Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Pochybnosti před svatbou...

Profilova fotka
Nevěsty, taky některá před svatbou prožíváte jisté pochybnosti, jestli Váš vyvolený je opravdu ten pravý? Čím víc se nám svatba blíží, tím častěji se mi takhle otázka vrací a promítá se i do snů. Třeba to je jen nervozitou, ale kdo ví... Děje se to ještě některé? Případně jak jste to vyřešily.... Díky
Odpovědět
1
2 3 4
Popravdě muže, u něhož bych měla pochybnosti, bych si nebrala. Ale také mám teď tolik jiných starostí, že na přemýšlení "nad hloupostmi" nemám čas... Každopádně jsem toho názoru, že pokud to člověk nemá na 100 %, že to chce, dělat by to neměl. Ale je to i o postoji ke sňatku samotnému... Někdo se zkrátka i obává samotného závazku a s mužem samotným to moc společného nemá...
Odpovědět
Profilova fotka
Mila @ewee89 take obcas mivam tyto ,,mury a stavy" a bohuzel si stale nemohu vysvetlit proc.... kdyz je tak bajecny a od zatlku co jsem ho znala,jsem se chtela jmenovat jeho prijmenim a lasku stvrdit prstynkem.......Nemyslim si, ze to je duod k tomu,abbychom si nase milouse nebraly . Myslim si,ze tyto pochybnosti nemame jen my dve a pred svatbou jsou zcela bezne ;-)... mnohem vetsi pochybnosti mivaji pred svatbou muzi-protoze citi ze jde do tuheho. A my zeny,citime zivotni zmenu,novou zivotni zkusenost,styl tak na to reagujeme tim, ze se v nasi hlavince odehrava tahle divocina :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Já jsem měla, taky pochybnosti...Ale prý je to normální.. :-) Ale v den svatby to ze mě všechno spadlo a věděla jsem, že to tak má být.. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Taky to tak poslední dobou mívám a vůbec nechápu proč. Jsem si jistá, že si ho chci vzít :-) ale snad to brzo přejde a bude vše ok :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Mela jsem, nejvic posledni 2 tydny pred svatbou. Bylo spoustu stresu se zarizovanim, mela jsem nervy na pochodu a kolikrat ho posilala pryc, at mam chvili klidu. Ale vim, ze jsem si vzala nejlepsiho chlapa, ktery me dokaze ve vsem podporit a podrzet. Mame za sebou bez par dni spolecny rok a jsem za neho stastna. Takze je to opravdu normalni :-)
Odpovědět
Vůbec jsem neměla pochybnosti, ale možná i tím, že už spolu máme děti a vím, že je výborný otec :-) Ale v době těhotenství (těh. bylo plánované) jsem si občas říkala, jetli je on ten pravý s kým chci zůstat a s kým mít děti =-) Prostě při pomyšlení na to, že ON je definitivní, to asi každou napadne, jestli je fakt ten pravý
Odpovědět
@ewee89 Já nic takového neprožívám a zatím mám spíš pocit, že čím víc se to blíží, tím se těšíme víc a víc. Ale možná je to o povaze - my jsme skoro už od začátku věděli, že se jednou budeme chtít vzít, ale buď jsme byli příliš mladí (jsme spolu od 19 už 8 let :-) ), nebo jsme museli dodělat školu, neměli jsme peníze....a najednou už nebylo proč odsunovat svatbu a právě ten pocit, že se nám to už konečně splní a my se vezmeme, nás naplňuje štěstím a už se ani nemůžeme dočkat toho, až se probudíme a najednou budeme mít společné jméno...budeme konečně opravdu svoji :-) Jak už ale napsaly holky přede mnou, možná to není pochybností o tvém nastávajícím, ale jen strach ze závazku ;-)
Odpovědět
@ewee89 ja teda taky nic takovyho neprozivam.. spis me tesi, se i kdyz se pohadame a jsem na nej nastvana, tak me prolitne hlavou ''ale stejne si toho troubu chci vzit..'' a je to hezkej pocit :). Zkus nad tim nepremyslet jako ze ''svatba vsechno zmeni'', ale spis proste, jestli s nim chces byt cely zivot.. pokud ano, tak svatba je jenom soucasti toho, neni to zadny prulomovy okamzik ktery by neco menil. A pokud si fakt nejsi jista, jestli s nim chces byt cely zivot, tak nad tim zkus nepremyslet a nemej z toho strach a proste chvili pockej a cas ti nejak napovi :)
Odpovědět
Profilova fotka
Poslední dobou se nám právě nakupilo dost problémů i mimo svatbu, tak to bude asi reakce na ten stres, kterýho je momentálně pořádně. Ale jsem ,,ráda,, že v tom nejsem sama, začalo mě to celkem děsit :-.
