Ahoj holky. Chtěla bych se vás zeptat na váš názor na můj problém.
Mám doma toho nejúžasnějšího chlapa na světě. Jsme spolu 11 let a je nám 30. Děti zatím neplánujeme, až po svatbě, kterou plánujeme za 2 roky. Je nám spolu moc fajn. Co mě trápí - přítel před rokem odešel z práce, chtěl by začít podnikat. Ale už je to rok a zatím nezačal ani s podnikáním, ani si nehledá práci. Zjišťuje si různé předpisy potřebné k podnikání, do toho občas připustil, že by si práci hledal, že uvidí, jak to půjde. Musím říct, že doma pomáhá a pořád se vzdělává, vůbec nepije, nechodí do hospody, nehraje stupidní hry na počítači..... Já ho neživím, na to bych nepřistoupila, všechno hradíme tak nějak napůl, penízky měl nějaký našetřený. Byt je můj. No ale trochu mi to dělá starost, jak s tou prací, podnikání není jednoduchý, ale zas kdyby se to nepovedlo, tak jestli ho někam vezmou do práce, když by byl po neúspěšném podnikání..... Oba teda máme VŠ, ale stejně. Naši o tom všem nevědí, nechci to s nima rozebírat, mají ho moc rádi, ale hned jsou se vším rychle hotoví - jakmile někdo nejede podle nějakýho nalinkovanýho standardu:-) Včera jsme se kvůli tomu doma trochu dohadovali, ať se prý nebojím ,že všechno bude ok a budeme se mít dobře. Nemám to s kým řešit, s kamarádkami nechci. Jak byste se na to dívaly a co si o tom myslíte? Daly byste mu nůž na krk, že si buď hned najde práci nebo že je konec? Jako rozchod by byl taky řešením, ale přijde mi, že by našeho vztahu byla škoda a že bych takovýho chlapa jen tak nenašla. Díky za názory.
@slunecnic_e Urcite bych v tom nevidela duvod rozchodu, myslim ze je zbytecne mu davat nuz na krk s tim ze bud prace nebo rozchod.. ale urcite by ho to chtelo trochu durazneji pritlacit, aby uz hledal praci a nebo rozjel podnikani, nasetrene penize se budou hodit v budoucnu, je skoda je utracet ted za flakani..
chapu ze si treba po predchozi praci chtel dat nejake volno, ale rok uz je moc, cim dele s tim bude cekat, tim horsi ten navrat do pracovniho procesu bude
neuspech v podnikani je dnes celkem bezny, nijak by to nemelo ovlivnit, kdyby pak hledal zase praci jako zamestnanec, svagr si tim prosel, podnikani skoncil s ohromnym dluhem, ale mel zase dobre zkusenosti oproti jinym uchazecum a praci sehnal v pohode..
@martaveg Děkuju moc za názor. Budu se snažit víc tlačit nebo ho podpořit (psychicky). Chtěla jsem tu tuhle otázku vznést taky proto, jestli třeba nemám růžový brýle, jestli to není známka flákačství.... na druhou stranu vím, že je pracovitej, je to kutil, všechno opraví, vyrobí..... Ach jo. Snad se to někam pohne;-) Hlavou se mi najednou honí spousta myšlenek, taky už nejsem nejmladší - pořád žiju v domnění, že mi je 20 a ono mi je o 10 víc:-)
Rok bez prace?? Popravde to mi prijde hodne prehnane. Neverim, ze to trva takhle dlouho zacit podnikat, at uz v jakekoli branzi. Oba mi rodice jsou soukromi podnikatele, vim jak to chodi..Ja se pred rokem vratila po letech do Cech s mym pritelem, on neumi slovo cesky ale od prvniho dne se pustil do prace, zalozil si firmu, maka od rana do noci a ja si neumim predstavit ze by tady rok sedel a nedelal nic a to je to pro pro nej dost tezky! Rikas ze je jinak ale skvelej, pomaha atd, ale mozna trochu zlenivel, zpohodlnel a nema ten spravnej naboj se do toho vrhnout, takze je to nejspis na tobe, aby jsi ho k tomu dokopala, at uz po dobrym ci zlym(vis nejlepe jak na nej ;-) Musis byt proste ty ta 'dospela'(ja mam taky 30 na krku a citim se na 20, ale u nas je to prave muj drahy kdo je ten co to ma srovnany a zene nas kupredu!;-) Hodne stesti x
Je pravda, že u nás jsem ta dravější já:-) Tak snad to nějak půjde. Taky mi přijde, že možná nemá sebevědomí a nějak se v tom plácá. Trochu mi to dělá starost, ale když mám k sobě být úplně upřímná, tak bych nechtěla být bez něho a je to ten nejlepší chlap. Ale prostě najednou v našem vztahu vyplul tenhle mráček:-( Já to mám nastavený jinde, do všeho, čeho se bojím, se ženu po hlavě, ať to mám za sebou. A proto mě jeho přístup začal znervózňovat. Už na VŠ mi přišlo, že jsem se s jeho zkouškama nervovala víc já, než on..... Ale taky mám pocit, že jsme stvořený pro sebe. Za celejch 11 let nebyla žádná větší krize.... Vlastně asi nejsem zvyklá řešit problémy. Trochu mě děsí, že ani po 11 letech člověka ten druhý může překvapit.... Kromě toho kolem nás se lidi rozcházejí a rozvádějí po dlouhých letech spolu, je jim kolem 30, i přes..... to mě hodně děsí....
