Nevěsta Janka: „Řekla jsem větu, že bez dveří se nevdám. Jak jsem té věty litovala, když týden před svatbou ještě nebyly dokončené.“

Dneska budete čubrnět, jak je nevěsta Jana superšikovná! S Romanem se brali v červnu tohoto roku a jejich svatba byla promyšlená do posledního detailu. A hned v úvodu vás čeká příběh, díky kterému můžu dnes vůbec o této svatbě psát aneb byla jednou jedna dívenka, která se nespokojila s tím, jak končilo její první rande…:-)

Váš příběh lásky je opravdu krásný… Náš příběh lásky vznikl před 11 lety. Já jako malá 14-letá holka jsem šla na rande s klukem, co se mi moc líbil. Potom mě vyprovodil před barák a jen tak s nesmělým “Ahoj” odešel. Já zabouchla dveře a přišlo mi strašně líto, že rande takto končí a tak jsem vylezla z baráku a zakřičela: “A ani jako pusu mi nedáš?”.

On se vrátil a políbil mě. Byl to osudový polibek, protože mě líbá do dnes. 🙂 Jsme oba hodně akční lidi a rozhodně se nenudíme. Neustále něco plánujeme, vytváříme, bavíme se o budoucnosti ,a to je asi to hlavní, proč jsme spolu vydrželi tolik let. Ale život se mnou je těžký, neumím moc polevit a v životě zastavit, ale třeba je to zrovna to, co nás žene neustále dopředu.

Vaše svatba se stala asi nejvíce DIY svatbou tohoto roku. Co tě bavilo vyrábět a u čeho ses nejvíce navztekala? Vlastně mě bavilo všechno, co se týkalo svatby. Ve všem jsem hledala srdce a prostě to, jací jsme. Chtěla jsem, aby co nejvíce věcí prošlo mou rukou. Měla jsem úplně jasnou představu, kterou jsem nemohla jen tak někomu předat, aby to udělal za mě, jelikož by to neudělal tak, jak to myslím já.

Nápadů jsem měla strašně strašně moc, ale neměla jsem problém s tím, jak a co vyrobit, ale jen s tím, jak to na místě organizačně zvládnout, abych jen nelítala a prostě si i ty přípravy užila. Takže jsem se snažila spousty věcí připravit předem, popisovat bedny, myslet na každý detail… Spousta lidí vědělo, (alespoň přibližně) jak co má být, aby se mě pořád někdo na něco neptal. Ale je to taková nemoc. Viděla jsem hnědou lahev od piva a už z ní dělala vázičky. Viděla jsem stará okna a vyráběla spousty cedulí.

Navztekala? Popravdě? Asi jen u dveří, které byly jako brána mezi stromy na obřad. Když jsem začala plánovat svatbu, jasně jsem věděla, že obřad bude na nějaké zahradě a já budu procházet dveřmi, které se budou otevírat. Řekla jsem větu, že bez dveří se já nevdám. Jak jsem té věty litovala, když týden před svatbou ještě dveře nebyly dokončené a to jsem na nich s manželem opravdu nechala ruce. Naštěstí se vše jen tak tak stihlo :-).

I nainstalovat všechny ty dekorace muselo dát hroznou práci. Rozdala jsi některým svatebčanům úkoly? Ano. Dva týdny před svatbou jsem měla sezení se svědky a kamarády. Každý měl na svatbě jasné úkoly, ale samozřejmě jen malé, aby si svatbu užili. Hlavní úkol manželova svědka? Ráno roznášet panáky alkoholu, aby lidé byli na obřad uvolnění a nestrojení :-D.

Zapojil se do příprav i ženich? Myslím, že pokud se muži do příprav úplně nehrnou, tak bychom je tím neměly příliš otravovat. Rád pomohl, pomáhal mi shánět věci, na všechno kýval, že to je hezký, a dávala jsem mu vždy vybírat mezi dvěma věcmi a nezahrnovala ho katalogy, barvami, ubrousky a tím vším kolem. Spousty věcí jsme i po večerech probírali. Ale věřím, že kdybych mu říkala každou myšlenku co a jak bude, co si jak představuji a co všechno potřebuji udělat, tak by si myslel, že jsem se zbláznila a rozhodně by se na svatbu netěšil :-D.

Objednávala jsi hodně z Aliexpresu? Na Aliexpressu se dají nakoupit spousty věcí na svatbu. Nakupovala jsem především krajky za zlomovou cenu než je u nás, protože jsem ji na celou svatbu spotřebovala opravdu hodně.

Co je podle tebe na svatbě nejdůležitější? Podle mě je stoprocentně důležité dělat svatbu podle svého srdce a co jak ti dva cítí. Nenechat se ovlivnit negativními názory a dělat vše tak, jak chcete již od začátku plánování. Pro nás bylo třeba divné zametat talíř a hlavně jíst polévku z jednoho talíře, aby na nás všichni koukali, jak se “cintáme” polévkou. A to nejdůležitější? Na svatbě vypnout a užívat si každou chvilku :-). Je jedno, jestli něco nevyšlo podle Vašich představ. Užijte si Váš den!

Co jste přenechali profíkům? Asi jenom fotografie. To bychom nezvládli se sami vyfotit :-D.

Jaká slova jste si s Romanem řekli, když jste se u obřadu poprvé setkali? Vlastně ani nic. Bylo to jen o společném střetu očí a tím jsme si řekli vše, co jsme potřebovali.

