Holčiny, omlouvám se předem pokud tady někde běhá podobná diskuze. Ale potřebuju se asi trošku vykecat a slyšet názor nezaujatých osob.:)
Naše rodina je velmi komplikovaná. Naši se rozvedli, je to skoro 10 let. Máma o tátovi nemluví nijak hezky, ale občas se na něj zeptá, protože já se s ním stýkám. Sestra ne(mimochodem sestra bydlí s mámou v jednom baráku, kde žije mamka i s novým mužem). Táta o mámě vůbec nemluví a ptá se hlavně na sestru jak se má.
No a problém je v tom, že já s mámou od doby co jsem se odstěhovala(6let) si moc nerozumíme. Začala jsem žít dospěláčky život, osamostatnila se a hlavně jsem zůstala na původním místě a máma se odstěhovala 200 km daleko za přítelem. Vídáme se, snažím se jí respektovat, vždy pokud byl konflikt jsem zavolala a omlouvala se i za to, za co jsem nemohla. Ale ať udělám cokoliv, máma za vším dobrým co člověk udělá vidí nějaký postraní úmysl. Už když navštěvuju její rodiče-mou babičku s dědou si myslí, že ji tam pomlouváme. A jelikož sestra bydlí s ní, má dosti podobné názory a je hrozně znát, že jí mama ovliňuje.
Přijde mi, že je máma paranoidní. K tomu všemu nemá ráda svého bráchu a celou jejich rodinu. Svým rodičům jasně řekla, že pokud k nim přijede tak si nepřeje aby tam bratr s rodinou byl. Je toho opravdu hodně. Ale já se snažím chovat se ke všem stejně, je to prostě moje rodina a ať jsou tvarohový nebo makový, tak jednou je to rodina. Nechci používat mlžení, nebo sondování informací z druhých lidí tak jako to dělá máma. Nejsem taková a ona to nedokáže pochopit. Byla jsem dosti hádavá, ale přesně to bylo tím, že jsem s mámou bydlela. Doma samej stres, nahuleno, sprostá byla vždycky jako dlaždič:( A mně nedělalo problém jí to říct. Nepřišlo mi normální aby kouřila před mým malým bráchou.Nepřijde mi dneska ani normální mluvit sprostě, každá druhá je u ní pí**. Nesnaším ty slova! Jednu dobu jsme k nimmoc nejezdili, protože kouřili v kuchyni, kde všichni seděli. A já zakouřené místnosti nesnáším, bolí mě hlava, je mi zle a přítel má lehčí astma. A tak tam kouřít přestala, ale né kvůli nám, ale protože ji žloutly často záclon:)
Už ani děda s babičkou nevědí co s ní. Neustále si tvrdí svojí, že nikdy nikomu neublížila, že pořád se ubližuje jenom jí. A já už nevím jak ji pomoct. Zkoušela jsem ji naznačit jestli si nechce promluvit třeba s psychologem, jestli ji něco trápí. Ale já jsem u ní jenom dcerunka co jí všude drbe a používá na ní psychologický kecy. Přitom to tak není. Nemůžu za to, že jsem v životě daleko víc vyrovnanější a snažím se vidět hlavně to dobré.
Můj přítel mi nedávno řekl, že on by s ní už dávno nemluvil. Že lidi co by z něj vysávali energii by vyseparoval ze svého života a kdyby je musel potkávat, tak by se s nima asi nebavil, nebo jen dosti neutrálně. Mojí mámu už bere takovou jaká je. Ale taky ho pořád nebaví jak člověk musí přemýšlet pět kroků dopředu aby neudělal něco špatně, nebo aby si nemyslela, že za tím něco je. Nemám ten pocit že by mě vysávala. Asi mám na to dost energie :) Ale vím, že takové vztahy jsou na prd. Děda s babičkou se akorát trápí a nechtějí k nim už ani jezdit.
A teď.. doma řešíme svatbu.. řešíme ji dost dlouho a vlastně i zásnuby a vše kolem se odkládá. Přítel si z toho dělá srandu, ale já si myslím, že o tom jen mluvíe, protože se oba bojíme co by nastalo kdyby to bylo pevně dané. Kdo kde bude sedět. A jestli se nám tam nepoperou.
A tak oba asi čekáme, až se to zase uklidní, rodina se sejde.. až přejde zase bouřková vlna ze strany mé mámy. Já jí vlastně pořád omlouvám, ale kdyby mi bylo 16 tak už s ní dávno nemluvím.
