Zdravím a moc potřebuji poradit. Mám přítelkyni, které bylo létě 31let a mě je bylo v prosinci 34.let. Jsme spolu asi 4 roky. Mám ji moc rád a svatbu jsme zhruba od listopadu 2012 plánovali na březen 2013. Dříve jsem jí dal předsnubní prstýnek. Přítelkyně ještě dokončuje vysokou školu technického směru, neboť ze zdravotních důvodů (sociální fóbie) ji několikrát přerušovala a nedokončila. V létě i nastoupila do zaměstnání, byla tam moc spokojená, ale bohužel ke konci listopadu tam skončila. Nervově se tak složila, je na nemocenské, ale do školy se svolením lékaře dálkově dojíždí do školy a na dokončení školy usilovně pracuje. Jinak se snaží aspoň chodit na nějakou tu brigádu, ale práce není.
Svatbu jsme nejprve plánovali na březen 2013. Mým rodičům jsme to oznámili po vánocích 2012 za přítomnosti přítelkyně matky a mých rodičů. Bohužel moje matka, babička byly zásadně proti, neboť svatba ano, až dokončí školu. Nevěří, že dokončí školu, chce být jen zajištěná. V té době měla moje matka nemocného otce a neměla náladu svatbu na březen 2013 připravovat. Přítelkyně matka jí nabídla pomocnou ruku, že to za ní všechno zařídí, stačí jen na svatbu přijít. Moje matka s tím nesouhlasila a začala vytíkat její matka, jaká je moje přítelkyně: že jí trvá škola dlouho, že lze, že dodělá školu, že to nechce posunout na léto apod, že si nenejde práci apod. Nakonec se moje přítelkyně a její matka urazila a vzteky odjeli z mého bytu domů.
Mě pak tam moje matka nadávala jaké to jsou krávy, bestie, že se neumějí ovládat a ještě na ni zvyšují hlas. Hůř to oznámení svatby nemohlo dopadnout.
Byl jsem z toho psychicky na zhoroucení. Brzy pak umřel i matky otec.(zač.února) Jelikož přítelkyně trvala na březnový termín svatby a já s ohledem na okolnosti jsem navrhnul raději posunout termín svatby ke konci dubna 2013.
Když jsem to pak doma oznámil, že se budeme brát kem konci dubna 2013, tak mám od mé matky a babička doslova peklo. Moje matka a trochu babička mě pořád říkají, že jsem hloupý, že si beru takovou holku. Proč jsem se ní hned po té schůzce nerozešel. Celý život jí budu platit, jelikož ta nebude nikdy dělat. Pak moje matka dodá, že to jsou vypočítavý mrchy a že mě pak zhuntujou už tak chatrné zdraví.
Já mám také určité zdravotní problémy a to především nemocná játra a potíže s astmatem. Teď zrovna marodím se zánětem průdušek. Každý máme něco, bohužel.
Máma trvá, že na žádnou svatbu nepůjde, i kdyby byla kdykoliv. Trvá, abych se s ní rozešel a dokonce, že kvůli tomu v noci nespí a že zrujnuji celou mojí rodinu kvůlůi ní. Zase sprostě nadává jakou zlou snachu by měla mít.
Já se to snažím uklidnit tím, že mám přítelkyni rád a vím, že ona mě má ráda také. To nechce moje matka slyšet, že je to jen jejich vypočítavost a že to myslí se mnou dobře, neboť jsem její jediný syn.
Moje přítelkyně už pomalu začíná připravovat svatbu. Byla si vybrat svatební prstýnek. Pořád mluví jaký má strach, že se svatbě v dubnu 2013 konat nebude, neboť bude moje matka, babička zásadně proti. Teď mě tlačí na úřad vyřídit papíry, aby měla jistotu, že svatba bude a zbytečně nevyhazovla peníze a svatba by pak nakonec nebyla. Toho se moc bojí a to se jí nedivím.
