Milé nevestinky nebo vdané paní, prosím o váš nazor. Uz skutecne nejak nevim co si myslet. Máme měsic do svatby a posledni mesic je dost kruty. Mam pocit, ze snoubenec se chova jako male dite a hlavne, ze nejak podkopava mou vnitrni jistotu. Před měsícem jsme se pohadali kvuli naproste blbosti a od te doby je to krute. Predtim bylo vse v poradku nebo jsem si myslela. Jenze od hadky jsem od nej neslysela nic pekneho neco cim by mi dal najevo, ze se na stavbu tesi, ze se tesi na zivot se mnou nic. Kdyz jsme na urade podepsali zadost o svatbu, nerekl nic. Ani mi nechtel dat pusu a pro mne to proste byl sice formalni ale velky krok. Porad se vymlouva, ze za to muzu ja jak se chovám...ale pochopila jsem, ze o mne nejde, jen se snazi svou nejistotu na nekoho svest. Nevyzaruje z nej nic krom toho, ze proste bude svatba, kterou vlastne vubec nevim zda chce. Dokonce minulý týden na mne vybafl s predmanzelskou smlouvou a drive jsme o ni nikdy nemluvili. Koukala jsem jako blazen. A vcerejsi problem- Bydlime asi 250km od jeho rodicu. On je v nasem meste uz 10 let a po celou dobu ma trvale bydliste u nich. Doktory, vse. Ma pomerne casove nenarocnou praci, je skoro pane sveho casu takze kdyz je mu zle, jede k doktorovi 250km např. Stejne tak vyrizovani veci. Ok, rikala jsem si, ze ho nebudu nutit kdyz ma samozrejme vztah k svemu bydlisti. Na vikend jel k rosicum a bylo mu spatne. V PO sel ke svemu doktorvi, dostal ATB a ze prijede zpet, az mu bude lepe. Mrzi me, ze neni se mnou, ze tam on nej pecuje maminka a ne ja. Vcera mi volal, no a zacal, ze kousek od jeho rodiců by potencialne snad nasel praci v budoucnu. Ptala jsem se proc ji tam hleda, ze prece bydlime tady a on, ze tam jen prebyva. Rekla jsem mu, ze doufam, ze neplanuje me najednou odvezt nekam k nim a on se smal, ze jet nemusim. Hledela jsem. Tusim, ze se mnou hraje trosku nekalou hru, proste si najde praci v jejich meste a pak rekne, ze ma supr nabidku. Podle mne ale tohle je vec o ktere by se melo diskutovat a nejak resit. Chapu, ze se mu styska po jeho domovine ale aby ve 32 letech mel trvaly pobyt 250km od mesta kde soucasne pracuje 10let, stejne tak doktory a urady mi prjde divne. Ja si chci vzit jeho prijmeni a on ani nezmeni trvaly pobyt? Nevím jak to popsat ale za poslední měsíc a něco se mi strašně vzdálil, jakoby svatba byla teď povinnost, aby nebyla ostuda ale jinak něco jako radost a spoelčné těšení není. Začal si něco planovat beze mne, bez toho, aniž bych veděla co chce, jak by se to řešilo. Vím, že tohle bych měla říct jemu ale to jse zkoušela, říkala, jsem mu, že mám strach, že prostě nechce byt ten manzel, co vidím kolem, ze je strasný individualista a on se jen smal a řekl, hm...to asi jo a konec debaty. Nechapu a fakt nevím co dělat. Když jsem mu řekla včera ať mi řekne něco hezkého tak řekl, jooo oprav prosím tě odstavec ve svatebních noviních. Vím, že lásku si člověk nekoupí a když není tak není...ale on mě neřekne jak to cítí, navíc prostě asi přesně neví co chce, i když mu je 32 -jednou budeme bydlet v domku tady, za týden zase jinde. Vlastně nevím jak s ním o tom mluvit. Chci normální vztah, oporu v chlapovi, ne aby sám vlál a mával tak se mnou. Nevím jestli je to tou svatbou ale dříve jsem takovou nejistotu a neduveru k nemu necitila (jeste pred 1,5mesícem ne) a ted hrozne...a nevim co s tím.
