Zdravím,
chci se zeptat, jak dlouho jste čekaly na žádost o ruku? Je mi 23, jsme spolu 8 let, přítel často o svatbě mluví (takový to "až budeme mít svatbu tak to a to"...nebo "až se vezmeme tak to a to"...ale žádost nikde :/ bydlíme spolu dva roky v domácnosti, jsme šťastní, ale já bych ten vztah chtěla posunout dál..díky za odpovědi :)
@ellie94 No vidíš, a mně zrovna ty svatby po roce - dvou, přijdou nejhezčí v tom, že jsi pořád v té obrovské zamilovanosti :) Ale to prostě má každej jinak.... Já jsem šťastná, že si beru kluka, se kterým nebudu v době svatby ani dva roky, ale už spolu přes rok bydlíme a fungujeme, a že on to má stejně... tobě se to zdá na palicu, takže jsi vlastně šťastná, že tě zatím nepožádal a tys měla možnost ho poznat, a není ti 18,19 nebo 20.
Myslím si ale, že na beremku tento problém nevyřešíš a pokud nechceš rady typu počkej si, určitě se vyjádří a bude to boží, tak nevím, na co ses vlastně ptala... takže moje rada na konec: Neřeš to na beremku, ale s mužem. Když už nevydržíš, nebo nechceš čekat, řekni mu, že se trápíš, že chceš být jeho žena a že bys stála o prstýnek... Pokud to neřekneš typem buď si mě vem, nebo odcházím, není na tom nic špatnýho...
Držím palce, ať tady brzy vidíme fotku s prstýnkem - opravdu :)
Nevěš hlavu :). Vychází to, že když mi bylo 23, měla jsem stejný příběh - 8 let spolu, společné bydlení, o svatbě jsme mluvili. No ale žádost o ruku přišla až loni v létě (po 11 a půl letech) a v červenci se budeme brát :). Dočkala jsem se, ty se taky dočkáš ;-)
@ellie94 osm let uz mi prijde dost dlouho a myslim, ze naprosto chapu Tvou potrebu nekam se ve vztahu posunout dal. Jinak ten vztah proste postupne vyhnije, tak to bohuzel velmi casto byva, mam ve svem okoli hned nekolik prikladu rozchodu po osmi deseti letech. Ja osobne nesnasim takove to "jestli Te miluje, tak s tim prijde sam, prekvapi Te". Nikdo neumi cist myslenky, tak jak ma chlap vedet, ze by si zenska uz prala do toho prastit, zacit planovat dite. Takze ja bych urcite karty na stul vylozila. Rozhodne ne zadna ultimata, ale proste bych se treba jen tak u vinka vecer pobavila o tom, jak vidite budoucnost atd.
@zanett nee, já nejsem ta co by musela mít svatbu za každou cenu, syn má přítelovo příjmení, stejně jsou jak přes kopírák:D Jen já si synka vychovám k jiným hodnotám a zodpovědnosti. To je to, co si z toho beru a co můžu dát dalším generacím.
Já vlastně ani nečekala že by jsme se brali takhle honem honem jen proto že čekáme dítě, a nečekám to ani teď, pro mě to není priorita...Třeba to jednou přijde..a třeba ne..třeba to nakonec jednou přijde s někým jiným a nebo taky ne...
Přítel mě požádal o ruku po osmi letech vztahu, když mi bylo 25. Ale nebudeme si lhát, já příteli na rovinu řekla, že se chci vdávat a tak nějak očekávám zásnuby :). Od prvního náznaku mu to trvalo asi 2 roky, ale dočkala jsem se. Teď se oba na svatbu, a hlavně na manželství, těšíme :).
@ellie94 Vztah a jeho smerovani, tj. i svatba, neni o veku ani o bydleni ci delce vztahu. Vse ma sva pro a proti, ale v dobe, kdy je rozvodovost mezi hetero pary v CR na vice nez 50 procentech, pripada mi hloupe tvrdit, ze je blbost se vzit tehdy, takhle ci onak. Rozpadaji se vztahy z rozlicnych duvodu, jistotu mit nemuze nikdo. Ani po 50 letech vztahu, 40 letech spolecneho bydleni, 6 detech v sedmdesati...
My jsme se brali po 8 letech vztahu (8/2016), ale je fakt, že zasnoubení proběhlo 7/2013 a já se v té době ještě na svatbu necítila a manžel byl v pohodě. Přijde doba, kdy se na svatbu budete "cítit" oba a o to víc si ji pak užiješ ;)
@lulu_84 Chlapi se na téma svatba moc bavit nechtějí. Už jsem to zažila a dokonce jsem i zažila plané sliby, že až dokončím školu a budu pracovat, tak to probereme a neprobralo se nic, nakonec tvrdil, že nic takového neřekl a akorát byl naštvaný. Taky může lhát. V jejich věku je blbé, že jsou ještě mladí, ale 8 let je dost. Já bych i to ultimátum dala, pokud ani jeden nestuduje, mají společné bydlení, tak nač čekat? Zbytečně se bude trápit a čekat na něco, co nemusí nikdy přijít.
