Ahoj vespolek, mate nekdo zkusenosti s tim, ze by si partner rozmyslel svatbu? puvodne svatba mela byt 11.8.2007 ale v sobotu jsme vedli debatu o tom, ze se uz musime rozhodnout, kde chceme obrad..no a z meho draheho v tu chvili vypadlo, ze se vlastne pristi rok jeste zenit nechce, pry ze to neznamena, ze nechce vubec, jen ne jeste pristi rok. Desne me to vzalo a mela jsem co delat abych se mu tam nerozbrecela :-( prijde mi to jako rana pesti..Vim, ze to neznamena, ze me nemiluje, ale rikam si, proc teda zmenil nazor.. Udelala jsem chybu, ze jsem se ho nezeptala rovnou, ale bylo mi z toho v tu chvili tak mizerne,ze jedine co jsem dokazala odpovedet aniz bych se nerozbrecela bylo Ok, zadny problem a dal uz o tom nepadlo ani slovo.. no a ted uz je mi blby za nim jit a ptat se: "proc si me vlastne nechces vzit?" pripadala bych si, ze se doprosuju :-( Ach jo, nevim co delat..holky jestli mate nejaka podobnou zkusenost tak se prosim podelte o sve zazitky.. Diky :-(
diky holky, uz se citim o neco lip, udelala jsem si kafe, dala si kus cokolady a rikam si, ze hlavni je to, ze me miluje a pokud jeste neni na svatbu pripravenej tak to musim respektovat, lepsi, ze mi to rekl ted, nez aby si to pak rozmyslel tyden pred svatbou..alespon mi to rekl na rovinu. MOc vam vsem dekuju za slova podpory :-)
caira: Neodradila jsi ho svým vyptáváním? Nemohl to brát tak, jako že to chceš odložit, ale nemáš na to odvahu? Tuším, že jsi psala, že jsi se ho milionkrát vyptávala - jak to na něho mohlo působit?
zuzanal: urcite si nemohl myslet, ze to chci odlozit ja, mockrat jsme se bavili o tom, jak to bude super a vedel, ze se tesim az se vezmeme atd.. Spekulovat tady o tom co by mohl byt duvod je bohuzel zbytecne, protoze jediny, kdo to vi je on sam, takze mi nezbyva nez pockat si na jeho odpoved.
Cairo, tak až zase prohodí něco o dítěti, řekni mu, že jo, ale všechno po pořádku. Miláček chtěl taky svatbu odkládat, nejdřív pracovat na mimi, pak bysme se určitě vzali. Řekla jsem mu, že taky chci mimi, ale do pořádný rodiny. Nemyslím si, že si tě nechce vzít, jen mu asi nedochází, že nejde o tom mluvit a pak dělat jako že nic.
Ahoj,
Cairo, nevím, jestli by to mohl být ten případ, ale u nas bylo tak, že se nějat předpokládalo, že se v létě 2006 vezmem, ... to asi nemá cenu se snažit vysvětlit, prostě všechno tomu nasvědčovalo, no a když se blížilo na naše 3 leté výroči září 2005, začal vest řeči, že se ještě ženit nechce atd.... no a v den výroči jsem dostala prtýnek s briliantem a milou otázku, na kterou se neodpovída ne ;-)
Broskef...u me uz takhle otazka probehla pred skoro 4 mesici.. :-( taky proto jsme o svatbe zacali mluvit.... me to vazne prijde, ze se na to proste jeste neciti..o diteti mluvi, o tom jak do dvou let koupime v cechach pozemek a zacneme stavet, o tom jak semnou chce stravit zbytek zivota....ale svatbu si proste rozmyslel. Prijde mi to divne, co je na svatbe takoveho, ze by se toho bal? stejne uvazuje o zavazcich jako je dite, stavet barak atd..tak proc ne svatba :-| k tomu jeste ten jeho kamarad je na tom zase hur, bude potrebovat dalsi operaci a Rob je z toho spatnej..takze nevim jak dlouho budu muset cekat nez si o tom budeme moc promluvit..nechci mu pridelavat jeste dalsi starosti..
Hele, přiznávám, že jsem to tu všechno nečetla, ale kdyby si to můj přítel se svatbou rozmyslel, pak bych ho rozhodně nechtěla, je to docela závažný krok do života a kdyby to chtěl odložit, pak bych se bála že bude chtít odkládat všechno - třeba že mě opustí ke konci těhotenství, protože by potřeboval víc času. No, naštěstí on se do svatby hodně hrnul, takže je to už manžel!
Asi bych mu po takové věci už nemohla věřit... Já nevím, pokud se dva dohodnou a chlap sám od sebe požádá o ruku, je dost divný že takhle couvne. V tom něco musí být. Jsi si jistá že nemá nějakou jinou? Dneska říkal Plzák v rádiu, že když je chlap nevěrnej, vetšinou je ke své partnerce ještě pozornější než dřív, tak to že ti říká jak tě miluje nemusí možná nic znamenat...