Já se snažím celou situaci urovnat, aby byly vztahy lepší a moje máma na svatbu přišla. Moc by mě mrzelo, kdyby tam moji rodiče nepřišli. Je to sice jedna z možností, ale bohužel je to krajní řešení. To rozhodně nechci.
Na druhou stranu mám přítelkyni moc rád a vím, že ona má ráda i mě. Vždy se na sebe těšíme. Také má svoje mouchy jako já. Mám svůj byt, kde spolu trávíme občas spolu čas.
Problém také je, že přítelkyně říká, že nechce nikdy viodět moje rodiče a moji matka jí také nechce nikdy vidět. Prostě vztahy totálně přetrhané.
Nevím co dál, jak mám situaci aspoň trochu urovnat na únosnou mez.. Jsem z toho dost psychicky na dně.
Nikdy jsem si nepředstavoval, že se do takové situace dostanu. Přítelkyně trvá, ať se s mými rodiči rozejdu, že nestojejí za nic. Jen mě ubližují.
Díky moc za odpovědi, názory. Rád odpovím na případné dotazy.
Omlouvám se třeba za pozdní reakci.
Přeji hezký den.
Všem moc děkuji ještě jednou za odpovědi. Měj jsem tady sice už jednou takový dotaz, ale situacese trošku změnila (sice jen lehce), tak to sem raději dávám znovu.
Díky za pochopení.
Po přečtení tvého dotazu mne napadá 1 zásadní otázka: Měly matka s babičkou takové negativní vystupování a přístup i k tvým předchozím přítelkyním, nebo to přišlo až s tou současnou?
Upřímně, z toho co píšeš mi přijde, že tě matka s babičkou prostě psychicky vydírají a jen proto, že nemají tvou přítelkyni očividně rády, se ji snaží pošpinit a bojkotovat svatbu. Já bych se na ně vykašlala...jestli se máte s přítelkyní rádi, tak se vemte a neberte ohled na někoho kdo vám dělá peklo ze života.
A ještě otázka...proč do toho vůbec mluví babička? Ona ani matka by teoreticky do svatby mluvit nemusela, ale budiž...rodiče se často zajímají, ale co s tím má společného babička?
@janneys
Ahoj, díky moc za odpověď.
Já bohužel neměl moc štěstí na seznamování a tak pokud se přiznám, tak jsem měl před ní pouze jeden vztah. ten trval asi 10 měsíců. Je to již asi 8 roků nazpět.
Tehdy přítelkyni moji rodiče tak nějak snesli (nevzpomínám si na problémy), ale babička mi jednou říkala, že si myslí, že nebude pro mě dobrá, neboť se k sobě nehodíme, jelikož slyšela, že dost střídala kluky. Zase tak často jsme spolu k našim nechodili, to je pravda.
Pak jsme se tehdy rozešli, jelikož jsem prý nebyl její typ. Myslím si, že mě neměla ráda a možná mě i podvedla. Byla to tehdy taková zkušenost.
Bohužel jsem se pak pokoušel seznamovat, ale nebyolo to úspěšné.
@limda
Ahoj,
bohužel babička se do řady věcí plete. Má takovou povahu. Já ji říkám, ať se do toho neplete, že je to její věc a ona, že bude, jelikož má o mě strach a má zkušenosti ze života. Pak bych se s ní musel pohádat.
ahoj, vykašlat na rodiče se snadno řekne hůř udělá, ale je pravda, že tě rodiče vydírají a chtějí te pro sebe nejlepší pro tebe bude kompromis, dobře vezmeme se, nebudou na svatbě ani tvý rodiče ani její rodiče a dodatečný oběd s rodiči každý zvlášt udělejte potom, jednou stránkou je pravda, že všude jsou nějaké problémy , semnou nemluví děti protože si chci vzít člověka který se jim nezamlouvá, a ze své zkušenosti ti mohu jenom říct že když nenajdeš kompromis mezi partnerkou a rodiči nebude to lehké. Přeji ti aby se vše vyřídilo k dobrému a po obouch stranách. jesti si nejsi jistý se svatbou a máš pocit, že tě do toho partnerka nutí za každou cenu popovídejte si o tom a popřemýšlej proč do toho jít.
