Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Svatební přípravy v plném proudu a přítel dostal strach

Profilova fotka
Ahoj všem, nacházím se momentálně v dost nezáviděníhodné situaci a potřebovala bych poradit, co s tím. Podobné problémy už se tu možná v minulosti řešily, ale nikdy to nebyl zrovna ten můj. S přítelem jsme 3 roky, je mi 30 a jemu 32. Už dlouho jsme plánovali společnou budoucnost a mluvili o tom, že se v létě 2013 vezmeme. Přítel se k tomu stavěl tak, že on by se bez svatby sice obešel, ale když ji já chci, tak tedy bude. Děti se mnou chtěl, v tom problém nebyl, jen se moc netvářil na tu svatbu - údajně proto, že je nerad středem pozornosti. Loni v létě jsme spolu byli na svatbě mého bratra. Od té doby už jsme začali o svatbě mluvit naprosto konkrétně a plánovat, kde bychom to udělali, co bychom všechno nakoupili, koho bychom pozvali a kdo by nám šel za svědky. Opravdu jsem to nebrala jen jako nějaké snění a teoretizování, co by jednou, kdyby... , ale jako plánování. Termín byl opět stanoven na léto 2013 a tak jsem to oznámila i svým rodičům. Nebylo to nic oficiálního, ale stylem 'až my se budeme brát, tak tohle, co měl brácha takhle, uděláme takhle'. To bylo někdy na podzim 2012. Přišly Vánoce, moje narozeniny, Silvestr... Tři příležitosti, kdy jsem čekala žádost o ruku a kdy žádná nepřišla. Mezitím se začal stupňovat nátlak mé rodiny. Lidé se mě opakovaně ptali na termín, dokonce i ti, kterým jsem o naší svatbě ještě nic neříkala! Rodiče se ani netajili s tím, že to řekli celému našemu městu, tj. širokému příbuzenstvu, kolegům v práci (což jsou mí bývalí učitelé), dokonce i některým mým kamarádkám. Mamka s babičkou mi začaly mluvit do každé kraječky na každých potenciálních šatech, do každého sebemenšího detailu v harmonogramu svatebního dne, který jsem jim musela podrobně vylíčit, do každého hosta a každé serepetičky na stole. Jenže já jsem ještě stále nebyla ani zasnoubená a nemohla jsem nic organizovat. Když jsem se snažila to rodině vysvětlit, bylo mi řečeno, že jsem snad ženská, tak si to musím umět zařîdit. Když jsem se snažila vysvětlit příteli, v jaké jsem situaci, nahlížel na mě jako na nějakou stíhačku, nicméně mě ujistil, že mě požádá o ruku na Valentýna. A sice mě pak skutečně požádal, ale bylo to takové nijaké. Prstýnek jsem žádný nedostala s tím, že ho neumí kupovat, a stavěl se k tomu tak, že jsem si ani netroufala pochlubit se našim společným kamarádům, protože jsem se děsila, že by na gratulace začal obracet oči v sloup, jaký je chudák, že si mě bere. Konečně jsme dojednali termín, který je za 4 měsíce, a já jsem se snažila co nejrychleji vše zařídit, protože čas kvapí a bylo zřejmé, že veškerá organizace ležî na mně a ženich bere za svoji nejvyšší oběť to, že vůbec nějaká svatba bude. Začal se úplně vyhýbat komunikaci se mnou, vždycky, když jsem s ním chtěla mluvit, zrovna nutně musel hrát počítačovou hru nebo koukat na film. Viděla jsem, jak se jeden druhému čím dál více vzdalujeme, a bylo mi to strašně líto. Když jsem se s tím svěřila kamarádkám, řekly mi, že je vidět, že mě požádal o ruku jen kvůli mně, ale sám se na to necítí. Tak jsem se ho narovinu zeptala a je to tak... Takovou svatbu nechci samozřejmě ani já. Ale co teď, když jsou přípravy v plném proudu, všem byl oznámen termín a babička se hroutí už jen z představy, že bych měla mašli na šatech jinde, než je pro ni přijatelné? Oznámit všem, že byla svatba zrušena? A za dalších pár měsíců, až se ženich nebude cítit pod tlakem, zase začít se vším od začátku?