Ahoj, já jsem čekala na žádost o ruku 10 let :D po 6 letech společného bydlení a bla, bla, bla všeho :D rozhodně jsem se ale dočkala, tak vydrž, ono to přijde až bude vědět, že je ten správný okamžik... a navíc, jak píšeš, je ti 23 let, což je podle mě ještě hrozně brzo na vdávání užívej si :D), takže bych se do toho tak nehrnula :D
Já jsem se samozřejmě také moooooc těšila na tu krásnou svatbu, ale také si uvědom kolik s tím je práce a hlavně kolik stojí!!! Já jsem jí radši o rok ještě posunula, protože jsem měla představu, že udělám svatbu do padesáti tisíc se vším všudy a ejhle on je to je základ :D :D :D a teď jsem v klidu, protože máme na vše našetřené a mohu si dovolit něco extra ...
Určitě ale budu držet palečky ať to přijde!!!
My jsme spolu 7 let a zatím teda nic. A asi dle jeho slov to ani nevypadá, že by mě měl požádat třeba tento rok nebo tak nějak. Já to beru, je o rok mladší, tak ještě na to úplně myšlenky nemá. Hodně se ted věnuje určitejm věcem, který ho v životě baví a práci, kterou miluje, takže já to i beru a toleruju. Zatím :-D Vdávat se jednou určitě chci a on to ví, tak pevně doufám, že až přijde ten jeho čas, že se odhodlá a práskne do toho :-D
Ahoj, my se brali loni a to relativně brzy, byli jsme spolu dva a půl roku v té době=) Teď už jsme spolu 3 roky a nějaké drobné, čekáme chlapečka a musím říct, že nikdy mi nebylo krásněji...Přijde mi, že se máme od svatby snad ještě raději, máme spoustu plánů a těšíme se, co všechno nás spolu čeká, takže já jsem klidně pro svatbu takhle brzy=).. my spolu od prvního dne vztahu i bydleli, takže jsme spolu trávili opravdu každičkou volnou chvíli, i do práce jezdíme celou dobu spolu, takže je to opravdu hodně intenzivní vztah...Je mi 27, jemu 31. Předtím jsem čekala na vdavky 6 let s první opravdu vážnou známostí ze střední školy a nic z toho nebylo...
Tady nám bylo po roce oběma jasné, že se prostě vezmeme, našli jsme se a prostě do sebe všechno jasně zapadlo ;) neděláme spolu úplně všechno, ale základ je pevný a hlavně se máme rádi a víme, že se jeden na druhého můžeme naprosto spolehnout...Co ale bylo důležité, že jsme oba měli na vdavky stejný názor. Já ho nenutila a on nenutil mně, prostě jsme věděli oba, že to tak chceme a to brzy. Pokud by on ještě nechtěl, asi bych byla schopná to ještě vydržet..nicméně už na začátku vztahu jsem mu říkala, že chci jednou svatbu a rodinu a nebudu na to čekat 6 let jak s bývalým, tak aby věděl, do čeho jde - že to prostě po pár letech budu chtít - říkala jsem mu to opravdu hned, snad i dřív, než jsme se do toho pořádně zapletli :D přišlo mi fér ho informovat, aby se pak nedivil, že po 4 letech balím kufry :D A on byl kupodivu rád, měl to stejně...Nicméně jsme starší než vy, tak je možné, že to už jde všechno prostě rychleji =) Musíte k tomu, že se chcete vzít, dojít oba..a až to přijde, určitě to bude krásné:) tak držím palce, ať brzy požádá =)
Říká se, že na dobré věci stojí za to si počkat, tak nevěš hlavu, ono to přijde :-) Většina chlapů totiž o tom mluví jako o samozdřejmosti, ale že by vybrali prstýnek a uskutečnili žádost a tím je trochu problém, buď si říkají necháme to až.... nebo ( což byl náš případ dlouho vymýšlejí "jak na to" neví jaký prstýnek by se líbil, tak zjištují situaci...) Pokud už by jsi opravdu chtěla a běžně o tom mluvíte, tak jen tak nadhodit, že už by byl ten čas... Oni ti muži obvykle čekají na nějaký ten impulz. Osobně mám za sebou tři žádosti, první byla po 4 letech spíš ze špatného svědomí, v té době jsem byla ještě na škole, takže se svatba posouvala, až se zrušila úplně a za mne to byl takový přechozený vztah, protože jsme spolu začali hned bydlet a nikam se to dlouho nehlo. Další byla naopak po měsíci, což byly na mne moc "fofry" a bylo to od kamaráda, který prostě bude vždycky jen ten kamarád. A naposledy přišla žádost po necelém půl roce a bereme se necelé dva roky od začátku vztahu. Připadá mi to super, protože ten vztah jde pořád tak plynule dopředu a nebyl nikdy čas zamýšlet se nad tím, jestli by už to nechtělo to nebo tamto.... Ale mám tu výhodu, že jsme se poznali v posledním rocníku na VŠ, takže vlastně ani nebylo moc co řešit. U vztahů, které začínají v 15 je ten průběh hold jiný :)
Jestli můžu poradit, můžete toho využít než se rozhoupe a začít šetřit.. ono se to pak bude hodit :) já taky začala ještě než to přišlo, a jak jsem byla ráda..
