Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Proč svatba?

Profilova fotka
Holky, kluci, jaký máte důvod ke svatbě? Proč se berete? Co vám to dá? Co očekáváte? =-) Jasně, vdáváte se z lásky... ale milovat jeden druhého můžete velmi hluboce i bez svatby. Otázku nemyslím jakkoliv protimanželsky, jen jsem se sama nad sebou zamýšlela a napadlo mě zeptat se "veřejnosti" - PROČ?
Odpovědět
1
2 3
Protože spolu chceme být navždy a protože tím říkáme, že už nechceme žádná "zadní vrátka" a možnost kdykoli ze vztahu odejít. Protože svatební slib pro nás má obrovský význam, když budeme říkat: "Já, odevzdávám se tobě..". Protože k sobě chceme patřit a mít rodinu. Protože se milujeme a nemůžeme být bez sebe. A asi nejlíp to pro mě vyjadřuje věta z našeho svatebního oznámení: "...takže již nebudou dva, ale jeden." Chceme být jeden :-)
Odpovědět
asi to nebude znít tak romanticky jako předchozí příspěvek... ale protože pokud se mnou někdo chce založit rodinu, tak ať zakládá od základů ne od 3.patra. A ten základ pro mě je, že muž a žena jsou rodina, tj. jsou manželé. Pak můžem stavět patra, tj. plodit děti:)
Odpovědět
Profilova fotka
Já souhlasím s @hannahka, taky je to pro nás jakoby založení rodiny, i když bychom dítě chtěli možná za 2-3 roky, budeme rekonstruovat byt a brát si na něj půjčku a chceme být svoji :-)
Odpovědět
Protože si myslím, že rituály jsou víc než jen "divadýlko" pro ostatní; protože svatba je pro mě duchovní akt, po kterém se ze dvou lidí stává rodina se vším, co k tomu patří; protože svatbou, pokud se dělá uvědoměle, se ve vztahu nezmění nic a přitom všechno (slova našeho reverenda...ach, kdybych tehdy věděla, jak obrovskou měl pravdu...dokud jsem to nezažila, nechápala jsem, co tím pořád myslí). A pak jsou to důvody i menší, jako například touha jmenovat se stejně a touha, aby nás i ostatní začali brát jako rodinu. :-)
Odpovědět
Pro mě je to víc důvodů... Za prvé je to takový rituál, oslava nové etapy života ( ikdyž dnes už se ten rituál posunul po X letech ,,chození"). Potom je to takové to založení rodinného hnízdečka do kterého můžou vstoupit budoucí děti (jak psaly už holky výše). No a taky se bereme i proto, že nemusíme :). Netlačí nás do toho církev nebo společnost (tak jako před revolucí), ale beremese protože chceme :). Ale upřímě, kdyby neexistovala možnost rozvodu, asi bych se nevdávala... Chápu, že má někdo argumenty proč se nebrat, ale nechápu, když někdo říká že k tomu aby někoho miloval nepotřebuje papír. To přece není o nějakém papíru...
Odpovědět
Pro mě krásný rituál, víc než rozumově se to dá vysvětlit pocitově. V tom je asi ten problém, že se to nedá úplně racionálně zdůvodnit. Prostě to je krásný a významný prožitek (pro nás). Cítím to jako důležitý předěl ve vztahu, vznik rodiny, která má stejné jméno. Ono i jinak "zní říkat přítel a říkat manžel. Taky je těžší tenhle svazek rozdělit, společné jmění taky svazuje. Pro mě je to pevnější a významnější forma vztahu dvou lidí.