Ale nemyslím si, že bych to měla udělat a odstřihnout se. Prostě je to máma, je součást mé rodiny. Snažím se jí brát takovou jaká je, ale dělá hrozné zle v rodině :(
S přítelem jsme spolu skoro 6 let. A ještě jsme neseznámili rodiče.. Protože se bojím jak by se moje máma chovala. A tak jeho rodiče znají jen mou babičku a dědu, protože to byla zchůdnější varianta seznamování příbuzenstva a jsou si věkově bližší. A v tu dobu jsme se spolu s mámou nebavili.
Je to fakt těžké a já nějak nevím jak z toho kolotoče ven. Pořád se snažím aby rodina trochu držela pospolu. Přítel má báječnou rodinu a já se vlastně za chování a vztahy, které rozbuřuje má máma hrozně stydím. Vlastně se stydím i za rozvod rodičů. Protože tím jsem přišla o část rodiny kterou jsem nesměla vídat a dneska k nim těžko hledám cestu. Máte podobné vztay i Vy holky? Ráda bych nějaký názor, nebo osobní zkušenost.
Dnes si prostě nedovedu představit, že díky mé rodině bych měla svému muži naservírovat ten nejhorší svatební den. Protože moc nevěřím tomu, že po pár sklenkách alkoholu to bude v klidu.
O malé svatbě bez rodin jste neuvažovali? Moji rodiče taky nejsou spolu, s otcem se nevídám (ze svého přesvědčení) a tak si ani nedokážu představit variantu, že bychom měli takovou tu svatbu s tetičkama atd, protože on by se to určitě dozvěděl a přišel by, i kdyby nebyl zván.. Takže tajná svatbička jen s nejbližšími přáteli bez rodičů a jiných příslušníků je u nás ideálním řešením..
Přítel mi to jednou nadhodil, že by to možná bylo fajn. Ale hned jsem řekla, že by asi nebylo. Nechci na úkor mámy překopávat své představy o svatbě a nemít tam rodiče, ale jen své kamarády. Asi bych si to nedovolila.
A nepozvat mámu, celý zbytek života by mi to předhazovala..
Svatbu neděláš přeci pro rodinu, ale protože chcete být spolu dál jako manželé. Celkem chápu co píšeš, moje famílie není o moc lepší než to co popisuješ. Moje mamka je zlatá a strašně hodná ženská, ale to je tak všechno :D S tátou se rozvedli před xy lety, kvuli jeho milence, ted je tata 5 let po smrti. Zní to hnusně, ale nemusim díky tomu řešit obrovský problém. Ale matka meho taty (strasný člověk, nikdy jsem zlejšího člověka nepotkala), tehdy byla strašně zlá a vulgární na mamu atd.. jenže po letech zjistila, že jeji druhý syn je pekný hajzl a začala na nas zas cukrovat (nastesti jsme 200km daleko). Každopadně jsem ji na svatbu pozvat musela (trochu složitější duvody). Nikdo ji nema rad a ja resim kam ji posadíme, do toho moje teta se strýčkem jsou strašní cholerici a pohádaji se vždy a všude, teta alkoholik a notorický mimoň. Moje babi s dědou maji predstavu jak má svatba vypadat a všechny nutí, aby to tak bylo a docela zle... sem tam se ozve mno co tohle teda bude za hnusnou svatbu atd.. takže další želízko v ohni (ja už probrečela takových nocí, protože mě to strašně mrzí). Z přítelovi strany, taky žádný med. Rodiče rozvedení a ne v dobrém. Maminka bude brát přítele, kterého tatínek nesnáší. Muž pozval svou neteř, kterou také moc nemusí, protože to je dcera bratra, který na něj ušil podraz a cvaká za něj hnusný dluh. Navíc to dítě je zanedbávané, nevychované. Do toho příteluv dědeček se nesnáší s vlastním synem (nAŠTĚSTÍ MU PADAJÍ ZUBY A ŘEKL, ŽE NEPŘÍJDE)... A mnoho dalších problémů...
Nikde to není růžové a kdybychom udělali svatbu ve 4 lidech, tak ušetříme spoustu nervu a den D nebude katastrofa :D Ale i přes to vše jsme nemohli.. Pořád je to rodina.
Takže se na vše vykašli, svatbu klidně naplánujte, protože jiné to nebude. Ať si všichni pindají a dělají zle, tak to co je mezi váma, tak vám nikdo neveme. Ten den je sice váš, ale obě dobře víme, že realita je trošku jina, jedine co funguje: nenechat si to zkazit a tvrdohlavě jit za svojim, popřípadě ignorovat pindy ostatních ;o)
Držím palce ;o)
@danielacz Víš, je ale otázka, jestli svatba za těchhle okolností, i kdyby sebelépe plánovaná, Tvé představy naplní :-S Tvoje máma je prostě asi mírně řečeno potížista, a s největší pravděpodobností Ti bude něco předhazovat stejně, že jsi pozvala támhletoho, nevybrala sis jiné šaty, neudělala to někde jinde, blíž, dál...bláblá... :-S
Vím, že je strašně těžké upustit od představ, ale zvážila bych, zda je reálné mít pohodovou a snovou svatbu...Myslím, že takhle budeš balancovat mezi tím, co bys chtěla a co nadělá menší zlo a nejsem si úplně jistá, zda to přinese kýžený výsledek. Sedla bych si ještě jednous přítelem a probrala to, jestli má cenu sedat si s mámou, nechám na Tobě, ale asi by v tom viděla další problém...
