Přítele jsem nikdy nemilovala, ale je mi s ním moc dobře a moc si rozumíme, tak si ho beru. Máte to někdo podobně???? Doufám, že nejsem sama. Dřív jsem na zamilovanost hodně dala, ale postupem věku jsem došla na to, že zamilovanost stejně časem vyprchá a že jsou daleko důležitější věci pro společný život. Díky za názor.
Nevím, já osobně bych si takového člověka asi nevzala. Nemohla bych s ním trávit zbytek života každý den. Na druhou stranu život je o kompromisu dvou lidí. :-)
Hmm .... Já bych si bez lásky přítele nevzala. Jsme spolu propojeni a jsme i kamarádi, báječně si rozumíme. U nás 'telepatie' opravdu funguje :-) ale co, když po nějaké době potkáš opravdu muže, zamiluješ se ... To rozhodnutí je na tobě... Proč se jej chceš vzít za muže?? Měj se krásně!!
@peninka Holka, to je tezke... osobne potrebuju milovat. Mela jsem dva "vztahy", kde jsem nic necitila, a proto jsem nebyla stastna. Takze kdyz to neslo, proste jsem to ukoncila. Je pravda, ze laska je slepa, ale bez ni si to neumim predstavit. Zamilovanost sice casto vyprcha, neni to vsak pravidlem. Jestli nejsi zamilovana do nekoho jineho a jsi stastna a spokojena, tak je to super, ale mozna uz to, ze mas potrebu se tu na to zeptat ostatnich znamena, ze si nejsi uplne jista... (ale neznam te, netvrdim, ze to tak je) Ale rozhodne si nemyslim, ze bys byla jedina. I ucitelka na gymplu se nam sverila, ze si vzala sveho muze proto, ze vedela, ze bude dobry tata a moc neresila jestli ho miluje - proste jine veci povazovala stejne jako ty za dulezitejsi. A nestastne nevypadala. Jestli to tak chces a nevadi ti to, jdi do toho. Osobne bych to neudelala, ale to zalezi na citeni kazde z nas...
Máš sice pravdu, že jsou pro společný život důležitější věci, ale bez lásky to prostě podle mě nejde. Zamilovanost sice časem vyprchá, ale to není to samé jako láska! Zamilovanost jsou blázniviny, motýli v břiše, 300SMS denně o ničem, sladké řečičky, kreslení srdíček:-) Láska je mnohem hlubší a přetrvává a hlavně pomáhá překonat případné krize v normálním životě. Já osobně bych si bez lásky nikoho nevzala. Že si rozumíte je jedna věc, ale může se stát (např.s dítětem nebo jinými změnami), že si rozumět na čas přestanete a budete se hledat. A bez lásky by se mi cestu k partnerovi fakt hledat nechtělo. Na co?
Proč si ho vlastně tedy chceš vzít za muže?
A navíc, já kdybych byla s mojí volbou stoprocentně spokojená, tak nejspíš nepíšu o názory na beremko. Prostě bych to vykřičela do světa a ať si každý, komu se to nelíbí, trhne:-) Takže je to opravdu něco, co bys chtěla fakt udělat a nebo se berete jen proto, že "se to dělá"...?
@rozzaarka nebýt nešťastný ještě neznamená, že je člověk šťastný. Já jsem třeba v pohodě, když se procházím po svém městě, nešťastná rozhodně nejsem. Ale jak čapnu krosnu a vypadnu na místo daleko odsud do pralesů, lezu po horách apod. tak se cítím jako Bůh a nehorázně šťastná! A štěstí je pocit, o který by se lidé ochuzovat neměli, protože v životě to někdy jednoduché není:-) A to platí podle mě ve všem, co člověk dělá-cestování byl u mě jen příklad:-)
@peninka ono je milovat a milovat :) jestli mas na mysli vasnivy vztah, tak nikdy vetsinou moc dlouho nevydrzi. Pokud jsi s pritelem jen proto, ze ho mas nejakym zpusobem rada, jsi na nej zvykla, a nechces byt sama, tak je mi ho lito. Zamilovanost je vzdy pouze na zacatku vztahu, pak prechazi laska do dalsich fazi.. Ostatne sama to hezky popsala @parajan :)
jsme s přítelem spolu už 11 let, takže taková ta prvotní zamilovanost už dávno vyprchala, ta podle mě vyprchá v každém vztahu. Přesto si nedovedu představit, že bych s ním byla a vzala si ho za muže, kdybych ho nemilovala. Moc dobře si rozumím i se spoustou jiných kamarádů, ale i kdybych byla bez partnera, nikoho z nich bych si rozhodně vzít nechtěla. A nedovedu si představit, jak bych to pak měla v intimní oblasti. Každému ale vyhovuje něco jiného, toto je pouze můj názor, záleží na tobě ;-)
No já bych se osobně bála že po čase potkám někoho do koho se zamiluju bezhlavě a bude to to ono která každá z nás cítí když někoho miluje a pak se budu trápit a ublížím manželovi. Jen ty sama musíš vědět jak to z těma citama máš....
