Nevěsta Adéla: „Naše focení před obřadem považuji za jednu z nejkrásnějších a nejintimnějších částí dne.“

Svatba ve strojovně dolu? Pro někoho to možná představuje studené, tmavé místo, ale dnes se můžete podívat, že to má neuvěřitelný náboj! Adéla a Michal si ve strojovně Dolu Michal slíbili lásku na celý život a celý ho tím rozzářili. A já se vám musím přiznat, že větší dilema ohledně toho, jaké fotky do článku pro vás vybrat, jsem v životě neměla!

Kdo jste a co společně nejraději podnikáte? Jsme (teď už) manželé žijící v Praze. Já pocházím z Ostravy, kde se taky odehrávala naše svatba, a můj muž je ze Zlína. Našim největším společným koníčkem je dobré jídlo a pití, objevování nových podniků a cestování.

Jeden Silvestrovský večer ti změnil život… Byl to náš pátý společný Silvestr a všechny se nesly v poklidném duchu. Doma jsme si dali večeři, a pak jsme se s chlebíčkama dívali na „Jáchyme, hoď ho do stroje.“ Asi okolo 21. hodiny jsme vyrazili do naší oblíbené pražské vinárny Bokovka. Před půlnocí jsme zaplatili a vyrazili jsme na jeden z mostů přes Vltavu se dívat na ohňostroj, cestou začalo sněžit.

O půlnoci, když začaly bouchat ohňostroje a my otevřeli naše šampaňské, tak mi Michal dal s novoročním polibkem i krabičku s prstýnkem. Zeptala jsem se, jestli si ho mám nasadit a on odpověděl že ano, pokud se chci stát jeho ženou. Bylo to moc krásné a oba na to rádi vzpomínáme.

Bavily tě svatební přípravy? Ze začátku musím přiznat, že jsem tomu úplně podlehla. Učila jsem se tou dobou na státnice a plánování pro mě byla ta nejlepší forma prokrastinace. Pak přišel asi půlroční útlum a i u nás byla fáze „ať už je to za námi.“

Shodli jste se od začátku na tom, jak bude svatba vypadat? Ne úplně. Já jsem nějakou dobu propagovala svatbu ve dvou v zahraničí, ale nakonec jsem „podlehla“ a jsem ráda, že u toho mohli být naši blízcí s námi.

Jaký byl program večer před svatbou? A jak ses cítila, když jsi ulehávala do postele před vaším velkým dnem? Penzion, kde se odehrávala naše svatební hostina, jsme měli pronajatý už večer předem. Přijeli jsme asi v 17 hodin a společně s mou maminkou a kamarádkou jsme nazdobily místnost, nachystaly stoly a navázaly asi 200 jeřábů na silon (což byla největší fuška).

Venku byla šílená bouřka, lítaly blesky a my jsme popíjely čaj u krbu a panikařily, že to nestihneme nachystat ani do rána. Když jsem si šla lehnout, tak jsem začala být poprvé pořádně nervózní – nejvíce z toho, že se něco pokazí, nepřijede nám fotografka, květiny nebo DJ. Moc jsem toho nenaspala.

Co jste na vaší svatbě rozhodně nechtěli? Celkově jsme nechtěli dělat nic jenom proto, že se to „musí.“ Nechtěli jsme zvát nikoho z povinnosti, nechtěli jsme únos nevěsty a rozhodně jsme nechtěli žádné svatební hry založené na osahávání zadků. Udělali jsme si všechno trochu sobecky podle sebe a tak, ať se cítíme uvolněně a přirozeně.

Jakou představu jsi měla o květinové výzdobě? A jak nakonec vypadala? Upřímně? Téměř žádnou. Dlouho jsem hledala v okolí Ostravy floristku, jejíž styl by se mi líbil. Naštěstí jsem narazila na Janu z opavského Decuss. Poslala jsem jí několik fotografií květin, které se mi pocitově zamlouvají, dále obrázek místa obřadu, mých šatů a nás dvou. Napsala jsem, že chci květinu „velkou, tmavou a chaotickou.“ Jana mi poté psala, zda tam chci „eustomy“ nebo „eukalypty“ a jiné (pro mě zcela cizí) názvy. Nechala jsem jí volnou ruku a z výsledku jsem byla nadšená.

Ve fotoblogu jsi napsala, že tě až překvapilo, kolik lidí se tě zeptalo, zda budeš vybírat šaty tak, aby ti nebyla vidět tetování. Jaký je tvůj názor na zakrývání tetování na svatbu? Nejsem proti tomu, když si nevěsty tetování maskují – důležité je se v ten den líbit sama sobě. Já ty moje beru jako něco naprosto přirozeného a vlastně je po letech už skoro ani nevnímám, takže jim výběr oblečení obecně nepřizpůsobuji. Pořádně jsem si je v šatech vlastně prohlédla až na fotkách.

Většinu fotek jste nafotili před obřadem. Doporučila bys to i ostatním nevěstám? Jednoznačně. Naše focení před obřadem považuji za jednu z nejkrásnějších a nejintimnějších částí dne, užívali jsme si s manželem sami sebe a celou dobu byli v zamilované euforii. Byla jsem ráda, že jsme nemuseli odbíhat na dlouho z odpolední zábavy, i když jsme přece jen na chvíli zmizeli a jeli ještě pár snímků dofotit.

Kde jste si řekli své "ANO"? Ve strojovně Dolu Michal v Ostravě – Michálkovicích.

Je to místo typické pro svatby, nebo na vás koukali s otevřenou pusou? Nebyli jsme tam první svatba, ale úplně typické to stále není, což je škoda. Celý objekt má úžasnou atmosféru a je velmi fotogenický. Komunikace s kastelánem objektu byla až překvapivě jednoduchá a ve všem nám vyšli vstříc. Naše rodiny a přátelé si volbu místa vesměs chválili.

Který okamžik z celé svatby se ti nejvíce vryl do paměti a srdce? Zřejmě samotný obřad, což mě překvapuje, protože jsme mu během příprav věnovali nulovou pozornost. Měli jsme oddávající z matriky, poprvé jsme jí viděli až při obřadu, ale proslov mě neskutečně dojal, brečela jsem od první věty až do konce.

Na svatební cestu jste vyrazili hned dva dny po svatbě, což muselo mít úžasné kouzlo. Kam jste vyrazili a jak jste si to užili? Procestovali jsme Severní Vietnam, jeli jsme na vlastní pěst a byli jsme nadšení. Určitě bych všem nevěstám doporučila na svatební cestu vyrazit takhle brzy a užít si posvatební euforii o samotě s manželem co nejdéle.

Víc fotografií ze svatby Adély a Michala:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!