Já se v takhle složité situaci kloním k tomu, co psala @lady_giraffe , protože si myslím, že jinak budeš v nervu. Už teď si myslím, že Tě to vysává trochu víc, než jsi ochotná si připustit :-S
Holky, chápu. Víte ale jak je to těžké a hlavně tedy fakt smutné, že bych měla slevit ze svých představ?.. Zvlášť tedy kvůli rodině. Na úkor rodiny se budu muset omezit aby to možná dopadlo fajn..?
Na jednu stranu si nedovedu představit tam nemít rodinu a na druhou stranu by to bez ní bylo daleko víc uvolněnější..
Proč na tyhle vztahy, které začali rozvodem doplácí děti a to skoro snad celý život.. Bláznivé.
Jsem držák a asi mě ta máma vysává, ale nechci si to připustit, protože je to prostě máma. Ani bych tam nemusela mít tátovu sestru, protože vůbec humor rodiny od tátové strany je dosti ponižující.. Ale jak se jim pak můžu podívat do očí. Nemám na to asi žaludek. Přijde mi to jako slušnost je pozvat, určitá úcta k těm lidem i přesto, že jsou takoví. Možná jsem pohlcená nějakým standardem, který se u nás leta dodržuje. Je to jediný problém v mém životě, který nejsem schopna vyřešit :-D
@danielacz Já si myslím, že ta svatba by se měla líbit především tobě a tvému nastvávajícímu, těžko soudit, když ty lidi neznáme, ale podle toho co píšeš, tak si myslím, že ti tu svatbu zkazí. A než takovou svatbu, tak bych raději volila variantu bez nich ,ač je to do jisté míry kruté:)
Možnosti jsou zhruba tři a každá bude chtít kompromis: 1) svatba bez rodičů (pochopila jsem, že nepřijatelná varianta), 2) svatba jen s "vybranými rodiči" - pak je otázka, jestli pozvat mámu nebo tátu, ale vždycky se jeden z nich bude cítit "opomenutý" a možná si nebudeš jistá, jestli jsi "vybrala" dobře, navíc to přinese asi i nějakou reakci od sestry.. ale je to možná varianta. 3) pozvat všechny rodiče a "čekat, co bude". Může to dopadnout i líp, než se v tuhle chvíli bojíš. Ale taky přesně tak, jak si představuješ - nějaký konflikt.
Určitě bych kvůli tomu ale svatbu neodkládala - tohle je něco, co se ani s časem nemusí vyřešit a beru to tak, že jde hlavně o vás, váš vztah. Takže - já teď po svých zkušenostech s vlastní rodinou bych pozvala všechny s tím, že bych se připravila na to, že připomínky a poznámky budou a možná i nějaký ten opilecký výstup. Ti rozumní to pochopí a budou to brát jen jako vizitku toho daného člověka a před tebou smeknou, že jsi do toho i přes tahle rizika šla. Hloupým nevysvětlíš stejně nikdy nic, úsudek už mají hotový a nemá smysl si jima kazit den či život. Svatbu - organizaci atd. si udělejte ale zásadně podle sebe (kdo kde bude sedět, jak bude probíhat hostina, co budeš mít ty na sobě - tobě v tom musí být dobře, pokud se bude vše jen přizpůsobovat tomu, co třeba mámě by vyhovovalo (a míň by tak "prudila" a komentovala), tak se jí stejně nezavděčíš a ty sama z toho budeš mít blbý pocit, svatbu si vůbec neužiješ.
@danielacz Evidentne jsi se pasovala do role spojovaciho clanku, ktery se snazi rodinu drzet u sebe, to je hodne nevdecna pozice a bohuzel, i kdyz se se vsemi stykas s dobrym umyslem, tak vzdy je nekdo, kdo nepochopi, proc se chces stykat i s tim nebo tim :-/ a ted si predstav, ze to co delas neustale pri navstevach pribuznych, budes muset delat i ve svuj svatebni den, ve chvili kdy budou emoce znasobene a navic vsechny rozhadane cleny rodiny budes mit v jedne mistnosti... ja osobne bych to asi neriskovala, priprava svatby je uz tak dost narocne a stresujici obdobi.. tem problematickym clankum bych rekla, chci vas tam mit vsechny, ale pokud se nedokazes chovat slusne a ovladat se a dat aspon na par hodiny stare neshody stranou, tak ani nejezdi!
