Jídlo na svatební hostině – jak vybrat to pravé?
„Láska prochází žaludkem.“ Památná a často využívaná věta, která zdůrazňuje důležitost stravovacích návyků a z nich plynoucí spokojenost. Čelit životu s prázdným žaludkem, dokonce i během svatby, neprospěje skutečně nikomu a v rámci zachování míru a pokoje v rodině bychom se měli věnovat i tomuto tématu.
Nejdůležitější součástí každé svatby jsou nevěsta se ženichem a jejich vroucí manželské sliby, které nenechají ani jedno oko suché. Tedy až do momentu, kdy přítomné zaplaví vidina lahodného jídla, které se následně bude podávat na hostině. Jídlo bylo odjakživa alfou a omegou každé společnosti a součástí důležitých událostí, ovlivňujících nejen náladu hodujících, ale i jejich rozhodnutí. Králové za hojně prostřenými stoly rokovali o osudu vlastní země, a dokonce i takový banální kus ovoce jako jablko ovlivnilo dosud neprobádané vody vědecké komunity. Proto netřeba zdůrazňovat, že jídlo je jedna z nejdůležitějších věcí, na které se svatební hosté těší a nechtějí být zklamaní a ani zkráceni o gurmánské požitky.
Které jídlo je na svatbu nejvhodnější?
Kdysi se výběr pokrmů tak neobměňoval a lidé se většinou drželi tradice, že na svatbě by se mělo podávat to či ono. Svatební menu záviselo na kraji, kde se veselice organizovala a na zvyklostech, které se předávaly z generace na generaci. V dnešních dobách se od toho postupně upouští a zejména ve větších městech upřednostňují lidé jakousi volnost ve výběru a originalitu. Jídlo je tím lepší, čím je zajímavější, a když to někoho i ohromí, má napůl vyhráno.
V první řadě nesmíte zapomenout na to, že je třeba si kuchaře nejprve prověřit a ujistit se, že podávání jídla nebude fiaskem. Přílišná důvěra ve slovní ujištění a krásně vyfotografované porce vůbec nemusejí korespondovat s realitou a i zde platí staré známé: „Důvěřuj, ale prověřuj.“
Klasické menu, nebo raději švédské stoly?
Existuje více způsobů, jak vyhovět svým hostům, a všechny mají své plusy a stejně i minusy. Při klasickém podávání jídel se stanovenými porcemi musíme přihlížet ke správnému odhadu množství a časovému odstupu mezi jednotlivými chody. Při příliš dlouhém čekání budou lidé netrpělivě klepat vidličkou o stůl a opačným extrémem je nedostatečný odstup, po kterém se budou do kuchyně vracet téměř plné talíře, neboť hosté nebudou schopní takový nápor na žaludek zvládat.
Forma švédských stolů je trochu odlišnou a modernější verze tohoto stravování a její výhodou je to, že se hosté obslouží sami a naloží si přesně tolik, kolik sami uznají za vhodné, nebo za pultem stojí číšníci, připravení vyhovět a naservírovat pokrm podle svých představ. Každý se přijde obsloužit tehdy, když dostane chuť, a nebude se s koulejícíma očima chytat za bolavý žaludek – ačkoliv i takové případy nevylučujeme, ale to už nebude vaše chyba.
Nejideálnější způsob a kompromis je kombinace obou a po klasickém menu se s příchodem pozdějších nočních hodin pro hosty připraví obložené mísy.
Pár dobrých rad, na co nesmíme při jídle zapomínat
Rozmanitost příloh – nikdo přeci nechce ke každému chodu hranolky, nebo jen dušenou rýži. Střídejte a kombinujte.
Dbát na výjimky – ne každému chutná určitý druh potraviny a určitě se mezi hosty najde alespoň jeden vegetarián, vegan, případně vitarián. Je třeba se předem ujistit, že nebude o nic zkrácen, a jeho porce bude patřičně upravená.
Tepelná úprava – je nutné dbát i na odlišnosti v tepelných úpravách a hůře stravitelné smažené pokrmy kombinovat s jejich lehčí verzí „na přírodno“.
Správné načasování – jídlo podávat ve správnou dobu, aby nebylo příliš suché či studené.
Nevhodné suroviny – při výběru je třeba přihlížet i k ročnímu období, během něhož se svatební hostina organizuje, a je nutné se vyvarovat chyb v podobě rozteklých dezertů, které nevydrží v příliš horkých letních měsících.
Dostatečný počet personálu – každému musí být jasné, že jeden či dva obsluhující nejsou schopni zvládnout nápor několika desítek hostů. Než totiž konečně přinesou jídlo i poslednímu, první obsloužení už budou mít dávno dojedeno. To vyvolává celkově negativní dojem, který staví do špatného světla nejen management hotelu či restaurace, ale i novomanžele.
