5 + 1 otázka pro svatebního fotografa. Nebojte se zeptat!

Je to tady. Konečně jste vybrali fotografa. Pro mnohé z nás je to nejdůležitější položka mezi svatebními dodavateli a vy jste teď, po týdnech a možná měsících, narazili na toho pravého (nebo tu pravou).

Jeho portfolio vás okouzlilo, z ceny neomdlíváte, neodradilo vás ani důkladné prolustrování dotyčného v internetových komentářích a na osobní schůzce se zdál šarmantní. Ano, u tohohle člověka si dokážete představit, že s vámi tráví váš nejdůležitější den a že dokáže v obrazech vyprávět váš příběh. Přesto je ještě pár otázek, které vás možná nenapadlo položit a které vám můžou pomoct vyhnout se pozdějšímu zklamání.

1. otázka: Sepíšeme smlouvu?

První a nejdůležitější otázka. Smlouva je magické slovo, které se jako evergreen opakuje ve všech diskuzích, kde nevěsty smutní nad nekvalitními, zpožděnými, nebo dokonce nedodanými fotkami. Vždycky se někdo zeptá: „A měly jste, dámy, smlouvu?“ Možná byste čekali, že ze strany fotografa i zákazníka už bude zcela normální, že jeden bude smlouvu nabízet a druhý vyžadovat, protože má ochránit oba. A přesto tomu tak pořád není.

Smlouva by měla obsahovat všechny detaily: datum focení, časový rozsah od–do, cenu (včetně způsobu a času jejího zaplacení), počet dodaných fotek a jejich minimální rozlišení, jestli váš „balíček“ obsahuje i vytištěné fotky (a kolik) a v neposlední řadě také nejpozdější datum dodání. Domluvte si také, jak budete řešit nepříjemné situace, kdy fotograf třeba nebude moct na váš den D z vážného důvodu dorazit nebo naopak vy budete muset přesunout termín, případně celou svatbu zrušit.

Tip: Je možné si také sjednat smluvní pokutu při nedodržení podmínek. Pokuta by měla být stejná pro obě strany a v rozumné výši. Pamatujte ale také na klauzulku o vážném onemocnění nebo zásahu vyšší moci – obojí může postihnout vás i fotografa.

2. otázka: V jakém rozlišení dostaneme své fotky?

Nebojte, není potřeba, abyste byli technické typy a vyznali se ve všech těch „pixelech“, „DPI“ a jiných tajemných termínech. Stačí vám informace, jak velké fotky si budete moct sami tisknout. Můžete si nechat vyrobit fotoplátno přes celou stěnu v ložnici, nebo z toho nevydolujete víc než fotky 15 x 10 centimetrů? Dokáže vám v tomto případě zajistit zvětšeniny sám fotograf? A za jakou cenu?

Na západě je často zvykem, že zákazník dostane jen malé náhledy, někdy ještě opatřené vodoznakovým logem, a veškerý tisk a další věci, třeba fotoknihu, zajišťuje sám fotograf, aby měl kontrolu nad kvalitou (a samozřejmě také aby na tom ještě něco vydělal). Tento způsob má ale zásadní nevýhodu – až se například za pět let rozhodnete, že věnujete babičce k devadesátinám váš svatební portrét na plátně, můžete zjistit, že fotograf mezitím zkrachoval a ke svým fotkám už se nedostanete. Proto si podmínky dopředu dobře rozmyslete a domluvte.

Tip: I když vám fotograf odevzdá fotky v plné kvalitě, může vám stejně s tiskem pomoct. Často má jako profesionál své ověřené dodavatele a pomůže vám získat slevy na klasické „papírové“ snímky, fotoknihy, fotoobrazy…

3. otázka: Kdo bude mít na fotky licenci?

„Licence“ je jednoduše právo, kdo a jak může s fotkami nakládat. Nejprve má licenci fotograf, protože je autor a fotografie jsou jeho autorským dílem chráněným zákonem. Může však – a měl by – udělit nějakou formu licence také vám, bez ní byste totiž teoreticky nesměli své svatební fotky ani zveřejnit na Facebooku nebo kdekoli jinde.

Domluvte se proto s fotografem, za jakých podmínek smíte fotografie užívat a také jestli a jak do nich smíte zasahovat. I když se vám to může zdát absurdní, pokud byste bez souhlasu fotografa jeho snímek třeba ořízli, převedli do černobílé a pak pověsili na své stránky, bylo by to porušení autorského zákona. Také není špatné dohodnout se, jestli smíte fotky poskytovat třetím stranám, pokud by je pro svou prezentaci chtěli použít další dodavatelé (třeba vizážistka nebo podnik, kde jste měli hostinu).

