Kategorie

Nejnovější diskuze

Kde se diskutuje

Kam jsem přispěl

Sledované diskuse

Síň slavy

Fórum > Život před svatbou

Přítele nemiluju, ale je mi s ním dobře, tak si ho beru

Zobraz úvodní příspěvek

peninka peninka

Autor diskuze

07.08.2012

Přítele jsem nikdy nemilovala, ale je mi s ním moc dobře a moc si rozumíme, tak si ho beru. Máte to někdo podobně???? Doufám, že nejsem sama. Dřív jsem na zamilovanost hodně dala, ale postupem věku jsem došla na to, že zamilovanost stejně časem vyprchá a že jsou daleko důležitější věci pro společný život. Díky za názor.

Odpovědět

tilickova tilickova

02.05.2013

Já si myslím, že v každém vztahu zamilovanost vyprchá. Jistotu, že jednou nepotkáš někoho, před kým se Ti podlomí kolena nemáš. Ale to nemá ani ta prudce zamilovaná nevěsta. Plno lidí se rozvádí kvůli nevěře, ačkoli si kdysi brali partnera z veliké lásky. Je otázka, co je pro Tebe životně důležité. Ani já se už dneska nedovedu zaláskovat jako v šestnácti a daleko důležitější pro mně je spolehlivost, ochota dělat kompromisy a vědomí, že partnera si vážím a to velice. Pokud máte tohle a máte oba dva vůli se poprat se vším, co na Vás čeká a stát při sobě, je to dobrý základ. Toť můj názor. Nemusí být ale poplatný pro všechny, každý to cítí jinak.......

Odpovědět

renfri renfri

02.05.2013

S ex jsme spolu byli 8 nebo 9 let, řekla bych že nejlepší kamarádi. Ani bych neřekla, že na začátku chyběla zamilovanost, jen se to prostě nezměnilo v tu lásku. Rozdíl jsem poznala s manželem, jsme spolu teď sedm let a láska tam prostě pořád je. Zůstat v původním vztahu a nedejbože ho potvrdit svatbou, tak jsem dnes buď nešťastná nebo rozvedená - ale kdo ví, neměla bych srovnání, jaké to může být :) Je to každého věc a každého rozhodnutí, tehdy jsem taky váhala, co mám dělat :-S Dnes ale nelituji :)

Odpovědět

•

Diskuse pokračuje po 5 měsících

•

daschenkatr daschenkatr

18.10.2013

Nějak si to neumím představit, muset žít s pocitem, že už nezažiju, jaké to je někoho milovat (protože čistě teoreticky- když si někoho beru, tak mu slibuju, že budu až do smrti s ním a nikoho jiného už si hledat nebudu). To mi přijde jako obrovský kompromis a nevím, v jaké životní situaci bych musela být, abych byla ochotná se ho dopustit. Ale asi jsem ještě mladá a naivní a třeba mě to přejde...

Odpovědět

vlajka1 vlajka1

18.10.2013

Mám v okolí dvě ženy, které si vzaly partnera bez lásky. Jedna se rozvedla po roce, druhá po necelých dvou letech. Podle mě to nemá budoucnost. Kamarádů můžeš mít spoustu, ale manželem by se měl stát někdo, koho miluješ a věříš, že bude oporou na celý život.

Odpovědět

kris5 kris5

21.11.2013

Já prožívám ten samý problém. Se svým manželem jsem začala chodit před 4 lety ( bylo mi 17). Byla jsem na tom tehdy hodně špatně. Nechce se mi to tu moc rozebírat, ale šlo o psychické problémy, kvůli mé rodině. Byla jsem smutná, osamělá, bez kapky sebevědomí. Když mi bylo 21, tak mě požádal o ruku a já jsem souhlasila. Byl to můj první kluk. Je mi s ním hezky, je hodný, se všemi mými problémy mi pomohl. Díky němu jsem tam kde jsem. Studuji vysokou školu a je ze mě relativně silná osobnost. V té době, kdy jsem ho poznala jsem se snažila se do něj zamilovat a vůbec mi to nešlo. Myslela jsem, že to je kvůli tomu, že jsem tak psychicky vyhaslá osobnost, že to asi nedokážu. Tak jem se smířila s tím, že ho mám moc ráda, vážím si ho, jsem na něj hrdá a je na mě hodný. Jenže teď se trápím vnitřně, protože mám pocit, že ten vztah není vyrovnaný. Nechci mu ublížit a ani si už moc nedokážu představit život bez něj,ale na druhou stranu si říkám, jestli je to vůči němu fér a jestli by si nezasloužil někoho lepšího, kdo ho bude opravdu milovat. Kdybych mohla vrátit čas, tak bych to už neudělala. Myslím, že by si člověk měl brát někoho, koho opravdu miluje a ne ze soucitu a s pocitu, že by to tak mělo být. Budu se snažit na našem vztahu pracovat a třeba se nám povede to nějak přejít, ale rozhodně bych do takového vztahu nechtěla děti a je nutné to vyřešit před nimi. Pokud to nějaké řešení má...