Odpovědět
1
2
Ahoj, tak v prvním případě jde o vás dva a ne o tvoji rodinu, podřizováním se vlastní rodině ti štěstí nepřinese. Jak to tak popisuješ, přítel tě požádal, protože jsi ho do toho donutila. Pokud si ho opravdu chceš vzít, zkusila bych mu navrhnout, že půjdete jen na matriku se svědkama a nic víc. Takovou svatbu bych sice nechtěla, ale mohl by se tím vyřešit problém s tím, že se děsí velké svatby a nechce být středem pozornosti a ukázalo by se jestli si tě chce fakt vzít nebo jestli se jen vymlouval, že je nerad středem pozornosti. Jinak je jasný, že tahle varianta tvoji rodinu naštve, ale je to tvůj život a tvůj přítel, o kterýho nechceš přijít, však oni to časem nějak zkousnou.
Odpovědět
Profilova fotka
@mysicka_lb Jestli to tedy chapu spravne, tak problem je jen svatba jako takova. Stale spolu planujete budoucnost, deti, atd? Pokud se tolik desi svatby jako udalosti nebo ma pocit, ze se svatbou vsechno zmeni, tak si s nim zkus promluvit na jakou svatbu by pristoupil, treba proste jen ma trochu jinou predstavu nez do ktere vas ted tlaci rodina a okoli.. Druha varianta pak je, jestli ty jsi ochotna s nim zustat a treba i mit deti i kdyz nebude svoji a proste par let pockat nez bude chtit veselku i on.
Odpovědět
Profilova fotka
@mysicka_lb Vůbec ti nezávidím situaci, v jaké jsi :-( Nedovedu si přesně představit, jak bych to řešila... Ale zatím mě napadá to, že bych svůj úmysl zrušit svatbu řekla nejdřív příteli. Řekla bych mu, že svatba, kterou on nechce, mě samotnou také netěší a že ji tím pádem chci zrušit. Pak bych třeba týden počkala a pokud by se on k tomu konečně nepostavil čelem a nepřišel za tebou s tím, že si tě vzít skutečně chce, tak bych to všechno oznámila rodině. I když je to hrozná situace, rozhodně je lepší vyřešit to teď, než ho "donutit" ke svatbě, dívat se na svatbě na jeho kyselý obličej, po svatbě poslouchat výčitky, že si tě vlastně ani vzít nechtěl...atp. Rodina to pochopí, protože tě určitě mají rádi a záleží jim hlavně na tom, abys byla šťastná ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@mysicka_lb Ja byt Tebou tak uplne puvodne na nej tolik netlacim a rodinu trochu spacifikuju. Reknu Ti nas scenar...v prosinci 2009 mi bylo 25 let... S pritelem (ted uz manzelem) jsem byla v tu dobu 1,5 roku. Pozvala jsem moje rodice a jeho mamku s pritelem na spolecnou veceri. Byla sranda, vecere sedla a najednou Kuba povida: No tak v roce 2010 se prestehujeme (predelavali jsme v tu dobu domecek), v roce 2011 pojedeme na exotickou dovolenou a v roce 2012 se ozenim. Vsichni jsme to brali jakoze vtip. Nicmene behem roku 2010 jsme se opravdu odstehovali, v roce 2011 jsme odleteli na exotickou dovolenou no a prisel rok 2012 vsichni do me zacali vandrovat, co prej ta svatba. Tak jsem rikala, ze to se musi zeptat Kuby. Hned v lednu mela babicka narozeniny a vsichni na oslave (kde teda Jakub nebyl) resili co s nasi svatbou - pomalu by nam vymysleli i to, co si mam vzit na sebe. Coz ja nesnasim, kdyz mi nekdo do neceho keca a protoze jeste nebylo uplne jisty, zda budeme mit svatbu ve 4 lidech nebo s rodinou, tak jsem si je vyslechla a pak povidam "Kdo rikal, ze na ty svatbe budete?" A byl klid... behem unora pak povidam Kubovi, hale co ta svatba bude letos neco...tak povida uvidime a pak na konci brezna na me jeden vecer cekal v loznici s prstencem a se slovy "Tak co treba v zari?" A bylo to...nakonec byl jeho napad udelat to pro 30 lidi a trochu to oslavit...A i kdyz se niceheho nezucastnoval, nic neplanoval a vse bylo v moji rezii, tak se tesil a po svatbe rekl, jak to bylo vsechno pekny. Staci jen moc netlacit na pilu...ono je sice hezky, ze Ti rodina rekne "Jsi zenska, musis si to umet zaridit", ale kazdej chlap je jinej a jen Ty sama vis nejlip jak na nej. V tuhle chvili nevim co s tim...zkus si organizovat dal vse jen sama..jeho treba tri tydny vynech a uvidis..treba se sam chytne :-)
