Ahoj nevěstinky, mám na vás jeden dotázek. Jak jste na to se společným bydlením před svatbou? Myslíte si, že je nutné, aby ti dva spolu bydleli? Nebo přistoupily byste na variantu společného bydlení až po svatbě? Ne, že bych s miláčkem nechtěla bydlet, ale bydlí 100 km daleko, domeček zatím rekonstruje, takže nemáme ani kam "hlavu složit".
ahojky....já jsem měla první vztah 5 a kousek...vše bylo super,než jsme začali spolu bydlet...najednou jsme zjistili,že nám to spolu nejde:-(((...se současným přítelem jsme spolu tři a půl, z toho dva a půl spolu bydlíme...rok v jedné místnosti,co jsem měla pokojíček...te´d máme dva plus jedna s výhledem rpzšíření ještě o jeden pokoj....přítel bydlel o 160 km dál,ale šel za mnou...v jeho regionu bychom asi práci nesehnali....hodnotím to dost pozitivně...ale je to můj názor...
ahoj kamcatko, my jsme ve společné domácnosti už přes dva roky a musím říct, že je to O.K.
Mám kamarádku, která se vdávala před rokem........s přítelem spolu začali bydlet až po svatbě a můžu Ti říct, že ona prvího půl roku probrečela. Chodili spolu dlouho, ale až spolu dotyční začali bydlet byla to katastrofa.
Jenže se podle toho se řídit stejně nemůžeš. Né všude je to stejné :-)
ahoj kamcatko, vitam te tu:) no ja se primlouvam za to, bydlet spolu driv...my s pritelem, jsme spolu 5 let a z toho 3,5 spolu zijeme a mam li to srovnat, tak spolecny zivot pred spolecnym bydlenim byl uplne jiny, nez je to ted...myslim, ze teprve spolecny zivot proveri vas vztah a to, jestli jste schopni spolu zit...takze ja rozhodne doporucuju vyzkouset si to driv, treba i jen par mesicu, ale aspon neco...ono se toho hodne ukaze az pri spolecnem zivote:) tak tot muj nazor...
...právě...když člověk spolu jen chodí,má někde sraz...chodí do kina,restaurace..vlastně se na sebe těšíte,uděláte si čas...a pak,když to přeženu,se učíte kompromisům,aby jeden nedělal to,co se druhému nelíbí...
Ahojky Holky,
jsem s vámi za jedno - i dle mého názoru je lepší bydlet spolu již před svatbou,my jsme s miláčkem spolu přes 2,5 roku a z toho 2 roky spolu bydlíme a musím uznat, že z počátku jsme si na sebe "zvykali",je to fakt jiné než jen spolu randit... ale teď je vše super a neměnila bych... :-)
Ahoj, my jsme se s přítelem taky před svatbou nejdřív "očuchali". Aspoň jsem věděla, že zvedá prkýnko a oblečení hází do špíny :-) :-D
Kamarádka, která se po svatbě přistěhovala k manželovi, byla docela překvapená a už jsem od ní slyšela: "Kdybych to bývala věděla, tak jsem si tě nevzala.." ale já myslím, že vzala...
Zvykneš si před svatbou, zvykneš si i po svatbě. A dřív to nikomu divný nepřišlo... ;-)
Ahoj Kamčatko, myslím že společně bydlení je dost důležité. My jsme šli do extrému a 2,5 roku jsme spolu bydleli i pracovali v jednom domě (v patře bydlení, dole středisko ve kterém jsme pracovali), takže 24 hod denně 7 dní v týdnu spolu...( a to jsme bydleli 120 km od Prahy, kde jsme nechali rodiny, přátele...) vlastně nechápu, že jsme to ustáli, jsme spolu a milujeme se...
my bydleli půl roku na kolejích...ale to se nedalo moc poznat,co a jak...neb jsme neměli společný pokoj...a pak rok v jedné místnosti,kde jsme jedli,spali,měli oba počítače,televizi....takže te´d,když jsme to rozšířili,je to paráda....asi bych byla trošku v šoku,kdyby mi po svatbě a předtím nebydlení partner třeba řekl,že je unavený a usnul:-))))...předtím bylo vše naplánované..schůzky,program....měli jsme na sebe omezený čas,tak ho byla škoda prospat.-))
Taky jsem pro společné bydlení ještě před svatbou. Člověk aspoň zjistí, jak se ten druhý zachová v krizových situacích. Ale záleží na každém, jak to zvládne. My spolu bydlíme necelé 2 roky, ale jaký Roman je jsem poznala už před tím a vzala bych si ho taky. i když je pravda, že se u nás obou objevili i skryté vlastnosti (ty pozitivní naštěstí převládli :-D ) a jsme spokojení.