Odpovědět
Profilova fotka
Já svatbu beru spíš jako oslavu toho že se mají dva rádi.Oslavu slibu že si budou věrni a chtějí spolu zůstat.Je to krásný rituál a zvyk .Je to den který má patřit manželům a mají na něj vzpomínat.Je to i o tom že se rodiny partnerů seznámí.Je to o společném příjímení :-D Je to o tom že už není každý sám ale je to pár. :-)
Odpovědět
Také jsem se zamyslela, ale na rozdíl od vás to bude moje druhá svatba. První manželství skončilo po 16 letech z velmi závažných důvodů a já jsem ráda a pyšná, že jsem dokázala odejít postavit se na vlastní nohy a dovychovat mladšího syna. Dlouho jsem hledala, ale nikdy mi žádný chlap nestál za to, abych o svatbě jen uvažovala. A přeci.... bude mi za rok 50, byla jsem požádána o ruku a jdu do toho.... Spousta přátel, známých i cizích lidí se ptá proč, náš vztah je bezva i bez papíru. Ale proč ne, nejen prakticky jsem prostě manželka pro všechny instituce i okolí. Sice budu používat obě jména, z pracovních důvodů, ale těším se že v soukromém životě se budu představovat manželovým jménem. Naše svatba nebude už tak velká, nebudu mít bílé šaty a párty bude až příští rok k 50nám. Teď bude ve čtvrtek, na mém vysněném místě, jen s dětmi, vnukem a svědky, oběd a jen takové posezení.... Druhý den hurá do tepla na svatební cestu jen my dva. V OP už nikdy nebudu mít rozvedená maximálně za spousty pohodových let "vdova". Děvčata, stojí to za to být manželkou, užít si svatební den, být tou princeznou a nevěřím žádné holčině, že svatbu k životu nepotřebuje a stojí to moc peněz....... Hurá do toho..:-)
Odpovědět
Láska podle mě není důvod, pro který uzavírat manželství...sice se manželé musí milovat, ale ke společnému soužití to rozhodně nestačí. Musí mi s tím člověkem být dobře, mít vlastnosti, které jsou pro vztah dobré atd... Jinak manželství je taková jistota, má to právní výhody, kvůli kterým bych se brala i já, ale i ten psychologický efekt, že je to silnější pouto, než když jsme "jen" partneři. Ale nemám důvod se brát třeba až po dětech, když to tak prostě vyjde :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@ak47 krásné :)
Odpovědět
Profilova fotka
Zajimave tema....pro me je svatba logickym pokracovani vztahu, o kterem si myslim, ze bude cely zivot....i kdyby nedejboze nebyl....je to pro me krok dal a velky krok - i kdyz se fakticky v nasich zivotech nezmění nic....myslim ze institut manželství je stale společnosti vice cenen nez jen partnerstvi i kdyz spousta lidí tvrdi opak...ja osobne bych nechtěla byt cely zivot jen pritelkyne :) a v neposlední rade deti: v tomhle jsem hodne staromodni a nechtela bych dite bez manželství (jako nezboril by se svet kdyby se to stalo, ale takhle mi to prijde lepsi :))
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj :-) tak já mám hned několik důvodů proč to udělata pproč jsem to udělala.... 1 Byla jsem vychována způsobem nežít spolu na hromádce... 2 Prostě ho mám ráda a moc raději to ukazuji činy ne slovy a toto si myslím že je jeden z nejlepších důkazů ;-) 3 chceme do budoucna založit rodinu a má výchova je taková dítě před svatbou ne naštěstí se to tak povedlo ;-) 4 chceme si pořídit společné bydlení zas ta moje výchova jako manželé ;-) 5 jeden druhého nemůže jen tak ,,jednoduše" opustit ;-) 6 pro mě svatba je něco jako spojení se v jedno že jsme na vše dva .... Prostě a jednoduše je to pro mě mnohem vícnnež jen pěkný den je to skvělý pocit být vdaná ;-) 7 uznávám svatbu jen v kostele tam je to takový opravdový i když nejsem věřící a každý mi svatbu v kostele rozmlouval (hlavněvvěřící lidí včetně mého manžela) ale já se nedala .... Pan farář mě zná si myslím dost dobře a dokonce o mmé víře věděl prostě jsem mu to řekla nesnesu lhaní... A mohu vám říct bylo to nněco úžasného .... Hlavně ten slib má význam první se oodevzdávám a pak až přijímám ;-) pro mě ten slib máhhrozně velkou váhu ... Co jsem tak slyšela všem se náš obřad moc líbil :-)
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
Pro mě svatba znamenala to, že jsem se rozhodla žít s mým partnerem bez nějakých zadních vrátek, že se kdykoliv sbalím a odejdu. Před celou rodinou, přáteli jsme si slíbili, že budeme žít spolu po boku v dobrým i zlým. Pro mě ten slib není jen tak na lehkou váhu, naopak, před lidmi na kterých mi opravdu záleží jsem slíbila svému již manželovi, že ho budu ctít a milovat celý život. Teď už mám pocit, že tvoříme rodinu :-)
Odpovědět
@zuzekk pro mě svatba znamená rodina - mít stejné příjmení, žít spolu v jednom domečku , mít děti - ale někdy je to i boj - takže říkám není nad to spolu chodit a bývat každý zvlášť :D :D :D ale nee :D pro nás byla svatba životní událost - prostě pocit, že jde o všechno a na celý život, že celý svět ví, že patříme k sobě a hlavně to vztah posílí ... ale také jak se říká .... svatba - to je teprve začátek všeho :)