Odpovědět
@mysicka_lb Já být na tvém místě,tak bych si s ním zkusila promluvit o tom,jestli to doopravdy chce.Také mi přišlo,že jsem do toho svého bývalého donutila a dopadlo to,že pár měsíců po svatbě jsme šli od sebe,protože já jsem se tak moc chtěla vdávat a byla jsem tím tehdy uplně posedlá,že jsem nekoukala ani nalevo a ani napravo,když se to blížilo,tak jsem cítila,že něco není v pořádku a dle mého se ženit možná ani nechtěl,ale jen mi nechtěl ublížit.Zkus si s ním o tom promluvit,za zkoušku nic nedáš a klidně bych mu i řekla,že jestli si tě chce vzít jen kvůli tomu,že ty jsi to chtěla,tak že tak to ty nechceš.Uvidíš,že si ten přístup k tobě a ke svatbě rychle rozmyslí ;-) Držím pěstičky,ať vše dobře dopadne
Odpovědět
Profilova fotka
A proč ho tolik nutíš do té svatby? Je jasné, že s tebou do budoucnosti počítá, a o to přeci jde ne? Upřímně brát si někoho, koho jsi do toho dotlačila, není legrace, ten vztah to může poškodit. Spíš vůbec nechápu, proč jsi řekla všem že svatba bude tehdy a tehdy a začla něco plánovat a organizovat, když jsi nebyla zasnoubená a ani neproběhla vzájemná (a hlavně dobrovolná) dohoda. Takto se cítil pod tlakem, že tě v podstatě musí požádat, protože to od něj každý čeká. Musím říct, že bych v jeho situaci byla velmi nerada a ani se nedivím, že už s ním není řeč...Jen to prosím neber zle, je to pouze můj názor. Ještě mi přijde škoda v tom směru, že jsi se připravila o žádost o ruku od srdce. Jakože by jednoho dne určitě přišla...
Odpovědět
Souhlasím s @anajte a obecně s holkama tady. Rozhodně se zeptat, zda svatbu vůbec chce. Pokud ano, tak si s ním zkus promluvit, jak si to představuje a co všechno by mohl/chtěl zařídit. Sestřenice měla podobný problém, ukázalo se, že její /teď už/ manžel se cítil do všeho tlačený, tak to nechala být, rodině řekla,že až svatba bude, tak bude no a za pár měsíců měla prsten. Vše si tedy zařizovala bez partnera, ale s vědomím, že to vážně chce :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@im4fun No, tak nejak jsem to chtela napsat :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@micipsa Kdybych mela sestrenici, myslela bych si, ze ja jsem Tvoje sestrenice :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@anajte Takovou svatbu bych ale taky nechtěla. Atmosféra nulová, všichni naštvanější, než kdyby svatba vůbec nebyla, problém, že ženich kvůli mně není ochoten to absolvovat, to stejně neřeší, a zopakovat se vší parádou už by se to stejně nedalo. K čemu by to pak vlastně bylo? Přijde mi to na úrovni 'přítel nechce dítě - tak se spolu starejte o panenku' nebo 'přítel nechce na ples - tak si zatancujte doma v obýváku'. Samozřejmě na tu radnici můžeme skočit hodit na nějaký papír dva podpisy, ale to vůbec není to, co jsem chtěla.
Odpovědět
@mysicka_lb to chápu, že to není, co jsi chtěla, já bych to tak taky nechtěla, ale otázka je jestli chceš pěknou svatbu nebo manžela a partnera pro život. Podle toho, co jsi napsala, to vypadá, že tvůj přítel velkou svatbu nechce a že jste se i odcizili. Jinak bych dala i na holky tady, promluvit si s ním, co vlastně chce on a do ničeho ho netlačit, myslím, že i kdybys ho do tý svatby dotlačila, nebyla bys z toho šťastná. Držím ti palce, aby to dobře dopadlo.
Odpovědět
Profilova fotka
No jo, to já chápu, že je to celé zvorané, měla jsem všechny zvídavé dotazy odpálkovat, nic neřešit a počkat si na zasnoubení, ale to už se bohužel vrátit nedá. Mě nezajímá, co jsem měla dělat před několika měsíci, ale co mám dělat teďka, když je to takhle.
