Ahoj holky. Tak mám zase perfektní depku ze školy, neudělala jsem zkoušku..jasně, chápu, že se to stává, ale se svatbou atd.to na mě vše dolehlo..navíc jsem se na to učila a dopadla jsem tak, jako ti, kteří se na to ani nepodívali. Cchi se teda zeptat vás, vysokoškolaček, jak jste s vysokou školou bojovaly vy??Já jsem ve 4.ročníku a čím dál tím hůř se mi učí a cokoliv dělá, připadá mi, že na nás kladou stále větší nároky atd. 8-(
no já jsem dneska usoudila, že spíš 5...ale v kalendáři jsem to nepočítala, tak nevím :-) třeba tě mystifikuju...a nám všichni minulej tejden říkali, že za 6, tak teď by to mělo bejt za 5 ne?
no jasně byyz, vy jste o tom týden napřed :-) nám taky ještě zbývají pražáci..už jen jedna návštěva, a pak to máme z krku
Taky se myslím, že to nebude vězení, těším se...
Možná malinko se bojím, ale těšení převládá.
Zněna to nebude skoro žádná, protože už spolu žijeme, největší asi ta, že budu mít nové jméno
no já taky doufám, že se po svatbě kromě jména nic nezmění (to si budu těžko zvykat...i když moje nový je skoro stejný, jak moje původní :-D )
taky spolu žijeme, tak co...kdybysme měli začít teprv po svatbě tak bych byla určitě děsně nervózní :-)
trošku nervózní jsem i teď, ale spíš z toho samotnýho dne, aby všechno vyšlo a tak, na to, co bude potom, se už fakt těším :-)
ahoj holky,tak se taky přidávám do diskuze, přestože už me čeka za týden poslední státnice z pediatrie na medině. Já šla na medinu s velkými ideály jak budu pomáhat lidem, jaká to bude skvělá práce, prostě sen od malička.Ale asi tak ve čtrvťáku jsem zjistila,že mě ubývají síly,přibrala jsem přes 15 kilo a navic mě dost ubylo vlasu.Takže teď vypadam úplně jinak než v prváku s pár kily navíc a se ztrátou iluzí o svém budoucím povolání.Protože když se během šestáku dozvíte,že nemůžete sehnat práci ve městě kde bydlíte v oboru,k terý chcete dělat,tak nic moc.Navíc jako ženská nemáte žádnou šanci, nikde vas nechteji(v zadnem oboru).A pak když se dozvíte jaky plat budete mit,tak uz mate nejvetsi chut se vsim seknout.Ale ted na konci sestaku jsem konecne sehnala misto a verte mi ze uz ted vzpominam na vejsku hezky,prestoze sestak patril k tem nejhorsim rocnikum.Chce to vydrzet a mit fakt zadek ze zeleza,ja se priznam,ze jak uz nemam vubec silu se ted ucit(na konci je to uplne nejhorsi),tak tomu moc nedavam asi jak bych mela,ale myslim si ze zvysit pocet nemocnych na psychiatrickem oddeleni nechci :-D ,takze to beru v pohode a snazim se byt nad veci a teprve ted si rikam,ze zkouska je od slova zkusit a mit stesti. Přeju vam vsem pevny nervy,ona je totiz odvaha jit na zkousku,takze uz jen to ze se rozhodne tam jit je supr ;-)
No, tak vidím, že je o všude stejné!! Já dělám za 3 týdny absolutorium na VOŠ sociální v Ostravě, a i když je to "jen" voška, tak na nás mají nároky stejné, ba někdy spíš ještě větší, než na výšce. 11 zkoušek za 3 týdny - to bylo běžné zkouškové obdbobí. Myslím, že nás to všechny ze třídy totálně odrovnalo, polovina holek během zkouškového brečela na záchodě.. Já jsem taka stresák, ale teď před koncem jsem se kupodivu sklidnila, asi mi konečně došlo, že to za to nestojí, že zdraví je důležitější než nějaká pitomá škola. Říkám si, že ty tři týdny už nějak doklepu a pak už se budu jenom těšit na svatbičku!!