Tip: Nezapomeňte, že jako osoby na fotkách zachycené máte také svá práva a fotograf by měl fotky zveřejnit s vaším souhlasem. Pokud si přejete, aby snímky s vámi používal v omezeném rozsahu nebo vůbec, nezapomeňte se na tom domluvit dopředu a nejlépe mít to ve smlouvě „černé na bílém“.

4. otázka: Jak zajistíte, abychom o své fotky nepřišli?

Tady platí jednoduché pravidlo: paranoidní fotograf rovná se dobrý fotograf a paranoidní zákazník rovná se rozumný zákazník. Bojíte se o své fotky? Nechci vás strašit, ale dobře děláte.  Technika, zvláště pak paměťová karta, mívá tendenci odejít do věčných lovišť v nejnevhodnější možnou chvíli.

Proto se nebojte zeptat fotografa, jestli už během svatebního dne má fotky nějak pojištěné. Ideální je, pokud je schopen fotit na dvě paměťové karty zároveň. Také by měl mít pro strýčka příhodu záložní fotoaparát i objektivy. Po skončení svatebního dne budete mít své obrázky u fotografa archivované, na přesnou dobu se zeptejte (pohybuje se v řádu měsíců až let).

Tip: Nespoléhejte na fotografův archiv a sami zálohujte, zálohujte a ještě jednou zálohujte. Minimálně na dvou místech, z toho alespoň na jednom online úložišti, které dokáže fotky uchovat v originální kvalitě.

5. otázka: Dostaneme fotky upravené a vyretušované?

I když se vám to na první pohled nemusí zdát, mezi „úpravou“ a „retuší“ je rozdíl. Úpravami dodává fotograf svým snímkům požadovanou kvalitu (světlost, kontrast, narovnání a oříznutí) a umělecké vyznění (barevnost, zvláštní efekty). Retuš znamená odstranění rušivých elementů, třeba nedokonalostí pleti nebo drobností, které překáží v jinak perfektním záběru.

Úpravy fotografií by měly být u profesionálů naprostým standardem. Proto vždy pečlivě prohlížejte portfolio, jestli fotograf uveřejňuje fotky z průřezu celého svatebního dne, aby se vám nestalo, že dostanete pět dokonalých „katalogových“ portrétů a potom tisíc tmavých, křivých fotek, u kterých nepoznáte, jestli je dělal profík, nebo jestli je cvakala na mobil vaše sestřenka. Věta, že výsledné fotky budou upravené, by se měla objevit i ve smlouvě.

O přístupu k retuším a jejich obsahu si s fotografem popovídejte dopředu, abyste měli jistotu, že i když to vaše vizážistka zrovna zpacká, nebudete vypadat jak po neštovicích. Myslete ale na to, že dnešním trendem je přirozenost, která je daleko víc sexy než nevěsty s „umělohmotnou“ pletí, vyhlazené do podoby porcelánových panenek.

Tip: Ve vlastním zájmu nevymáhejte na fotografovi všechny fotky, i ty neupravené. Z celého dne jich může být i několik tisíc, z toho spousta nepovedených nebo opakujících se záběrů, jejichž procházením byste akorát sami sebe zcela vyčerpali. Navíc snímky jsou fotografova vizitka, a pokud má rozum, ty špatné z ruky nedá, a takový požadavek akorát přivede obě strany do trapné situace. A že vám na fotkách ze svatby, kde bylo 150 hostů, někdo chybí? Nebojte se fotografa poprosit, on vám vašeho kamaráda z dětství nebo bratránka z druhého kolene dohledá a dodatečně upraví.

…a otázka plus jedna: Jakou používáte fototechniku?

Otázka zajímavá, ale nejméně důležitá. Popravdě, kdybyste mi dali vybrat, jestli bych zachycení své svatby svěřila umělci s foťáčkem na iPhonu nebo amatérskému troubovi, kterému maminka koupila zrcadlovku za sto tisíc, odpověď by byla jasná: přednost by dostal vždycky umělec. Technika je hezká věc, ale pokud fotograf nemá „to něco navíc“, je mu stejně k ničemu. Přesto má technická vybavenost své nesporné výhody, především v extrémních podmínkách.

Zvládne totiž vytvořit – samozřejmě když ji drží ty správné ruce – kvalitní obrázky i ve tmě nebo v dešti a vánici. Plánujete říjnovou svatbu v tmavém kostele a potom trváte na venkovním focení na svém oblíbeném paloučku? Zeptejte se fotografa, jestli to technicky zvládne – abyste pak nekoukali na temné zrnité fotky, u nichž nebude poznat, jestli jde o snímky obřadu nebo o umělecké zachycení mořské hladiny – a domluvte se, jak byste řešili focení za nejčernějšího scénáře počasí.

Tip: Pokud fotograf nemá techniku vybavenou do deště, vždy můžete zkusit mezi svatebčany sehnat nějakého hrdinu, který bude sám moknout, zatímco bude nad fotografem držet deštník :-).

---