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@mysicka_lb promiň, možná mě začneš nenávidět, ale zeptat se musím - proč pořád řešíš to, co a jak ty chceš, a už tolik ne to, co a jak chce tvůj přítel? To, že ty nechceš svatbu na radnici, tak radši dotlačíš přítele k této variantě i přes to, že to nechce, a tak ohrozíš váš vztah...opravdu ti ta pohádková svatba s šatama s vlečkou tolik stojí za to, abys obětovala důvěru ve vztahu?
Odpovědět
Profilova fotka
@mysicka_lb OK, když chceš radu, co teď, poradila bych ti svatbu zrušit a počkat, až to bude chtít doopravdy i on. Pak udělat kompromis a myslet i na něj - tedy jakou svatbu si on představuje atd. Neříkám se mu se vším podřizovat, to určitě ne, ale domluvit se tak, aby obě strany byly co nejspokojenější.
Odpovědět
já se dostala do podobné situace, akorát tím, jak teď všechno řeším sama, tak na mě také doléhá stres....jestli se vůbec chci vdát...
Odpovědět
Profilova fotka
@anajte Takovou svatbu bych ale taky nechtěla. Atmosféra nulová, všichni naštvanější, než kdyby svatba vůbec nebyla, problém, že ženich kvůli mně není ochoten to absolvovat, to stejně neřeší, a zopakovat se vší parádou už by se to stejně nedalo. K čemu by to pak vlastně bylo? Přijde mi to na úrovni 'přítel nechce dítě - tak se spolu starejte o panenku' nebo 'přítel nechce na ples - tak si zatancujte doma v obýváku'. Samozřejmě na tu radnici můžeme skočit hodit na nějaký papír dva podpisy, ale to vůbec není to, co jsem chtěla.
Odpovědět
Nechci být zlá, ale já kdyby mě někdo tlačil do svatby, tak to na truc neudělám. Tvůj přítel tě má asi fakt hodně rád, když to chce udělat jen kvůli tobě. Já bych takovou svatbu nechtěla, to raději žádnou. Chlapi, dle mé zkušenosti, k tomu musí dospět sami. Některé je potřeba trošku nakopnout :-) aby se rozhoupali. A když to nepomůže, je lepší si počkat, ať to pak stojí za to. Píši z vlastní zkušenosti :-). Bereme se téměř po 12 letech, máme dva krásné kluky a svatba je teď pro nás velká oslava společného života.
Odpovědět
Myslím si, že přítel nedostal strach jako spíše, že nechce. My řešili před nedávnem podobnou situaci, ale já byla dobrovnolně požádána o ruku. Sám se i upomínal, že je potřeba domluvit termín. Ve chvíli kdy byl domluvený termín, tak se sekl, ale bylo to způsobeno finačními problémy, které u nás nečekaně nastaly. I přes to jsem dál svatbu připravovala a ho nechala. Asi za měsíc přišel sám s tím, že je potřeba aby si už pomalu začal vybírat nějaký oblek a že musíme už domluvit tu hostinu. Kdybych plánovala svatbu s člověkem, u kterého je vidět, že na to ještě není připravený, tak bych ji raději sama zrušila. Takhle dříve skončíte než začnete a to by byla škoda. Dej mu čas, plánuj, pokud se i tak nerozmyslí, zruš. Věci, které už budeš mít doma můžeš použít za rok, za dva, až přijde TA PRAVÁ CHVÍLE.
Odpovědět
Profilova fotka
@mysicka_lb To sice asi ne. Ale ja treba jsem vzdy mela zasadu, ze se chci vdat nez budu mit deti. Ale z duvodu formalniho, abysme vypadali jako rodina. Samozrejme, ze jsem vzdy chtela svatbu s temi nejblizsimi, ale manzel na to taky moc neni. A kdysi kdyz jsme se o svatbe bavili, tak rekl "OK, svatba bude, ale jen ve ctyrech lidech.." Tak na to jsem rekla: "Ctyri lidi a rodice...obrad na louce a pak nejaky dobry obed.." To odkyval a vicemene takhle jsme byli domluveni, ze takhle se jednou vezmeme. Nakonec, jak uz jsem psala, on prisel s tim (a podle me proto, ze nebyl tolik tlacenej), ze pozveme vic lidi at je sranda... Chci tim rict to, ze nema cenu nekam nekoho tlacit..to je jeste horsi. Meli byste najit nejaky kompromis... Vim, ze treba muj Kuba netanci a neni uplne spolecenskej a koukat na nej na svatbe, kde sice bude 50 lidi a on se bude sklebit, to by se mi fakt nechtelo. To radeji ve 4 a s usmevem. Brala jsem si ho proto, ze jsem chtela byt jeho zenou...a ze s nim chci byt. To ostatni uz treba pro me bylo druhorady. Zpetne po svatbe si rikam, ze svatba ve 4 lidech je opravdu mozna lepsi, protoze z celyho dne jsme se nejvic tesili az pojedem domu a budeme jen spolu... Chapu ze kazdy to ma jinak..taky jsem se tesila na ten kdy kdy budu v bilem a bude to muj den, ale pak clovek zjisti, ze i kdyz Ti vsichni rikaji jak Ti to slusi, tak nejvic zahreje usmev a slova chvali od manzela a v tu chvili nic jinyho stejne nevnimas...jen premyslis, jak se zdejchnout. Kazda to mame jinak...ale fakt zkus tolik netlacit, nech to vysumet, pak si o tom promluvte a pak se to snad vyresi. Hodne stesti!