Holky, dávejte na ty stresy bacha - znám několik případů, kdy se lidem po státnicích rozjela schyzofrenie a pokaždé to bylo u těch, kteří to moc prožívali a stresovali. Fakt nechci strašit, ale je to spíš takové varování, že to za to opravdu nestojí!!
Holky, já i když jsem tak dlouho studovala, teď je mi 27 a mám chuť začít zase studovat... je to šílený. Dělala jsem jako vedlejší specializaci psychologii a do toho bych se teď nejradši pustila. Vůbec ale vlastně nevím jak. Asi bych si to musela dost draze zaplatit a mohla bych jen dálkově, no nevím, kdybyste o tom někdo měl info, tak mi prosím napište.
Ahoj holky, tak mně chybí do Bc. už jen jeden rok, přesto síly a chuť pěkně ubývají. :-| Nejradši bych si pořídila miminko, ale vím, že ten jeden rok musím ještě vydržet. No snad si to i někdy při té mateřské dodělám i na Ing. =-) Tohle zkouškový jsem měla hodně náročný, 7 zkoušek :-p Ale blížící se svatba je pro mě velká motivace, abych nic nemusela dělat v létě a vida, už mi chybí jen 2 ;-) Takže s chutí do toho, půl je hotovo. A já se jdu radši zase učit.... :-D
Luci máš můj obdiv..pro mě je svatba také motivací, ale zatím skoro nic nemám a učí se mi pěkně blbě..na druhou stranu, zkouškové mi začíná až zítra..takže času snad dost ;-)
Teda Consti, to začínáte docela pozdě. My měli hodně předtermínů a já jich ráda využila, docela jsem se těch 7 zkoušek bála. Tak jsem ráda, že už to mám skoro za sebou.Tak hodně sil, ať ti to jde ;-)
Jo my to tak máme vždy..končíme první týden v červenci, ach jo.my nějaké předtermíny také měli, ale jelikož jsem musela psát asi 10pitomých seminárek, příprav na hodinu, kritik atd. tak jsem předtermíny fakt nestíhala :-N
Ahoj consti a ostatní, jsem ráda za toto téma - ne, že bych vám to přála - ale spíš kvůli sobě. Jsem momentálně na studijním pobytu v zahraničí a přístí týden mě čeká zkouškový týden. Sice nemám těch zkoušek tolik co vy, ale zato už několik dní bojuju s chřipkou, takže se vůbec neučím a v úterý mě čeká ta nejtěžší zkouška. I když vím, že bych se měla učit, tak na to nemám vůbec energii a v podstatě jsem ještě pořádně nezačala - pořád jenom spím nebo odpočívám. Jsem ráda, že jsem si vám mohla takhle postěžovat :-D Přeju vám, ať vám všechny zkoušky vyjdou!!
tohle obdobi uz mam (nastesti :-D :-D ) za sebou, takze moc dobre si dokazu predstavit, co prozivate, zvlast ted ve zkouskovem 8-( Ale reknu vam jedno, po nejake dobe studia mi doslo, ze uceni a skola nejsou nejdulezitejsi veci na svete. Nechci to nijak zlehcovat, ale fakt je, ze jsem si rekla, ze svuj zivot tomu cele podrizovat nehodlam, ze mam spoustu dalsich zajmu, aktivit, pritele (nyni uz manzela) atd.,atd. Proste, ze mi zalezi na spouste jinych veci. Prestala jsem myslet na to, jaka bude tragedie, kdyby se ve studiu neco nepovedlo. No, studia mam v pohode za sebou bez problemu, bez nervu a myslim si, ze mi tenhle pristup (nechci vas k nemu navadet, aby nektera nerekla, ze shazuju vyznam vzdelani a navadim vas k tomu, abyste na skolu kaslaly :-D ) studia naopak ohromne usnadnil.