u nas taky nejsou vsechny vztahy uplne idealni, ale nastesti kdyz jsem si dupla a byla v tomhle razna, tak vsichni pochopili a svatba probehla v tomhle smeru nakonec v klidu
Složitá situace, ale já s mojí beraní hlavou bych se na všechny vysrala. Něco podobnýho máme také v rodině. Říkala jsem příteli, jestli se radši nevezmeme někde daleko u moře, jen my dva a svědci, že by to bylo mnohem rozumnější než se stále dohadovat (samozřejmě ne s přítelem a jeho rodinou) ti jsou naprosto v pohodě. Z mé strany nejsme zrovna velká rodina a tak, jak jsem si myslela, že někteří budou s pozváním nadšeni, tak pozvání odmítli a začínají další, takže mi nezbývá, než se na všechny vysrát a užít si svatbu i bez těch lidí, které jsem doposud měla za svoji rodinu. Mrzí mě to, ale bohužel je to život. A já nikomu do prdele lézt nebudu a přemlouvat, aby mi přišli na svatbu.
Ještě se před svatbou takhle stresovat.
Týjo, jako bych to psala já o naší rodině!Neskutečný!Chápu tě naprosto, ale taky si moc nevím rady. Já se částečně od mámy odstřihla, mám manžela a svůj život, ale občas se vídáme. Jenže ona je tak zlá :-| asi jak je doma sama, ale já jí přece nemůžu dělat program, navíc mi bere hrozně energii když jsme spolu. Přeju hodně štěstí a pevné nervy ;-)
@danielacz Chápu jak se cítíš a nejsi v lehké situaci, ale řeknu to asi takhle. Na vše vždy musí být dva. V tuto chvíli mluvím o tvé matce a jejich vztazích v rodině. Pokud ona se bude chovat takhle, tak se protistrana může snažit sebevíc a nikdy se jí nikdo nezavděčí. Tzn. to že ty osobně utužuješ své vztahy s rodinou (babička, děda, strejda, sestřenka,........) je v pořádku, ale snažit se tyto vztahy rodiny utužovat s tvojí matkou vs. rodina, je zbytečné. Je to jako boj s větrnými mlýny, který ty nemůžeš nikdy vyhrát. Protože dokud se tvoje matka nezmění a hlavně nebude chtít změnit, nic nenaděláš.
Jinak co se týká svatby. Je to Vaše svatba a vzhledem k chování tvé matky bude hodně rýpat a ty pokud budeš chtít mít svatbu s přítelem podle sebe, tak slovíčko ,,NE" bude zapotřebí. Pokud by dělala velké problémy. Je i varianta toho, že na svatbu ona nepůjde a samozřejmě bych ji do očí řekla proč je to tak či onak. V druhém případě dát ji před svatbou hodinové kázání......
Já mám mamču báječnou, ale tchýně je za prd. Jenže já si nenechám smolit na hlavu a když tchýně měla hloupé řeči, tak jsem ji řekla prostě svoje. Na svatbě se snažila se švagrovou dělat také problémy, ale viděla, že si jich absolutně nevšímám a to je štvalo neskutečně.... se švagrovou jsem nepromluvila na svatbě vůbec a s tchýní jen před přípitkem, kdy jsem ji důrazně upozorňovala, ať okamžitě přestane ničit výzdobu. No a od té doby jsem už nepromluvila ani s ní. No a jak dopadla svatba. Tím, že jsem si nevšímala těch dvou, byla úžasná i když vím, že tyhle dvě bych tam mít nepotřebovala.
V tvém případě tedy bude zapotřebí, aby jsi dokázala být razantní a hlavně sepořád neohlížela na svojí matku. To ona by se měla nad sebou zamyslet, omluvit se a chovat se jako matka. Každopádně podle toho jak mluvíš, je to strašně nevyrovnaný člověk a tu odbornou pomoc by potřebovala.
Držím palce. :-)
Pani, koukam, ze jsem na tom jeste relativne dobre :)
Me zas na svatbu neprijde muj budouci tchan. Ne, ze bychom s nim meli spatne vztahy. Proste se mu nechce a svatby neuznava! Nijak me ten nazor neprekvapil, protoze uz nesel na svatbu sve jedine dceri (opet bez predchozich problemovych vztahu). Uz jsem se nechala slyset, ze jestli doopravdy nedorazi, tak mu to nikdy neodpustim. V tomhle jsem nekompromisni. Lidi by si meli uvedomit, ze tu vubec nejde o ne, ale o nevestu a zenicha. Skoda, ze to vetsine nedocvakne.