Před Vánocemi jsme se rozhodli po pěti letech našeho vztahu a společném žití v domečku, že se prostě tento rok vezmeme a uděláme si krásnou pohádkovou svatbu v okruhu rodiny a známých, které máme rádi. Samozřejmě ne žádný luxus, ale prostě asi tak 30lidí, s tím, že hostinu si krásně vyzdobím sama, včetně aut atd. Šaty, že si zaplatím, prstýnky, že koupí snoubenec a rodiče nám pomůžou zaplatit hostinu a výslužky.
Jelikož jsem s pro tento krok rozhodli před Vánocemi, napadla nás možnost tento životní krok oznámit rodičům jak jinak než na Štědrý den. Zamluvili jsme si tedy termín obřadu a v restauračce rezervovali hostinu.
Od moc šikonvé paní jsem si nechala vytisknout pouze 6ks svatebního oznámení, které jsme dali do obálky a do krásné dárkové krabičky, kterou jsem obvázala zlatou stuhou. Prostě dáreček jako v USA filmech… S tím, že pak si samozřejmě necháme vytisknou oznámko oficiálně pro všechny...
Na štědrý den jsem už od rána začala být nervózn, ale měla jsem moc práce, takže to rychle uteklo. Vánoce jsme se snoubencem slavili u nás doma v domečku a pozvání na večeři přijala skorotchýně a i babička, aby nebyly sami. Přijeli, udělali jsme si krásnou Vánoční atmosféru, byla jsem moc šťastná, že mohu jednou konečně pohostit zase já. Pak přišlo na řadu rozbalování dárků a nakonec jsme nechali ,,ten,, v načančané krabičce, skorotchýně netrpělivá koukala co jsme to tak tajného připravili a dopadlo to tak, že plakala štěstím tak jak jsem čekala. Prostě ona je úžasná a je to moje ,,maminka,, :-)
Druhý den nás čekala přesná situace u našich rodičů… Tak jsem od začátku čekala, že budou problémi, nemá cenu se tady rozepisovat jak jsem nešťastně strávila dětsví, ale později po odstěhování za vlastním životem jsem stále chtěla, velmi se snažila na všechno co mi způsobili zapomenout, jít dál a navštěvovat se jako rodina, že je všechno v pořádku. Až na to, že jsem všechno musela za těch pět let života překousnout, že mi rodiče nepřejí, že nám s domečekm vůbec nepomhli, přitom je otec zedník, že jsem měla před operací, prostě rabali si pouze na svém písečku. Přesto jsme doufala, že naše oznámení svatby vemou sportovně a nějak to uděláme aby byly spokojení a nevyčítai mi do konce života kolik jsem jich na stavbě stála !
Odpoledne na druhý den jsme se prvně jeli podívat na mou babičku, kde jsme poseděli, pojedli a pak se jeli ,,dopít,, k našim,, Otevření obálky a zjištění, že se budeme brát proběhlo úplně normálně, ani radost ani zklamání… no ehm ehm ehm. Přišlo pár dní, kdy jsem čekala, že se jim to rozleží v hlavě, přijedou a budeme společně plánovat. Ovšem to jsem chtěla asi moc, 12.1.2010 jsem navštívila pouze mamku a dala mi jasně najevo, že se jim to zkrátka nehodí, jak jinak než finančně. Takže by tak nejraději abych nezvala z mé rodiny nikoho, že stejně nemá co na sebe, sestra také ne, otec že nemá oblek, že měla plánované rovnátka, že je krize, že neví zda příjde o práci atd. atd. prostě kdyby řekla, že na mě prdí, že peníze neradi dávají jinam, udělala by lépe, než hodinu chodit kolem horké kaše, tak jak jsem silná a jak dokážu říct slušně, projeveně svůj osobitý názor jsem seděla jako dřevo. Připadala jsem si jako ludra dcera, která si dovolila říct, že se bude vdávat!!! Je mi z toho smutno, protože tak jak s bábou vycházejí pomlouvačně ušili už na mě boudu, že za ní v sobotu byli a řekli jí to, že se budem brát a ta je naštvaná, že jsem jí to neřekla atd. Prostě jdou za každou cenu za tím, aby je to stálo co nejmíň a kopou kolem sebe. Vůbec jim nezáleží na mě nebo jiných. Jsem tak neskutečně naštvaná a ufňukaná, že nevím co mám dělat!!!
