Téma "Tchýně" tady bylo probíráno ze všech stran,ale co když to není tchýně,kdo vám žere nervy,ale švagrová,která se vám neustále plete do vztahu a do manželství...
úplně žasnu, že tu je takové fórum-nikomu nepřeju nepříjemné švagrové, ale trochu jsem si oddychla, že s tímto nezápasím sama-i když se jedná o mé teprve budoucí švagrové. Mě na tom nejvíc překvapil fakt, že jsou mi věkově docela blízko a že se chovají, zvlášť ta jedna, jako největší machryně a prostě jim nesahám ani po kotníky.. já jsem si bláhově myslela, že když už problémy, tak že jsou většinou s tchýní, ale tohle bych fakt nečekala. Takové úskoky a posmívání a pomlouvání a naschvály - já si fakt myslela, že to bude super, že se jako budeme kamarádit..a houby, akorát se mi dělá nevolno, když se s nimi mám vidět a samozřejmě očkují své rodiče, čili rodiče partnera a s tím já nic neudělám - protože rodiče partnera jsou pro mě důležitější než tyto dvě ...
Ach, ach, to presne poznam... Tiez som si myslela, ze mozeme byt kamosky, ale nejak to nejde.... a asi ani nepojde... co uz... tiez mam zimomriavky ked ju vidim.
Jedna známá mi radila, že jediné co se dá dělat je nestýkat se a že to časem poleví, že si se švagrovou taky nemohla přijít na jméno a teď po letech spolu dokonce jejich rodiny jedou na dovolenou a dokonce to přežijou. Takže tak trochu spoléhám na to, že jak budou roky plynout, že se ty jejich ostré hrany otupí a pochopí, že nejsou středobodem vesmíru a že jiní lidé mají taky své (i když v jejich očích ne tak úžasné) životy. Ale nevim nevim, jestli to opravdu zafunguje. Kdyžtak se budu muset naučit žít s tím, že si o sobě budou pořád myslet, že jsou nejlepší na světě a třeba se někdy naučim nad nimi mávnout rukou.
Evis, tak to si můžem potřepat rukou... Taky machryně, které nejenže nesahám po kotníky, ale ani pro ni neexistuju, štve proti mě tchánovce a ještě si stěžuje, že s ní nejsem v kontaktu (haha). Ještě, že manžel je skvělý, jinak jsme už rozvedení...
ja som stastna ,ze moju buducu svagrinu nestretavam casto,raz za rok aj to mi staci.este ze zijeme v zahranici,ale aj keby som zila doma tak by som sa tomu vyhybala vidiet co ju najmenej,nie som s nou v kontakte,priatel nech je ved je to jeho sestra.
ahojte, tak aj ja sa pripajam k teme svagrina. manzel ma dve sestry, z toho jedna je celkom v pohode, mozno aj preto ze sa vidime len parkrat v roku, ale celkovo mi pride normalna. druha je no comment. nastahovali sme sa do trnavy, kde aj ona zije s muzom a dvoma detmi, pred svadbou sme ich casto navstevovali, bolo to celkom ok zo zaciatku. az neskor - po svadbe - som si vsimla, ze nieco nesedi, ze ma neakceptuju ako by mali, kecali mi do svadby a celkovo do zivota. oni dost na sebe visia vsetci - 6 surodencov a ona svojich bracekov nadovsetko "miluje". na zaciatku - 2 roky dozadu - mi to pripadalo super, ze ake maju medzi sebou vztahy. az neskoro som pochopila, ze to nie su normalne vztahy, ze su az prehnane. ona vyvolavala muzovi kazdy vikend rano, ze kde sme, kedy k nim prideme, boli sme tam proste vkuse. u nas iny vikend neexistoval, len posedenie u jej rodiny. ale kedze sme tu nikoho nepoznali, boli sme radi, ze mame kam ist. po par mesiacoch to ale zacalo byt fakt otravne a chcela som aby sme nieco robili aj sami a nasli si cas len pre seba. v tom mi manzel parkrat vyhovel, ale vzdy sa vracal spat k staremu modelu a aj tak sme tam aspon 2 x v tyzdni skoncili. mne to zacalo uz dost vadit, lebo ona si tym vydobijala jeho pozornost, ukazovala mi s uskrnom na tvari, ze ona je pre neho ta najdolezitejsia. a prve mesiace po svadbe mam pocit ze to tak aj bolo. manzelovi som to vycitala, ked to neslo po dobrotky, tak po zlotky, dokonca sme sa s nou aj pohadala po telefone kvoli tomu a 2 tyzdne sme sa nebavili s nou. ja som bola samozrejme ta najhorsia, ktora si namysla a obvinuje chudiatko sestricku, ktora sa tak sanzi nam pomahat, hoci o pomoc som ju nikdy v zivote nepoziadala, lebo ju nepotrebujem, som velmi samostatna, vzdy len manzel musel vsetko riesit u nich, s nimi, akoby ine riesenie neexistovalo. takto to islo cely prvy rok po svadbe, totiz rapidne dole vodou. po roku sa to uz nedalo