Tak v prvé řadě rodiče by měli mít spíše poradní, než rozhodovací hlas. Vychovali nás a ve většině případů to s námi myslí dobře. ALE, jsou i tací rodiče (u kluků převážně matky, u holek převážně otcové), kteří své ratolesti přehnaně "ochraňují" a tak nějak jim jakoby stříhají křídla. Nikdo pro ně nění dost dobrý, protože přece jejich chlapeček, nebo holčička mají na víc.
Ale na to bych se vy... Pokud to dvojici vyhovuje, jsou spolu šťastní a dokáží společně řešit běžné problémy života, tak se s tím rodiče mohou jedině smířit (nebo nesmířit).
Ani tvoje matka, ani babička s tebou nebudou žít jako partnerky, nebudou s tebou zakládat rodinu, atd... Vychovali tě ano, vyslechni si jejich rady a názory, ale život si ve svých letech musíš tvořit hlavně sám. Jsi dospělí a za své rozhodování neseš odpovědnost jen ty sám.
Takže ti přeji hodně štěstí, jak v rozhodování, tak v budoucím životě. :)
@kamaradmichal Asi bych si vyzkoušela s mamkou a babičkou promluvit (ale s každou zvlášť!), abych zjistila, co konkrétního jim na přítelkyni vadí. A jestli od začátku, nebo jestli to začalo až v průběhu času. Na druhou stranu se není čemu divit, že mají strach, abys přítelkyni nemusel poté celý život živit, pokud je jí 31, ještě nemá dostudováno a pořádnou práci ještě nikdy neměla, max. brigádu, tak je to zvláštní a možná na zamyšlení. Jde o to, aby tys to neviděl růžovými brýlemi a po nějaké době abys nezjistil, že svatba nebyla tou nejšťastnější variantou a že na to doplácíš. Navíc když se 2 lidi berou, většinou se berou i s rodinou. Tak pozor na to, aby sis nerozvrátil rodinné vztahy s mamkou a babičkou a abys pak nezjistil, že to byla chyba.
Navíc...neumím si představit, že by mi přítel řekl, ať se "rozejdu" se svou rodinou! To bych ho s tím poslala pěkně k šípku.
@kamaradmichal Samozřejmě nevím kolik má tvá babička zkušeností ze života, ale měla by si uvědomit (i když to bude nejspíš marné), že tvůj život je něco úplně jiného než život její.
Myslím, že člověka utváří z velké části to, jak se rozhoduje, a někdy je prostě potřeba narazit a uvědomit si, že jsi něco udělal špatně, ale zároveň se tím člověk stále učí...když ho pak bude někdo celý život vodit za ruku a "chránit" před těmi nežádanými vlivy, tak si z toho člověk do života nic nevezme a až tu ti ochránci jednou třeba nebudou, tak bude naprosto nepoužitelný...
