Nevěsta Darča: „Nejsilnější moment byl tanec s taťkou. Celý jsem ho proplakala.“

Za ta léta, co dělám rozhovory s nevěstami, jsem už četla spoustu svatebních příběhů. Každý z nich byl originál a dnes, kdybyste mi ukázali fotku té či oné nevěsty, okamžitě se mi vynoří její příběh. Někdy se objeví nevěsta, která vám vypráví svůj příběh lásky tak, že se rozpláčete. Doslova. Zkrátka jen čtete, utíráte si slzy dojetí a hloupě se usmíváte, jako by se vás to týkalo. Možná je to darem řeči, možná srdcem, které do popisu vloží, ale stane se to. Tuto svatební sezónu se mi o husí kůži postarala naše nevěsta Darča.

„Život“ nevěsty na Bereme se má dvě fáze. V té první se s ní těšíme z jejích svatebních příprav a s radostí sledujeme její přípravná alba, představy o výzdobě či fotky ze zkoušky svatebních šatů. A pak přijde druhá fáze. Tu nemáme až tak rádi, ale víme, že je součástí „koloběhu života“ na Bereme se. Naše nevěsta se vydá, přidá svatební album a začíná její další životní etapa.

Tehdy je čas na rozhovor s nevěstou, který zůstane nostalgickou vzpomínkou na svatební den i na nás. 🙂 Naše nevěsta Darča využila pro svatební přípravy vše, co náš portál nabízí. Od začátku jsme věděli, že tato svatba bude mít punc originality a elegance. Stalo se. Darča nás nezklamala a když mi na zprávu s nabídkou k rozhovoru řekla své „ANO“, to poslední symbolické ano Bereme se, potěšila jsem se… 🙂

Kde a jak jste se s manželem seznámili?

Naše seznámení nebyla žádná velká romantika. Seznámili jsme se už na střední škole, byli jsme spolužáci v jedné třídě. Nedá se ale mluvit o nějaké jiskře už od začátku, sami sebe jsme si začali všímat až v posledním ročníku, kdy moje spolusedící odjela na prázdniny a už se nevrátila, a na volné místo vedle mě si sedl Vojta.

Vše začalo opisováním poznámek, vzájemným pošťuchováním a netrvalo dlouho, kdy jsme se začali vídat i mimo školu. Dlouhou dobu jsme však zůstávali pouze přáteli. Ale naši spolužáci si už několik měsíců mysleli, že spolu určitě musíme něco mít. I když na akcích okolo maturity proběhla už nějaká ta pusa, nebrali jsme to tehdy tak moc vážně.

Oficiálně jsme to slepili dohromady až po škole během prázdnin, kdy jsme se oba přemístili na výšku do Brna. Tam byly začátky poměrně krušné a divoké. Vyzkoušeli jsme i vztah na dálku, jelikož jsme oba byli na Erasmu, ale nakonec jsme všechno přestáli a letos si vyměnili prstýnky. 😊

Jak proběhlo vaše zasnoubení?

Na rozdíl od našeho seznámení, toto romantika už byla. Je pravda, že o svatbě už jsme se párkrát bavili a ke konci už jsem lehce víc tlačila na pilu (období, kdy se polovina kamarádek zasnoubila a vy po 7,5 letech vztahu stále nic). Ale i přesto byla ta žádost (resp. její provedení) velké překvapení. Vojta nikdy nebyl romantik, o překvapeních také nemohla být moc řeč, ale v tomto se vážně překonal. Zatím je to ta nejhezčí věc, kterou pro mě kdy udělal. A já to vůbec netušila!