Chtěla jsem krásnou rodinnou svatbu, kde budou nejbližší a známí na kterých nám záleží, což je do 30-ti lidí. Šaty, doplňky jsem slíbila, že si zaplatím, že jde pouze o jídla, výslužky a cukroví!!
Svatbu mám jednou za život a přesto mi ji chtějí zkazit…a všechno je to jen z jediného důvodu a to finance, přesto jsou na to dobře
8-(
Tak já naštěstí s rodiči problémy nemám. Nejraději by se rozkrájeli a to samé skoro tchýně s tchánem. Ale tedy kajulin: u Vás platí snad vše rodiče? No, jiný kraj, jiný mrav. U nás je zvykem, že hostinu platí rodiče nevěsty a ženicha - napůl nebo podle počtu lidí (pokud je převýšení vysoké), dále platí cukroví. Šaty, boty, kadeřnici, pedikůru, manikůru si platím sama, to by mne ani nenapadlo, aby to platili rodiče, stejně tak snubní prstýnky a výzdobu na auta. Dost mne to udivilo, že se to tak u Vás dělá, ale já bych to tak nechtěla, když vydělávám, už jsem rodiče stála dost, když jsem studovala.
mě taky přijde trošku přehnané očekávat samozřejmě od rodičů, že zaplatí svatbu, když x let vydělává a bydlí v domku s přítelem (takže předpokládám, že 18 jí není) a hlavně pokud ty vztahy v rodině nejsou moc dobré, tak se není čemu divit. A zvát příbuzné, se kterými mám špatné vztahy - pěkná hloupost. Vždy´t tu svatbu by si měli užít hlavně oni dva. Takže pokud nejsou finance, dá se udělat svatba malá jen se svědkama a pár kamarádama, podle svého a hlavně v klidu a nikdo jim do toho nebude mluvit
Taky jsem si diskuzi přečetla, protože když jsme se rozhodli pro svatbu, šokovalo mě, že ještě dneska jsou lidi, kterým jejich vlatsní rozhodnutí platí rodiče. To bych chápala před třiceti lety, kdy se lidi brali po maturitě a nebyla možnost vydělat si. Dneska pokud rodiče nejsou extra za vodou a neberou svatbu jako např. svou prestiž, tak je to pro ně velká zátěž. Moje mamka nám na svatbu chce přispět, ale říkáme strikně: ne, děkujeme, už jsme velký. Pokud nám ty peníze dá jinak, přemluvíme ji, ať si je vezme zptáky nebo za ně koupíme něco do jejího domu, co už si dávno přeje. Prostě si je nevezmeme. Naši už pro mě udělali víc než dost. Myslím, že u katulky 3 nejsou hlavním problémem finance, ale to, jak se ke svatbě postavili. Myslíš, že bys tedy byla zkalamná malou svatbou jen se svědky, příp. rodiči, když vidíš, že o ¨rodiinou svatbu není velký zájem? Píšeš, že se s rodinou scházíš na grilovačkách v létě atp. Vím, že to není totéž, ale nikoho nutit nemůžeš a zbytečně ti budou kazit radost. Ale zdá se mi, že bys tu svatbu stejně chtěla tak, jak sis ji vysnila. Držím palce!
veli tvoje odpověď (nebo alespoň první dvě věty) mě docela šokovala a svým způsobem i urazila... Je mi 28 let, s přítelem jsme spolu 13 let, 6 let spolu žijeme a máme skoro dvouletou holčičku. Letos v létě se budeme brát a hostinu nám budou platit rodiče na půl. A rozhodně v tom nevidím nic špatného.!!!!!!!!! Nevím, co je na tom šokující a co že jsme to za lidi, který si nechají platit svatbu!!!! Obě strany to berou jako samozřejmost a rádi to udělají - vdávají a žení přece své děti. I já jako matka své dceři ráda vystrojím svatbu - je to snad normální - tradice. S tím snad rodiče počítají, není to žádné vykořisťování, není to koupení rozmazlenému děcku na co si ukáže, je to vystrojení hostiny!!!