Jak se ti probouzelo do svatebního rána a co bylo na programu? Svatební ráno nezačalo vůbec podle mého scénáře. Plán byl vstávat v 6 hodin, ale nemohla jsem vůbec vylézt z postele. Dceři se nelíbila první noc na statku, takže úplně celou noc probrečela, takže jsme téměř nespaly. Ale když jsme si hodily studenou sprchu a věděly, co nás čeká, nahodily jsme úsměv a ani jsme nebyly unavené.

Dozdobila jsem si ráno stoly, poté přijela kadeřnice a vizážistka a nechala jsem se hýčkat. Každý kolem mě skákal a já si to moc užívala. Měla jsem u sebe svoji svědkyni a své nejlepší kamarády. Jinak mě nikdo jiný do obřadu neviděl.

Samotný obřad je asi pro všechny nejkrásnější částí dne. Bylo to tak i u vás, nebo se našel moment, který pro tebe byl srdcovější? Pro mě to byl stoprocentně obřad. Odehrával se pod stromem, měla jsem tam své vysněné dveře, slyšela zvuk saxofonu a stál tam můj muž. Zbytek mi byl už jedno. Obřad jsem od začátku plánovala jako strašně srdcovou záležitost.

Třeba na prstýncích jsme si dali strašně záležet a když ty samé prstýnky v jiném zlatnictví nabízeli za polovic, já v nich potřebovala najít příběh. Seznámit se se zlatníkem, vše probrat, několikrát zkoušet neopracovaný prsten, jestli skutečně sedí a nechat se na něj vyrýt ,něco co vystihuje jen nás dva. Takže dostat takovýto prsten na můj prst, byl krásný emotivní okamžik.

Užívali jste si společné novomanželské focení? Byli jste z fotoaparátu ze začátku nervozní? Z fotoaparátu jsme nebyli nervózní vůbec. Fotografku Lucku moc dobře známe. Byla na svatbu pozvaná jako fotograf i jako host. Fotí nám všechny naše důležité chvíle v našem životě. Byli jsme ale také dost “ovínění”. Focení byla jedna velká legrace a Lucka dokázala vždycky vyfotit zamilovaný pohled před výbuchem smíchu.

Nejvíce jsme se všichni zasmáli, když začátek focení probíhalo v poli a manžel říká: “Chcete se zasmát?” ,vyzvedl mě a hodil mě v šatech někam do pole. Ležela jsem v obilí, nemohla se zvednout, všude v hlavě zapíchanou trávu, ale smáli jsme se a takhle to jsme prostě my.

Jaká byla svatební párty a v kolik jste ji ukončili? Ona vlastně celá svatba byla taková jedna velká párty. Tím, že většina lidí na statku spala již od pátku, odpadl takový ten stres z neznámého místa a byli jsme všichni dost uvolnění. Tím, že se nepřejíždělo a celá svatba byla na jednom místě, už se dopoledne vypíjely první lahve šampaňského, vína, ale i spousty tvrdého alkoholu. Takže se všichni brzo uvolnili, tancovali, ale poté taky spousta lidí po půlnoci odpadla, včetně nás.

Šaty byly krásné a princeznovské. Vyzkoušela si jich v salonu více a jen v těchto se dostavil ten pocit, že jsou to ty pravé? Mé šaty měly jasný příběh, který by měla zažít každá nevěsta. Od začátku jsem věděla, že šaty budou úplně ta poslední věc, za kterou budu chtít dát sumu peněz a nějak celkově mi na šatech nezáleželo. Jen jsem věděla, že nechci určitě čistě bílé. Šaty jsem si chtěla objednat z Aliexpressu s tím, že něco prostě přijde a nějak to dopadne.

Když jsem vybrané šaty na fotce ukázala manželovo tetě, která pracuje ve svatebním salonu, tak se na mě jen podívala a řekla, že v těch šatech budu hrozně malá a nesednou mi. Pozvala mě k nim do salonu, abych si zkusila šaty stejného střihu. Do salonu jsem šla sama, nechtěla jsem, aby mě někdo mohl názorem ve výběru ovlivnit. Teta na mě navlékla šaty a já se prohlížela a říkala si: nic moc, ale ujde to.

A najednou jsem se podívala do zrcadla a v odrazu zrcadla jsem je uviděla. Nebyly bílé, byly úplně jiné než ostatní a byly to prostě ony! Otočila jsem se na ně a přes salon zakřičela: “Děláš si srandu? To jsou ony!” Teta na mě mrkla a řekla: “Já doufala, že si jich všimneš.”. Ani nemusím popisovat pocit, když jsem si tyto šaty oblékla. Jiné jsem již nezkusila.

Chybí ti přípravy svatby a veškeré to kutání, nebo tvoříš dál? Svatební přípravy mi chybí moc. Byl to můj rok života dennodenních příprav. Přiznám se, že pořád koukám po nových nápadech. Když jsem vybírala, jak svatba bude vypadat, měla jsem neustále nápady co a jak udělat jinak, ale měla jsem předem přesně daný koncept svatby. Přiznám se, že kutím dál. Strašně mě to bavilo a mám v hlavě myšlenku, že chci dělat svatby ostatním párům dále, aby měli svatby také podle sebe a hlavně podle srdce. Takže doufám, že na Beremku o mě ještě uslyšíte.

Víc fotografií ze svatby Jany a Romana:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!

---