Odpovědět
Já si jsem 100% jistá :-) Jsme spolu 9 let :-)
Odpovědět
@ewee89 Máme necelé 2 týdny do svatby a mě děsí, jak se to přiblížilo, že už je to fakt tady! :-o Rok jsem se těšila, až budeme mít těsně před svatbou, jak to bude mezi námi krásné a vrátí se ta zamilovanost! No, realita je jiná, oba nás děsí ta masa lidí :-| už od ZŠ mám problémy postavit se před nějaké lidi, cítím ty bodavé pohledy a radši chci utéct =-) Ale říkám si, že se nebudu ohlížet na hosty, ten den si máme pěkně užít, prostě až mě povede tatínek, tak se zaměřím pouze na ženicha a jdu a nebudu hledět napravo nalevo! ]-( ... Ale ženich je pěkně nervózní taky z tolika lidí, snad více než já! Jenže on o tom nemluví, dusí to v sobě a pak si ventiluje energii jinak a mě třeba jeho chování dost překvapí a zamrzí! :-| Teď ty pochybnosti opravdu jsou, a už jsem si pohrávala s myšlenkou, že to radši zrušíme, ale zítra jedeme pro koláče, tak to už je asi pozdě a výmluva mě ani nenapadá!
Odpovědět
@packaf A kolik máte lidí, že to jsou tak "děsivé davy"? Mě by taky neuchvacovalo být středem pozornosti třeba pro 100 lidí, ale pozvali jsme ty nejbližší, tak to bude v pohodě.
Odpovědět
Článek se načítá
•
Diskuse pokračuje po 2 měsících
•
Profilova fotka
@packaf dopadlo to dobře vidím? :-) tak my máme ted měsíc před svatbou a nevím zda je ženich nervózní nebo co, ale jeho chování je hrozné :( vyčítá mi hodně věcí, cokoliv řeknu má pocit, že útočím na něj a přitom to je jen poznámka, která by mu kdysi nevadila. Dělá scény, často mu bouchají nervy a upřímně už nevím jak reagovat aby z toho zas nebylo doma peklo...někdy mi nervy ujedou, taky toho mám teď hodně a to pak je smršť...nemáte to taky tak některá? že jak se blíží svatba, tak se vám ženich sám od sebe "škaredí" chováním? bojuju se svými pocity, ať pořád myslím na to, že si ho beru jaký je...ale někdy to překračuje hranice snesitelnosti už :-(
Odpovědět
No, tak masa lidí je pro nás víc jak 5 :-D,celkem jsme měli asi 42 hostů, ale dalo se to, zvládli jsme to, užili si to. Svatba nám byla pochválena. Oba jsme se o svatbě dost zklidnili, žádné nervy už nemáme, jsme si blíž, je to občas jako na začátku vztahu, svatební cesta za námi :-)
Odpovědět
@lizbeth11 hele taky to ted je u nas trosku takovy... a jak jsem psala predtim, ze zadny pochybnosti nemam, tak me obcas nejaky malinky napadaji, jako ne vylozene pochybnosti, ale proste trosku stres z toho, ze je to zavaznej krok.. a prijde mi, ze zenich to tak ma taky.. Oba se strasne tesime a za nic bych ho nevymenila, ale proste je to trosku stresova situace, ktera v tom druhem vyvola asi tu nejhorsi stranku :). Zkuste si o tom v klidu promluvit, ujasni si, jak mu to presne vysvetlit, aby pochopi, jak to myslis, a v klidu to proberte.. nam tohle hrozne pomohlo, ze jsme si vyrikali, kdy treba on ma z nejakyho myho tonu pocit, ze neco myslim jinak, nez jsem to myslela, a naopak.. taky jsem mu vysvetlila, ze kdyz mu bouchnou nervy z neceho, co ani jedne z nas neovlivni, tak ze jsem vztahovacna a vztahnu to na sebe a mam z toho pocit, ze je nastvanej na me.. Tak ted se zacal snazit, ze kdyz ho vytoci napr. soused, tak ze se proste sam uklidni a nenadava.. Proste abych to shrnula, bude to ok :) Akorat spolu musite v klidu sednout a probrat to.
