ahoj holky, tak jsem zjistila, že je tu nějaká diskuze o svatbách....tak jak to, že nejsem ještě přihlášená? :-)
Dala mi tento tip kamarádka, se kterou si dopisuju o našich pocitech o svatbě a čekání, než se ten náš miláček vysloví...
Víte, já chodím s tím svým přes 5 let. Od 1.prosince 2005 spolu začínáme bydlet (už pořádně naostro, předtím to bylo jen přespávání "on u nás, já u něj") už se na to moc těšíme.
Já mu pořád básním o svatbě a on by místo toho chtěl mimčo. Jenže to já bych chtěla právě až po té svatbě. Takže se asi načekáme oba :-) Moc ho miluju a jsem si jistá, že nám to bude klapat. I naši rodiče si navzájem velmi rozumí a moc nám přejí společný život.
Možná jsem na svatbu mladá. Přece jenom mi je "jenom" 20 let a přítel má 23 let. Přesto už hodně dlouho toužím po tom, založit s ním rodinu a být šťastná.
Proč ti chlapi vidí ve svatbě jen zbytečné papírování??? :-) Vždyť svatba a dítě jsou pro ženu ty největší dary v životě!!!!
Setkal se někdo z vás s podobným názorem, nebo tu jsou vedené jen šťastné manželky? :-)
ne nejsem, jen hledám práci, která mě uživí a kde nebudu muset bojovat s nesnesitelnejma důchodcema a ženskejma komunistkama, kteří si myslí, že je odtud chci vyhodit!" :-(((
mi.ky:...tak to musí být menší o víc jak o jedno číslo ne? Já když jsem od Ondry dostala první prstýnek, tak si mě trochu zidealizoval a koupil 52, no a já mám 57 :-D Tak ten jsme vyměnit jeli, což mě mrzelo, ale nedalo se nic dělat.
hasik: tak to teda nevím, zkoušela jsem ho porovnat s prstýnkem, který na ten prst dostanu, ale nenosím ho tam a přišel nám jenom o maličký kousíček menší, tak uvidíme, když by to neklaplo tentokrát, tak bychom tam už dojeli společně a vyzkoušela bych si ho přímo v prodejně.
Mi.ky:...tak nevím :-) Poprvé jsme to tak taky řešili, že jsme jeli do toho zlatnictví spolu a Ondra chtěl abych si teda vybrala, který se mi líbí. Ale já jsem řekla že si jen odzkouším, co on vybere, ale vybírat si nebudu, pže to měl být prstýnek k narozkám, takže ať mi vybere on. ;-) Jo nemá to se mnou lehký, ale od tý doby všechno až na naušnice vybíral on.
Kočky, tak jsem to konečně sepsala a ráda bych znala váš názor, můžete psát i na IP
Tak snad už jsem dostala odvahu, abych vše napsala, problém je v tom, že V. chce děti a já si je nedokážu představit. Já sním o svatbě a o společném životě. V. má představu, že budeme žít až do konce života spolu, ale na svatbě netrvá a ví, že když pro mě je důležitá, tak jí rád pro mě podstoupí. Ale, nemá rád formality a je to pragmatik, takže se mu příčí v hrdle jakákoliv žádost o ruku, i když bych měla žádat já jeho, je to prý přežitek Baroka nebo Ampíru. On chce společný život a plánovat společnou budoucnost a je mu jedno, jestli budu jeho žena, nebo životní partnerka. Životní partnerka pro něj znamená více, než papír z radnice. Ale miluje mě a rád svatbu podstoupí.
Irenko... ja bych na ty zadosti o ruku netrvala. Pokud se milujete a ty svatbu chces, nemas do resit. Jeho nezmenis, zadosti se od pragmatika tezko dockas a jestli si te chce vzit,sla bych do toho. Jen bych mu pri nejaky prilezitosti rekla,ze mi musi slibit, ze nebude nikdy vtipkovat na tema "byl sem k tomu donucenej". Aby si uvedomil, ze svatba je zalezitost dvou lidi a oba ji podstupuji dobrovolne, tudiz i on si te chce a vezme dobrovolne,tzn. zadne "nuceni" se nekona. ;-)
Drzim palecky, neboj se, hlavu vzhuru a jdi do toho...
P.S. Nebo to ber tak... on ustoupi,ze nechce svatbu a ty ustoupis od zadosti... kompromis.
LUCISEK:
no to je také názor, ale já si mylsím, že si ženská "milovaná a milující" ženská zaslouží být milovanou osobou požádána o ruku, ale také vím, že je nesmysl trvat na tom, když tomu druhému je to proti srsti!
Takže se asi budu muset smířit s tím, že mě nikdy nikdo o ruku nepožádá a že si i se svatbou budu muset poradit sama a doufat, že on tam přijde! :-(
Ale Irenko, co to čtu? Tak už se ke svatbě přece schyluje a Tobě se zas nelíbí něco jiného...? ]-(
Nechceš se na to vyprdnout, být šťastná za to, že souhlasí (no, není to tak dlouho, co to z Tvé strany vypadalo na pomaličké uvažování o rozchodu, protože se ženit nechce) a na nějaké více či méně kýčovité žádání se vykašlat?