Hostinu jsme naplánovali tak, aby se každý dobře najedl, ale také aby to nestálo majlant. Známe finanční možnosti rodičů a samozřejmě, že jsme se s nimi na tom také domluvili.
Hostina pro 35 lidí, kterou máme naplánovanou včetně předpokládané konzumace nápojů nepřesáhne 40 tis. tzn 20 tis na každou stranu. Vše ostatní si samozřejmě hradíme sami - šaty, prstýnky, sladké, květiny, dekoraci apod.
Je něco jiného, když rodiče nemají peníze nebo práci - to ať si to svatebčané tedy uhradí sami, nebo částečně sami, nebo udělají svatbu jen se svědky, atd.
A ty pokud máš potřebu si svatbu s manželem platit sama, tak si jí zaplať, ale nenuť lidem, kterým svatbu platí rodiče (a podotýkám dobrovolně), že jsou snad nevychovaný, nevděčný, vypočítavý a snad z vesmíru.
Možná bys měla napsat taky lidem, který dostávají dárky k vánocům, narozeninám, k narození dítěte apod, aby se styděli - jsou už přece velký a vydělávají si sami.....
Pokud k tomu mohu něco říct, tak úplně nesouhlasím ani s veli ani s pipita. Jako veli si myslím, že svatba může být pro některé rodiče zátěž. Zvlášť, když je jeden (nebo oba) už v důchodě, nebo když živí ještě mladší sourozence, kteří třeba studují apod. Taková svatba může být opravdu čára přes jejich rozpočet! I když to ví třeba rok dopředu. A utrhávat si od huby nebo brát půjčku jen na to,abych dítěti zaplatila svatbu, to se mi fakt nezdá správné. A nikdy bych to po nich nechtěla! Není to o tom, že by svatbu zaplatit nechtěli, ale zkrátka na to nemají! Já mám například 4 sourozence, tátu v důchodě, tak si představte, jak by asi platili pěti dětem svatbu! Jiní rodiče zase pracují nebo se už o nikoho nestarají, takže 20 tisíc pro ně třeba taková zátěž není. A přizpůsobovat svatbu (počet lidí apod.) jen finančním možnostem rodičů, to bych vážně nechtěla! Zvlášť, pokud by na tom fakt nebyli finančně dobře. No a aby si to svatebčané hradili sami, to se mi zdá dost nevhodné!(pokud teda pipita neměla na mysli ženicha s nevěstou). No a placení svatby bych rozhodně nepřirovnávala k dárku k Vánocům. Já teda dárky od rodičů v hodnotě desetitisíců obyčejně nedostávám. ;-)
Za casu nasich maminek a babicek to fungovalo tak, ze rodice nevesty platili hostinu a zenich platil alkohol a kvetiny. Moje babicka si treba mysli, ze by to tak melo byt i ted. My fungujeme jako samostatna jednotka uz sestym rokem a jsme na rodicich nezavisli. Do svatby jsme sli s tim, ze si ji i sami zaplatime i za cenu toho, ze to nebude zadnej velkej mejdan. Od nasich i od pritelovych rodicu jsme ale precejen neco dostali a je to pro nas prijemny bonus, za ktery jsme moc radi. Ani jedna z nasich rodin neni zvlast bohata, ale kdyz jim na necem zalezi, tak dokazou nasetrit penize. Brat si na svatbu pujcku mi nepripada vhodny. Kdyz na to nemam, tak hold udelam mensi svatbu, nebo pockam az nasetrim.
pipita: No já jsem ve stejné situaci jako -máme dvouletou holčičku, žijeme spolu 5 let, je mi 27 let...Ale mám jiný názor..Nepřipadá v úvahu, aby jsme si od rodičů nechali platit svatbu!!!! Je to naše svatba, naše rozhodnutí, naše výdaje..Jsme dospělí, máme rodinu a je to i svým způsobem trapné ( alespoň mě).