@annevesta V Tvojí situaci asi nelze dělat nic jiného než si s ním promluvit úplně o všem, co Tě trápí a co máte nevyřešeno. Když bude dávat nejasné nebo vyhýbavé odpovědi, nezbyde Ti, než na něj přitlačit. SIce to bude možná nepříjemné, ale lepší zjistit na čem jsi teď, než po svatbě...
@annevesta Myslím si, že je normální, že pro mnohé chlapy to je prostě jen svatba, bez které oni by se obešli. Netěší se na to tak jak holky, neprožívají to tolik, neplánují a někdy jim my jako ženské s tím opravdu můžeme lézt na nervy..takže z tohoto hlediska bych byla v klidu....To bydlení je už závažnější. Ona to není jen změna trvalého pobytu. Pro mnohé lidi, když někde žijí/žili není jednoduché za tím udělat čáru a začít žít jinde (i když přítel už nějakou dobu jinde žije, ale mohl to vnímat jen jako dočasně).. Někomu je to jedno, ale někdo je na to citlivější. A v pozdějším věku to nakonec stejně většinu lidí táhne "domů". Ať bydlí v zahraničí, 250 km od domova nebo jen 30km. Myslím si, že tohle byste si měli ještě ujasnit, jinak se budete pěkně i po svatbě trápit. Je mnoho párů, kteří se rozvádějí proto, že se neshodli, kde to bude jejich "domovem". Nebo se i na začátku shodnou, ale jeden nebo druhý je tam pak nešťastný.
@annevesta taky si myslím, že byste si rozhodně měli promluvit dřív, než bude pozdě. Z toho co píšeš, tak mám pocit, že se tvůj nastávající nechce ženit. Jak u vás vůbec došlo na vdavky? Z čí hlavy to bylo?
@annevesta Asi bych v tuhle chvili neresila to, co chce on, ale co chces ty. Opravdu si chces vzit chlapa, u ktereho nevidis zadnou radost ze svatby a kterej si dela vlastni plany bez tebe?
My jsme si pred svatbou ujasnili, kde chceme bydlet pristich minimalne 15 let, a kde chceme potom mozna bydlet, a v zivote by ho nenapadlo tohle resit beze me. Proste to je tak nemyslitelne, ze ani nevim jak to napsat :) My spolu resime i to, ze si koupime nejaky blbosti do bytu.. resit bydleni bez toho druhyho je opravdu nemyslitelne a nepripustne.
Uprimne, pripada mi, ze se tvuj nastavajici chova tak, jako se chlapi chovaji, kdyz chteji vztah ukoncit ale boji se to udelat sami.. ze te proste chce donutit, aby ses s nim rozesla ty. Protoze jemu uz doslo, ze si tou svatbou a tim vztahem neni jistej, ale boji se to sam rozhodnout nebo s tim neco udelat. Typicke zbabele chovani chlapa, kterej nechce nic rozseknout sam.
Ja bych mu proste na tvem miste rekla, ze chces manzela, ktery se tesi na svatbu a ktery s tebou do budoucna pocita, a at ti zcela uprimne rekne, jestli se na svatbu tesi a jestli s tebou pocita 'az do smrti'. A pokud ti nebude schopny dat na tuto otazku jasnou odpoved, nebo ti rekne nejaky neurcity 'hmm', tak mu rekni, ze s takovymhle clovekem nebudes ztracet cas, a posli ho do haje.
Zaslouzis si chlapa, kterej se tesi na svatbu. Nerikam chlapa, kterej se bude tesit na kvetinovou vyzdobu stolu nebo s tebou bude resit barvu ubrousku, ale chlapa, kterej se bude tesit na to, ze budes jeho manzelkou, a kterej s tebou bude resit dulezita i mene dulezita zivotni rozhodnuti a pocitat s tebou.
