Ahojky nevěsty 🙂 Když jsme začali plánovat svatbu, řekla jsem si, že se nebudu stresovat přípravami, že nebudu nic až moc hrotit a náš den bude prostě pohodový. Jenže najednou se všichni začali angažovat a mně nasazovat brouka do hlavy. Řeči typu: "musíš mít závoj, dort snad nebude jen jeden ne, musí být dort děkuji za syna, výslužky se zákusky musí být, to nemůžeš jen koláčky, doufám, že budou hry, aby nebyla nuda a hudba? to přece musíte hrát hlavně to, co se líbí lidem, ne vám..." atd. mám při každém setkání s budoucími svatebčany na talíři. A stres nakonec stejně přišel. Nevím, jestli tohle je úplně téma k diskuzi, ale měla jste to některá taky tak? Že vám do všeho museli lidi mluvit a vás to nahlodalo až vás to nakonec rozhodilo? Přece nemusíme mít vše podle "pravidel"...
@zasnoubenazrzka U nás tohle nehrozí, takže osobní zkušenost nemám, ale troufla bych si říct, že si musíte sednout s partnerem a probrat co chcete, co nechcete a na tom trvat a všechny snahy ostatních cokoli organizovat a "dobře radit" utnout hned v začátku. Když už nějaká "dobře míněná rada" zazní, tak jedním uchem dovnitř, druhým ven. Nemyslím si, že je důvod se kvůli tomu stresovat.
Jako cerstve vdana, takze po svatbe v sobotu, ti radim: vykasli se na ostatni a udelejte to takove, jak chcete vy! My meli jeden dort, vysluzky nebyly (az z toho co zbylo), cukrovi bylo moderni (tiramisu, panna cotta, tartaletky, makronky...), nepripravovala jsem se doma, ale na penzionu. Bylo vse na jednom miste. Jak nasi protestovali, ze si pro me ted uz manzel neprijede k nim a jak byli radi, ze nemuseli resit snidani a chystani u nich. Protoze tam bylo jak po boji😁. A ze tam spali. Tchyne taky mesic zpatky, jak tam nebudou spat. Dostala cocky, at nevymysli, ze je to zarizene. A jak byla rada! Nechali jsme se ukecat jen co se tyce jednoho svatebcana -bratra tchana. A zpetne toho litijeme vsichni. I tchan. Takze neustupovat. A kasli na ostatni!
Já kvůli svatebčanům musela posunout svatbu o tři měsíce (původně jsem chtěla zimní a měla jsem vše vymyšlené, ale to prý "prostě nejde", pak zas byla během půstu který sice nikdo z nich nedrží, ale svatby se "vtedy predsa nerobia", na místo konání byly taky řeči (neuvěřitelné, že to máme tam, kde oba žijeme a máme dům a budeme vychovávat děti, měli jsme to mít samozřejmě na Slovensku, kam jezdíme max jednou za měsíc a já mám vše vyřizovat na dálku 😄 ). Počet hostů se nafoukl na téměř sto, z čehož já mám cca dvanáct (nemám rodiče) a většinu z těch ostatních jsem neviděla buď nikdy, nebo třeba jedinkrát 😄
No máme to za tři čtvrtě roku až, tak se jistě spousta věcí ještě objeví. Slovenské tetky budou vždycky brblat, s tím jsem se smířila. Aspoň se mají na léta o čem bavit 😄
@zihuatanejo Tak to jsme na tom stejně, nevím zda je jeden z vás ze Slovenska nebo oba, u nás jsem ze Slovenska já a manžel z Moravy. Svatbu jsme chtěli v zimě, ale kvůli babičkám (aby nenastydli) jsme to posunuli na konec března (ani o den později, manžel nesnáší teplo), takže svatba byla na Moravě a v půstu .. a co … z manželovi strany jenom lehce tuší co, kdy a proč ten půst je, jediný kdo by mohl něco říct byli ti Slováci z mé strany (většinou kamarádi, rodiče už nemám) a ti se k tomu nevyjádřili … tak jsem si pak říkala, že jsme to mohli mít klidně v tom únoru, no nakonec byl toho 30.3. krásný slunečný den
Asi docela v pohodě, oproti některým zkušenostem, co tu čtu. Ony jsou ty starší generace zvyklé, že svatbu organizují rodiče, tak se toho nechtějí vzdávat 🙂. Nejvíc rad dodala moje mamka, ale zas některé praktické dávaly smysl, tak jsem je využila. Všichni se báli toho, že si chceme celou svatbu udělat doma. I sousedé se docela divili, ono dělat svatbu pro 100 lidí ve vsi, kde je 45 obyvatel je docela drsné. Ale oběhli jsme je se slivovicí a koláčky, vysvětlili a bylo dobře 🙂. Nejvíc mě pobavili babi s dědou, kteří mi týden před svatbou řekli, jestli to přece jen nechceme ještě přesunout do restaurace (100 lidí, vše zorganizováno), tak jsem jim říkala, že fakt ne 😄. Jinak stres taky přišel, aby vše vyšlo jak má, to má asi každá nevěsta, ale nakonec pohoda a všichni si to užili a byli spokojení. Takže neboj si to udělat jak chcete vy a na kafraly prďte 🙂.
@katarina_30_3
Snoubenec je Slovák já Češka. Ale on tu má pobyt, práci, máme tu společný dům a žije tu už nějakých -náct let. U nás jsme přesouvali z ledna taky aby tetičky nenastydly 😄
První přesun co jsem navrhla, tak byl na konec března (tak jak vy - jinak gratulace ke krásnému datu) a setkala jsem se s bolestným úžasem, že během půstu přece ne. Podotýkám, že většina rodiny není nábožná, NIKDO z nich ten půst nikdy nedržel, a až do výběru termínu jsme o existenci nějakého půstu nikdy neslyšeli.
Přiznám se, že jsem ještě malinko nakrknutá, protože nemám ráda léto/pozdní jaro, bojím se že mi bude vedro a mrzí mě moje promyšlená zimní svatba, ze které je teď klasická jarní, kterou jsem nikdy nechtěla. Ale samozřejmě že datum je to je nejmenší a je to nakonec úplně jedno, jen asi potřebuju ještě nějaký čas na emocionální zpracování 😄
Jinak já mám partnerovy rodiče hrozně ráda, takže jsem jim v podstatě ráda vyšla vstříc (jen jsem teda nečekala tyhle důvody, hlavně ten půst, ale ok), navíc trvají na tom, že většinu svatby zaplatí (šetří na to snad co jsme se poznali, i když jsme to po nich nikdy nechtěli a počítali jsme původně, že to zaplatíme sami) a navíc chci, aby se hosti cítili pohodlně.
Myslím, že nakonec mi to bude fakt jedno, konkrétní datum nebo výzdoba jsou nakonec úplně fuk. Jen teď jsem ještě trochu rozmrzelá - taky proto, že už jsem touto dobou měla plánovat, vybírat šaty atd a teď musím ještě 3 měsíce čekat, protože je na všechno moc brzo.
Výhoda ale je, že mám čas pohodlně zhubnout 😉