Ahoj holky, už jsem tu kdysi psala...a píšu zase. Vlastně asi tuším, co mě napíšete ale potřebuju se vypsat. Mám v srdci takový zmatek a smutek. Za týden máme svatbu a prožíváme snad nejvážnější krizi. Jsme spolu 6,5 let. Poslední dva měsíce pořád nějaké neschody. Snažili jsme se to řešit, promlouvat si o tom...nějak to urovnat. Částečně se dařilo ale křivdy v nás zústávají. A tak poslední dva týdny jsou ale peklem, každý den hádka...kvůli naprosté kravině. Už jsme alergičtí na vzájemné názory a reakce...nechápeme nebo nechceme se chápat a každou reakci berem jako útok. Toto je vzájemné, já ěnco řeknu, on vylítne, on něco řekne, vylítnu já...
Jsem staršně unavená, už ani nevím, kdy jsem vstávala s pocitem radosti. V noci spím dobře a spánek je jediný čas, kdy to neřeším. Šaty mám na věšáku, vše je napečeno, připraveno, s přípravami stresy nejsou a nebyly ale právě proto vůbec nerozumím proč se tak hádáme. Neschodnem se fakt na ničem. Včera jsme seděli, zae po nějakém nedorozumění a oba už zničení...přítel řekl, že pokud by to takto mělo pokračovat tak to dlouho nevydrží (manželství). Já jsme řekla tak to zrušíme (svatbu) a on, že na tom bychom se museli shodnout oba. Oba cítíme, že teď je to hrozné, nejsme spokojení, tremín za týden, problémy se kupí...chybí nám vzájemná tolerance asi. Oba ale přijdem často k druhému a unaveni a smutní se přitulíme. řekneme si něco hezkého...jakobychom se strašně potřebovali ale na druhou stranu strašně nesnášeli. Vůbec se v tom nevyznám. Hádky byly i předtím a nedorozumění ale tak normálně...teď už jsme naprosto vyčerpaní, aspoň já jsem ale vím, že i on. Nedokážu říct, zda jsme oba tak vnitřně nervózní a nejistí, že se tak hádáme...že je to jen svatbou nebo ne. Máme oba dost podobnou povahu, jsme citliví, tvrdohlaví...vím, že cítíme věci dost podobně, přítel je ještě citlivější možná...
Promluvit si spolu je řešení ale za poslední dobu jsme mluvili tak moc jako nikdy a nikam to nevede moc. Staršně se chci k němu schoulit třebas teď ale v hádce to mám vše chuť odpískat... :-(
@slicannevesta Ahoj, já bych se se snoubencem sbalila a odjela na 2 noci někam pryč. Na neutrální místo, kde nebudete muset koukat na všechny ty věci na svatbu, kde nebudete muset řešit maličkosti na váš velký den. Prostě kde budete jen vy, krásné okolí a klid. Vím, že takhle před svatbou se to moc nedá, jen tak odjet, ale zkuste to. Určitě budete mít na celou věc jiný pohled a možná se vám o tom všem bude líp mluvit v neutrálním prostředí. A navíc si užijete předsvatební cestu :) Která nevěsta to má? :-D
Já žádný stres taky nepociťovala, ale i tak jsem za 14 dní před svatbou zhubla 5kg a měla střevní problémy (prý vnitřní nervozita...,) Jestli jste se předtím nikdy tak moc nehádali a přišlo to až teď, bude určitě svatbou. Je to opravdu velký den, den, už nebudete jen ty a on, ale vy... a navždy. Den plný emocí, povinností, ono se to nezdá ale nervíky to musí hrát asi každému... i když si to člověk nepřipouští. Neřešíte běžně denně kolik lidí tam bude, jaké ubrousky budeme mít, aby se všichni nenudili, máme zařízenou hudbu, s kým pojede babička Maruška, kam posadíme strejdu Karla, který je starý bručoun, je to na člověka zápřah....
Držím vám palce, ať to dopadne jak má....
To není špatný nápad, minulý vékend jsme byli spolu, snažili se právě všechno nějak urovnat, naplánovali jsme si moc hezký program, teda snoubenec naplánoval a bylo to moc fajn...ale v týdnu to na nás zase padlo. Nevyřešené a nyní ani nevyřeitelné téma, prostě spirála nepochopení, negací...
Celý víkend nám nevyjde ale vypadnout někam a být jen spolu by bylo fajn. Možná máš pravdu, že to je vše svatbou. Myslím, že se tím oba nějak uklidňujeme. Ale jak to prožíváme oba stejně tak se asi nad to neumíme ani jeden povznést.
