Nevěsta Martina: „Nevím z čeho jsem byla víc v šoku. Jestli z toho, že mě opravdu žádá, nebo z toho, že jsem v tu chvíli byla mokrá a špinavá.“

Z naší nevěsty Martiny jde neskutečně pozitivní energie. Když se začtete do jejích slov, najdete v nich klid a optimismus. Přesně tyto dva postoje potřebuje každá nevěsta, aby její svatba dopadla podle představ přesně tak, jak jí. Inspirujte se nejen jejím přístupem, ale také jemnou svatební výzdobou se silnou symbolikou.

Kde a jak jste se s manželem seznámili?

Seznámili jsme se v mojí práci. Byla jsem na školení a v kuchyňce jsem si umývala jahody z naší zahrady, co jsem měla ke svačině. A přišel tam kolega z jiného projektu. Nabídla jsem mu, ať si vezme a dali jsme se do řeči. V té době jsem ještě měla předchozího partnera, takže když jsme se pak potkávali na chodbě, bavili jsme se čistě jako kolegové. Asi to mají nahoře dobře zařízeno, protože během pár týdnů se se mnou bývalý partner rozešel a manžel mě nabídl spolubydlení.

Jak proběhlo vaše zasnoubení?

Měla jsem narozeniny, ale bylo to pondělí, takže s rodiči jsem je oslavila den předem. Od nich jsem si dovezla okurky k zavaření. Protože jsem ještě byla na rodičovské dovolené, měla jsem čas je hned druhý den začít v klidu zpracovávat. Manžel přišel z práce a z ničeho nic předemnou poklekl s prstýnkem. Nevím z čeho jsem byla víc v šoku, jestli z toho, že mě opravdu žádá, nebo z toho, že jsem v tu chvíli byla mokrá a špinavá. 🙂

V jakém stylu a kde se odehrála vaše svatba?

Když tak nad tím přemýšlím, styl jsme vlastně snad ani vybraný neměli. Manžel chtěl jenom modrobílou svatbu, protože to jsou barvy HC Komety. Nejdřív jsme vybrali oznámení a styl svatebni květiny. Chtěla jsem bílé růže a modré hortenzie. Byla v tom pro mě symbolika, v době, kdy jsme se konečně brali to bylo 2 a půl roku od smrti syna. Na pohřbu měl bílé růže.

Obřad jsme měli v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vyškově a hostinu pak na Staré Poště v Kovalovicich. Je to kouzelné místo. Nejdřív jsem byla trochu rozpačitá z toho, že výzdobu si řešíme sami, ale pak jsem to neskutečně ocenila. Svatbu jsem si chtěla řešit sama, neměla jsem koordinatorku a svědkyni, ani rodinu jsem nechtěla zatěžovat, navíc jsem člověk, co musí mít všechno pod kontrolou.

To, že jsem nemusela den předem ještě zdobit místo a jenom jsem se domluvila na květinové výzdobě mě hrozně ulevilo. A majitelé jsou úžasní, ve všem nám vyšli vstříc. Zvláštní poděkování patří navíc mojí švagrové Simoně, která nám v den svatby vše koordinovala, zajišťovala, aby všechno klaplo jak má a odmoderovala nám tombolu.

Na který moment svatebního dne nikdy nezapomeneš?

Myslím, že celý svatební den je nezapomenutelný. I když je vlastně jeden moment, který jsme naplánovat ani nemohli a přesto se stal. Při přejezdu přes Rousínov nás zablokoval průvod stárků, zrovna měli hody. Dostali jsme napít vína, všichni se na nás usmívali, od nás dostali příspěvek. Takový krásný moment střetu dvou tradic.

Trošku mě mrzí, že fotograf byl v tu chvíli už na místě a že jsme neměli víc času alespoň na pár společných fotek. Ale o to kouzelnější ta vzpomínka je. A pak samozřejmě focení portrétů. Měli jsme opravdu šťastnou ruku ve výběru fotografa, protože fotky, které nám vyčaroval jsou prostě dokonalé.

Co bys chtěla vzkázat budoucím nevěstám?

Neřešte to tak. Ano, je to velký den, ale nikdy nic nevyjde do detailu. Vyberte si jednu, dvě věci, které jsou pro vás důležité, aby vyšli, ať už je to focení, konkrétní svatebni hra nebo nezapomenutelný přípitek a na ty se zaměřte a zbytek vypusťte. Důležité je to, že si ten den řeknete ano a pak už si jenom užívejte. A že ubrousky nebudou ve správném odstínu, nebo že teče cukroví, protože je velké horko nechte koňovi, ten má větší hlavu. A buďte flexibilní. Nenervujte se, všechno se dá vyřešit, zachránit. Máte kolem sebe ty nejbližší a ti vám vždycky pomůžou.

Autorka článku: Dana Račko