Odpovědět
Profilova fotka
Protoze je to pro nas dulezity krok do budoucna. Jak uz tu padlo,chceme v budoucnu mit rodinu a kdyz rodina tak chcem byt manzele, chceme koupit dum a dostat hypoteku je daleko snazsi pro manzele nez jen pro par atd. Navic je to krasny a romanticky :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Je to životní událost, jak je tu již mnohokrát zmiňováno. Plánujeme potom mít rodinu, domek a takové ty "usedlosti" a tam už si člověk představuje být opravdovou rodinou, ne jen být partnery. :-) Zároveň nás to ještě více spojí. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
já bych napsala něco velmi podobného jako @ttm - protože už to není jenom vztah, ze kterého se dá kdykoliv odejít. Nepotřebuji už možnost jednoduše sbalit fidlátka a hledat podnájem. Nikdy jsem nebyla moc samostatná, manželství mi dává pocit jistoty, bezpečí, klidu, zázemí. Protože už partnera měnit nechci, chci žít a zestárnout s tímhle. To že sňatkem, že vzniká nová rodina, která mi bude nejbližší, jsem si uvědomila až po vašich příspěvcích. Vždycky jsem rodinu vnímala až jakože s dětmi, ale je to tak jak píšete. Občas se snažím vydolovat z drahého, jak to vnímá on: praktické výhody - můžu za ním do nemocnice, budu pojištěná až nabourám jeho služebák, když umře tak jednoduše zdědím byt, škoda jen toho společného zdanění manželů! Svatbu chce abych měla radost. Nic jiného jsem z něj nedostala, romantika se prostě nekoná, tak už se radši neptám. Škoda, že je tu tak málo chlapů, moc by mě zajímalo, jak to mají oni...
Odpovědět
Profilova fotka
@zuzekk My jsme od jedněch přátel dostali blahopřání s textem: "Gratulujeme k úřednímu povolení vašeho 10ti letého ilegálního počínání." :-D Jsme spolu deset let a třeba (jak tak sleduju, tak jsem poměrně výjimka) pro mě bylo mnohem důležitější mít hotový zařízený bydlení, než svatbu. Prostě je mi nějak proti srsti představa, že se po svatbě vrátím někam do podnájmu nebo tak. Takže my jsme v době svatby už měli za sebou cca 9 let společnýho bydlení (z toho pět let ve vlastním domě), auto, spoustu společných zážitků a prožitků v podobě těch zlých i těch nejlepších. Nikdy za těch devět let jsem neuvažovala ani vteřinu, že by to nebyl ten pravej. To, že i když vydělává několikanásobně víc než já a přesto několik let před svatbou jsem se stala polovičním vlastníkem zapsaným v katastru (i když jsem byla "jenom přítelkyně"), když jsem udělala totální škodu na autě jeho táty a on mě jen držel a opakoval "že to bude dobrý", že se vracel z jednání nad ránem domů, aby byl se mnou na snídani, přestože by bylo lepší aby zůstal spát na hotelu v daným městě... Prostě jsem věděla, že k sobě patříme v dobrým i zlým a tu svatbu k tomu ZATÍM nijak nepotřebovala. Jen jsem teda nikdy nechtěla děti do "neúplný rodiny" (tedy bez svatby). Ani jako dítě jsem netoužila po tom být celá v bílým atd. atd. (ale ten den jsem si to teda maximálně vychutnala :-D ) A tak mi prostě stačilo, že si tak spokojeně žijeme, budujeme, cestujeme, milujeme...a nic víc jsem nijak nehrotila, protože jsem věděla a i jinak mi bylo dokazováno, že netvoří žádný zadní vrátka, že naše budoucnost bude bok po boku s oddacím listem v dokumentech nebo bez. Proto mě i přesto na naše desátý výročí překvapil s prstenem, protože jsem spíš čekala takový to "tak se vezmem, ne?". Je to pro mě tedy vlastně na jednu stranu logické "vyústění" našeho vztahu, na druhou stranu to psychicky bylo tak silné, důvěrné a laskavé, že to slovama (a že koukám, že jsem se rozepsala jak pro román :-D ) stejně nedokážu popsat x-)
Odpovědět
Ten vztah k tomu prostě dozrál. Máme se rádi, chceme spolu založit rodinu a podle mě k tomu ta svatba prostě patří. Nemám nic proti nesezdaným párům, ale já nechci být "jenom" přítelkyně (i když je mi jasné, že samotný "titul" manželka nic nového nepřinese). Navíc přítelkyni může mít člověk každou chvilku, ale manželek většinou tolik nebývá :-D
Odpovědět
Za me - Je to proste rozdil, kdyz prijdu a reknu ''Ahoj, ja jsem Jana a tohle je muj pritel Tomas''.. Ma to podtext ''Tohle je clovek, ke kteremu ted patrim, se kterym jiste jeste nejakou dobu budu, ktereho miluji, a s kym je mi ted dobre. Ma svoji rodinu, ja mam svoji, nase zivoty se prekryvaji a snad jeste nejakou dobu budou.'' A kdyz reknu ''Ahoj, ja jsem Jana a tohle je muj manzel Tomas..'' Ma to podtext ''Tohle je clovek, ke kteremu patrim po zbytek zivota, s kterym chci zestarnout a vedle ktereho chci byt pohrbena, ktereho miluji, ktereho jsem si vybrala ke spolecne ceste. Jeho rodina je i moji rodinou, moje rodina je i jeho rodinou..jsme jedna velka rodina. Nas zivot je spolecny.'' Vidim to tedy ze stranky, ze kdyz vim, ze s nekym chci byt po zbytek zivota a ze k nemu patrim, proc tohle rozhodnuti neoslavit spolecne s rodinou ve forme svatby.