Odpovědět
@lizbeth11 je prava, že se choval před svatbou strašně, a týden,možná 4dny před termínem jsem uvažovala vážně o zrušení svatby a že radši půjdeme od sebe, ale já vidím všechno moc černě a myslím hned na nejhorší. Jsme na sebe ani týden nemluvili, až 2 dny před svatbou, za tohle ho miluju, že vždy když já vidím věc katastrofálně a on příjde a utěší mě a jeho názor mě dá jiný směr uvažování a už to tak černé není :-)
Odpovědět
@lizbeth11 koukám že docela často píšeš jak je tvůj přítel teď nesnesitelný.. :-S to víš jen sama, jestli je to nervama před svatbou a nebo je celkově takový..snad se po svatbě sklidní, jinak s cholerikem je život peklo.. :-S
Odpovědět
@sonickaaaaaa @lizbeth11 sonickaaaaa ma taky pravdu no, jak moc je 'cholerik' vis jen ty no :)
Odpovědět
Profilova fotka
@sonickaaaaaa @packaf @karlajasmine když jsme se zasnoubili, bylo to perfektní...před létem se to začalo kazit a teď už vážně nemám nervy :-( jde o to, že vím jakou má povahu od prvního dne, co se známe, beru ho takový jaký je a to že prostě bouchne, hold se nezmění, musí se někde ventilovat...naštěstí už se naučil kdy to dělat nemá, kdy je mi to nepříjemné...bohužel poslední dobou ty "pravidla" porušuje, doma dělá dusno a mě nepochopitelným způsobem vyčítá, že se k němu chovám hnusně. Ale když to vezmu z obou stran, jak se mám chovat k člověku mile a krásně, když on sám to nedělá? jde mi to těžko a přetvařovat se neumím, takže asi začarovaný kruh :( a věta "jistě, za všechno můžu já, tak si mě neber když jsem takový hrozný člověk" mě vždycky uplně zabije =-)
Odpovědět
Profilova fotka
@packaf pff to musely být nervy, týden před svatbou spolu nemluvit! jsi dobrá :-) já to řeším měsíc před, že mi kazí těšení se a přípravy svýma nervama...co já vím možná to je z nervů ze svatby, snad!