Já bych si ho bez lásky taky nevzala. S teď už manželem jsme spolu přes dva roky, zamilovanost je fuč, ale láska tam pořád je a snad i dlouho bude. Kromě toho si ho moc vážím jako člověka a i když se občas pohádáme tak mě nikdy nenapadla myšlenka, že bychom se rozešli, asi bych bez něj umřela. S ním mi vše přijde správné, tak, jak to má podle mě být...Čekáme teď první mimčo a budeme rekonstruovat domeček a vím, že ať už to bude jakkoliv těžké, tak to zvládneme. S mým ex jsem byla 6,5 roku, o svatbě jsem uvažovala asi jen prvních půl roku, ještě naivní puberťačka. Pak opadla zamilovanost a zůstal jen stereotyp a nuda. Až když jsem potkala budoucího manžela tak to všechno začalo dávat smysl. Nedovedu si představit, že bych si vzala ex a pak se kvůli současnému musela rozvádět :-S
Ale lidi jsou různí, tak třeba vám to klapne i tak ;-)
Neříkám, že to nemůže vyjít, ale podle mě riskuješ přinejmenším to, že během vašeho manželství potkáš někoho, do koho se opravdu zamiluješ. Pak bude těžké zůstat ve vztahu, kde si "jen" dobře rozumíte. Chemie - nebo prostě určitá iracionální složka vztahu - je důležitá.
No, na zamilovanost bych taky moc nedávala, je to krásná věc ale máš pravdu v tom, že časem vyprchá. ALE láska je něco jiného než zamilovanost (nebo její další fáze?). S manželem jsme spolu přes sedm let (svoji jsme jen chvilku), takže vím o čem mluvím, a tu počáteční zamilovanost skutečně s tou pozdější láskou srovnat nelze. Zamilovanost je krásná, člověk si připadá jak mimo realitu, ale ta láska co přijde po tom, je ještě mnohem krásnější, je stálejší a podle mě je ve vztahu potřeba. (osobně by mě i docela zajímalo, jestli Tvůj přítel ví, že ho nemiluješ a jestli mu říkáš "miluji Tě", protože jestli jo, tak mu akorát lžeš a jestli ne, no každý to má jinak, ale mě by nepřišlo jako milostný vztah, ale jako kamarádský, byť "s benefity"). Kamarádka bys měla být i s tím, koho miluješ, ale je tam ještě navíc ta láska, která ten vztah posune někam úplně jinam, a která bude pro vztah oporou v době krize. Jestli Tvůj přítel o Tvém postoji neví, tak je mi ho vážně líto. A ani nechápu proč si vlastně chceš toho muže vzít a zda Ti dochází, že ovlivňuješ nejen sebe, ale i jeho... Jestli o tom ví a má stejný pohled na věc jako Ty, tak nezbývá než popřát hodně štěstí na společné cestě. :)
a tak proč ne. lidi jsou spolu kvůl různým důvodům, peníze, děti... já osobně bych si ho ale nebrala, nemohla bych mu vzít možnost zažít opravdovou lásku. a možná i sobě. ale pokud je to vaše společné rozhodnutí, tak každý svého štěstí strůjce...
Tak on si hlavně tu lásku každý představuje trochu jinak. Někdo (možná jako ty) jako neustále třeštění hlavy, romantické vzdychání a motýlky v břiše. Tak to je možná na začátku a pro mě to určitě není nejdůležitější období partnerství. Ani bych tomu neříkala láska. Že mi je s někým dobře, rozumím si s ním, těším se, až přijde, chybí mi, jsem na něm až "závislá", toužím po něm i fyzicky, to je pro mě láska...Nevím, co prožíváš ty, ale minimálně dobře ti s ním je a asi si s ním rozumíš, když s ním chceš být po zbytek života. Stejně tak bych si tipla, že spolu spíte....