@evulson No on je přítel strašně nerozhodnej úplně ve všem :D vím,že jednou si mě chce vzít, ale nevím jak se rozhoupe :) Hrozně nad věcma přemýšlí (třeba situace: chce si dát pizzu a 10 minut nad tím přemýšlí a pak to ještě 2x změní :D )...takže je možná i problém,že je nerozhodnej a nechc to uspěchat. Ale po 8 letech by se už mohl rozhodnout :D. A je fakt,že jak vidím kolem sebe ty vztahy, tak ty, co začaly v těch 15-16 letech jsou takové pomalejší než ty, co začaly po pětadvacítce..ale tak to je asi normální :) My určo přechozený vztah nemáme, u nás se pořád něco děje :) Svatba se sice ještě neplánuje, děti zatím také ne,ale jinak makáme na bydlení, pořád někam jezdíme a máme spoustu plánů :)
@ellie94 můj je stejná povaha, hrozně nerozhodnej a to ve všem :-) a jsme spolu 7 let..a ano, někdy mi leze na nervy, ale to je určitě všude, ale jinak mě pořád dokáže překvapit a já cítím, že jsem pro něj ta jediná a je to prostě vzájemný. Udělali bychom pro sebe cokoliv.. a taky nemám dojem, že bychom měli přechozenej vztah! :-)
@leniiis Mě taky vůbec nepříjde,že bychom měli přechozený vztah :). Ale příjde mi,že čím dál častěji si lidi myslí (a dokonce se me na to i ptají!), že když jsme spolu 8 let a jsme tak mladí, tak v tom vztahu už nemůže být vášeň a jiskra -_- . Mě to úplně vytáčí, ale zas si říkám, že to je asi tím, že to je tím,že tak dlouhý vztah třeba ještě neměli :).
@ellie94 Starší příspěvek, ale musím reagovat na výrok, že brát se po méně než třech letech je blbost. Na základě čeho máš tento názor? Moji rodiče se brali po roce známosti ("nemuseli") a jsou spolu přes třicet let a troufám si říct, že šťastní. Naproti tomu jsem zažila na sobě i kamarádkách hodně "přechozených" vztahů, kdy se pán prostě nerozhoupal, slečnu to přestalo bavit... Nebo se brali po letech a někdy i s dětma a celé to bylo takové vlažné, jako že "si teda uděláme ten papír". Ale zase i svatby po letech byly krásné a lidi spokojení...
Takovéhle zobecňující výroky nejsou právě moudré, každý vztah je jiný a jeho kvalita se nedá jen tak posuzovat. Někdo po pár měsících opravdu "ví" a vyjde to, někdo si potřebuje vztah prověřit časem - a taky to vyjde.
Ve Tvém věku jsem taky měla pocit, že se musím vdát, abych nebyla "stará" nevěsta a matka. Nestalo se a vdávat se budu ve třiceti po dvouletém vztahu a děkuju pánubohu, že jsem si nevzala tenkrát toho prvního... Jak tu také někdo psal - největší zlo spáchané na dítěti není "stará" matka, ale špatný otec. ;)
@sar87 souhlasim s tebou. Driv se lidi brali po roce chozeni a nikomu to neprislo divny. Naopak ted jsou ty vztahy casto prechozeny a ke svatbe ani nedojde, vim to z vlastni zkusenosti. Moji rodice se brali po 10 mesicich, taky nemuseli a jsou spolu uz skoro 29 let. Babicka s dedou se brali po 2 letech, kdyby deda pred deseti lety nezemrel, byli by spolu uz krasnych 60 let. Jejich vztah byl nadherny, takovy se dnes nevidi a jsou pro me velkym vzorem.
My si po vice jak roce poridili miminko, pred 2. vyrocim se maly narodil a po 3 letech a 4 mesicich se budeme brat :-).
@ellie94 až ted jsem si všimla, že jsi mi odepisovala :-)
Hele. Já vlastně nemám s čím porovnávat, protože jsme spolu tak dlouho a s nikým jiným jsem tak moc dlouhej vztah neměla. Mám ale dojem, že to klape, umíme se navzájem potěšit, překvapit, dávat si tu lásku najevo a užívat si každý volný chvilky. Každej jsme jinej, pro každýho je dokonalost něco jinýho. My dokonalí nejsme, ale je nám hezky a já a vlastně když jsem se ptala tak ani on by neměnil.
Každopádně to je na každým kdy a jak do toho praští a nemám ráda takový to škatulkování: Vy jste spolu dlouhou, Vy už máte přechozenej vztah. Kdo má to právo tohle říkat? Nebo jak to ostatní můžou vědět? Kde je napsáno, kolik let vztahu spolu mají dva být, aby se pak vzali a klaplo to už napořád?! Žijeme my dva sami se sebou a nikdo dovnitř nevidí :-)