Odpovědět
@lizbeth11 to co píšeš, co ti přítel říká, tak bych ho takovou rychlostí poslala k vodě, že by se nestačil otočit!!! dělá ze sebe chudinku a ještě cholerik??? bych ho praštila za tebe ať se probudí nebo táhne!! ]-( ..ale třeba se to ještě sklidní. :-)
Odpovědět
ani mě nenapadlo nad tímto přemýšlet, rozhodla jsem se pro něj už dávno, když jsem si ho k sobě nastěhovala, teď už tomu jenom dáme papír, vztah se tím nijak nezmění, doufám :-)
Odpovědět
@lizbeth11 Ja taky znam vetu ''Jiste, zase je vsechno moje chyba.."' :) Doporucuju ti zustat ledove klidna, a rict mu s cistym svedomim ''Vsechno neni tvoje chyba, ale at si jakkoliv vytocenej, tak takhle na me nikdo mluvit nebude. Kdyz te vytoci neco, co nema se mnou nic spolecnyho, tak si to nebudes vybijet na me, protoze to nebudu tolerovat. Napocitej si to desiti, bez si nekam zanadavat bokem potichu, ale me do toho proste netahej, protoze se jinak tvuj stres prenese na me a zacneme se zbytecne hadat.'' Ja jsem tohle opakovala snoubenci nekolikrat a uz mu to doslo a prestal s tim. Bohuzel proste kdyz se s nekym clovek citi dobre, tak ma pocit, ze muze odhodit 'nauceny' slusny chovani a chovat se jakkoliv, bez rozmysleni, ale to nejde... To jsem taky zjistila treba ve 14ti letech, ze se musim chovat slusne i k vlastnim sourozencum.. ze presto, ze mam obcas chut nadavat, se musim krotit a proste respekt patri i do rodiny.. Ja to mam stejny, ze jsem treba zjistila, ze kdyz panikarim o necem, takze o tom nemuzu pokazdy rict pritelovi, protoze se to tim prenese na nej (kvuli tomu se se mnou byvalej rozesel.. ze jsem mu hazela na hlavu vsechny svoje nesmyslny starosti a on uz to nemohl snest). Pokud tvuj pritel neni vylozene nepricetnej cholerik a nebojis se, ze by te jednou zacal mlatit, tak to komunikaci vyresite.. akorat si nenech vsugerovat, ze jsi cokoli udelala ty, misto toho se usmej a stuj si za svym.. ty jsi jeho budouci zena a bude te zkratka respektovat.. a bud se to nauci, nebo ho vykopnes :)
Odpovědět
@karlajasmine jak píšeš, napočítej do desíti a pod., proč ona by se měla uklidňovat když on se chová jak ... myslím, že by se tak měl chovat její snoubenec, a né aby ona ustupovala a čekala, až se její snoubenec laskavě sklidní!! :-) ale zase taky není jistota, když se teď sklidní, že za pár dní, roků, to nebude nanovo.. :-| chlap se nezmění..prostě si rozmyslet, žít život bez stresu nebo v hádkách!!
Odpovědět
řeknu vlastní zkušenost. mám již měsíc po svatbě. týden před svatbou začal ted už novomanžel trošku blbnout. dvakrát přišel pozdě v noci z pařby z kamarády a to jsme měli řešit spolu věci na svatbu. na cokoliv se svatbou nechtěl moc reagovat a byl podrážděný. na to já jsem reagovala tak, že mi to bylo líto a byla jsem naštvaná. pak jsme se i pohádali. druhý den jsme si udelali usmirovaci veceri a pak uz vse bylo super a to i ve svatební den. takže z toho bych usuzovala, že svatební nervozita postihuje i hodně chlapi.. všechno se to srovná :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@mhpraha @sonickaaaaaa @karlajasmine díky moc za pomoc se "vypovídat" částečně anonymně, protože jsem s tímhle už přišla za svou mamkou a ta mi sice hodně pomohla, ale i tak..je to rodina a není nestranná ;-) nemám strach že by na mě sáhnul, to jsem si už ujasnila dávno a kdyby nedejbože k tomu někdy došlo, rychlostí blesku bych byla pryč, to on ví a bylo mu to zdůrazňováno ;-) ano snažím se být klidná, když on vyletí, a snažit se mluvit klidně a bez nervů, jenže ne vždy to jde, přijde situace, kdy vyletí nečekaně a já už se jenom slyším, jak na něj hnusně mluvím taky, protože v tu chvíli prostě když on, tak i já... @karlajasmin ten první odstavec je super napsdaný, děkuji ;-) budu se snažit, ale je to velice těžké se takto zachovat, hlavně když udělá scénu v autě, což mi slíbil, že už dělat nebude a teď znovu začal :/