Odpovědět
Profilova fotka
@karlajasmine moc pěkné!
Odpovědět
Pro mě svatba znamená vznik nové rodiny ( i proto bych si plánovaně dítě bez svatby nepořídila) a potvrzení pouta, které mezi sebou s partnerem máme. Znamená to, že jsme se oba vědomě rozhodli s tím druhým strávit zbytek svého života, přestože už dávno známe všechny chyby, který ten druhý má, i když jsou někdy lehce iritující :) prostě toho druhého bereme takového, jaký je, se všemi chybami a mouchami. A je to i rituál, který je důležitý pro rodiče - symbolický vznik nové rodiny. Je to něco, co se nedá popsat slovy. A v neposlední řadě jde i o praktičnost, protože manželé to mají vždy jednodušší než nesezdané páry, většina věcí je vyřešena automaticky uzavřením manželství a nemusí se na to myslet (například se nemusí manžel hlásit oficiálně k otcovství dítěte :) ).... @iritia Vidíš, já jsem ateista a naopak bych se v kostele nikdy nevdávala. Přijde mi divné a tak trochu pokrytecké a neupřímné(nemyslím to osobně na Tebe) využívat rituál nějakého náboženství, ve které nevěřím, jen proto, že se mi líbí, případně že se mi líbí nějaký kostel/katedrála/svaté místo. Beru to tak, že si z náboženství člověk nemůže vybírat, co se mu hodí do krámu - buď věří a potom se vším, anebo nevěří a pak je neupřímné mít svatbu v kostele. Svatba není jen o těch slovech, je hlavně o tom, co ti dva cítí, takže i prosté Ano může být stejně významné a mít stejnou váhu jako církevní slib.
Odpovědět
Profilova fotka
@alca666 no raději se k tomu vyjadřovat už nebudu nerada bych tu rozpoutala nějakou vášnivou debatu.... Jen jedno farář o mé víře věděl celou dobu a byl moc rad že jsem se rozhodla pro svatbu právě v kostele.... Obyčejný obřad kde si řekneme ano někde na louce nemá pro mě žádnou váhu prostě svatba je pro mě něco svatého co chci na celý život ;-) a kupodivu po mé svatbě tam ten kostel ještě stojí :-|
Odpovědět
Protože bez svatby ne :-) Ani jeden jsme nad tím nepřemýšleli, že bychom žili vedle sebe "jen tak"..dáme si slib, který je pro nás závazný a moc se těším, až si ho konečně řekneme, pro mě náš vztah najednou dostane jiný rozměr. Někde jsem četla, že se po svatbě změni všechno a nic, tak nějak to vnímám i já, jestli je to pro ostatní pochopitelné :)
Odpovědět
Asi nejbližší je mi názor @hannakha. Je to jakési potvrzení toho, že jsme parťáci a pro mě osobně také toho, že se partner nebojí závazků. Přijde mi zvláštní, když si dvojice pořídí dítě ,ale muž se odmítá oženit... Co pro mě svatba naopak nesymbolizuje - "teď nebudeme dva, ale jeden", protože si myslím, že i po svatbě zůstáváme dvěma osobami - lidmi s vlastními postoji, názory a zájmy, které s nemusejí vždy shodovat - ovšem táhnoucí za jeden provaz (na jednom obřadě to oddávající trefně vyjádřil slovy "jezte ze stejného chleba, nikoliv však ze stejného krajíce"). Na místě a stylu svatby dle mého nezáleží vůbec. Svazek dvou lidí oddaných na radnici jen se svědky může být daleko pevnější než svazek těch , kteří měli honosnou veselku se sto lidmi a famfárami k tomu. O tom to není.