vydrzat, tie jej ironicke poznamky, cele jej spravanie, z ktoreho mi je nagrc, lebo je to len dobre zahrane divadlo, a viem, ze poza chrbat ma ohovara. tak som preplakala cele minule leto zatvorena doma, staviame dom, manzel chodi tam po praci a vzdy sa zastavil aj u nich doma, naveceral sa tam, pozrel televiziu, no uplne domaca pohoda, domov len vyspat sa. tak som si aj zacala pripadat len ako jeho milenka a nie manezelka, co som mu aj povedala. zase bol na jej strane, ved ona mu chce len dobre. tymto mi len robila naschvaly, ze ona mu musi dat jest, lebo jeho zena urcite tak dobre nenavari a doma urcite nema co robit a len ho tam tahala k nim keby sa dalo kazdy bozi den. minuly rok bol na hovno, prave kvoli nim. inak s muzom problemy nemame, jedina tema na hadku je jeho sestra. je toho strasne vela, ako mi robila zle a vtierala sa mu, ani napisat sa to za tie dva roky neda. napriklad mu stale pchala svojho syna maleho, aby ho strazil a staral sa, len aby sa spolu stale mojkali chcela, aby mi ukazala, ze ja som total looserka, ked este v 27 rokoch nemam dieta, ona mala prve v 18- tich. videla ako mi to ublizuje, lebo ja uz by som chcela vlastne, a este nalozila viac. inak je mila naoko ku mne, ochotna tiez naoko, ale IQ nema naozaj ziadne. to uz zistil aj manzel. je vyslovene hlupa, tym nechcem urazat, ale asi je to tak, ked tento isty nazor na nu ma aj priatelka jej druheho brata. kazdu vetu co mi ona o nej povedala, som akoby hovorila ja. vsetko do bodky sedelo, veci co jej robi naschval, som sa citila akoby som to hovorila ja.
manzel siniektore veci uvedomil, co robi, ktore ja som videla uz od zaciatku, ale niektore nie. bohuzial je to teraz tak pol na pol. raz je na jej strane raz na mojej, ale to veru nie je casto. tolko krat sme sa kvoli tomu uz pohadali ze hroza. len za jedno si nadavam, keby sme tu pri nich byvali skor a by som ich spoznala este pred svadbou, tak v zivote tu nezostanem s nim, ale ideme od nich co najdalej. toto budem asi lutovat donekonecna. teraz je relativny klud, nakolko ja som odmietla k nim chodit na navstevy, maximalne raz za 2 mesiace na povinnu, inak sa s nou nekontaktujem. k nam ich nevolam, aj ked manzel to uz navrhol, ale ja nemozem. tiez tu bola tema spolocnej dovolenky, naco som mu rovno povedala, ze ja chcem na dovolenke relaxovat a nie sa nervacit, ak pojde ona, on ide bezo mna. tak som zvedava, uvidime, ci som u neho ta najdolezitejsia ja. obcas o tom vazne pochybujem. uz len to ze spomenie ich meno - ich celej rodiny, co je skoro kazdy den, co maly, co ona, co maju nove, co robia, co si kupili, a o mne nevie ani kedy mam pracovny pohovor, vobec dolezite informacie tykajuce sa mna nevie, hlavne ze vie, ze sa vysral s prepacenm jej maly do nocnika - ma privadza do zurivosti a nenavidim ich fakt velmi. "v podstate mi nic nespravili" tvrdi manzel, ale len ja a oni vieme, kolko bolo ironickych poznamok, divadielok a vycitiek poza jeho chrbat. on tomu samozrejme nechce verit. minule leto som bola zufala strasne ze som chcela odist do zahranicia, moja taktika tichej ryby je zatial celkom fajn, mozno sa to takto ustali na neutralnom bode. pritom ja nemam problem jej vynadat, som dost velka huba, len sa drzim kvoli muzovi, aby nepovedal, ze prehanam a rozvraciam mu rodinu. ale ktovie dokedy.....
twocats, snad ti aspon to vyrozpravanie (ci vypisanie) pomohlo. tiez prajem pevne nervy a nech to je uz iba lepsie. niekedy je fakt najlepsie byt od rodiny daleko a stretavat sa iba na sviatky raz za rok. :-S ;-)
twocats: to je hrůza :-p . A co ten její druhý bratr, ten tam taky tráví volný čas a často sestru navštěvuje? A taky si nechá do všeho kecat? Jestli byste se neměli sejít vy a druhý bratr s přítelkyní a popovídat si, aby tvůj manžel si poslechl stejný názor i z další strany, třeba by to trochu pomohlo
twocats: ja by som to riesila odstahovanim sa, viem ze je to najzlozitejsia varianta, ale ak sa s manzelom lubite a jedine koli nej sa hadate, nestoji to za to, ved prides o nervy! :-|
V tomto mám výhodu,,na jednu stranu je to smutné,,na druhou stranu mi doho nebude nikdo kecat,,,mám chlapa jedináčka,,,a navíc dá se říct že i sirotka...