Myslete na drobnosti – občas byste nevěřili, jak i malé drobnosti umějí potěšit a vylepšit celkový dojem. Podávání kávy k zákuskům ve správnou dobu, dostatek slaného a sladkého na stolech, případně nějaké to ovoce, pozornost v podobě sladkého balíčku mandlí v čokoládě pro každého hosta atd. Možností je mnoho a kromě financí závisejí i na kreativitě páru, který pro své hosty chce jen to nejlepší a aby se na svatbu vzpomínalo v dobrém.
A co svatební jídlo v zahraničí?
Jiný kraj, jiný mrav. Nelze očekávat, že to, co je vyhovující u nás, v Čechách, bude vyhovovat i svatebčanům v jiných zemích světa – a naopak. Nikdy však není na škodu nabrat i trochu inspirace od sousedů, nebo exoticky smýšlejících národů, a proto jsme pro vás připravili seznam tradičních svatebních pokrmů, které mají úspěchy ve světě. Možná se inspirujete rovněž.
Anglie – Ovocný rumový koláč. Ne, nepodává se jen v období Vánoc ale dokonce i na svatbách. Podle tradice se vrchní vrstva svatebního dortu nechávala až do prvního výročí a v dobách absence jakýchkoliv chladírenských zařízení byl tento alkoholem nasáklý zákusek tou nejvhodnější volbou díky své trvanlivosti.
Mexiko– Kozí maso. V mnoha zemích mu přisuzují afrodiziakální účinky a ani Mexiko není výjimkou. Právě proto je pokrm s názvem „birria“ tak populární na mexických svatbách a představuje prosperitu pro rodinu. Tradičně se birria připravuje několik hodin ve vyhloubené jámě na horkých skalách a uhlí, ale určitě existuje i upravená a pohodlnější verze pro moderně vybavené kuchyně.
Zimbabwe– Krémová polenta s masovým ragú. V této zemi berou podávání jídla velmi seriózně. Když nahlédneme hlouběji do historie, tak nemnoho lidí si kdysi mohlo běžně dovolit masitá jídla a právě proto dostali v takový slavnostní den možnost užít si toto tradiční dušené maso – skládající se z kuřecího, kozího či hovězího masa.
Čína – Polévka z rýžových kuliček. V Číně se traduje, že nevěsta a ženich musejí mít na svatbě, nebo den před ní „tang yuan“, což je vlastně sladká polévka s rýžovými kuličkami. Představuje prý bezproblémové a sladké manželství. Menším háčkem však je, že hladké kuličky nesmějí novomanželé kousat, ale pozřít vcelku, aby jim tak v manželství přálo štěstí.
Jídlo a jeho tradice v Čechách
I Čechy mají samozřejmě své tradice, co se svatebního jídla týká. Přikládal se mu velký význam, protože se každému podávanému pokrmu přisuzovaly jiné vlastnosti. Připravovalo se jídlo, které mělo novomanželům zaručit štěstí, plodnost a prosperitu. K jednomu z těchto tradičních jídel patřila například kaše, představující hojnost, a podávala se buď na úvod hostiny, nebo při jejím závěru. Velmi dlouho přetrvával zvyk, aby ji novomanželé konzumovali ze společného talíře.
K všeobecně oblíbeným a rozšířeným patřily i koláče a různé druhy pečiva ve tvaru podkovy, věnce, nebo zdobené pletenci, dokonce samostatné svatební zákusky, určené pro svobodné hosty. To mělo podle tradice urychlit jejich sňatek.
V průběhu let se v jednotlivých regionech postupně vykrystalizovala jídla, představující typickou součást místních svateb. Skladba pokrmů se na svatební hostině lišila nejen podle krajových zvyklostí, ale i majetnosti rodiny. Na Slovácku i Valašsku se některé pokrmy opakovaly, hovězí maso se objevovalo jen ojediněle, tradičním jídlem, které na hostině nesmělo chybět, bylo zelí podávané buď samostatně, nebo jako příloha k masu.
Svatební jídelníček na Valašsku se většinou skládal až z devíti jídel, mezi které patřila například dršťková polévka s nudlemi či polévka slepičí, omáčka povidlová a omáčka bílá s natvrdo uvařenými vejci a krupice politá horkým máslem a sypaná perníkem a cukrem.
Ve Vizovicích se podávala hovězí polévka, maso s křenovou či kyselou omáčkou a vepřové maso s vařeným kysaným zelím. Na Chodsku se na svatební hostině objevovala ovesná kaše, hovězí maso s omáčkou, chléb, zelí s uzeným masem a hrách.
Od tradic se časem začínalo postupně upouštět a charakter jídel prošel změnou zejména od 60. let 20. století. Nároky se zvyšovaly, a tak i mezi svatební menu začala postupně pronikat modernost, rozmanitost a hostiny nabyly o mnoho prestižnějšího charakteru. Někde se tradice dodržují dodnes, jinde inspirace z velkých měst pronikají i do menších městeček a vesnic, kde postupně přebírají místo zvyků.
Autor článku: Klaudia Podolcová / Fotografie: Isifa / shutterstock.com
Přidej příspěvek