@slicannevesta Taky jsme na sebe pred svatbou stekali kvuli blbostem, ale v tom pocitu urazeni, nastvani a zoufalstvi jsme si porad rikali, ze uz se tesime az budeme manzele a budeme mit klid.. to co se deje ted muze byt jen vnitrni stres, dulezite je, jestli mate stale oba stejnou vizi do budoucna a chcete spolu byt..
zkuste si spolu sednout a jen si uzit sebe navzajem a nic neresit.. obcas je v takovem vyhrocenem obdobi potreba se nad vsechno povznest a zacit byt na toho druheho mila a uvidis jak se on zacne chovat k tobe, pokud se dal bude chtit dohadovat, tak se asi nejedna jen o drobny docasny problem, pokud se ale i on zacne k tobe chovat hezky, tak jste na dobre ceste tu krizi spolecne prekonat :-)
kdysi jsem cetla na tohle tema tenhle pribeh a ja osobne jsem si z nej vzala hodne, tak treba te/vas taky inspiruje :-)
https://dubnanka.signaly.cz/1012/pane...
Myslím, že společný dvoudenní výlet zní dobře. Anebo naopak si od sebe před svatbou odpočinout, nevidět se, abyste se na sebe těšili.
Nelze poznat, jestli jsou vaše problémy spojené jen se svatbou nebo hlubšího rázu. Sama bych možná zvážila posunutí svatby, ale nevím, jestli by to ve vašem případě nebylo jen prodloužení trápení. My se před svatbou taky občas chytli, ale převažovalo u nás to těšení se a láska, byly to jen takové přepršky bez následků.
Držím palce, ať to dopadne dobře, ať už to bude jakkoli.
My jsme se taky před svatbou dost hádali a několikrát jsem s brekem přemýšlela nad tím, že se na to radši vykašlem.. Ale vždycky, když jsem byla třeba v práci nebo kdekoliv jinde, kde nebyl on, jsem cítila, že mi chybí a že s ním chci být.. Podle mě jste oba nervozní z toho, že se chystá svatba.. i když se nehádáte kvůli organizování svatby, oba dva víte, že za pár dní budete manželé a cítíte závazek.. Dle mého názoru se to urovná, nezoufej ;-)
@martaveg Děkuju. Ano, vím, že asi člověk musí začít u sebe a jen alibisticky svádí vinu na druhého. Snoubenec mi často říká, ať jsem na něj víc milá a já mám pocit, že jsem ale asi nejsem. Tak samo i on, jsme fakt mezci...
Strašně si přeju, abychom byli šťastní a čím víc to chci tím méně to jde :-(
@slicannevesta Pred par lety jsme meli vetsi krizi, sli jsme na par mesice i od sebe a bydleli kazdy sam, ja si tehdy uvedomila, ze pokud chci abychom byli spolu stastni, tak musim zacit u sebe, protoze dokud nebudu stastna "ja", tak nebudeme ani "my".. zkus sebe samou privezt na hezke myslenky, kup si treba neco pro radost, pust si oblibeny film, proste zkus sebe samu hodit do pohody, to urcite taky pomuze ;-)
Taky jsme 14 dní do svatby měli krizi, manželovi vadily přehnané přípravy a spoustu starostí ohledně rodičů a hostů na svatbě nechtěl řešit tak jsem to raději neřešila, ale po svatbě mi moc děkoval, že jsem to tak krásně připravila a je zase klid, tak ho nechej být, bude to ok určitě ;-). Chlapi jsou zvláštní stvoření :-))
Já osobně si nemyslím, že by ve vašem vztahu bylo něco špatně - alespoň podle toho, jak to popisuješ. Spíš si myslím, že se snoubenci těsně před svatbou mají tendenci vzájemně mnohem kritičtěji hodnotit, než tak dělali za dob nesnoubenectví - protože ví, že z manželství se hůře odchází, a v podstatě se chtějí více ujistit, že udělali správnou volbu. Proto každý názor nebo čin je vnímán mnohem kritičtěji a proto se snoubenci hádají mnohem více. Ono si to po svatbě sedne, neboj;) Podle toho co píšeš je vidět, že se milujete a o tom to přeci je
@slicannevesta Bud spolu nekam odjet a neresit nebo naopak si na chvili od sebe odpocinout. My jedeme pryc od vseho, od vsech, ikdyz to nemame tak napnute mezi sebou jako vy. Drzim palce ;-)
Já bych byla pro to, někam si ještě narychlo vyjet, je-li to ve vašich možnostech. Podle mě je to skrytá nervozita ze svatby - možná ne až tak z toho dne, ale když si člověk uvědomí, že je to od toho dne už napořád (ideálně), tak se kolikrát lekne, znervozní, možná začne hledat chyby a přitom je mu jasné, že 2 týdny před svatbou s tím už asi nic moc nenadělá, což je totální patová situace, že :-) . Určitě jste jen nervozní, ale moc se mi líbí, jak píšeš, že o tom mluvíte, že se snažíte, že o tom víte, že se něco děje. A zároveň z toho, co píšeš cítím, že prostě chcete být spolu a jste spolu v dobrém i zlém, nehážete si klacky pod nohy, ale komunikujete a snažíte se pochopit navzájem. To je podle mě základním kamenem každého vztahu. Nebavte se o svatbě, není-li to nutné, ty se víc usmívej ;-) , něčím ho potěš (ustup! :-) ), uvidíš, že kladná nebo opětovaná reakce na sebe nenechá dlouho čekat. Moc vám držím pěsti. Hlavně, pokud vám to klapalo tolik let, to neodpískejte. Kdybyste tyto stavy mívali pravidelně, asi bych to řešila. No... ale ne teď, týden před svatbou. :-) Moc vám držím pěsti, napiš, jak to dopadlo.