ahoj consti a ostatní, já jsem v páťáku na fildě v Brně, ale budu natahovat, protože pracuju na plný úvazek (jsem sice na denním studiu, ale věci s docházkou už mám odchozený...). Jsem totálně vysoslá, ale teď už s tím samozřejmě neškrábnu...v podstatě mi zbývá zkouška z psycholy, pak napsat oborovku (snad přes léto), udělat státnice z němčiny, napsat diplomku a udělat státnice z angliny...takže tak ještě rok...výška mě totálně rozhodila, přibrala jsem jak vepříček a totálně si rozhodila zdraví-mám nefunkční štítnou žlázu a přičítám to stresu a špatné životosprávě....teď pomalu zase začínám oprašovat koníčky a trochu se hýbat, ale zase se mi tak posunuje termín dokončení školy někam do nenávratna....nejvíc mě děsí státnice z něminy, to je vyloženě paměťové učení - vše od prváku...anglina je v tomto směru lepší- je to orientováno tematicky a můžu si sama vybrat....
....den, kdy se školy zbavím pro mě bude snad ještě slavnostnější než svatba :-D , už tady sbírám inspiračku na mega párty....
marinka: moje ségra na tu sociální VOŠ taky chodila a musela toho nechat-ten tlak byl neúnostný...byl to dálkový obor, ale přesto jim všechny zkoušky dali na dopoledne a tak už během prvního semestru vyčerpala celou dovolenou...do toho jí dělali scény i v práci, takže to celé bylo jen plýtvání časem...
¨macik - máš můj obdiv- studovat fildu´, pracovat a ještě se stihnout vdát! Jsi skvělá, fandím ti!!!! Vydrž! Já vystudovala na fildě aj-čj, ale v klídku pěkně živená rodiči...přesto jsem přišla o nervy, je to náročné! papa
leilanni> dík za podporu, taky už jsem z toho namrtvo.... :-) a ta tvoje kombinace je přímo vražedná-jestlis byla na brněnské fildě, tak to jsou podle mého dva nejnáročnější obory, ta moje němčina je proti tomu přece jenom trochu flákárna-jediný děs jsou právě ty státnice :-( , dělat dva obory stejné náročnosti, tak už jsem dávno v blázinci...
ahojky holky, přidávám se s názorem, teď už z pohledu absolventky. Nejhorší pro mě byl poslední rok (dělala jsem Bc. ekonomii), a bylo to hodně zapříčiněno stresem kolem bakalářky... další šoky na mě přišly, když jsem v posledním semestru (tedy měsíc před státnicema) dostala dva příšerný kantory, kteří za největší zábavu považují vyhazování lidí od zkoušek v šestém semestru.... :-S nervíky mi hrály ale zvládla jsem to, i tu bakuli jsem odevzdala v termínu a státnice s menšími obtížemi přežila (nejdřív chřipka týden před nástupem na akutní operaci, pak týden před státnicema ta operace a poslední kapkou byl pes rodičů o kterého jsem se musela 4 dny před státnicema starat, protože ho neměl kdo hlídat, děs běs). A jak jsem na tom byla s energií? ještě v druháku jsem si říkala že to dotáhnu na Ing. (tedy dodělám další dva roky), ale postupné poznávání chování profesorů, vztahů na fakultě a byrokracie mě stálo hodně nervů, takže jsem to nakonec vzdala a se studiem končím. Vím že mi to bude možná v budoucnu chybět, přítel mě přesvědčuje abych toho nelitovala, tátovi málem šiblo, když zjistil, že dál pokračovat nebudu, ale živě a dost bolestně dodnes vzpomínám na povánoční období, kdy jsem seděla u PC střídavě plakala a ztrácela veškeré naděje a iluze při psaní bakule... :-S
Negativně hodnotím i to, že jsme měli povinné cvičení (nechápu), a také to, že dle mého názoru nikdo nic nevysvětloval pořádně, odkázali na knihu, kterou jsem si přečetla a tím pádem nemusela chodit na přednášku, protože oni tu knihu citovali!!!! tak nevím jestli jsem tak chytrá nebo jestli to je jejich špatným přístupem, ale kdybych studovala dálkově a jezdila dělat jen zkoušky tak mi to vyjde nastejno....
jediné kladné na VŠ studiu hodnotím poznání nových lidí ze všech koutů země a svou vedoucí bakalářky (zároveň vedoucí katedry), která měla až mateřský přístup a držela mě nad vodou (doslova)...
všem přeji ať neztrácí naději a motivaci jako já, protože je to hrozné :-| a kdybych letos maturovala? hurá do práce a užívat si vydělaných korunek, cestovat a ne sedět doma nad knihou a nervovat se!!!!