Odpovědět
Profilova fotka
no děvče, komplikovaná situace. Ale upřímně se nedivím, že to takhle dopadlo. Věk na to oba máte a popravdě už by bylo aji načase, navíc když je přítel straší, člověk by čekal trochu jinej postoj. Snažím se vžít do tvé situace, musíš být hrozně zklamaná, on to úplně a totálně kazí a ignoruje. A takhle tě odbyde na valentýna...no to já bych teda asi nesnesla. Jinak všechny děvčata, to píšou dobře, zkus zvolnit a tolik to nehrotit. Je evidentní, že svatba mu nic neříká a extra po tom netouží a jestli tě miluje, tak by se teda moh překonat a dát si trochu záležet, protože pro tebe to hodně znamená. Ale vina je i na tvé straně, je jasné, že se na to těšíš a chceš už aby to bylo ale říkat někomu o svatbě aniž bys byla oficiálně požádána - no teď už víš, že je to chyba. Moje rada: promluvit si s ním, dej mu najevo, pokud ho miluješ, že to chceš jen pokud to chce i on, jinak to nemá smysl. Pokud nechce a kdoví jestli vůbec bude chtít ( to by ses taky mohla načekat ), tak si v tom udělat jasno. Já osobně jsem taky už musela jaksi naznačit polopatě příteli, že teda chci určitě svatbu a že to chci stihnout do mých 30, čekala jsem na vyslovení 5 let, bylo to děsné, vůbec mě to nebavilo ale nakonec to čekání stálo za to. Ve všem mě absolutně překvapil, ať už zásnuby, přípravou a organizováním svatby. Dopadlo to dobře ale pořád mě trochu štve, že jsme musela tááák dlouho čekat, věř mi nervačila jsem a byly to těžké zkoušky vztahu a to samé je se opakuje v případě plánování rodičovství. Hold doba je jaké je. Chlapi jsou natvrdlí, naznačovat musíme stále ale netlačit tolik na pilu, jinak ho jedině otrávíš a to nechceš. Svatbu odvolej na neurčito, dokud si to neujasníte. Na řeči rodičů a příbuzenstva se vykašli.
Odpovědět
Profilova fotka
dejte si kafíčko, vínečko a v klidu to proberte... hlavně moc netlač, nemluv o svých představách, ale nech mluvit jeho - o jeho pocitech a o tom, co chce on a co si představuje. Pokud tu svatbu chce, třeba i ve stejným termínu, ale chce jiný styl, zkuste najít kompromis... Neznám ani jeho, ani tebe.. ale v takové situaci je nejlepším lékem upřímnost a klid vás obou. Pokud se přítel teď ještě necítí na svatbu, není dobré ho do toho nutit; na druhou stranu by to byl zase šok pro tebe, pokud se na tu svatbu tak těšíš.. snažte se navzájem se poslouchat, být při tom v klidu a najít kompromis
Odpovědět
Promin, ale nevidim jine reseni nez svatbu odlozit na neurcito (proste rict, ze to ted nestihate zaridit, nic vic nevysvetlovat). A priteli rict, ze se vezmete, az bude chtit i on, ze na nej nechces tlacit. Pokud s tebou pocita do budoucna, tak je zbytecny to delat kdyz to tak neciti, stejne bys na to nemela hezky vzpominky.