marcicek84: Jaký vztahy mám tvůj manžel se svou sestrou? Teda spíš jaký měl do teď.. Mně přijde, že vás na svojí svatbě nechtějí a dělají všechno pro to, abyste tam nebyli - a z tvého pohledu to vypadá ještě bizardněji než se třeba ona snaží, aby to vypadalo.. Přijde mi, že ona prostě nemá koule na to, aby vám do očí řekla, že si nepřeje, vaši účast na její svatbě svatbě (ať už z jakýhokoliv důvodu) a takhle blbě se snažej.
A ty výmluvy tchánovců jsou teda úžasný.. I ta rada, že na dovolenou nemáte jet? Co je to proboha za radu? Co je komu do toho, kdy jedete na dovolenou? My jsme taky leteli loni na dovolenou 2 dny po svatbě přítelovy sestry - no a? Já nějak nechápu, proč se nad tím někdo pozastavuje a proč vám tchán říká, že jste tu dovolenou měli zrušit úplně - to jako, že když má manželova sestra svatbu, tak vy nemáte nárok na dovolenou?
já teda musím říct, že mám skvělou švagrovou... sme stějně starý 25 a od základky nejlepší kámošky... jediný co bylo tak docela dlouho nemohla pochopit, že sme se z jejim bráchou daly dohromady :-) :-) ale v dobrym... :-D
Marcicek- Prosím Tě, nedělj si s tím hlavu, hlavně že manžel stojí při Tobě. něco Ti poradím- já jsem vzteklé povahy a když bouchnu, co na srdci, to na jazyku. Ve Tvém případě je evidentně jasné, že dobré vztahy Tam nejsou a už jdou do extrému. Švagrová dělá vše proto, aby Vás očernila a Vy jste na svatbu nešli. Normálně jí na férovku řekni, jak celou situaci vidíš- řekni jí, že je trapná a ty její vytáčky že by neprokoukl akorát slaboduchý debil. Pak bych pokračovala, že celé zle v rodině dělá jen ona a pokud si myslí, že se zblázníte z toho, že na svatbu nepůjdete, tak že je na omylu, že i vysávání bytu bude příjemnější než se přetvařovat a přát někomu, kdo dělá naschvály. Řekni jí to narovinu- všechno, i o té dovolené, že jste to kvůli nim změnili a oni Vás nakonec ani nepozvou, že se to prostě nedělá. Mně se přímá upřímnost vždycky osvědčila. Většina lidí se totiž zmůže právě jen na ty intriky jako Tvoje švagrová, kdy dělá naschvály a neumí Ti ani do očí říct, že Tě na svatbě nechce a radši si vymýšlí Hovadiny. proto je nejlepší vše jí říct a to ve chvíli, kdy bude zkoušet zase nějaké hovadiny. Prostě jí to klidně s úsměvem řekni- ale pozor- zajisti si, aby u toho byl třeba i někdo estranný z rodiny, kdo Vás márád- ideálně čím víc lidí, tím lépe- jednak švagrovou totálně rozhodíš,za další si celou pravdu vyslechnou i ostatní a v neposlední řadě, pokud u takovéhle záležitosti bude tolik svědků, nebude mít š vagrová možnost si celou tuhle scénu přibarvit a roznášet jí po příbuzných v upravené verzi. Věř mi, že upřímnost je nejlepší- nemá smysl se někde užírat- proč marnit čas s lidmi, kteří dělají naschvály a nemají Vás rádi, jen proto, že jsou příbuzný? Já myslím, že těch snah o udobření už bylo víc než dost a k ničemu to nevedlo.
Jo a pokud se k tomuhle nerozhoupeš, ta doporučuji na tu svatbu ani nechodit. Nemá smysle se ponižovat, když oni Vás už dávno zadupávají do země.
Twocats: Držím Ti palce, nemáš to lehké a boj s příbuzenstvem patří mezi nejobtížnější. Zkus to manželovi vysvětlit, jak se cítíš, jaké y mu bylo, kdybys tohle dělala i ty. pokud to nebude k ničemu, já osobně bych ten vztah ukončila.... Neumím si to vůbec představit, že by se něco takového dělo u nás. Držím Ti palečky, aby to dobře dopadlo. :-)
Jestli jste s nima skončili, tak tím líp. Takhle Vám to akorát opravdu žere nervy a ubírá energii a k ničemu to nevede.
Ještě k té konfrontaci- já bych vůbec nevedla konstruktivní rozhovor, ale překotný monolog ]-( Vůbec bych jí nenechala nadechnout a vybavovat se s ní, protože ať řekneš cokoliv, bude to vždycky špatně.