Když to vezmu třeba za sebe, tak moje máma taky měla nejdříve obrovský problém s tím, že se chci rozhodovat sama za sebe.V 18ti jsem odešla z domova a ona mi už nemohla do ničeho mluvit a těžce to nesla, ale dá se říct, že jsme si ji s přítelem "vychovali" tak, že svůj názor nám říct může, my si ho vyslechneme, ale to jak to či ono nakonec uděláme si ve finále rozhodneme sami. Byl to sice občas boj k téhle nepsané domluvě dospět, ale všechno jde hned líp. Samozřejmě v tomhle případě musí chtít, ale i tvá matka, nejen ty :-|
@kamaradmichal teď ti popíšu situaci z trošku jiné strany...když šla ke svému příteli seznámit se s rodinou, byla to katastrofa..jeho babička neustále připomínala jeho bývalku a furt nadhazovala, jak byla dokonalá ( já vystudovala jen s modrým diplomem, ona s červeným - že já studovala a u toho se od maturity živila sama bylo bezpředmětné)...strašně mě to mrzelo a chtěla jsem, aby se to nějak vyřešilo..po nějaké době tam byl přítel a dozvěděl se, že babička brečí u rodiny bývalé, jak jim to spolu slušelo....tak babi sjel na tři doby...babi je citová vyděračka, takže tuhle situaci nečekala..v životě na ni nezvýšil hlas...babi brečela a že pro něj chce to nejlepší a takové bláboly (já byla šťastná jak blecha, že o mě můj chlap bojuje)...každopádně od té doby si dala pokoj a trvalo asi rok a začla mě zbožňovat stejně jako bývalou..najednou jsem já byla ta dokonalá..což je ještě horší, protože už neorganizuje jen přítelův, ale má tendenci organizovat i můj život..a to ěm stojí daleko víc úsilí než předtím...musím si neustále prosazovat vše ohledně svatby, naplánovala mi i to, kdy porodím, aby nám mohla vychovávat dítě...takže, pokud stojíš o radu, tak ukaž že jsi chlap..babičku a mamku nezratíš, jen je asi na čase, ukázat jim, kde mají hranice a že už nejsou jediné ženské v tvém životě. Tím ukážeš i přítelkyni, jak si ji vážíš...ty to s nimi nemáš lehké...a ona dobrovolně podstujuje to, že ji bude neustále někdo kontrolovat a organizovat život...já taky řekla, že je nechci v životě vidět = až se uklidní tvá rodina, uklidní se i nevěsta...na druhou stranu...asi bych si nebrala někoho, kdo ve 30 dělal pouze na brigádách... prostě na tvém místě bych odložila svatbu..přítelkyni bych donutila hledat práci (člověk, který začně pracovat se vždycky změní - je dobré vědět, jestli si i potom budete rozumět) a babi bych postavila do latě...myslím, že by se ani jedné straně nelíbilo, kdyby se na svatbě všichni pohádali...
@kamaradmichal tutu situaci nezávidím (mě nemusí přítele bratra manželka...nevím proč a z jakého důvodu..ale neřeším to...s přítelem víme jak to je..tak na ní kašlu) Držím palce a přeji hodně štěstí :-)
@kamaradmichal Podle toho co popisuješ, jsou reakce Tvé mamky i babičky přehnané, ale založené na reálné obavě. Zkus se oprostit od křivdy kterou cítíš a podívej se na svou přítelkyni trochu racionálně, aby ses ujistil, že se toho co do budoucna vykresluje matka s babi opravdu nemusíš obávat.
Nicméně si myslím,že když je vám oběma přes třicet, zbytečně moc dáváte na rady, pocity a vydírání ze strany rodičů. Ve dvaceti to tak neřešíš, urazíš se, uděláš co chceš a ono to pak v rámci času vyšumí na všech stranách. Možná je to nejlepší řešení i pro Tebe, zachovej se tak jak to cítíš a jak to opravdu chceš a o vztahy s rodiči se neboj - pokud nemáte jiný vážnější problém, tak se s Tvou novomanželkou dřív nebo později smíří a budou ji respektovat. Musíš je ale už dnes dost důrazně ukáznit ve vyjařování - Tvá přítelkyně se má stát Tvou ženou, tudíž by pro nikoho neměla být vypočítavá mrcha.
Nakonec názor na situaci za mě, přesto že samozřejmě neznám všechny okolnosti. Přítelkyni si nastěhuj do svého bytu a zkuste spolu chvíli žít bez asistence svých rodičů. Pokud stále studuje a jen si přivydělává, bude těžiště zabezpeční na Tobě a možná není od věci si to zkusit. Protože se opravdu může stát (jak Tvá rodina předesílá) že potíže psychického rázu které jí bránily ve studiu jí budou bránit i ve výkonu práce. A pak je na Tobě, zda zvládneš být doživotně motorem pro vás oba a jednou i dětem.
V každém případě Tvá situace není snadná a já držím pěsti abys ji zvládnul. A pamatuj na moudrá slova mnoho let ženatého muže..."ustupovat, ale do předem připravených pozic" :-)