

Podle čeho jste vybírali datum svatby? Čím si vás získal konec října? Hned po zasnoubení jsme se shodli, že nechceme léto, kdy je svateb hodně, lidé se potí a dorty a makeupy roztékají. Mnohem víc nás lákal barevný podzim, samozřejmě nejlépe slunečný den, kdy je ještě příjemně teplo.

Chtěli jsme svatbu spíš na začátku nebo v polovině října, ale museli jsme termín posunout, protože na našem vybraném místě nebylo dřív volno. Mimochodem, víkend, který jsme původně chtěli, byl nakonec samozřejmě úžasně teplý a slunečný, nám se přesně v den svatby ochladilo, začalo pršet a ani na chvilku nepřestalo, ale to je zkrátka jediná věc, kterou člověk neovlivní.

Co vám při přípravách zabralo nejvíce energie a co bylo rozhodnuté hned? Měli jsme okamžitě jasno v tom, že chceme svatbu uvolněnější, spíše někde v přírodě a že si ji užijeme s větší partou lidí. Pak ale přišel první náraz, který byl asi nejnáročnější – právě hledání místa. Myslela jsem si, že bude hračka najít prostory, když chceme svatbu až na podzim, ale překvapilo mě, jak je všechno dlouho dopředu obsazené.

Po troše stresu jsme se vrátili k místu, které nás napadlo jako první. Všechno ostatní šlo celkem hladce, možná ještě zasedací pořádek byl poněkud oříšek, měli jsme několik verzí a jednu vybrali až při rozmisťování jmenovek na stoly večer před svatbou.

Jaký styl výzdoby jste zvolili? Opět jsme se drželi toho, že svatba je uvolněná a přírodní. Když se někdo ptal na barvu svatby, odpovídala jsem, že žádná není, že nikdo nemusí ladit s barvou ubrousků ani trenek ženicha. Volili jsme rozmanité podzimní barvy, jednoduchý styl, přírodní materiály, ale žádné urputné ladění, prostě jsme skládali k sobě věci, které se nám líbí, a velký díl práce odvedla skvělá květinářka.

Zkomplikovalo vám něco deštivé počasí v den svatby? Myslím, že moje obavy byly horší než pak realita. Poslední dny před svatbou jsem pravidelně propadala depresi, že déšť všechno zkazí, ale je jenom třeba se na to připravit. Koupili jsme barevné deštníky, které pak skvěle posloužily i jako rekvizita při focení, a sehnali jsme ještě jeden stan k tomu, který byl k dispozici na místě. V den svatby měl déšť vliv jen na obřad. Konal se venku na terase, ze které je krásný výhled na řeku, ale když jsme tam postavili stan, přírodní scenérie zmizela.

Pak to ještě trochu zkomplikovalo společné focení po obřadu, protože někteří hosté hned utekli schovat se pod střechu a nemáme vyfoceno tolik skupinek, kolik jsme si představovali. Naopak jako výhodu vidím to, že se všichni hosté drželi pohromadě vevnitř, bavili se společně, netvořily se skupinky, které by se couraly venku.

Kdy jste se viděli naposled před obřadem? Rozloučili jste se nějak speciálně? Upřímně, to byl spíš takový zmatek. Řešili jsme spolu do poslední minuty praktické věci, jestli stojí stan, jestli je na obřadním stolku výzdoba, kde jsou deštníky. O nějakém speciálním okamžiku před obřadem tedy mluvit nemůžu, společné chvíle jsme si víc užili později.

Jaká byla tvá cesta k oltáři? Užívala jsem si ji, nevnímala jsem zimu ani déšť, byla jsem šťastná. A hezky k tomu zapadl i docela vtipný uvolňující moment, když jsme se na konci uličky s tatínkem zasekli za malou družičkou, která se rozhodla, že prostě nepůjde dál, dokud nevydoluje z košíčku poslední lísteček.

Čím se vaši hosté mohli zabavit mezitím, co jste se fotili? Měli jsme svatební noviny, kam jsme kromě různých textů dali i křížovku, osmisměrku a sudoku pro dlouhé chvíle. Úspěch měly také nástěnky s fotografiemi a mezi hosty byli muzikanti, kteří hráli.

Všechny vaše fotky jsou krásné. Která je ale tvá nejoblíbenější a proč? To je těžké, každý den nějaká jiná. Asi ale jedna ze série na mole u řeky, kde manžel rybaří a já ho u toho „nachytám“, má tam přesně ten svůj výraz, který miluju.

Otiskli jste do svatby nějaký váš koníček? Koníček úplně ne, spíš to, že máme rádi věci jednoduché, uvolněné, umíme si ze sebe udělat legraci a jsme oba trochu praštění. Hodně se promítl náš hudební vkus a trochu i nadsázka do výběru hudby pro obřad a první tanec.

Co se nejvíce osvědčilo u vašich hostů? Musím říct asi jídlo. Holt je dost pravdy na tom, že ze svatby si nakonec lidé pamatují hlavně to, jestli se dobře najedli. Hosté chválili leccos, ale dobré jídlo, kterého byl po celý den i noc dostatek, zmiňoval snad každý.

Velký ohlas měl také náš první tanec. Nezvolili jsme ploužák, ale vytvořili sestřih z úryvků několika písniček, hodně bylo rychlých, hodně českých, takže všichni rozuměli textu, dali jsme tam písničky, ke kterým máme vztah, i vyložené vtipy. Všichni se pak ptali, jak dlouho jsme taneční kreace trénovali, ale byla to vcelku improvizace, zjistili jsme totiž, že to nám jde nejlíp 😊.

Byl to opravdu TEN nejkrásnější den tvého života? Určitě, hodně pro nás znamenal a užili jsme si ho na maximum.

Chceš ještě cokoliv dodat? Možná jen vzkaz dalším nevěstám. Neřešte počasí, protože to je opravdu to jediné, co stejně neovlivníte, jen se na něj připravte a pak se snažte vytěžit ze situace to pozitivní. Nedělejte si hlavu s tím, že se musíte během dne věnovat každému z hostů, oni to pochopí a mnohem důležitější je užít si společné chvilky s manželem. Zkuste si během svatebních příprav moc nepřipouštět všechen stres a problémy, v den D totiž zjistíte, že na ničem kromě vás dvou vlastně vůbec nezáleží.