Vojta je nadšený rybář. Já oproti tomu znuděný pozorovatel, takže když můžu, výletům na ryby se většinou vyhýbám. Na podzim je ale všude plno rybářských závodů, tak na pár jezdím s ním, abych ho podpořila. I když vnitřně trpím a Vojta to ví. Na začátku září mi oznámil, ať si jeden víkend v říjnu nic neplánuju, že pojedeme na ryby na Pálavu. Hurá!… Místy se ale choval lehce podezřele, tak mou kamarádku napadlo, že to je určitě zástěrka. Místo ryb pojedeme někam na wellness a tam přijde konečně ta žádost o ruku! Ač se mi to zdálo nepravděpodobné, červík ve mě hlodal…

Když přišel den D, přišel bohužel také ženský nejméně oblíbený týden v měsíci, takže jsem už vstávala se špatnou náladou. Nevzdávala jsem se však naděje, že by to přeci jen nějak mohl být pěkný víkend. A tak jsem se snažila nenápadně zeptat, jestli si náhodou nemám sbalit nějaký specifický druh oblečení, jako třeba plavky. Místo odpovědi mě Vojta navlíkl do podvlíkaček, pohorek a tří vrstev oblečení, protože u vody bude zima. A sbalit si mám náhradní ponožky a další vrstvy. Zároveň na mě navěšel půlku svého rybářského náčiní, se kterým jsem mu pomáhala do auta. Moje nálada, která byla doteď na nule, klesla až do minusu při představě, že mě vážně čekají ty ryby…

Po cestě na Pálavu Vojtovi volal kamarád, který tam měl jet s námi i se svou přítelkyní, že nakonec vyrazili dřív a jsou na Sirotčím hrádku. Tak ať dorazíme za nimi. I když jsem z té představy, že v tolika vrstvách oblečení lezu ještě někam do kopce nebyla nadšená, Vojta jim to odsouhlasil. Abychom tam byli co nejdřív a stíhali potom ty závody, nezastavil mi ani v mé oblíbené kavárně pro kafe. Měla jsem ho v plánu, abych tu celodenní hrůzu přežila. Prostě se mě rozhodl trápit, jak jen to šlo.

Když jsme dorazili k Sirotčímu hrádku, Vojta nasadil takové tempo, že jsme do toho kopce skoro běželi. Popravdě se divím, že si to po cestě nerozmyslel, protože si nepamatuju, že bych na něj někdy byla víc protivná a půlku cesty jsem nadávala.

Hledáš svatebního dodavatele? Najdi ho přes náš Poptávač!

Každopádně, když jsme vylezli nahoru, i přes můj naštvaný obličej a oči sršící blesky se na mě zářivě usmál a ukázal k okýnku ve zdi hradu. Když jsem se tam otočila, spatřila jsem tam připravenou lahev šampusu a velkou kytici růží, kterou tam pro něj nachystali ti kamarádi. Když jsem se otočila zpátky na něj, klečel na jednom koleni a vyznával mi lásku. Nicméně, jak je Vojtovi vlastní (je to občas trochu hromotluk), když vytahoval z kapsy krabičku s prstýnkem, tak ji poničil. Takže z romantiky máme rázem i vtipnou historku, protože to probíhalo nějak takto: „A tak bych se tě chtěl zeptat, jestli – a kurva, teď jsem to rozbil!”

Moje nálada byla rázem úplně někde jinde, a když mi oznámil, že žádné závody se nekonají, nemohla jsem být šťastnější. 😊 Vojta si to celé načasoval a pospíchal hlavně proto, aby celá žádost proběhla 10. 10. 2020 přesně v 10:20. 😊

V jakém stylu a kde se odehrála vaše svatba?

Popsala bych to asi jako jednoduchý a přírodní styl s trochou elegance, nicméně žádná juta a podobně. Vždy se mi líbily sruby nebo stodoly, proto jsem hledala něco v podobném duchu. Areál „U srubu“ v Újezdě u Boskovic se mi líbil už na fotkách. Když jsem ho viděla poprvé naživo, okamžitě jsem se zamilovala a věděla jsem, že jinde se vdávat nebudu. Před srubem je louka, kde se může odehrát obřad, a je tam úžasný výhled do okolí. Srub je krásně zařízený se všemi vymoženostmi, součástí je ubytování. A to jídlo!