@pekackova Na vdavky došlo tak, že mě požádal na dovolené. Netlačila jsem ho do ničeho...mám názor, že chlap snad ví, co má dělat a tak jsem nikdy nenaléhala. Osobně tomu vůbec nerozumím...cítím, že je vnitřně strašně zmatený a teda já teď s ním.
@annevesta Proste si myslim, ze v tuhle chvili musis byt ta sebevedoma ty.. necekat, az on si urovna svoje zmatky a az si sam uvedomi, ze si te chce vzit, ale naopak mu dat najevo, ze chlapa, kterej ti neumi dat najevo, ze te chce a ze jsi ta prvni, s kym bude resit budoucnost, ty nechces. Prijde mi, ze te ma jistou a ze vi, ze s tebou muze mavat, a je to pekne nefer. Ja bych mu proste rekla, ze chlapa, kterej rekne 'oprav odstavec ve svatebnich novinach', kdyz ty potrebujes slyset 'miluju te', si teda vzit nechces, a ze bud o tebe zacne bojovat, nebo ma smulu. Pokud te opravdu miluje, tak ho timhle neztratis, ale spis ho ztratis tak, ze za nim budes chodit a prosit ho, aby si te zacal vsimat.
@annevesta na rovinu mu řekni, ať ti vysvětlí co se děje nebo si ho nevezmeš
vždycky je jednodušší zrušit svatbu než se pak rozvádět (takových případů krátkodobých manželství je fakt dost) a do vaší svatby už moc nezbývá, tak se to musí nějak vyřešit
je to kruté, ale přijde mi, že nechce už ani svatbu ani vztah a snaží se ti to dát nejasně najevo, jenom je příliš srab na to, aby to řekl na plnou hubu
@annevesta Je fakt, že chlapi kolikrát setrvávají ve vztahu, i když v něm už být nechtějí jen proto, že se bojí jít s pravdou ven. Jakmile přijde nějaké těžší živostní rozhodnutí, najednou vybuchnou a jdou s pravdou ven (často bohužel až poté, co toto rozhodnutí učiní :/ ).
Zářným případem je můj táta - byli s mamkou vždy příkladným párem, všichni jim záviděli, jak se ani nehádají... Po 24 letech manželství se rozhodli, že si konečně postaví vysněný domek... Vybrali a koupili pozemek, zaplatili a nechali si udělat projekt na dům a měsíc po převodu pozemku v katastru můj milý tatík zničehonic přišel s tím, že se už 12!! let schází s nějakou další ženskou a ještě ten den se sbalil a odstěhoval se k ní... Nikdo jsme to naprosto nechápali, protože předem nejevil žádné známky nespokojenosti, kupoval s mamkou pozemek, plánoval nové bydlení... Pro všechny to byl šok.
Vlastně je dobře, že ten tvůj se začal chovat divně už před svatbou, protože víš, že něco není v pořádku a můžete to řešit a vyhnout se případnému rozvodu hned po svatbě...
Zatlačila bych ho do debaty, kde se pokusíte si to vyříkat. Řekni mu, jak to cítíš teď, jak do budoucna, jak na tebe tohle celé působí. A řekla bych mu, že jestli to takhle bude pokračovat, tak svatbu odložíš, protože v takovéhle situaci v manželství nevěříš. Třeba se chytne za nos a bude se snažit, vyříkáte si to, ale spíš souhlasím s holkama, že neví, jak z toho ven...
No radeji to vyres co nejdriv kdyz mate termin za mesic.pak bude pozde.ale js mela treba taky pochyby protoze muj je porad pryc,vse je na me,tak to na me dolehlo
@annevesta Skoro vždy, když se začne chlap chovat z ničeho nic jinak, je v tom jiná ženská. Zeptala bych se ho na rovinu, co se děje a hlavně bych s tím dlouho nečekala. Už jen kvůli tomu,že tě to tak stresuje. Sama musíš vědět, na čem jsi(jste).