Podle mě je je to v pohodě, pokud nemáte problém s penězmi a nemáte závazky děti a hypotéky apod., tak určitě je fajn zkusit podnikat, ani se příteli nedivím, že to zkouší, a z toho co popisuješ tak jai doma pomáhá, takže bych si nedělala starosti. To že je to rok a pořádně ještě nic moc nezačal, no to je teda trošku blbé, shánět jen informace apod., v podnikání platí, že člověk to tak nějak všechno zjišťuje za pochodu, je načase aby se intenzivně do něčeho pustil a jen nevyčkával, pokud by to mělo takto trvat déle a nic moc by se nedělo pak je to problém...ale rozchodem bych to neřešila, hold by si musel najít zaměstnání. Ale hlavně co jsem tím chtěla říct, že je v ideálním věku, kdy začít s podnikáním toli bch se toho nebála, jen bych čas od času se zeptala jak pokročil nebo jestli nepotřebuje s něčím pomoct apod., držímpalce, aby se byznys pěkně rozjel:-)
Já bych asi malinko přitlačila. Je fajn mít peníze našetřené, ale tak by to i mělo zůstat, měl by si najít obživu než našetřené peníze dojdou. Znám dost lidí, kteří chtěli podnikat a odešli kvůli tomu z práce, naprosto jim to schvaluji, ale všichni se do toho pustili téměř okamžitě. Dva roky mi přijde dost dlouhá doba na "zjišťování předpisů". Držím palce, aby to příteli vyšlo.
Souhlasím s holkama, rok se mi zdá až příliš na zjišťování předpisů. Přítel začal podnikat téměř ze dne na den a zjišťoval věci za pochodu. Tohle vyčkávání se mi zdá až podezřelé. Je fajn, že má penízky stranou našetřené, ale za těch XY měsíců je mohl vložit do podnikání, aby mu to usnadnilo start. Teď už bude mít přeci jen tenčí zásoby, tak aby ho to potom nelimitovalo. Těžko říct, když nevíme obor podnikání. Rozchodem bych to neřešila, ale přitlač.
@slunecnic_e To je těžké radit...mě zaráží, že tak dlouho otálí, rok je dlouhá doba, navíc neumím si to představit, bych se doma asi tak dlouho zbláznila, ale to je druhá věc. :) Fakt těžko radit, spíš bych se s ním chtěla domluvit na nějakém datu, kdy už teda začne v něčem podnikat nebo ať si začne hledat práci, taky by mě tohle nic nedělání znervózňovalo...
@slunecnic_e Taky mi rok už přijde dost. Já bych chápala, že třeba úspory bude utrácet za cestování, že by jste třeba odešli z práce oba , cestovali a vydělávali, našli nové věci...Je mi přes 30 a dost jsme se teď o tom s manželem bavili...Ale být doma a žít z úspor mi nesedí. Ono tedy mě by i vadilo, že utrácí úspory co se pak můžou hodit...je fakt, že tohle jsme si asi nastavili jinak.. i když jsme ještě měli oddělené finance už jsme tak nějak řešili peníze společně a začínali je brát jako společné, takže i když ho neživíš svým způsobem bych to já brala jako ,že utrácí peníze co by měl přinést do společné budoucnosti...
Ale určitě žádný rozchod, spíš to začít řešit. Píšeš, že jsi aktivnější tak to využij. Ono láska je pěkná, ale zajištění rodiny budete muset jako manželé řešit a bohužel se setkávám s tím, že když si to ti dva nevyřeší na začátku mohou z toho být velké problémy. Možná má opravdu strach tak ho zkus podpořit, pomáhat, popostrčit ho a uvidíš. Pokud by ani pak nic nezačal, řešila bych to víc.
Souhlasim s holkama, taky bych pritlacila, dala bych najevo ze je nejvyšší cas se do toho pustit a hlavne zacit a rozhodne bych nabidla svou pomoc - a klidne bych fakt po vecerech a víkendech se zacala aktivne zajímat, pomáhat, zjišťovat, proste ho nakopla. Bude mu i stydno, když uvidi tvoji energii..