@slicannevesta Před svatbou se nám dělo to samé, týdny v kuse jsme se jen hádali, ačkoli se svatbou samotnou problémy ani stresy nebyly.. těžko říct, čím to bylo, ale trvalo to dlouho a myslím, že nás oba napadlo to odpískat, o tom ale partnerství je - vytrvat. Kdysi jsem slyšela hezkou věc, že dlouhodobé vztahy jsou jako roční období - je třeba přečkat krutou zimu, aby zase přišlo krásné jaro:) Nic si z toho nedělej, taková období prostě ve vztazích přicházejí, a nemusí k tomu být ani důvod, prostě se to stává. Je blbé, že se to děje zrovna před svatbou a chápu, že to ve vás budí pochyby, ale zkuste to přečkat. U nás mluvení taky nějak moc nepomohlo, spíš to zase tak nějak vyšumělo samo, stejně jako to přišlo.
:)
@slicannevesta Nic si z toho nedělej.My před svatbou měli to samé,pořád jsme se hádali,i kvůli přípravám,i jentak kvůli blbostem. Nejvíc mě naštvalo když týden před svatbou jsem u něj doma našla vystavenou valentýnku od jeho bývalky,a když dva dny před svatbou jeho sestra začla měnit naše už připravené věci,jako by to byla její svatba.Jenže můj nastávající na mě byl ještě zlý,ať to už neřeším,tak jsem mlčela.Po tomhle jsem měla sto chutí svatbu zrušit,ale neudělala jsem to. Záleží na kolik ho máš ráda...
Ahoj, mrzi me, ze se citite tak spatne...Poradila bych vam navstivit psychiatra, kde si vase problemy muzete konstruktivne resit (lepsi nez s kamaradkami..)Treba vam pomuze se uklidnit a pohlednout na vasi situaci z jineho uhlu pohledu. Preji vam klid a hezkou svatbu. mina
Holky, děkuju moc. Ano, myslím, že je to přesně jak pise Kacatko, najednou zpanikaříte a řešíte každou věc na protějšku, protože víte, že už s tím nic nenaděláte a narychlo se to snažíte ještě nějak změnit nebo upozornit. Prostě ty chyby člověk více vnímá. Víkend byl rozlučkový. Přítel odjel s chlapama do přírody a včera se vrátil dost unavený. Radost jsem mu myslím udělala:-) a aspoň vě mně nastalo období smíření,...a je to asi fakt, jak tu psala martaveg, že člověk musí udělat pořádek v sobě prvně. Prostě jsem si řekla, že nebudu tak zarputilá v něčem. Hodně jsem myselal na chcíle kdy jsme byli spolu a já si říkala, že bych ho nevyměnila.Byly to chvíle, od kterých byste to nečekaly, ne nějaké romaniš večeře ale obyčejné.
Teď jsem dost nervózní před svatbou, z toho, že se něco pokazí ani ne ale z toho "činu" celkově. A vlastně ani nevím jestli se těším :-), spíše bych se těšila, kdybych šla na něčí svatbu :-D, takhle to je pro mně strašně závazné, že musím být já ta the best :-) Ale řekla jsem si, že je to jako třebas sdovolenu. Těšíte se na to strašně, očekávání jako hrom a pak to z nějakého důvodu nedopadne dobře a jdet zklamaní. Naopak když jedete třebas na chatu a neočekáváte od toho takovou pecku tak to předčí všechny předem vysvněné dovolené.
Taky jsem četla jednu knížku, kde byl zajímavý poznake, že se neumíme radovat z toho, co máme. Což souhlasím, často máme pocit, že něco by mohlo být lepší...někdo se má lépe, apod. Takže jsem o víkendu hhodně přemýšlela :-) a věřím, že všechno zvládneme. Nikdy člověk neví, co ho čeká...ale já věřím :-)
Ted uz jsi asi teste pred svatbiu, ale napadlo me taky se na ten tyden nekam odstehovat a nevidet se. Ono by se to za tyden vyjadnilo, co vlastne chcete...
Ahoj všem, no musím říct, ze vše zatím vypadá, že je ok...zažíváme pěkné období a oba se snažíme. Hádáme se málo...nyní se zdá být vše v pořádku. Když vzpomínám na ty stresy a nedorozumění je mi úzko, vím jak to bylo ošklivé a nechci to už snad nikdy zažít:-) Ale vím, že se mi to nesplní...je to jako na horské dráze, fáze harmonie a fíze disharmonie, teď jsme v té lepší a jsem moc ráda...snad to vydrží co nejdéle. Všem vám děkuju za podporu :-)