Nevěsta Dominika: „Vyzkoušela jsem i bílé svatební šaty, ale nebyla jsem to já.“

Nevěsta a černé svatební šaty, to věru není tradiční kombinace. A už vůbec ne v našich končinách. Přesto si Dominika šla za svým snem a zahodila všechny předsudky. O tom, jak si je vybrala, ale  i o všem možném je rozhovor s naší netradiční nevěstou Dominikou.

Kde a jak jste se s manželem seznámili?

S manželem jsme se seznámili netradičně (pro nás tradičně) na techno akci … Já jsem ho registrovala už déle ze sociálních sítí a původně jsem si myslela, že je to přítel mé kamarádky. Při prvním osobním setkání jsem je dokonce přesvědčovala, že oni dva jsou pár. No nebyli, její přítel stál vedle ní. Bylo to docela fopa, ale dnes se už na tom smějeme.

Pak jsme se s mužem déle osobně nesetkali, ale věděli jsme o sobě. Teprve později přišlo náhodné setkání na Balatonu na techno festivalu a později v Bratislavě. Tam se to zlomilo, udělala jsem první krok a o týden už cestoval 200 kilometrů za mnou do Zvolena. Dokud jsem se nepřestěhovala za ním do Bratislavy jsme půl roku fungovaly na dálku, každý týden jsme byli minimálně 3 až 4 dny spolu.

Jak proběhlo vaše zasnoubení?

Naše první výročí jsme si šli užít na Santorini. Muž trval na tom, abychom si sbalili i nějaké „slušnější“ oblečení (už to mi bylo divné). 🙂 První dny jsme si stále pronajímali čtyřkolky. Ale přišel den, kdy jsme se oblékli „slušně“ a pronajali si auto. Já mluvím hodně, ale můj muž mě někdy nepustí ke slovu a nyní byl celou cestu tiše. Už to mi bylo více méně jasné kolikátá bije.

Vybral krásnou restauraci s výhledem na moře a po večeři při západu slunce si před celou restaurací klekl a zeptal se „vezmeš si mě?“. Celá restaurace tleskala na ženách bylo vidět, že v dobrém troška závidí, já plakala až po čase mi došlo, že jsem neodpověděla a on stále klečel a čekal na odpověď. Jasné, že jsem řekla ano.  Servírka z nás byla taková šťastná, že nám dala tři dezerty na účet podniku. Zbytek dovolené jsme si užili už jako snoubenci, my jsme si říkali sľúbenci, protože jsme si slíbili.

V našich končinách se nevěsta v černých svatebních šatech vidí opravdu ojediněle. Proč sis vybrala právě černou?

Naše barva je černá, proto jsem od začátku měla v hlavě černé svatební šaty. Ale nejsou černé šaty jako černé šaty… A dlouho jsem nevěděla najít takové, které by udělaly ten VAU efekt a ne pravý opak. Proto jsem pak od toho upustila a zaměřila se na bílé, ale žádné nebyly jak se říká ty pravé. Až mi jednou kamarádka poslala tyto „moje“, že jsou na prodej. Hned jsem tam zavolala a o dva dny jsme s maminou šli zkoušet. Šaty mi pasovali, jakoby byly šité přesně na mě hned bylo rozhodnuto. Je ale pravda, že pro jistotu jsem si vyzkoušela i jeden model bílých, abych nemohla říct, že jsem ani nevyzkoušela… Šaty byly nádherné, ale nebyla jsem to já…

V jakém stylu a kde se odehrála vaše svatba?

Celá naše svatba byla troška v jiném duchu než běžná svatba, protože jsem měla černé svatební šaty a ženich byl také celý v černém. Černé srdce na svatebním autě, černá svatební dort a protože jsme se poznali na techno akcích a stále tím žijeme, tak jsme chtěli, aby i naše svatba byla v tomto duchu. Proto jsme o 1:00 hodině měli změnu DJe a hudebního stylu na techno. Dokonce jsme to měli napsané i na pozvánkách „BUDE TECHNO SVATBA“.

Ale při tomto všem jsme chtěli udržet tradice, čili jsme měli námluvy, církevní obřad v kapli na Zvolenském Zámku, rozbíjení talíře a vykrúcanku, kde jsem já byla dokonce v kroji. To nikdo nečekal. Rodiče nám udělali vzpomínkové video s našimi fotkami od narození až po dnešek, při kterém všichni plakali, bylo to nádherné i teď mi je do pláče.

Na který moment svatebního dne nikdy nezapomeneš?

Nikdy nezapomenu na výraz pana faráře, když mě viděl kráčet uličkou. Celá potetovaná a ještě celá v černém. Když jsme k němu chodili, vždy jsem měla dlouhý rukáv a o šatech jsem mu neříkala … Podle mě se v mysli za mě i pokřižoval. Ale jakmile viděl, že pláču štěstím, tak jsem na něm viděla, že to z něj opadlo. Musím ho velmi pochválit. Nemohli jsme si vybrat lépe. Obřad byl krásný. Momentů, na které nezapomenu je hrozně moc. Například to, jak při prvním tanci můj muž plakal, nebo jak se těšil, když byl ohňostroj. Takovou radost jste nezažili.

Se kterými dodavateli jsi byla nejvíce spokojená?

Co se týče dodavatelů, tak každého, kterého jsme si vybrali, můžeme jen pochválit a neměnily bychom. Ale velké děkujeme patří hotelu Tenis ve Zvolenu, kde se odehrávala hostina. Vyhověli nám ve všem co jsme si vymysleli, měli s námi trpělivost, sál vyzdobili ještě lépe než jsem si představovala, jídlo bylo neskutečné a všichni byli velmi profesionální.

Co by si chtěla odkázat budoucím nevěstám?

Chtěla bych odkázat každé nevěstě, která chce mít na své svatbě něco netradičního ať už jsou to šaty, dort, tradice nebo cokoli jiného, aby tak učinila! Je to váš den a udělejte si ho takový, jaký chcete a nedívejte se na to, co řeknou ostatní. My jsme to měli netradiční, ale bylo to o nás a přesně o tom to je.

Autorka článku: Dana Račko