Podle mě se to rozmyslel, a ženit se nechce a chce ti to takhle znepříjemnít abyste to asi zrušili. Jinak si to nedokážu vysvětlit, takové chování nebo změnu o 1000% :-(
Zkusím vyřešit, vím, že to bez toho nepůjde...bohužel nevím kdy se dostaví zpět domů, je nyní doma nemocný u rodičů a vrátí se až se na cestu bude cítit...
Často vidím takovéhle věci černějc než jsou takže ještě chci věřit, že se to vyřeší...ale nevím ;-( On je na jednu stranu staršně hodný člověk...
A nedokážu si vůbec představit, jak bych všem vysvětlovala, že ze svatby sešlo...ale to asi teď nemá cenu řešit.
tfuj, tak to je teda chovani.. :-S cloveka, ktery se mnou nejedna fer uz pred svatbou a hledi jen na svoje zajmy, bych teda osobne vedle sebe nesnesla. zakladem dobreho vztahu je schopnost mluvit spolecne. podle me neni zraly a sam poradne nevi, co chce. vyrikejte si to, nez bude pozde, protoze cekat, ze se zmeni k lepsimu po svatbe, by bylo naivni. jak jste spolu dlouho?
@annevesta Pořád se líp vysvětluje zrušená svatba, než rozvod, věř mi, mluvím z vlastní zkušenosti... :-(
Může být jen zmatený, musíte si promluvit, bohužel, tak, jak jsi to napsala, mi připadá, jako kdyby na tebe přehodil zodpovědnost za rozhodnutí. Pokud svatbu zrušíš (posuneš) ty, i když kvůli jeho nerozhodnosti, zůstane tím "dobrým" on. Ale to je jen můj pocit, na tyhle přesouvací typy jsem vysazená. :-D
@reys Právě, že dlouho 7 let. Je to nepochopitelné. Nejsme žádní rychlíci ale ten vztah pořád někam směřoval...podle mně nám spolu je (bylo) dobře...občas samozřejmě nějaké spory byly. Krize asi když jsme se sestěhovali, než jsme si ujasnili co a jak. I mě podporoval v práci, prostě normálně jsme fungovali. Teď ale poslední měsíc a půl to je divné...je vidět, že se snaží sám v sobě...že to prostě vše řeší a ví, co by měl ale neví co by chtěl...
Vlastně už teď mi je líto, že mi ty přápravy na svabu (až už dopadne jakkoliv) takhle zkazil.
@annevesta ja nevím je to těžké, ale kdyby nepomohlo promluvení si... tak ybch asi svatbu zrusila... třeba je to krize.... ale pokud se mu něco ted honi v palici, ze to není to pravy orechovy a chce k rodicum... tak se to po svatbe vůbec nezmeni...
@annevesta taky si myslím, že je lepší říct si narovinu co a jak teď, než před svatbou. Kamarádka měla před rokem svatbu a taky si nebyla jistá partnerem...a teď z ní vylezlo, že s ním asi nikdy nechce být celý život a vychovávat dítě...Vyříkejte si to a pokud bude pořád takový, zvaž, jestli svatba a život s ním stojí za to ;) držím palce :)
@annevesta 7 let neni malo.. jenze mezi "jen" chozenim (i kdyz spolu bydlite atd.) a manzelstvim je, hlavne pro chlapy, dost rozdil. me by to treba nenapadlo, protoze jsem povazovala za podstatne vetsi zatezkavaci zkousku vztahu zacatek spolecneho bydleni. ale pak jsem nahodou (az po svatbe) slysela mluvit partnera s kamaradem, pritakavali si neco v tom duchu, ze svatba je skutecne velky zavazek a krok vpred. - coz nebylo mineno nijak ve zlem, ale zrejme to vnimaji opravdu jako vyraznou zmenu. a tim padem jaky div, ze mnozi muzsti se najednou vyplasi, kdyz pochopi, ze jde do tuheho a zacnou blbnout.