Tak vám povím, kdybych já to tak mohla zabalit... Vybrala jsem si šestiletou školu, jeli jsme rovnou na inženýra, žádný bakalář, rokem v cizině jsem si to protáhla, takže jsem tam tvrdla sedm let. A poslední dva roky už byly vážně utrpení, najednou jsem viděla tu naprostou nesmyslnost všeho, šrocení se věcí, o kterých jsem 100% věděla, že mi budou na nic... Jejich snahu inženýry-stavaře trochu zkulturnit, takže nám v posledním ročníku nacpali ke všem projektům ještě společenské vědy, povinná cvičení... Kolikrát já s tím chtěla seknout! Jenomže copak to jde, sedm let někde investovat svůj čas, peníze (ač bezplatné vzdělání, jenom účty za barevný plotr byly úctyhodné) a hlavně energii a pak se na to vykašlat? No, teď, po roce v práci, přínos školy hodnotím asi takhle - naučila mě zatnout zuby, když se člověk setká s blbcem, co má nad vámi moc. Naučila mě, že se většina problémů dokáže vyřešit sama, věnuje-li tomu člověk aspoň nějakou energii. A přinesla mi titul, díky kterému na mě bohužel nemalá ješitná část naší populace kouká s trochu větším respektem. Otázka je, jestli jsem kvůli tomu musela dřít sedm let :-|
a teď si holky představte, že jít na výšku byl můj sen, kvůli kterýmu jsem makala už od dvaceti, protože jsem věděla, že abych se tam sama uživila, tak musím něco umět a mít nějaký prachy-to se mi podařilo až v 25, takže pět let lopocení se, abych tam vůbec mohla být a teď už pět let práce, abych zas byla venku...oooooooo, já blázen, měla jsem se věnovat svým koníčkům, prosadila bych se s nimi taky a že bych neměla vysokou školu by mi bylo jedno...jenže já tak nějak měla pocit, že když neudělám výšku, tak svým způsobem selžu-já vůl - jaká zbytečná energie a kolik zbytečných zdravotních problémů a kilogramů navíc...své děti povedu ke smysluplnější životní náplní - dělat dobře, co tě baví a nevyčerpávat se jalovými cíli...
maciku, presne ted se citim takhle i ja.medicina byla muj nejvetsi sen, ale ted na konci jsem zacala vazne premyslet o tom,proc jsem se do toho pustila.zitra me ceka posledni statnice.Za medinu mam pres 15 kilo nahore,ted jsem cela opupinkovana a mam okousany ruce z nervozity - :-( .to ze je to posledni statnice a ze je to pred svatbou tri tydny ze me udelalo starsne nervozni osobu a na vsechny se utrhuju, dokonce i na sveho bafika, ktery vubec za nic nemuze(chodi za mnou s harckama a chce si porad hrat).Myslim ze ve ctvrtaku jsem zacala pochybovat.Ted uz to snad dotahnu do konce, od srpna mam zamluvene i misto.Na VS to chce zatnout pesti, mit zelezny zadek na uceni a hodne tolerantniho pritele a kamarady.
kacici, přesně tak, zázemí mě taky drží nad vodou-už jen to, že díky manželovi mám doma počítač, internet-věci, o kterých jsem v prváku mohla jenom snít...ještěže ty naše zlatíčka máme, já taky bývám z nahromaděného stresu hodně nervózní a na své miláčky se nepěkně utrhuju, což samozřejmě provází pocit viny, že se nejsem schopná dokonale ovládat...