Odpovědět

janickasyslicek janickasyslicek

21.11.2013

Za mě ne, nechápu, jak může být někdo s někým, koho nemiluje a je mi upřímně přítela docela líto, jestli on tebe miluje a ty k němu v podstatě nic necítíš, je to trošku neupřímné. Jedině že on by to tak cítil taky, ale v tom případě už to nechápu vůbec, proč spolu teda být? Asi jsem naivní, ale já bych bez lásky v tom vztahu být nemohla, my už taky nejsme v tom největším zamilování, ale o to víc si svého budoucího muže vážím a vím, že s ním chci být, prtože to není žádné pobláznění, ale láska a vše kolem spojené. Ale každý svého štěstí strůjce jak se říká :-)

Odpovědět

kikina89 kikina89

21.11.2013

Také to nechápu. S manželem jsme spolu necelé dva roky, svoji pár měsíců... i po těch dvou letech ho nesmírně miluju a on mne. Nikdy jsem se svýma ex neměla ani pomyšlení na svatbu, necítila jsem k nim nic vážného. Až když jsem poznala svého teď už manžela, jsem věděla, že to je ten, kterého si chci vzít, mít s ním děti a strávit s ním zbytek života. Život bez něho si nedovedu představit.

Odpovědět

elvira elvira

22.11.2013

Hlavně to není fér vůči partnerovi... A opravdu ho nemiluješ, nebo nedokážeš pojmenovat, co cítíš....? Ono je mi s ním dobře může znamenat cokoliv... My jsme s manželem celkem15 let, není to jako první rok, kdy jsme pluli na růžovém obláčku, ale vážíme si jeden druhého, je nám spolu fajn, víme, že se můžeme jeden na druhého spolehnout... Dělej jak myslíš, můžeš se vdát i proto, že se to dělá, ale za pár let si můžeš s povzdechem říct, že to byla škoda peněz a první svatba ve tvém životě mohla být s někým, s kým to myslíš "až do smrti"... Ale vztahy jsou vždycky alchymie - kolikrát to nevyjde ani těm zamilovaným, tak třeba vám to nakonec vyjde, protože nemáš na očích ty růžové brýle a víš, jaký přítel je a co od něj můžeš čekat...

Odpovědět

cerlada cerlada

22.11.2013

Dovolím si vstoupit do diskuze. @peninka, přemýšlela jsi někdy, jak by se cítil tvůj nastávající, kdyby si tohle přečetl? Nebo naopak...Jak by bylo tobě, kdyby jsi se dozvěděla, že si tě bere jen proto, že je mu s tebou fajn? Já osobně bych byla něčím takovým tak zklamaná, že...Nejde to ani napsat, jak moc by mě ranilo, kdyby mi snoubenec řekl, že je mu se mnou fajn a vlastně mě vůbec nemiluje. Láska je podle mě klíč ke všemu co se rodiny a života týče. Základ vztahu. Jen nechápu, jak můžeš s někým vůbec být, když je ti s ním "jen" fajn. A jak dlouho trvá váš vztah, jestli se můžu zeptat?

Odpovědět

radkaja radkaja

22.11.2013

Holky to je už rok stará diskuze, kdoví jestli tu zakladatelka ještě chodí, takže myslím, že je zbytečné ji něco psát. Taky se za ten rok u ní mohlo toho hodně změnit. :-)

Odpovědět

alen_ka alen_ka

22.11.2013

v podstatě je to asi jedno, i láska (a tím nemyslím zamilovanost) může časem pominout, tak proč nezkusit manželství založené čistě na přátelství, mně by to sice žádnou radost nepřinášelo, ale lidi jsou různí

Odpovědět

lluciaannaa lluciaannaa

14.01.2014

Dobře, asi budu jediná, kdo bude trochu při penince. Z mé zkušenosti. 3x jsem se bezhlavě zamilovala, jak jsem se zamilovala, začala jsem se po dvou letech nudit, nakonec málo společných zájmů, málo humoru, sezení doma na gauči, žádný dovolený, jednoho z nich to vůbec netáhlo k moři, což vůbec nechápu teď. Potkala jsem mého posledního přítele, žádná bezhlavá zamilovanost. Spíše opatrnost, co z toho vznikne. Byl příjemný, nosil květiny, oba jsme byli už poučeni z minulých vztahů. No a začali jsme se mít strášně rádi, jeden bez druhýho jsme neudělali už ránu. Máme rádi stejný humor, jezdíme na krásný dovolený, bude to skvělý táta. Jsme spolu pět let a budu si ho brát :-) . Takže milé zlaté, můžete být zamilované jak dlouho chcete, ale když nemáte mnoho společného, a berete si ho jen ze zamilovanosti, tak vám přeji ať jste za pár let s ním stejně šťastná jako teď ve vaší bezhlavé zamilovanosti.