@annevesta vše důležité už tady bylo řečeno, já bych možná jen dodala, že pokud je nyní pryč a třeba se necítíš dost silná na to mu zavolat a probrat to po telefonu, tak mu napiš dopis. Popiš tam své pocity, odůvodni je a ke každému bodu, který tě trápí napiš proč a taky napiš že chápeš podhled z jeho strany, ALE...a zkusit to napsat tak, aby z toho šlo cítit, že chceš hledat kompromis, ale že na to musíte chtít oba...mě se dopisem párkrát ulevilo, ale je ho taky třeba napsat bez těch negativních emocí co s námi v tu chíli lomcují :-) držím palce at to dopadne jakkoliv, at jsi potom štastná
@annevesta ani nevíš, jak ti rozumím. Já byla s nyní již bývalým přítelem 7 let, skoro dva roky jsme spolu bydleli a měli se brát. Svatbu jsem rušila TÝDEN před termínem. Bylo to kruté, ale dalo se to přežít, naštěstí jsem měla oporu ve své rodině. Na odříkání všeho a vysvětlování jsem byla sama, on se na to necítil, aby za toho špatného nebyl náhodou on. I když jsem to rušila kvůli němu, kvůli jeho lžím. Všechno pro mě bylo tak strašně náhlé, to že mu nemůžu věřit apod., že jsem "zvládla" zrušit svatbu, rozchod ale už ne. Ještě skoro 8 měsíců jsme spolu chodili, kdy jsem viděla, že to lepší opravdu nebude a že už se mi od něj podařilo odpoutat natolik, abych rozchod zvládla. A bylo to to nejlepší rozhodnutí hned po tom, co jsem se rozhodla svatbu zrušit. Za dalších 9 měsíců od rozchodu jsem začala chodit se současným přítelem a nemůže to být lepší. Jsem moc šťastná, tím spíš, že vím, jaké to je být na dně a myslet si, že život skončil. Neskončil a tobě taky ne. Držím palce ať už se rozhodneš jakkoliv.
Sice si teď děláš vrásky s tím, jak by to vypadalo, kdybys zrušila svatbu, ale věz, že ostatní by to pochopili, protože je to tvůj život. Oni si ho brát nebudou a nebudou s ním žít. Já jsem byla pozvaná na svatbu, kterou zrušili a vím, že se nikdo moc nevyptával a všichni to vzali jako fakt.
@annevesta Taky se mi zdá, že si není jistý vaším vztahem natolik, aby ho zpečetil svatbou. Spoustu chlapů může z pohodlnosti nebo z nechuti řešit závažné věci s někým donekonečna chodit i žít, ale jakmile jde "do tuhého" (-svatba, budem spolu na věky, chci to vůbec?!), začnou si ten diskomofort ve vztahu (pro ně) uvědomovat a pak se takhle chovají. Napadá mně, co mu takhle navrhnout, že svatbu posunete? Třeba na jaro příštího roku. To nezní tak definitivně a hrozně, jako zrušení (lépe by se ti to oznamovalo příbuzným - ze závažných důvodů jsme svatbu posunuli na jaro 2015), ale je to de facto to samé a získáš tím čas. A hlavně podle reakce snoubence uvidíš, kam vlastně váš vztah směřuje a jestli vyhovuje HLAVNĚ TOBĚ. Spoustu holek bere donekonečna ohledy na snoubence a manžely a zapomínají, že i ony samy by se měly ve vztahu cítit příjemně! Přeju ti hodně síly a štěstí, ať to dopadne jakkoli. Doufám, že nám sem dáš zprávu :-)
Já mám jen jednu radu, která se mi vždy osvědčila a je to jedním ze základních kamenů dobrého vztahu: KOMUNIKACE: Když spolu dva lidi nemluví, neříkají si, co by chtěli, co se jim líbí a nelíbí, co by chtěli a nechtěli, případně jak by to chtěli apod, tak je to prostě průšvih. ;-)
Každý je někdy v nejistotě, ale musí se to řešit. "Donuť" ho to řešit, a hlavně si sama promysli, co chceš Ty, co od života jako takového a od společného života s Tvým nastávajícím očekáváš a zda budeš spokojená. ;-)
Držím palce, aby si se dobře rozhodla a vše dopadlo jak si přeješ. ;)
to je teda zvláštní.... to mi chceš říct, že ste se za vztah vůbec nebavili o tom, kde teda opravdu chcete spolu žít, vychovávat děti? kam se případně stěhovat? vždyt to sou přece zásadnější věci než nějaká svatba.