Každopádně kdyby tohle udělala ženská, budou o ní všichni říkat, že je potvora. Chlap se jenom "chudáček" bojí. Pokud se s tím neumí srovnat, neměl říkat, že se chce oženit.
Já na tvém místě bych asi byla dost naštvaná a zraněná zároveň. A až by zase mluvil o dítěti a společných investicích, tak bych řekla že jsem si to taky rozmyslela...
holky tady nejde o tu zadost o ruku, on si me chce vzit jen ne to leto, na kdy jsme se puvodne domlouvali. Neverim, ze byste toho sveho jen tak nechali, kdyby vam uprimne rekl, ze se jeste zenit nechce.. myslim si, ze ve vztahu jde mnohem o vic...Teda alespon v tom mem ano...
Caira... Nezlob se, ale otevřela jsem "Tvé" téma i před svým nastávajícím, jak to vidí jako chlap a - neposlouchá se to asi moc příjemně - mi odpověděl: stejně jí couvne a teď to jenom oddaluje, je to slaboch... :-( Slovo pořádnýho chlapa se prý nemění a - jestli ji má rád, měl by už v tuhle chvíli vědět, že jí to nemůže být jedno a že jí to netrápí. To, že o tom nemluví, neznamená, že je to vyřešený, jen se mu ještě hodilo do krámu, žes na to řekla OK a na nic víc ses nezeptala, proč tak najednou změna rozhodnutí.
Přesto Ti moc držím palce, ale přidávám se na stranu předcházejích rad - určitě si to s ním co nejdřív vyříkej a trvej na vysvětlení důvodů, co ho k tomu vedlo.
Opět musím přispět! Cairo, přestaň poslouchat příspěvky o tom, že bys mu měla přestat věřit atd. Pokud znejistěl rok před svatbou je to naprosto normální a nic si z toho vážně nedělej. Pro muže svatba není nic tak důležitýho, pro většinu vyhozené peníze. Oni nesní o bílých šatech a o tom, že budou princové tak jako 90% žen. Pokud si se s ním rok před svatbou bavila o tom co by chtěl za jídlo, myslím, že si ho znejsitěla hlavně ty sama a myslím, že jde hlavně o strach z příprav a ne o tebe jako takovou. Pokud by ti řekl, že se nechce ženit 3 měsíce před svatbou pak už bych znejistěla . . . Opravdu hlavu vzhůru, dobře to dopadne . . . ;-)
Ale ještě musím dodat, že každý tady tak trochu může mít pravdu v tom negativním. My neznáme tvého muže takže tomusíš rozpoznat sama z čeho má strach. Já sama byla požádána o ruku rok 3.8 a měli jsme se brát rok na to . . . já od svatby couvla v listopadu, necítila jsem se na to nebyla jsem si jistá zda je to ON. Můj ex. mě požádal o ruku znovu do 3 měsíců a já už řekla ANo. Bohužel spíš ze strachu, že už mě o ruku do třetice nepožádá. Bohužel bylo to špatně ta nejistota byla oprávněná 2 roky po svatbě jsem se rozvedla. takže v prvním případě bylo couvnutí opravdu ze strachu zda je to ten ON. Předchozí příspěvek je spíše o mém stávajícím muži . . . ten měl strach jen z té svatby ( nesnáší být středem pozornosti ) a choval se všelijak pitomě ( nesměla jsem málem do svatby o ní s ním mluvit, nechtěl aby o tom věděli lidi, že se bereme, při přípravách nepomíhal . . . začal se o svatbu zajímat 3 dny před svatbou, nakonec to stačilo bohatě :-) ). Na svatbu dnes neustále vzpomíná, užívá si říkat mě ženo a je to tím, že jsem svatbu připravila pro něj. Do ničeho jsem ho netlačila, akceptovala jsem všechny jeho nápady a nakonec jsme si to oba maximálně užili a můj chlap se dokonce i rád se mnou fotil, nosil mě v náruči atd. Nemusíte si ani promluvit, musíš ty sama poznat v čem to je a proč od svatby couvl . . . Měj se a posílám ti do IP fotky z mé svatby.
Ahojky, souhlasím. Jim je svatba jedno, oni se na to netěší /alespoň většina chlapů z mého okolí/. Můj manžel celou dobu kňoural, že tam musí být, a co bude celý den dělat? Po svatbě se mu ulevilo, všude mě vychvaluje, jak jsem to krásně zařídila, že to bylo nejhezčí a jak jsme to zvládli. Teď je pan statečnej - a to není jedinej mužskej, kterýho znám, že se takhle chová.