Samozřejmě chtějí přispět na půlku svatby, ale nechcem..Jsme soběstační a i když jsem na mateřské a přítel nebere horentní sumy, máme na to a chcem si to plati sami..
A nikdo tady nikomu nenutí, aby si to platil sám, jen je třeba upozornit, že to prostě není samozřejmost nehat si to zaplatit..
rewq - svatebčany jsem myslela novomanžele - špatně jsem to napsala... Jinak jak jsem psala - pokud je finanční situace rodičů špatná, nebo mají mnoho výdajů - je to věc jiná - to jsem psala. Moje reakce byla na větu od veli: šokovalo mě, že ještě dneska jsou lidi, kterým jejich vlatsní rozhodnutí platí rodiče.
Jako samozřejmost, že nám rodiče svatbu uhradí jsme nebrali. Ba naopak - rodiče to brali jako samozřejmost - a ne s tím, že by se chytali za hlavu, ale s radostí. V tom případě nevím, proč bych se měla cítit trapně. Dál už to tady nemá smysl rozebírat...
ale notak snad byste se nehádali :-p :-D jinak souhlas s keamelkou, svatbu sme měli loni, brali sme se po 10 letech, když sme celou tu dobu spolu žili a už máme dnes 6 letýho syna a opravdu by mi přišlo na výsost trapné :-N po rodičích chtít peníze a nejen proto, že jsou v důchodu - my sme si to vymysleli, tak si to taky zaplatíme, zvlášt´dneska, když polovina národa žije na psí knížku :-)
něco jinýho je pokud chtěji rodiče přispět, ale i tak sme ty peníze nechtěli a nepočítali sme v žádném přáípadě s nimi - proto mne zaráží, jak si tady v diskuzích občas stěžujete, jak to rodiče nechtějí zaplatiot a tím pádem vám chtějí zkazit svatbu :-N pak jsme nějaké peníze od rodičů dostali po svatbě svatebním darem - ale to už je prostě takový dobrý bonus navíc ;-)
Též nevidím nic špatného na to, vzít si peníze, když rodiče chtějí přispět. Po rodičích příspěvek na svatbu nevyžaduji, ale pokud budou sami chtít něco dát, například formou svatebního daru, tak peníze s díky příjmu a nepřipadám si kvůli tomu jako nevěčná dcera. Ostatním svatebčanům také přece nebudu krabice se svatebními dary strkat zpět domů.
Udělat to stylem: „mámo, táto budeme se brát a vy plaťte!“ to je samozřejmě nepřístojné. Ale pokud sami nabídnou, že nám nějaké peníze dají, tak je neodmítnu. Věřím, že by to mojí maminku spíš mrzelo, pokud by se nějak na svatbě nepodílela.