určitě ta nejistota taky nepřišla úplně zčistajasna..možná je to tím, že ste tyhle věci prostě neřešili, a tak nějak jsi to považovala za samozřejmý.
chová se jako sobec, a trošku jako hajzlík. nevím, co si o tom myslet. ale nevim, jestli bych si takovýhleho chlapa chtěla vzít:( ta opora, jistota....to je jedna z těch nejdůležitějších věcí na vztahu. a pokud tam není, asi by to pro mě nemělo moc cenu:(
každopádně jak už tady někdo psal, tohle se nevyřeší samo bez komunikace. prostě mluv. řekni mu to naprosto narovinu, ne sprostě, normálně, klidně, jako dospělý lidi to řešte. nic jinýho to nespraví. zjisti, na čem jsi, a pokud zjistíš, že na tom jsi špatně, zrušte svatbu. není nic horšího, než se brát zrovna v takovýhle fázi vztahu.
a je pravda, že to vypadá spíš, jakože z toho chce vycouvat a neví jak. což je dost průser:/
bejt tebou, sednu na bus a jedu za jeho rodičema.... určitě už není tak strašně nemocnej, aby s tebou nemoh jít na pár hodin ven (aby to neposlouchali rodiče), a probrat to s tebou. řekni, jak je možný, že z něj vypadne, že si plánuje bydlet tam a tam, když ste to spolu neřešili, a tisíc dalších věcí, který máš na srdci...ale hlavně, musíš bejt silná. protože on si je tebou evidentně šíleně jistej, a ty jsi ta "hodná". dej mu jasně najevo, že na takovejhle vlažnej nezájem nejseš zvědavá. máte si slibovat v dobrým i ve zlým, ale vždycky SPOLU. jeho chování tomu zatím neodpovídá.
jo a přesunout svatbu (a potom třeba i zrušit) není žádná ostuda. na reakce ostatních se úplně vykašli. naopak, je blbost si brát někoho, s kým máš rozesranej vztah, a doufat, že "se" to nějak spraví. enspraví. budeš nešťastná a budeš řešit, že je přece blbý se po roce rozvýst.... a to je mnohem horší, než rušit svatbu:)
@annevesta zcela podepisuju, co napsala karlajasmine - sice tě vůbec neznám, ale jsem si jistá, že nemáš zapotřebí se někoho doprošovat, aby si tě bral (zvlášť, když to byl jeho nápad). Ani kdyby ti bylo osmdesát! Což ti určitě není...
A dolejzáním a doprošováním dosáhneš pravého opaku než toho, aby si v něm probudila chlapa. Musí vidět, jaké to bude, když bude bez tebe.
Takže místo fňukání, že je u rodičů mu řekni, ať tam zůstane, že si chceš věci promyslet. Máte měsíc na to, abyste zjistili, jestli chcete být spolu nebo ne. Svatba se zruší, chvíli bude rozruch, ale ten se přežene. A nakonec třeba budeš ráda, že jste se nevzali. Nebo budeš ráda, že jsi mu dala šanci si to v klidu rozmyslet a on si ujasnil, že ty a žádná jiná a pak bude svatba o to krásnější. A i do manželství si tím uděláš lepší start.