Odpovědět
@lizbeth11 Naprosto chápu, že život s cholerikem není úplně jednoduchý, tedy můj manžel by mohl vyprávět. Partner se musí naučit, že cholerik občas bouchne, že občas věci ventiluje, ale to neznamená, že musí trpět všechno, všechny výroky a projevy agrese. Být cholerikem není omluva pro takové chování, nelze říct "jsem cholerik, smiřte se s tím", ale je potřeba na sobě pracovat. Cholerik se musí naučit své záchvaty vzteku ovládat, musí se naučit ventilovat vhodným a nezraňujícím způsobem. Když vybouchnu já, snažím se neubližovat lidem kolem sebe. Pokud se hádáme s přítelem, raději na chvíli zavřu oči a rozdýchám se, pak můžeme zase řešit daný problém a ne se překřikovat. Pokud bouchnu na základě nějakých okolností, tak jen ventiluju, co mě trápí, ale neútočím na manžela a on ví, že to nemyslím zle vůči němu. Takhle nám to funguje, ale museli jsme se k tomu dopracovat, nešlo to hned. Určitě nejde, abys na výbuchy vzteku doplácela ty, to je projev bezohlednosti od tvého přítele. A je nutné si uvědomit, že svatba sice je stresová záležitost, ale je to jako nic oproti situacím, které mohou v životě nastat. A jak na ně bude přítel reagovat? Zvládneš vedle něj žít? @karlajasmine Ustupovat před cholerikem, chodit se vydýchávat, to je projev ústupu a strachu. To není dobrá cesta s cholerikem, který si myslí, že jeho výbuchy vzteku jsou v pořádku. Naopak ho to utvrdí v tom, že když bouchne, bude mu pro klid ustoupeno. Pokud má dotyčný záchvat, nemá smysl dělat cokoli, protože jak opětovaný vztek, tak ignorace můžou dotyčného rozdráždit ještě víc. Chce to počkat, až bude po záchvatu vzteku a pak teprve řešit jádro věci. Jinak to, že bych manželovi nemohla říct, co mě trápí, to je pro mě naprosto nepředstavitelné. Naprosto chápu, že mám někdy naprosto neopodstatněný strach z nějaké banality, ale od toho tu přece je moje drahá polovička, aby mě vrátila do reality. My jsme v životě spolu, ne každý zvlášť.
Odpovědět
Profilova fotka
@kacenkakaca ano přesně to už mám ozkoušené, cholerik se musí vyzuřit a pak se s ním dá mluvit...ale pokud vám bouchne v obchodě plném lidí, je lepší se klidit pryč...já počkám venku a hotovo, v tomto mi nezbývá než ustoupit, protože veřejné scény od srdce nenávidím. Zase si myslím, že se vytrestám sám, když tam zůstane stát sám a lidi na něj hloupě koukají. Ano to je věc, která mě vlastně v hloubi duše trápí nejvíce, co až přijdou děti? co až začneme stavět? nedejbože stane se něco v rodině, někdo někomu ublíží? on bouchne a následky budou jaké? :-( ano smířit se s tím, já musím ale on na sobě musí i pracovat, zatím to opravdu dělal a držel se, ale teď to zase jde z kopce :(
Odpovědět
@kacenkakaca lépe bych to nenapsala :-)
Odpovědět
@lizbeth11 :-x jestli je výbušný i na veřejnosti, tak bych si hodně rychle rozmyslela, jestli vůbec má cenu s takovým člověkem být! :-o bohužel jak píšeš, teď se může sklidnit ale co potom??..máš můj obdiv, já bych s takovým člověkem, aby mi dělal ostudu i venku, poslala do prd..
Odpovědět
1
2 3 4
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?