Odpovědět
já bycch svatbu zrušila a vzala bych se někde tajně, spontáně jen se svědkami ;) a až přijde ta pravá chvíle... ;)
Odpovědět
Profilova fotka
@sofiii88 To mě moc mrzí, že to takhle dopadlo. Obávám se, že to u nás bude něco podobného:-( @martaveg Asi ano, asi je problém opravdu jen v té svatbě, což osobně nechápu.... Ale zůstali bychom spolu i bez svatby, jen je to jak rána palicí do hlavy. @im4fun Neřekla bych, že jsem ho já přinutila a plánovala to, aniž by proběhla dohoda. Jak jsem psala, plánovali jsme to dlouhodobě, hodně jsme o tom mluvili.... oba. Problém byl akorát v tom, že co chvíli změnil názor. To je strašně jednoduché, odsoudit mě jako stíhačku a jeho politovat jako chudáčka... Ale když někdo jednou říká A, pak najednou B, pak zase A a pak zase B, nakonec řekne, že definitivní je A.... a já si z toho vezmu A, tak asi nebude problém jen na mé straně. A křivíš mi.... Já tu svatbu vůbec nechci proto, abych si zahrála na princezničku z pohádky. Naopak jsem hodně proti těm přehnaným make-upům, účesům, megavlečkám a okázalé honosnosti. Problém je v tom, že svatbu vnímám jako stvrzení vztahu před lidmi. A když by tam ti lidé chyběli, postrádalo by to pro mě smysl. Jinak to vůbec není tak, že bych měla na svatbu jiný názor než přítel a tlačila ho násilně do svého scénáře. My máme představy podobné, problém je v tom, že on je má jen ve fázích, kdy zrovna svatbu chce. Pak zase obrátí, že ji vůbec nechce.... Ale ty představy jako takové, pokud by svatba byla, máme opravdu hodně podobné a řešili jsme to spolu. Jinak se omlouvám, nějak se mi zblbnul mobil a začal mi posílat znovu staré příspěvky, tak snad se v tom vyznáte. Všem mooooc děkuju za rady a osobní zkušenosti, vážím si toho.
Odpovědět
Profilova fotka
a chceš s ním být i když by si tě nikdy nevzal? Záleží ti tolik na svatbě?
Odpovědět
Profilova fotka
@ajkaskajka Jak říkám, pro mě je svatba stvrzení vážného vztahu před lidmi, a když si mě nechce vzít, vnímám to, jako by ten vztah buď nebral vážně, co se budoucnosti týče, nebo se za mě před lidmi styděl. Což je pro mě oboje hodně blbé. Na druhou stranu ho samozřejmě nemůžu do ničeho nutit a už vůbec mu dávat nůž na krk ve stylu "buď si mě vezmeš, nebo se rozejdeme". Takže bych s ním byla dál, i kdyby si mě nevzal, ale nerada.... opravdu nerada....
Odpovědět
Profilova fotka
chápu tě, já bych se na tvém místě chovala asi stejně.. Přítelovi jsem často říkala, že by si mě už mohl vzít, že spolu za chvíli budeme 5 let, tak na co čeká.. Nejhorší pro mě bylo, když jsme rok co rok byli na tolika svatbách, já jen záviděla a přála si být na jejich místě.. Pak jsem to přestala řešit a tyto vánoce mě požádal o ruku... Opravdu musí ženská raději mlčet..
Odpovědět
Profilova fotka
@mysicka_lb myslím si že rodinu by si tolik řešit neměla, hlavně je třeba vyřešit situaci s přítelem, já bych mu řekla o svých pocitech ale zároveň bych mu řekla, že pokud ji nechce tak ho nutit nebudeš a sama uvidíš jak se k tomu postaví, každopádně pokud se mu do svatby nechce je zbytečný ho nutit trápili byste se oba
Odpovědět
Profilova fotka
@mysicka_lb No, v prvni rade si o tom spolu promluvte.
Odpovědět
Profilova fotka
nezlob se, ale je mi ho líto..Kdybys netlačila na pilu, tak tě možná už dávno pořádal o ruku z lásky..takhle, když mu nedáš šanci ani se nadechnout a všechno si podle nápadu tvé rodiny rozhodneš, protože jsi ženská...se nedivím, že se odcizíte..Nevím, na tvém místě bych ocenila, že se na tvé přání žení, a řekla mu, že svatbu posuneme, až se na to bude cítit..o svatbě bych nemluvila, termín bych zrušila (třeba s tím, že na to zatím nemáte peníze, když jste zjistili, kolik všechno stojí)..a uvidíš, že se za pár měsíců bude chtít ženit sám....Pokud se vezmete takhle, tak to moc budoucnost nemá...
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?