Vzhledem k tomu, že šlo opravdu o srub, přišlo mi, že bych ho úplně zabila nějakými výraznějšími barvami nebo miliardou různých doplňků a kilometry látky. Proto jsem celou svatbu ladila do přírodních tónů (primárně hnědá, béžová a bílá barva) a výzdoba čítala primárně svíčky a květiny. Z nich především velmi decentní nevěstin závoj (gypsophila). To celé jsem doplňovala o lehké vychytávky, jako např. různé králíčky (kvůli našemu novému příjmení), rámečky s vtipnými texty a upoutávkami, dárky pro hosty a podobně. Skvělé bylo, že světýlka a plno dekorací měli k dispozici přímo na srubu.

Na který moment svatebního dne nikdy nezapomeneš?

I když to byl primárně náš den a probíhal naprosto bez chybičky, musím se přiznat, že součástí momentu, na který nikdy nezapomenu, není můj manžel, ale můj tatínek. Celou dobu jsem si přála mít tam s ním svůj moment, kdy mu nechám zahrát písničku a zatancujeme si pouze spolu. Už od dvanácti let jsem měla vysněnou písničku „I loved her first“ od skupiny Heartland. Pokaždé, když jsem ji slyšela, představovala jsem si, že na ni jednou tančím s tatínkem na svatbě.

Čím blíže se svatba blížila, byla jsem z toho na rozpacích, jestli ji přeci jen hrát, protože můj tatínek neumí anglicky, a tak by mu ten význam vůbec nic neříkal. Zkoušela jsem vymyslet nějakou českou, ale nic mi nepřišlo vyloženě jako „to ono“.

Nakonec jsem si říkala, že se to vyřeší za pochodu, a vyřešilo se to úplně skvěle samo. Můj taťka měl nejspíš stejné přání, takže když DJ (pro mě nečekaně) vyhlásil sólo nevěsty s tatínkem, už jsem měla na krajíčku. Taťka mi nechal zahrát písničku od Heleny Vondráčkové „Tvá malá Jane“. Když zrovna neměl knedlík v krku, lehce mi ji zpíval do ucha. Celou jsem ji probrečela, i když jsem do té doby za celý den neuronila (pro mě zcela překvapivě) ani slzu. Mrkla jsem na DJe a hned vzápětí pak zahrál tu mou písničku pro taťku, a na oplátku já jsem mu ji do ucha překládala a dojala tak jeho. Byl to nejsilnější moment a dopadlo to ještě líp, než jsem si představovala. 😊

Co bys chtěla vzkázat budoucím nevěstám?

I když se to lehce řekne – nestresujte se zbytečnostmi, vždycky se to nějak samo vyvrbí (a někdy možná ještě líp, než byste si představila). Za mě osobně není od věci všechno plánovat a zařídit v dostatečném předstihu. Pak se vám vyhnou ty stresy, že nestíháte a nemůžete sehnat dodavatele.

Pečlivě si vyberte svého svědka, bude vám velkou oporou a pomocníkem v daný den. Vybírejte tak, aby i on se cítil komfortně. Já mám třeba 15 let kamarádku, se kterou jsem denně v kontaktu a je jak moje sestra. Ale vím, že je velký introvert a role někoho, kdo by měl někde zorganizovat hosty nebo moderovat svatební hru by ji spíše stresovala. Proto jsem roli svědka svěřila jiné své velmi dobré kamarádce, která se v organizaci úplně vyžívá, a bylo to v daný den vidět a nemohla jsem si vybrat líp. 😊

A obrňte si nervy – bude plno lidí (zejména rodina), kteří se budou snažit vám do toho mluvit, ale uvědomte si, že to děláte hlavně pro sebe a je to vaše svatba. 😊 Já jsem s rodinou neměla tolik problémů, jako jsem slyšela třeba od svých přátel. Navíc máme všichni navzájem velmi dobré vztahy, ale občas to bylo taky náročné… 😊

To nejdůležitější ze všeho je toto: užijte si to! Vypněte, užívejte si to, že jste nejkrásnější osobou celého dne. O nic se nestarejte a užívejte si přítomnost vašich nejbližších a přátel… Čas je totiž to nejvíc, co si můžete navzájem dát, a jestli jste při tom na zámku nebo na zahradě a máte svatbu plnou dekorací anebo ne pak vůbec nehraje roli. 😊 Držím všem palce!

Autorka článku: Dana Račko

Zdroj foto: Vladislav Surmaj