Vínově červená intimní svatba milovníků přírody v lese
Ne každý z nás touží po svatebním dni stráveným s velkým množstvím hostů, které vlastně nevěsta či ženich příliš neznají. Svatba Pavly a Martina byla komorní, a i díky tomu velice uvolněná.
Na začátek bych tě poprosila, abys nám představila sebe a svého manžela…
Seznámili jsme se úplně neromanticky na internetu, a to díky společným zájmům (hudba, filmy, knížky a procházky přírodou). Myslím, že to letos bude jedenáct let. Chodit jsme spolu začali ale až později, v květnu jsme oslavili deváté výročí.
Co pro vás bylo při plánování svatby nejdůležitější?
Ani jeden z nás si nedovedl představit velkou svatbu, všechno to zařizování a plánování by nás určitě stresovalo, a proto jsme se rozhodli jen pro malou svatbu v úzkém rodinném kruhu. Všechno jsme měli v dochozí vzdálenosti (obřad, focení, posezení v restauraci, dort, květiny), abychom se vyhnuli dlouhým přejezdům z místa na místo a větším časovým prodlevám.
Pro jaký styl svatby jste se rozhodli?
Jedna z prvních věcí, kterou jsem si byla jistá, byl výběr fotografky. OAK Photography jsem sledovala už dlouho a její styl jsem si zamilovala. Vzhledem k tomu, že manžel miluje lesy, tak focení v lese nesmělo chybět. Taky jsem věděla, že nechci tradiční dlouhé bílé princeznovské šaty, uvažovala jsem i o barevných, ale nakonec jsem se rozhodla pro bílé, které ale „rozbiju“ vínovými doplňky. Zbytek jsme se tedy pokusili ladit do vínova a přírodna a myslím, že se nám to docela podařilo.
Jak jsi prožívala svatební obřad a kde se odehrával? Jak probíhal výběr tohoto místa?
Obřadní síň v Uhříněvsi znám dobře, byla jsem tam na svatbě už třem svým kamarádkám, a dokonce se tam brali i moji rodiče. Do obory, kde probíhalo párové focení, jsme na základce často chodily s kamarádkami. No a v Pivovarské restauraci, kde jsme měli oběd, jsme s partou léta slavili narozeniny a silvestry. Zkrátka každé místo pro mě mělo nějaký význam spojený s mým dřívějším životem.
Kdybys znovu plánovala svatbu, změnila bys něco?
Ještě než jsme zásnuby oznámili našim rodinám, zvažovali jsme i variantu vzít se jen se svědky. Asi by to bylo víc podle našich představ (obřad by byl třeba někde na kopci nebo v lese a na oběd bychom šli do thajské restaurace), ale protože jsme oba jedináčci, tak jsme si říkali, že by bylo fajn, kdyby to mohli rodiče oslavit s námi. Oni sice říkali, ať si svatbu uděláme jen ve dvou, neutrácíme zbytečně peníze, ale myslím, že nakonec byli rádi, že toho byli součástí. A my taky.
Víc fotografií ze svatby Pavly a Martina:
Děkujeme za rozhovor a přejeme všechno dobré!
Přidej příspěvek