Ale radím, promluv si s ním. Zeptej se ho, z čeho konkrétně má strach - jestli to je ze svatebního dne, nebo jestli si tě nechce vzít - ten můj řekl, že má strach z toho dne a ze zařizování - řekla jsem mu, že to zařídím a se vším mu budu pomáhat, ale kdyby mě řekl, že si není jistý se mnou, už bych neměla důvod mu pomáhat. Ale u tebe asi tohle nehrozí. Však to zjistíš brzo, jen co se kamarád trochu sebere:-)
Cairo, to určitě zvládneš. Já si nemyslím, že by "couvl" z toho důvodu, že by tě už nechtěl, měl někoho jiného apod. Nevěru vycítíš a věřím, že bys to poznala...Podle mě, má jen strach z manželství. Můj přítel je jako jeden z mála chlapů z naší svatby snad nadšenější než já...pořád se těší, mluví o tom...tak jsem se ho asi před 14 dny ptala, zda se vůbec nebojí, zda nepochybuje, že dělá dobře...Tak mi odpověděl, že také občas myslí na to, jestli je to správné, jestli nám to vyjde, jestli jsme se neunáhlili, jestli jsme pro sebe ti praví...ale že si na všechno odpovídá, že ano, a že tomu věří a že to chce udělat...ale snad všichni jeho "kamarádi" mu to od začátku rozmlouvali...že je blázen, když se chce ženit, když nemusí...z toho vyplývá, že opravdu hodně mužů má strach z toho "závazku"...oni vědí, že když se neožení a budou mít s přítelkyní miminko, že se o ně postarají, že když přítelkyně přijde o práci, že ji uživí, že když se pohádají, tak že se zase usmíří...ale mají ten pocit, že když se ožení, tak že to všechno už dělat "musí"...je to zajímavé, pro mě je rozhodně větším závazkem dítě, pro muže je to manželství. Cairo, pokud tvůj přítel s tebou plánuje miminko a baráček v Čechách, tak tě určitě miluje! Nebude chtít přeci miminko se ženou, se kterou nechce zůstat-k čemu by mu pak bylo...v případě, že byste se rozešli, by o něj "přišel"...myslím, že mu musíš říct, čím sis teď prošla (když ti to řekl) a musíte si o tom promluvit. On podle mě vůbec neví, jak ti tím ublížil...držím ti palce!
Caira... I já věřím, že si to všechno vysvětlíte, ale opravdu nekličkuj, nesnaž se mu to nějak ulehčovat, obcházet, předkládat na zlatém tácku... Jdi rovnou k věci, protože ty potřebuješ opravdu znát tu pravou podstatu důvodu, co ho k tomu vedlo. Neboj se mu říct po pravdě, jak moc tě to od první sekundy, cos to vyslechla, zabodlo u srdíčka a ne a ne se toho zbavit, že to bolí, že tě to trápí. Nemyslím si, že by to bral jako nějaké "vnucování" se a "doprošování". Určitě nebudeš hrát nějaké divadýlko, které by vypadalo jako citové vydírání, na to jsi moc chytrá holka, už podle toho jak píšeš. Jen se ve skutečnosti asi snažíš být až moc v jeho očích silná a statečná, a přesto se teď ve skutečnosti cítíš jako malá holčička, která nerozumí tomu, co se najednou stalo, proč se to najednou otočilo, když ses přece tak snažila a všechno fungovalo jako v pohádce... Máš pocit určité zrady, potřebuješ pohladit, pofoukat bolístku... Ale hlavní, co potřebuješ je teď - vědět na čem jsi! A toho docílíš pouze tím, že si to vysvětlíte. Nečekala bych, že to vycítíš, rozpoznáš... K tomu jsou hlavně slova, pocity někdy nemusí být to pravé... A hlavně je to nadlouho to rozpoznávání... Kór, když pracují nervy, člověk si rád nechává růžové brýle a bojí se přijmout pravdu. :-(
Caira... Ve tvém případě si myslím, že až začnete o svém "problému" otevřeně mluvit, že budete oba překvapeni, co jeden i druhý opravdu cítíte a že vnímání přípravy svatby bylo na každé straně trošku jiné a opravdu došlo jen k chybě v komunikaci a že se tady všechny dočkáme tvého - HURÁÁ, je to všechno v pořádku. Svatba bude! :-)
Venusak, to jsi napsala krááásně... :-) Tomu říkám pofoukání bolístky...
Ciara:I já věřím, že všechno dobře dopadne a mačkám palečky! U nás, když se mluví o svatbě, tak můj nastávající má ze svatby strach přesně tak, jak psala arietiska. Nebojí se manželství, společného života. Ale právě a jenom té svatby - že na něj budou všichni koukat, že bude středem pozornosti, že je kolem toho spousta zbytečného povyku... Věřím, že u vás je to podobné, že je problém opravdu jen v tom přístupu chlapů ke svatbě jako takové... Ale určitě bych si s ním o tom promluvila! Tak hodně štěstíčka, buď silná!