My jsme si vše včetně hostiny hradili sami. Rodiče zaplatili svatební dorty a koláčky, to také není nejlevnější. Ale pak jsme dostali peníze jako svatební dar, a tím jsme také dost pokryli. rozhodně to nebyla samozřejmost, se kterou bychom počítali. Kdyby nám měli svatební hostinu platit rodiče, cítili bychom se omezovaní v plánování počtu hostů, v rozhodování co se bude pít, resp.co si už budou svatebčané hradit sami. Takhle to pro nás bylo lepší. Ale je fakt, že když se berou lidi krátce po 20, kde na to mají vzít. Já bych určitě svýmu dítěti taky chtěla alespoň přispět, když už bych nemohla hostinu rovnou zaplatit. Ale neměla by to být samozřejmost. Je to jen o možnostech, jaké kdo má
To pipita: rozhodně jsem nechtěla nikoho urazit. O nikom jsem nenapsala, že je rozmazlené děcko atp. Píšu pouze svůj názor. Mně je 30, dítě nemáme, ale vzhledem k tomu, že už si 7 let vydělávám, bych si sama za sebe nebrala od našich peníze na něco, pro co jsem se rozhodla já sama. Do diskuze jsme se zapojila, protože jsem byla příjemně překvapena, že tady spousta lidí měla podobný názor, jinde jsem si připadala s tím svým v menšině. O svatby jsem se příliš nezajímala a myslela jsem, že dneska už se to nedělá, protože se lidi berou ve vyšším věku a zpravidla v jiném postavení než dřív, proto mě to překvapilo, dokonce šokovalo, protože mi připadalo, že snad je to i dneska pravidlo. Naši mě (a partnera jeho rodiče) podporovali finančně celý život až do skončení vejšky, což beru jako poklad, který mi věnovali, jsem jim vděčná a teď chceme pro rodiny připravit hezký a příjemný den, a chceme to udělat my. To jsou moje důvody, určitě to má spousta lidí jinak a taky je to šokuje, že jsem třeba tak neuctivá, že odmítnu od srdce míněnou pomoc, ale od toho je to diskuze, abych si přečetla jejich názor. Kdybych byla v nelehké situaci a svatba se přesto z nějakého důvodu konala, upřímně přiznám, že řeknu: mami, dík moc, ráda si to vezmu. Ale pokud nemusím, tak jsem radši. Mamka se taky divila, že pro ni rodiče svatbu nejen připravili, ale i zaplatili, stejně jako naši pro moji sestru, když se před 25 lety vdávala, ale dneska, když všechno stojí dvacetkrát tolik a platy jsou v průměru desetkrát vyšší než za komunistů, mi to přijde nesrovnatelné. Mamka už je navíc v důchodu a táta umřel, takže je na to sama. Jsem potěšená, že rodina chce přispět, ale to ať si radši udělá radost sama s něčím, co si přeje, a ne co si přeju já. Dárky a ostatní věci, které jsi uvedla podle mě úplně nepatří do tohohle ranku, jednak jak tady někdo uvedl, většinou nestojí desetitisíce, a jednak je zpravidla v našich možnostech je oplatit. Taky se mi zdá fajn, jak píší některé holky, že se člověk nemusí cítit špatně, pokud si vybere dražší věc a nebo mají rodiče jiný názor. Ale pokud se na tom, že něco uhradí rodiče, dohodnou obě strany, a nikomu to nedělá problém (nemyslím jen finanční), nevidím na tom nic hrozného, akorát říkám, že já to neudělám. Ale to neznamená, že říkám: a vy to nedělejte taky :-) Rozhodně ne!
My jsme si všechno platili a zařizovali úplně sami.Člověk nikdy neví jak vztah dopadne - buďme upřímný dnešní doba je taková!A pak bych nerada poslouchala z jakékoliv strany - "my vám zaplatili svatbu a těch peněz a vy už spolu nejste?"
Mám spousty kamarádek a známých a takovéhle příběhy jsem už zažila.