Odpovědět
@alca666 @iritia Já třeba věřící taky nejsem, manžel taky ne a brali jsme se v nevysvěcené zámecké kapli při civilním, ne církevním, obřadu. I když nevěříme v jednoho konkrétního boha, tak věříme v něco, co je nad námi a to místo pro nás bylo vznešené a cítili jsme, že tam si chceme prostě slíbit věrnost. Jsme spolu už šest let, máme spoustu zážitků, vždycky jsme věděli, že k sobě patříme, zrovna včera se ke mně manžel přitulil a řekl, že mě prostě potřebuje, ne jen miluje :-), věděli jsme to od začátku. Ale přestože nejsme věřící, tak pro nás bylo důležité vzít se na nějakém vznešeném místě, které by ještě víc dodalo hodnotu a váhu tomu našemu civilnímu obřadu. I přesto, že mi manžel slíbil, že bez otálení zbaví mé okolí od pavouka a já jemu, že se nebudu tak urážet a předjímat, co si myslí, když si to ve skutečnosti myslet nemusí apod. ;-) .. Pro každého je svatba "něčím jiným" důležitá a podstatná. Kdybychom měli nejdřív děti a pak se vzali,svět by se nezbořil, ale já bych se cítila divně mít jiné příjmení než zbytek "mé rodiny" a tisíckrát hezčí je říkat "můj manžel" než "můj přítel".. Tak to vnímám já :-)
Odpovědět
@iritia Já jsem nechtěla, aby sis to vzala osobně. jen jsi psala, že uznáváš jen svatbu v kostele a to i jako nevěřící (což mě dost překvapilo), tak jsem na to napsala svůj názor taktéž jako ateista. Jen by mě zajímalo, jak to probíhá, když jsi nevěřící - protože pokud vím, normálně se při svatbě snoubenci zavazují, že budou děti vychovávat ve víře, tak by mě zajímalo, jak se to dělá u nevěřících...... Pro mě je svatba duchovní záležitostí těch dvou a i bez vyřčených slov se dá leccos slíbit..... Ale chápu, že Ty to máš jinak.
Odpovědět
@strelenka Být jeden nemusí znamenat ve všem se shodnout, nemít vlastní názor a zájmy. Spíš naopak, mělo by to znamenat, že přes všechny naše rozdílnosti jsme tým a jsme navždy jedno společenství. Jedna duše a jedno tělo, ale ve smyslu, že už nikdy nebudeme sami. Že za druhého neseme zodpovědnost, chceme ho dělat šťastným a že už neděláme rozhodnutí za sebe, ale za oba. A to podle mě jinak nejde, Mít vlastní názor, ty názory si vyměnit, ale být jedno a dojít společného výsledku. V tom je jednota manželství, ne v tom, že se z nás stanou tupé ovce bez názoru :-)
Odpovědět
@iritia Já jako věřící třeba svatbu nevěřících v kostele taky nechápu. My se zavazujeme před Bohem, prosíme ho o jeho požehnání a manželství je pro nás svátost, to všechno vyjadřuje církevní sňatek. Koho jsi prosila v kostele o požehnání ty, když v Boha nevěříš? :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@ttm @iritia Musím říct, že já jsem také věřící, ale ne tak abych chodila pravidelně do kostela, ke zpovědi atd. Podle svého svědomí zkrátka nežiji, tak abych mohla udělat svatbu v kostele. Navíc přítel nevěří vůbec. Takže i přesto, že v boha věřím, nechci dělat komedii, a po svatbě opět kostel navštívit 2x do roka. :-)
Odpovědět
1
2 3
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

Svatba po více jak 6ti letech chození
11. 10. 2022 20
Prosím pomoc!!!! Svatba okr.Břeclav
21. 08. 2017 8
Svatba Praha Vychod/stredni Cechy
23. 05. 2017 1
Kontaktní čočky bez dioptrií a hlavně s…
14. 02. 2017 6
Svatba Praha - vychod ???
28. 08. 2016 13
Svatba - Panská Lícha
25. 08. 2015 2
Místo pro svatbu s dětmi 2016
28. 06. 2015 6
Svatba při VŠ nebo až po?
05. 08. 2014 41
Dítě před svatbou - proč do toho jdete?
20. 05. 2014 272
Svatba ve 22 letech. Je to brzy?
22. 10. 2007 288