Každopádně, pokud si jsi na 100% jistá, že ho bereš jenom jako kamaráda, ale on to ví taky, a přesto se berete, je asi vše v nejlepším pořádku, dělejte, co vám vyhovuje. Hrozné by ale bylo, kdyby to tvůj nastávající nevěděl, to by byl docela krutý podvod.
Kdybys ho nemela rada, tak bys s nim nebyla a nerozumela by sis s nim. Navic zamilovat do jineho muze se muze i ta nejzamilovanejsi holka z beremese.cz :-D Musis mit preci nejaky duvod, proc si ho beres...protoze te proste pozadal o ruku nebo jses v tom nebo nevim. A dalsi taky je jestli pochybujes o tom jestli si ho mas vzit (coz asi pochybujes jinak bys sem nepsala).
zazila som nieco podobne...mala som skoro 22 rokov, ked som zacala chodit s exom - pripadala som si nemozna a zufala a bola som stastna ako blcha, ze som niekoho zaujala....od zaciatku som mala silny pocit, ze toto asi nie je vsetko, co mozem k niekomu citit...ale bolo nam fajn, odisli sme do zahranicia, hodne sme si pomahali....asi po 2 rokoch som mu v slabej chvilke povedala, ze k nemu necitim to, co by som podla mna mala...on zostal v soku, vobec nic si nevsimol (ja som vseobecne mila a starostliva, takze to vnimal tak, ze ho velmi milujem)....tahali sme to potom este 2 roky a nakoniec sme sa v dobrom rozisli - musel to urobit on, lebo ja som privelky slaboch....o par mesiacov na to som spoznala terajsieho manzela a s nim aj lasku.....tym som chcela napisat, ze by som si nikoho nevzala, ak ho nemilujem, pokial by on o tom nevedel a zil by v sladkej nevedomosti, ze je vsetko tak, ako ma byt....
dovolím si do debaty vstoupit za opačné pohlaví :-N , je to smutné, ale dnes je to běžná věc, myslím že slečna peninka jde s dobou a pokud je ji s přítelem dobře finančně a rozumí si v nákupním centru a v cestovní kanceléři, tak není co řešit, každý je strůjcem svého štěstí a tady jedna strana, šťastná určitě nějaký čas bude.... ;-)
a třeba to ještě přijde a sama budeš překvapená...pořád lepší než být sama...i když já taky patřím mezi ty, co by se vdávali jen z lásky..jo já už jsem vlastně vdaná:-D nonic, tak se neberte a buďte spolu takto, jak to máte, rozhodně by si měla být upřímná a říct příteli jak se věci mají, z debat yjsem to nevyčetla ale předpokládám, že on to asi netuší a to by moho být větší problém než kdyby to věděl..já nevím, snad to k něčemu bude ty názory:-)
Mam sveho pritele rada,tez se budeme brat,ale o zamilovanosti to proste neni ... chapu te ... je mi s nim dobre,mame spolu syna,ktereho oba zboznujeme ... :-)
a co se tyce te zamilovanosti ... vsak i holka,ktera se vdava z te nejvetsi lasky,muze potkat nekoho jineho ... o tom to neni ... je to tve rozhodnuti ... ;-)
doufam,ze vam spolu bude i nadale tak dobre a ze si budete dal tak rozumet ... (ja doufam v to same i u nas :-D )
Něco takového dost dobře nechápu. Zamilovanost je sice hezká věc,ale netrvá věčně (někde jsem četla,že max.3měsíce),ale podle mě bez lásky to ve spokojeném vztahu nejde.S manželem jsme moc šťastní, jsme oba součástí života toho druhého, vzájemně se doplňujeme,neumím si představit,že bych ho neměla... ale vážně nerozumím tomu,proč si chceš brát někoho,koho nemiluješ.
pokud si v jedne domacnosti rozumite a vse vam klapke, proc to hrotite a delate veselku? nechapu....pokud tvuj zivotni koncept mas nastaveny takto, timto zasahem se ti to cele muze sesypat...ja bych do toho rozhodne nesla. Muj osobni nazor...
@peninka nechci rejpat, ale proč si ho bereš? Chceš s ním žít, nemiluješ ho...na co svatba? To s ním přece můžeš žít i bez svatby ne? Je to jen můj názor, ale já bych se bez lásky nevdávala.
No můžu ti napsat jen svůj příběh. Myslím, že hovoří za vše.