Já jsem taky pořádně požádána nebyla a to je fakt to poslední, co mě mrzí. Podstatné je to, že si Tě chce vzít, že svolil a jak říká Lucíšek, vyjděte si vzájemně vstříc, Ty se vzdej žádosti, on se vzdá svobody (ehm, co je víc?;-)) a buď šťastná a spokojená nevěsta a v tom, co bylo nebo nebylo, se nerýpej, protože si jen přiděláváš vrásky na svém hezkém čele:-)
Toť můj názor.
Vanilka mi mluvi primo ze srdce. Uzivej si toho, co mas a bud spokojena. Nikdo prece nema vse a tohle je takovej kompromis mezi vama. Nebo ne?
A co se tyce priprav na svatbu, to ho pekne zapoj, zadny ze sama... At se taky stara, i kdyz zalezi, jestli bude chtit... :-|
Iri, tak ho požádej o ruku ty, co? Jestli víš, že on by to nikdy neudělal (ať už jsou jeho důvody jakýkoliv) a pokud chceš, aby žádost o ruku proběhla, tak to vezmi do svých rukou. A třeba se chytí za nos a na oplátku zase požádá o ruku on tebe. ;-)
Co nechce? Abys ho pozadala o ruku? No ja taky priteli rikam, ze nemusi zadat, ale oba vime, ze o to stojim. ;-) Treba chce, ale nechce ti to rict... proste to zkus a kdyz rekne NE, tak je asi nekde neco spatne... :-|
Irenko,no já se připojuju k názoru,že bych na požádání situaci nestavěla.Sice dobře chápu,že ten pocit asi neni to pravé - plánovat svatbu jen tak,ale konečně proč ne! já taky vždycky snila o tom,jak budu jednou překvapená žádostí,jak to budu všem hned volat,.... ale to jsem byla malá asi to fakt bylo jiné.Trochu uznávám,že v dnešní době,kdy spolu žijeme,máme společný byt, účty i dluhy,je nečekaná žádost fakt vzácná.Většinou se na tom asi lidi prostě dohodnou - jako na tom ostatním.Zvlášť,když je to čím dál tím dražší záležitost a je třeba na to šetřit a dopředu takovou investici plánovat.A samotná žádost je vlastně z tohoto pohledu fakt jen komedie (ikdyž milá).Tak myslím,že to tak důležité zase není. A jak jsi psala-pro mě je svatba taky důležitá,bez ní bych žít nechtěla - a hlavně mít děti jen jako partneři.To je důležité a jestli tomu chce vyhovět, ostatní hoď za hlavu. :-D
Ještě jednou, souhlasím s Colimou, ve všem co řekla.
Irenko, nezlob se za upřímnost, ale trošku mi to přijde, jakože podal Ti prst a Ty mu trháš ruku.
Nalistuj si pár stránek zpět (nevím, jestli to bylo tohle vlákno nebo jinde, ale to budeš vědět), někdy v srpnu? jsme spolu chvilku debatovaly. Tvůj přítel se tehdy za žádnou cenu ženit nechtěl a Tys ho málem chtěla opustit (což jsem Ti schvalovala a stála při Tobě, protože pro mně chlap, co se nechce ženit, se bojí zodpovědnosti a nechává si zadní vrátka a takový chlapi mě teda neberou).......no a teď tu čtu, že ke svatbě svolil, ale Tobě je to zas málo, a žádáš nějaký klekání a slzičky a prstýnky ve flétně se šampaňským...probuď se prosímtě. Copak si vážně myslíš, že ta kýčovitá chvilka Tě nějak extrémně obohatí?
Když už jste prošvihli to krásné spontánní požádání (jaké tu někdy čteme), tak bych na domluveném vůbec netrvala. Začla bych normálně plánovat svatbu, těšila se na ni a užila si ten den.
Ještě jednou se omlouvám, že jsem možná trošku ostrá, ale zkouším se vcítit do pohledu Tvého přítele a být jím, tak mě by tohle chování dost vytočilo. Ustoupil jak jen nejvíc mohl, dojde ten papír na radnici podepsat (svatba jak ji vnímá on) a Ty ho přesto dál tlačíš k akcím typu růžová knihovna.
Na Tvou akci samozřejmě držím palce, ať se týká čehokoli a ve středu budu ráda, když mi odpovíš (klidně do IP), protože mou invektivu ze včerejška jsi elegantně přehlídla;-) (nic ve zlém).
A úplně nejradši budu, když do roka a do dne budeš už mladá šťastná paní! Ať kdysi požádaná, nebo nepožádaná. Hlavně že ctěná a milovaná. Howgh:-)
:-)
Jen bych to ještě zmodifikovala: "podal Ti ruku (dal Ti celou svou ruku a celého sebe a svůj život chce vyměnit za Váš život společný) a Ty mu trháš jeden prstíček po druhým, na jednom je zásnubní prstýnek, na druhém požádání o ruku, na třetím pokleknutí, na čtvrtém...."
Není to fakt trošku zbytečný a hlavně-nefér?
:-)