ahoj svatbu si platíme z větší části sami a zbytek nám pomáhá moje mamča. A bylo to jeji přání - vystrojit dceři svatbu a to je sama.,
- svatba se pomalu blíží a starosti se kupí. Moje rodina se snaží všelijak pomoci a druhá strana přidává jen starosti. Rodiče se ještě oficiálně neznají (jen tak z vidění) a snažíme se je už vic než měsíc seznámit - přítelova rodina se k tomu nějak nemá a pořád se vymlouvá, o svatbu se vůbec nestará (nezeptají se jak pokračujem a tak) ale přitom byli rádi, že se budem brát a naslibovali co všechno koupí, zařídí - ať se o nic nemusíme starat. A skutek utek
Napozývali si rodinu se svojí starny (asi 23 lidí) bohužel přítel chce na svatbě pouze 2 krom rodičů a sourozenců - nemá s nima dobré vztahy a navíc se k němu v dětsví nechovali dobře. Přítelova matka se začala vzpírat, že teda na svatbu nepůjde a kdesi cosi. Když přijedem na návštěvu - vždycky (už po 4) musí někam nutně jít a to vždy zavoláme, jestli se můžem stavit. Nikdy taková nebyla
Svou nastávající tchýni jsem měla ráda a nebyli s ní problémy, ale začínám si o ní dělat jiný obrázek a přítel souhlasí - počítáme s tím oba, že na svatbě nebude.
abcd987: chápu, takové chování hodně mrzí. Nechce ale Tvůj přítel zkusit si s mamkou promluvit o samotě, bez Tebe a vklidu, bez emocí jí vysvětlit, proč tam svoje příbuzné nechce a vyjádřit zároveň, jak je pro něj důležité, aby tam právě jeho mamka byla? Nezabralo by to na ni? A taky jí říct, že Tví rodiče se těší, až se vzájemně poznají a domluvit se na konkrétní datum a podřídit se jí, aby viděla, že o to stojíte? Někdy stačí málo...ale těžko říct, co za změnou jejího chování vězí :-|
Holky moc mě mrzí, že máte takové vydírající příbuzné....už takhle je svatba náročná na přípravu a ještě si dělat starosti, jestli babička, maminka nebo tchýně vůbec dorazí a jak se budou při svatbě tvářit. Mám štěstí, to já opravdu neznám. U nás každý nechává na nás, koho pozveme... a tak by to mělo být všude!
sarka24: přesně tak! Bohužel ale v hodně případech je tomu, jak holky popisují. Také patřím mezi ty šťastné, kterým do toho nikdo nekecá a jsem tomu velmi ráda. Pro mě je třeba čest, když mě někdo na svatbu pozve a ne ještě abych si kladla pitomé podmínky :-) Vždyť je to čiště věcí těch dvou.
Já se vrátím ještě k holkám, co tady řešily to, že si od rodičů nic nevezmou a že to nepřipadá v úvahu, že jsou dospělé a já nevím co - připadá mi to spíš jako kdyby byli rodiče vzdálení příbuzní, kteří jen přihlíží a nesmí tam "nic".
Tak to se mnou rodiče svatbu prožívají, jsou její součástí, pomáhají mi a jako své jedinné dceři tu svatbu chtějí zaplatit. Nemyslím teda vše, ale cukroví a hostinu budou platit oni - s ženichovýma rodičema napůl. Je to tradice, prstýnky, ubrousky, oznámení, šaty, kytky apod. vše ostatní si platíme sami.
Já jako rodič budu chtít taky svým dětem svatbu vystrojit stejně tak, jako to udělali rodiče mně a mému bratrovi. Samozřejmě neříkám, pokud někdo nemá peníze, tak ať svatbu raději nedělá nebo se vezmou jen se svědky, popřípadě svědci, rodiče.
hamika: tvoje rady jsou velmi dobré, ale ani toto nezabralo. Přítelova maminka si nedavno dodělala vzdělání a snad od té doby se chová tak nějak povýšeně. No ještě máme 3 měsíce na dořešení - snad se to povede urovnat.
abcd987: že by přítelové mamce díky tomu vzdělání takhle stouplo sebevědomí? Možná to s tím souvisí, protože je fakt, že znám několik "slabých" povah, na kterých se to také negativně projevilo....většinou jsou to lidi, kteří kromě toho papíru nemají co jiného nabídnout (zejména povahově). Přeji hodně štěstí, 3 měsíce jsou ještě dost času, nenechejte se znechutit!
naprosto souhlasím s cathellen,
v našem případě není svatba ,,jen o nás dvou". Sňatek pro nás znamená jakýsi oficiální odchod od rodičů. Je to oslava přechodu z jedné životní etapy do druhé, pak už nebudu jejich (samozřejmě, že dcerou být nepřestanu) ale na prvním místě manželova ;-) takže nevidím problém v tom, že rodiče chtějí, když to řeknu nadsazeně - na rozloučenou- svému potomkovi vystrojit svatbu.