Ahojky,my jsme na tom úplně stejně jako macinka,taky jsem byla se svým bývalým přes 5 let,když jsme spolu začli bydlet,vztah se rozpadl .Můj manžel je taky zdaleka (150km),přistěhoval se ke mně,půl roku jsme bydleli u našich v mým pokojíčku.Pak jsme se přestěhovali do našeho domečku,který jsme koupili.Byl v hrozném stavu,děsná zima,topení v Petrách,nošení teplý vody,mytí nádobí ve škopku....a přesto jsme tam byli dokonale šťastní.Teď domek rekonstruujeme a zase musíme bydlet u našich v té jedné místnosti....Myslím,že takováhle zkouška našeho vztahu a vzájemného soužití hovoří za vše :-D Jednoznačně jsem pro společné bydlení ještě před svatbou.
Kamcatko, já jsem naprosto jednoznačně pro společné bydlení. Na rande či víkendovém výletě se každý snaží chovat co nejlépe, ale dokud spolu nezačnete bydlet víc jak o dovolené, o některých věcech se prostě nedozvíš. Třeba že ten kluk, co je vždycky čistý a nažehlený, to má proto, že mu maminka každý večer špinavé prádlo sebere ze země a ráno mu k posteli nachystá čisté. Nebo to, že je zvyklý mít každý den teplou večeři a namazaný chleba mu nestačí, ani když jsi nemocná a unavená. Nebo je vychováván v tom, že mytí nádobí je ženská práce chlapa nedůstojná. Nebo mu naopak děsně vadí, že ty si hned po sobě všechno neuklidíš a není schopen snést tvůj mírný nepořádek. To, že v noci strašně chrápe. Nečistí si zuby. Jedny ponožky nosí týden. Pomáhá/nepomáhá ti s domácností. A mnoho dalších věcí, které ti můžou a nemusí vadit. Prostě ho tak poznáš úplně jinak než když se spolu vídáte jen na odpoledne nebo víkend. Uvidí, jak vypadáš nenamalovaná a rozcuchaná, pozná, jaké to je, když přijdeš z práce úplně unavená a s blbou náladou. Jak vypadáš s pleťovou maskou a když si trháš obočí nebo lakuješ nehty. Uvidíte, že na sex není chuť každý večer, jako když se vídáte jen občas. A někomu to vyhovovat bude a někomu ne. Prostě je to potřeba spolu být každodenně aspoň pár měsíců, potom se ti (a jemu) ukážou věci, které pár dní schovávat dokážete, napořád ale ne. Protože po svatbě spolu už budete bydlet napořád.
Tak to my si zase říkáme, že je zázrak, že jsme se potkali :-) Ani jeden z nás nemusí mít naleštěný byt a podlahu vytírat obden, prostě oba uznáváme "mírný pracovní nepořádek". A domácí práce taky nemáme rádi oba, ale uznáváme, že to prostě musí být, takže se v nich pravidelně střídáme, jeden týden jeden, druhý druhý :-) . A říkáme si, že tohle by s námi hned tak někdo nevydržel :-)
Já jsem manželovi vděčná, že mě v oblasti úklidu zkrotil. Byla jsem z domova vycvičená k dokonalému pořádku, a když ho člověk nemá, tak má mít alespoň špatný pocit (jó máma zdravotní sestra, resp. porodní asistentka). Takže jsem první roky prudila sebe i jeho, než jsem pochopila, že vyleštěný byt není až zas tak důležitá věc...a jak říkají zasloužilé matky: Bordel v bytě, šťastné dítě
To je hezké! :-D No, moje maminka mě cepovala tak dlouho (vytírat každý den, okna mýt týdně!), až jsem sama dospěla k názoru, že nesmí být prach, špína a špinavé nádobí a v bytě se dá s mnohem větším klidem bydlet taky. Ne, že bychom byli zavaleni haldami špinavého prádla a starých novin, to ne! Ale ze vzorné domácnosti mojí maminky, která veškerý svůj volný čas trávila úklidem popřípadě nadáváním vlastním dětem, že dělají bordel, se cítím tak nějak osvobozena. Takže je asi pravda, že bydlení ze začátku nemusí klapat, ale když jsou oba dost tolerantní a přizpůsobiví, časem se to srovná. A asi i proto je třeba si to všechno vyzkoušet "nanečisto" ;-)
tak toho mýho chlapa chytne zápal vždy,když má někam odjet...to pak vyklízí,uklízí...ale jinak je na pořádek někdy až dost pečlivka...tedy spíš na ten ve skříních,to musejí být komínky a běda jak mu dám v sebezápalu tričko s krátkým rukávem na trika s dlouhým:-)))
Tak to u nás panuje systém - co mám nosit, dej mi navrch, co nemáš ráda, úplně dospodu. Takže zatímco manžel myje nádobí, já žehlím a nakonec třídím komínky podle oblíbenosti. A pak mu pěkně řeknu: Do skříně si to dej sám, ať se v tom vyznáš. Jó, za ty roky jsme to dovedli k dokonalosti, prostě jsme každý trochu ustoupili a je to! ;-)
A sakra:).Já mám přítele vzdáleného km, jsme spolu 4 roky, ale společné bydlení v tom pravém slova smyslu jsme ještě nezažili a do svatby asi nezažijeme:(.Vídáme se jak nejčastěji můžeme, o prázdninách jsme spolu třeba i měsíce, zařizujeme si společnou domácnost, ale že bychom spolu bydleli třeba rok, to ne. Asi se vám to bede zdát divné, ale ještě asi rok po svatbě(příští září) budeme žít každý na jiném konci republiky a vídat se jen o víkendech, prázdninách atd. Každopádně ale můžu říct, že znám přítele dobře i s jeho zlozvyky...
