Kouzelná a pohádková lesní svatba v Babím lomu

Hedvika s Edem laškovali s více styly, ve kterých by se mohla jejich svatba nést. Nakonec ale zvítězila květnová lesní párty, která stála za to!

Jak jste se seznámili?

Seznámila nás společná kamarádka a původně jsme navzájem neměli žádné zvláštní úmysly, nicméně už v té chvíli jeho zaujalo, že mám na sobě sukni a ne rifle, a mě na něm, že nosí blazer a košile s manžetovými knoflíčky. Po určité době se pak ukázalo, že se nám na sobě zamlouvá i spousta nepovrchních vlastností.

Jak jste došli ke konceptu svatby?

Reálně jsme o svatbě debatovali už víc než rok a půl před svatbou, a to hlavně v souvislosti s velikostí, tedy počtem pozvaných. Už už jsme byli rozhodnutí pro svatební wellness víkend na horách ve čtyřech, když nám došlo, že svatba ve čtyřech opravdu jen 4 lidi neznamená. To máte oddávajícího, matrikářku (můj muž církevní obřad nechtěl), fotografa, když se pak někde chcete najíst, tak to samozřejmě někdo musí ukuchtit a obsloužit, a tak dále. Suma sumárum, máte na svatbě plno cizích lidí a vaši nejbližší by tam měli chybět? V té chvíli jsme tedy začali hledat koncept a místo pro větší společnost, začala jsem tvořit mood boardy na Pinterestu. Zvažovali jsme podzimní zachumlanou s nádechem Skotska v lese, zimní rustikální svatbu na horách (sníh!), industriální v Malé Americe, opulentní prvorepublikovou v Mahenově divadle, nakonec ale milý po zhlédnutí mood boardů a zvážení logistiky rozhodl pro květnovou lesní party a tak jsme rok (!) předem zarezervovali Babí lom. Koncept bych popsala jako kouzelná pohádková lesní svatba, nebylo na tom myslím nic boho ani rustikálního, které jsou teď stále ještě tak populární (a populární zůstanou, protože jsou krásné). Některé věci mohly být dotaženější a odpovídat konceptu víc, ale ke konci už jsem z toho zařizovaní byla fakt unavená a něco prostě nechala plavat, že to nějak dopadne.

Jak jste si rozdělili se snoubencem zařizování?

Na matriku a prstýnky jsme šli spolu. Můj muž řešil taxi firmu a dovoz a odvoz hostů, catering a pití a svůj oblek, tedy to, co ho bavilo, je ohromně zatížený na dobré jídlo. Já řešila zbytek-pronájem prostor, výzdobu, sladké. Stejně jsme vše konzultovali spolu. Na spoustu věcí řekl, že je mu to jedno, ale když jsem mu pak ukázala vybrané řešení, tak se ukázalo, že mu to zas až tak jedno není, a hledali jsme znovu.

Co považuješ za dobré rozhodnutí a doporučila bys to ostatním nevěstám, co se organizace týče?

Za základ považuji vše na jednom místě bez přejíždění. Už tak bylo spousta zařizování a kdybych měla ještě řešit auta a kdo koho poveze, asi by mě trefil šlak. Také bych rozhodně doporučila držet počet dodavatelů na minimum. Jenom sladké jsme kromě vlastní práce měli od 5 různých cukrářů, protože někdo má nejlepší dort, někdo cheesecaky, někdo makronky, někdo koláče a všechno jsme to museli vyzvedávat… Podobně by bylo jednodušší, kdyby catering zajišťoval i víno, u kterého jsem si postavila hlavu a chtěla ho od kamarádky vinařky. Naopak fakt, že většinu výzdoby v sále i na obřad a všechny kytky chystala floristka, nebo že šaty nevěsty, svědkyně a závoj byly půjčené z jednoho salonu, ušetřilo šíleně starostí.

Co bys udělala jinak?

Rozhodně bych doporučila budoucím nevěstám dospělé družičky. V záchvatu znechucení nad importem amerických zvyků jsem je odmítla a musím říct, že příprava nevěsty byla smutná část dne. Tím, že svědkyně a maminka musely nachystat sebe a jednu malou družičku a potom šly vítat hosty, se stalo, že jsem většinu dopoledne proseděla více méně sama s vizážistkou. Myslela jsem si, že se kamarádky z řad hostů za mnou přijdou přivítat, ale všichni byli hrozně taktní a nechtěli mě rušit, což od nich bylo moc hezké, ale lapěla jsem tam sama jak kůl v plotě. Možná některé nevěsty přivítají klid a intimčo, ale já bych raději uvítala brebentění, chaos a legraci na rozptýlení.

Měli jste na svatbě něco neobvyklého?

No, to, že se nedodržují zvyky jako jezení z jednoho talíře, únosy, dražby, je dneska snad už poměrně normální. My jsme ale porušili i jiné věci, třeba to, že ženich nešel s maminkou uličkou a čekal na místě obřadu, naopak nevěsta šla uličkou nejen s tatínkem, ale i s maminkou, že jsme si vyměnili sliby, a to i u civilního obřadu a pár dalších věcí. Místo her jsem připravila (dobrovolný) hon za pokladem, a protože jsme zvali spoustu hostů – hračiček, užili si to hodně i dospělí. Jinak neobvyklé bylo určitě třeba to, že nevěsta neměla kytici, naopak jsem nechala připravit květinové věnečky nejen pro nevěstu a svědkyni, ale i 20 dalších pro kohokoliv dalšího, kdo by věneček chtěl, a holky byly prostě nádherné.

Ještě svatební dort byl poměrně netradiční…

Sladké byla jedna ze svatebních příprav, které jsem si vážně užívala. Rok předem jsem chodila po cukrárnách a food festivalech a ochutnávala a vybírala ty nejlepší dorty a cheesecaky a makronky a koláčky a… Jednou jsme s mužem navštívili i cukrárnu Sorry – pečeme jinak, vyhlášenou svými dorty, uviděli jsme tento, vzhledem se skvěle hodil ke konceptu svatby, ochutnali jsme a bylo jasno. Co se dostupnosti týče, není to vlastně nic moc speciálního. Jmenuje se Mechový dort a je to jeden z jejich ikonických kousků, který si tam můžete dát každý den (jenom normálně ho nedělají patrový). Musím se přiznat, že barva opravdu některé hosty odradila, naštěstí jsme měli ještě jeden náhradní dort. Také se nás často ptali, čím je proboha obarvený, jestli vážně mechem nebo listím nebo něčím toxickým. Tak dle mých informací z cukrárny, která si mimochodem zakládá na poctivých ingrediencích, se jedná o přísadu špenátu a pistáciovou pastu. Pomyslnou třešinkou na dortu je ozdoba z lesních plodů a opravdových sušených hmyzáků. Tedy opravdu přírodní lesní dort "

Který moment ze svatby byl ten nejkrásnější?

Když jsem šla uličkou a viděla jsem už z dálky, jak tam stojí a že se na mě usmívá. V té chvíli jsem nevnímala nic okolo, jen jeho. A potom, když jsme si vyměňovali sliby a slíbili si lásku a úctu už napořád.

Víc fotografií ze svatby Hedviky a Eda:

Děkujeme za rozhovor a přejeme všechno dobré!

---