Byla jsem z ex 5 let. Měli jsme povahy, co se doplňovali, rozumněli jsme si, měli rádi svoje rodiny a vše. Byli jsme dobrí kamarádi a spolubydlící. Já jsme ho ovšem nemilovala. Pak přišla 1sms a za jediný týden se mi převrátil život, Vše jsem, i přes protest rozumu, změnila. Začali jsme jako nevěra. Rodina se s náma nebyvila a nebo byl pro mé nejblížší úchyl. Můj taťka s náma nepromluvil přes rok. Se vším jsme si ale prošli společně. A to se mi nelíbil a i jeho povaha mi byla cizí. Přesto jsem byla zamilovaná a jsem občas i teď. Miluju ho ale stále. Poprali jsme se s rodinami, s neplodností, s problémy v sexu a tak vůbec. Ale vždy jsme tu byli pro sebe. A i když jsme se na čas rozešli a měl jeden nějaké problémy druhý tu byl pro něj. A strašně jsme se trápili. Teď jsme spolu už 5. rok, jsme na začátku 8. měsíce a těšíme se na svatbu. Já se nikdy(oproti jiným) vdávat něchtěla. A i když bývalý chtěl dítě i svatbu, nějak mi to nesedělo. Teď vím, že to tak má být.
Doufám, že najdeš, co hledáš. A třeba zrovna ti to bude vyhovovat a tenhle blesk s čistého nebe tě (bohužel) nepotká. Pochybnosti občas asi máme všichni, ale měl by být výsledek, že to tak má být ;-)
já znám naopak dost lidí co se vzali ikdyž se už nemilovali, ale měli spolu děti a bylo jim dobře, tak se prostě vzali.. základem vztahu není jen láska, ale spousta dalších věcí jako vzájemný respekt, pocit bezpečí a další
já to mám přesně tak - přítel mě nosí na rukou a nakonec jsem souhlasila a máme se brát. mám ho ráda, ale nikdy jsem ho nemilovala a teď mám občas záchvaty strachu, jestli dělám dobře a neublížím nám oběma... na druhou stranu nechci být sama a potřebuju přesně takového, kromě postele je to 100% (tam nefunguju já). a rodiče ho milujou. jde tohle vůbec napravit? s psychologem?
Za sebe mohu říct, že bych nikdy nemohla být s někým, pokud bych ho nemilovala a tím tuplem, když už jde o svatbu. Je sice super, že tobě to takhle vyhovuje, ale zeptám se, vyhovuje tvému partnerovi, že ho defakto bereš pouze jako kamaráda? Ví o tom, že ho nemiluješ a bereš si ho pouze protože ti vyhovují podmínky v kterých s ním jsi? Za mě pokud jdou lidé do svatby, tak u některých určitě zamilovanost přetrvává, ale hlavně jdou do svatby z lásky (tím myslím normální vztahy, pokud se nejedná o nějaké mrchy, kterým jde jen o to, že je manžel bude dobře živit). Pokud v tom nejsou city, tak mi příjde, že to je vypočítavost (kdy je člověk s někým, protože mu vyhovuje chováním, po finanční stránce..........., ale kvůli toho, že druhého nemiluje, přece neodejde, protože co když už nikoho takového nenajde, aby se ten člověk měl tak dobře ,,zaopatřeně"). Nemohu si pomoct, ale je mi tvého partnera líto, protože ty si ho vezměš, i když ho nemiluješ a jednoho dne ho opustíš pro někoho jiného a on to odnese na plnén čáře, protože on tě miluje a dává do Vašeho vztahu srdce.
@peninka: Omlouvám se, "musím" reagovat... Že bych se vdávala a nebyla do svého nastávajících ZAMILOVANÁ si NEDOVEDU ani představit =-) =-) =-). Nechcete své rozhodnutí ještě přehodnotit? Snad by se ještě vyplatilo počkat a ten, do kterého byste byla zamilovaná doopravdy by se ještě našel - nemyslíte??? Je sice fajn, že je Vám s ním hezky, ale dobře může být člověku, který třeba odpočívá na sluníčku s hrnkem kafé v ruce. Mně by jen to kafé a sluníčko jistě nestačilo - potřebovala bych mít vedle sebe i svého snoubence (a od podzimu snad i manžela). S ním je mi nejenom MOC dobře, ale hlavně ho MOC MLILUJI!!! Zamilovanost a láska jsou jistě dvě odlišné věci a nádherné je na tom to, že (jak je uvedeno v bibli) LÁSKA přetrvá navždy... ;-) Z Vašeho příspěvku cítím, že pochybujete... Ale je dobře, že nad svou situací přemýšlíte… Snad vše dopadne dobře! držím palečky!!!