Consti, já netvrdím, že je to špatné, je to asi případ od případu, ale já bych do toho nešla ;-( . Každopádně vy dva se znáte nejlíp a asi víte, co děláte, tak hodně štěstí! :-)
Consti: Jé,my na tom byli úplně stejně. Bydleli jsme od sebe 300 km a ani jeden se během "chození" nemohl přestěhovat. Vídali jsme se o víkendech a taky během prázdnin. Teď jsme manželé 5 měsíců a zatím mě manžel ničím nepřekvapil. Přeju ti hodně síly, vím jak je to těžké nemoct se vídat kdy člověk chce.
Moc děkuji halabello!!!To je skvělé, že má někdo podobný "osud" a navíc už zkušenosti z manželství, jak to klape:).To jsem moc ráda, že vám to tak vychází...Přítele i přesto všechno znám opravdu velmi dobře a také věřím, že už mě nic nepřekvapí. Len také děkuji za názor, každý to vidí jinak, to je jasné.
Consti: Beru to tak, že když už jsem se rozhodla si někoho vzít proto jaký je, tak mě snad nerozhodí i ty poházené ponožky, ne? :-) Navíc jsem si to samozřejmě moc dobře rozmyslela a byla jsem si jistá, že otázky ohledně společného soužití dokážeme vyřešit. :-)
Ahoj! Naprosto a do puntíku souhlasím s Len, ve všech jejích příspěvcích v této diskusi. Koukám, že v některých věcech máme jasno úplně stejně! Jen manželovi nerovná komínky, to si musí on sám. ;-)
Takhle to dovedu pochopit, ale treba nedokazu pochopit znamou, ktera se vdavala asi take v devatenacti, s pritelem jeste nebydleli, bydleli snad ve stejnem meste, ale na jinych koncich, ani jeden se nechtel stehovat a resili to az pul roku po svatbe, kdy uz snad meli i dite. Ted je z nej samozrejme holka nestastna, protoze je s ditetem porad sama doma, on dava prednost kamaradum a zije v podstate stejne jako driv..
Jasně, tak to je extrém! Nám už dávno není 19, mě bude v den svatby zbývat jen pár měsíců do25 příteli do 30. Nějakou dobu se známe a bohužel se k sobě teď nemůžeme přestěhovat(přítelova práce, mé studium), ale zařizujeme si společnou domácnost, už máme v kupě vše, co je potřeba(koupelna, kuchyně, ložnice, obývák) a dolaďujeme jen detaily. Bereme to tak,že školu chci dodělat a přítel musí být v práci, která ho baví i mu vydělává.Až skončím školu, stěhuji se k němu.
Consti, ani já v tom nevidím extrémní problém, my jsme manželé od července, předtím jsme spolu 5,5 roku chodili a poslední 2 roky máme společnou domácnost, ale v té se scházíme od pátka do pondělí, přes týden je manžel pracovně a studijně v jiném městě. Někdy to vyhovuje víc (člověk má takovou svou svobodu), jindy míň (chybí tam to pohlazení po náročném dni, musíme si odpustit akce v týdnu)...ale funguje to, známe se dobře, prošli jsme krizema a jednou extra velkou a myslím, že až za půldruhého roku budem pořád spolu (to je taková naše hranice, až skončí tu školu, buď najde práci tady a přijde sem, nebo nenajde a pak já půjdu za ním-stejně tou dobou už plánujem, že budu na MD), se toho pro nás zas tolik nezmění.
A znám min. dva manželské páry, které to mají taky tak.
Moc děkuji vanilko, tak to máme v podstatě stejné, také se vídáme po víkendech...dřív na nás všichni koukali jako, že to vydržíme se třeba 14 dnů nevidět, ale má to jak minusy, tak i plusy jak píšeš.
Ja bych si chlapa bez predesleho spolecneho bydleni nevzala. S pritelem spolu skoro 5 let bydlime a tak ted vim napriklad, ze kdyz se pristi rok vezmem necekaji me doma nejake soky, jako napriklad spinave ponozky pod posteli a neumyty talir...to vim ted a vim uz dlouho jaky je takze si myslim, ze pak takova svatba je jen zpestrenim spolecneho ziti. Ale kdyz spolu ti dva pred svatbou ani nezili v jedne domacnosti jak muzou vedet ze jim to po svatbe vsechno bude klapat a navic myslim, ze pak je to dost zklamani a na nejake reseni az po svatbe pozde....Jina vec je kdyz proste nemate moznost spolu pred svatbou bydlet, ale i tak, napred bych si ho ve spolecne domacnosti protukla jaky je a v tom pripade se svatbou urcite pockala. to ze spolu dva lidi zvladnout zit pod jednou strechou je rozhodne dulezitejsi nez svatba. Ale to je muj nazor...