Holky díky. Já jsem tenhle rok měla extrémně náročný sama a pod mým zápřahem jsem si nevšimla, že by potřeboval občas se mnou o něčem mluvit a tak. Takže teď se do toho pustíme oba a budeme se podporovat. Kdybychom už měli děti nebo hypotéku, tak by to bylo horší, takže teď to zkusíme a uvidíme.
Určitě bych ho poslala do práce a argumentem, že většina podnikatelů začíná tak, že nejdřív někde pracují, při práci, která jim zajišťuje stálý příjem pak pomalu spouštějí podnikání, a když jim vynáší dost jako vedlejšák, aby je to uživilo, tak dají v práci výpověď.
Takhle jen přicházíte o peníze, které se Vám do budoucna můžou hodit třeba pro miminko nebo na bydlení.
Podle mě začít podnikat bez zkušeností a znalostí je velice riskantní a obvykle to vede jen k dluhům. Co se týče toho, že Tvůj přítel se věnuje zjišťování právních předpisů k podnikání mi nepřijde jako argument - k založení běžné živnosti stačí pár telefonátů asi na tři úřady a jejich oběhnutí, což se dá stihnout v jednom dni, kdy mají otevřeno. V případě složitějších věcí, je to tak na hodinovou konzultaci s právníkem. V případě založení společnosti s ručením omezeným je to trošku náročnější, ale za rok by se tvůj nastávající musel stát na takovou společnost expert, co strčí do kapsy jakéhokoliv právníka. Rok na zjišťování podmínek podnikání je naprosto neadekvátní přehnaná doba.
Mám-li být upřimná, ten kdo chce podnikat musí umět opravdu dřít, být ochotný pracovat 18 hodin denně a víc, umět obětovat volný čas, milovat svou práci a dát do toho všechno, protože jinak se to nedá psychicky, ani fyzicky vydržet. Je mi líto, ale podle toho, cos napsala se obávám, že Tvůj přítel ten správný typ na podnikání není, když už rok nepracuje....
Možná v budoucnu Tvůj přítel dospěje ke změně sama sebe a bude z něj dobrý podnikatel, ale ten čas ještě nenazrál a abys jen seděla v koutě, když čas běží mi jako nejlepší řešení nepřijde...
Ahoj holky, po delší době jsem narazila na tento můj příspěvek a nedá mi to, abych nenapsala, jak to celé dopadlo (i když asi většina komentujících už nebude aktivní, je to 7 let). K podnikání se teď už bývalý přítel neměl a nehledal si ani práci. Pak jednu chvíli navštívil asi 3 pohovory, ale nikde nebyl spokojený s nabízenou mzdou. Takže situace pokračovala dál, úspory došly a všechno jsem to táhla já. Od napsání úvodního příspěvku jsem to vydržela ještě 3 roky (blázen, ale když je člověk zaslepený...), pak jsem se s nim rozešla. Kdybych tenkrát byla ráznější, tak jsem si mohla ušetřit spoustu nervů, rozcházeli jsme se za dost vyhrocené situace. Dnes to vidím tak, že dokud jsme studovali VŠ a bydleli úplně zadarmo u mých rodičů, kteří náš defacto oba živili (jo, už to je hrozný, ale to jsem tenkrát neviděla), tak to klapalo dobře. Vlastně jsme neřešili základní věci jako nájem a chod domácnosti. Zpětně vidím, že skřípat to začalo už v době, když jsme se odstěhovali od rodičů a měli se postavit na vlastní nohy. Bývalý absolutně neměl pocit, že by se měl postarat o sebe a svou rodinu a naopak visel na mně (nechápu, jak je to možný). Třeba vám tenhle příběh někomu pomůže. Přeju vám všem šťastná manželství a pracovité chlapy!!!
To je hustý. Moc děkuji paní za update, fakt mě zaujalo, jak to dopadlo, i když je teda smutný, že takhle. Prostě chlap, který je schopen ROK sedět doma a "zjišťovat předpisy", není zrovna vhodný kandidát do života - to je přesně jasný, že jsou to výmluvy. Kdo chce podnikat, ten zkrátka MUSÍ mít drajv, energii, vůli a chuť bojovat a pracovat často mnohem víc než v klasickém zaměstnání od devíti do pěti (samozřejmě ne vždycky to tak je).
Přeji pisatelce už jen samé štěstí 🙂
@lucydora Jj, vidím to úplně stejně. Tenkrát jsem se asi bála to po tak dlouhé době rozseknout. V těch 19 se to jeho nemakačenkovství úplně neprojevilo, i když nějaké varovné signály tam byly už tenkrát (to jsem ale vůbec nevnímala, nenapadlo mě, že může někdo takový vůbec být). No jinak jsem pořád svobodná, ale se současným partnerem máme nádhernou dceru a předěláváme domeček. Hodně štěstí do manželství všem!