Možná je spíš problém někde jinde (tím myslím to, že většina párů spolu žijí před svatbou), ale to už je, jak tu většina píše, věc doby...
určitě je to věc doby a pro pár který spolu žije v jedné domácnosti x let trochu divné kdyby rodiče platili svatbu...jedním způsobem,že ten pár si chcce dokázat ,že není na rodičích už vůbec závislý a to i při svatbě...
Od toho jsou svatební dary tam vám stejně dají rodiče z velké části finance,ale už to je trochu něco jiného i když celkově to vyjde na stejno kdy vám ty peníze dají co?jesli před svatbou nebo po :-)
Je to určitá ješitnost z obou stran!!!!
me treba neprijde divne ze nam mi rodice prispivaji na svatbu, ja studuju prezencne, do toho mam brigady abych mel an ajidlo, pritel pracuje ale dalkove dodelava skolu...takze velke polozky bychm neutahli...ale snazime se platit vse co jde...a jinak me je sotva 21 :-)
Tak jsem se tady nasla :-) myslela jsem, ze jsem v tom sama! Jsem uz 10 let samostatna, pryc od rodicu a tak jsem mela pocit, ze kdyz jim s pritelem oznamime, ze bude svatba, budou mit radost, ze se sejde rodina, udelame si super den atd. Podotykam, ze o financich nepadlo ani slovo, penez mame nasetrenych dost. Nechceme nic velkeho (na moravske pomery) jen necelych 40 lidi. Pritel sice zpocatku chtel svatbu mensi, ale pak uznal, ze by to byla nuda, ze by vecer nemel kdo tancovat...
Jenze potom mi moje maminka oznamila, jestli bychom tu svatbu nechteli jeste zvazit, ze nikdo nema penize, oni ani pritelovi rodice, pritel ze si stejne tak velkou svatbu nepral, ze jedina kdo vlastne tu svatbu chce jsem ja a ze mi to pak budou vsichni do smrti vycitat. Take padly stejna slova jako psala prve Katulka, ze je krize, ze se vsichni boji o praci, ze moji mamku ceka operace, ze nemaji co na sebe, ze urcite ani moje kamaradky z Prahy nebudou chtit prijet, protoze je to daleko atd atd. Proste jsem jen brecela. O zadnou financni pomoc jsme je nezadali a i pres to mi dali najevo, ze je svatba obtezuje. Ted o vikendu jsme byli zvat nektere pribuzne a podobna atmosfera se tahne celou moji rodinou, deda rekl, ze na obed nepujde, ze ma jidla doma dost, jedna teta nemuze na nohy, druha buhvi co. No proste vsichni stoji o to se spolecne sejit.
Vsechno si zarizujeme sami, jak financne tak organizacne a jsem strasne smutna, ze nemam oporu ve sve vlastni rodine, ze vice pomoci mi nabidly kamaradky a budouci tchyne, nez moje vlastni mama.
Ahoj, pravidelně vás čtu a nedá mi to něco napsat: my už s přítelem bydlíme sami a máme miminko, proto jsme uvítali, že nám rodiče finančně pomůžou. Vždycky mi to přišlo jako tradice, že rodiče vystrojí svatbu, samozřejmě že kdyby neměli, tak bych je nenutila, ale pokud pomoci můžou, jsme rádi. Navíc se nabídli sami, tak proč ne.
Petchi: je mi líto, že tě mamka nepodržela, nepomohlo by to promluvit si s ní a vysvětlit, že žádné peníze nečekáte?