Frufrunka... Musela jsem to přece říct trošku "holčičím" způsobem, vždyť všechny asi tušíme, co cítí, jen bohužel neznáme konkrétně toho jejího partnera, abychom jí poradily přesně na míru... Tu míru musí už opravdu odhadnout sama, ale spíš způsobem komunikace o daném problému, než čekáním, že začne on nebo že se něco stane... A taky jsem musela trochu napravit ten můj "tvrdý" příspěvek, který byl slovy mého partnera jako mužského elementu v této diskusi... Ale opravdu to bylo natvrdo (ten můj je v tomhle totiž vážně chlap, na kterého slovo je spolehnutí, proto nechápe ty jiné, kteří to těm ostatním chlapům ve statistikách kazí... a nás dělají nešťastnýma....) :-(
cicuvicka: promiň, ale trochu mi uniká, proč sem kopíruješ odkazy na jiná témata, když se tu probírá něco jiného a myslím, že caira potřebuje spíš poradit, než aby ti psala, jestli ten její vaří :-(
:-) Ale jo, to chápu. Třeba se Rob bojí českého jídelníčku a raději by na svatebním stole viděl Fish and Chips. V červenci jsem byla v UK a to "typické" anglické jídlo nestojí za nic. I v jídle může být důvod odříkání svatby...
cicuvicka: už nějaký čas čtu tvé příspěvky . . . holka zamysli se nad sebou . . . ]-( . . .já být tebou už bych si změnila nick, pač ty si fakt mimo . . .
Tak holky jsem zpet, po vcerejsim cteni prispevku mi to nedalo a rozhodla jsem se, ze si o tom promluvime jeste vcera vecer..takze kdyz jsme tak sedeli v mistni hospudce nad sklenici koly ;-) task jsem se ho narovinu zeptala, co byl duvod toho, ze se jeste to pristi leto zenit nechce, jestli je to tim, ze zmenil nazor na svatbu jako takovou, nas nebo proste jen to nacasovani..a odpoved byla takova, ze nejde o to, ze si me nechce vzit, ze to chce naprosto urcite chce, jen si myslel, ze kdyz se v unoru planujem stehovat do noveho, ze by se mu libilo kdybysme misto stresu a setreni na svatbu v srpnu to o neco odlozili { bohuzel by byla mezinarodni takze vysokorozpoctova :-S } abysme si mohli uzivat zarizovani jet na nejake pekne dovolene a svatbu udelat az treba az ten dalsi rok, protoze { po svatbe jsme chteli zacit zadelavat na mimco} kdyz po svatbe chceme to mimco, uz se nam asi tahle prilezitost nenaskytne..a tudiz si myslel, ze by to byla dobra idea... pry si neuvedomil, ze je to pro me tak dulezite, hlavne kdyz od zacatku ta svatba byla spis jeho napad, pry si neuvedomil, ze by mi to vadilo, naopak si myslel, ze uvitam to, ze ted nemusime skudlit kazdou penci na bydleni i svatbu a muzeme spolu podnikat nejake super veci :} No holky myslela jsem, ze padnu :] nevedela jsem, jestli se smat nebo mu nafackovat, ze je takovej tatar :-) a nedojde mu, ze holka ma na takove veci trosku jinou perspektivu a, ze kdyby mi to podal presne takhle uz v tu sobotu, nemusela jsem byt takhle vystresovana.. No rekl, ze jestli je pro me ta svatba v srpnu dulezita tak ze samozdrejme bude.. a ja rekla, ze o tom popremyslim..nakonec jsem se rozhodla, ze to necham "psovi" svatbu zatim necham odlozenou, je pravda to, ze nam s tim odpadnou desne vydaje { ani jendni rodice by finance nemohli pomoct} a budeme si proste ted uzivat toho, ze jsme spolu..a ono se to casem nejak vyvrbi..Takze zaciname hned tenhle pristi vikend vikendem u more a pristi mesic na romanticky prodlouzeny vikend v Bruselu :} Diky vam vsem za podporu, holky.. Pro Arietisku: neboj, vzala jsem si tady z toho jen to dulezite.. preci jen, nikdo nevidi do jineho vztahu, takze nema cenu davat "rady", podpora je to co pomohlo nejvic, vedet, ze nekdo posloucha ale nepoucuje ... Diky.. ;-)
Arietisko a Alcatko.j copak ? Proč bych měla měnit nick ? Člověk se tu snaží někoho podpořit a hned je osočen...Ach joooo. Láska prochází žaludkem - to platí už hodně dlouho, nebo jste o tom ještě neslyšely