Jsme s přítelem 9 let a půl roku spolu bydlíme, už několik let jsme se bavili o svatbě. Přítel chtěl svatbu až budeme bydlet spolu a budeme vydělávat a teď to odsouvá na 10.výročí a až mi narostou vlasy (nechala sem se ostříhat), ale podle mě to je jen výmluva. Kdyby si mě chtěl opravdu vzít, tak mu určitě nebudou vadit moje kratší vlasy,takže to beru jako výmluvu a nevím co si o tom myslet.
chce to na desáté výročí, to je za chvilku, ne? ten rok můžeš plánovat svatbu. Asi se jen zalek, že by to mělo být už brzy. Taky to tak doma mám, neztrácej hlavu a naději
řekni mu že si pořídíš příčesek. A uvidíme jestli si zas najde jiný důvod a začně se vykrucovat. Pokud ano, uvažovala bych o tom, že vlastně ani svatbu nechce.... A nebo naopak, o svatbě nemluv a neřeš ji, kamarádka dokonce zašla až tak daleko, že svému milému vykrucovači začala vykládat, že už si to rozmyslela, že je svatba vážný krok atd atd. a přála bych Ti vidět jak rychle chlapec přiběhl se zásnubním prstýnkem ;-)
To je fakt Kači. Kolem nás byla hromada svateb a já o tom pořád mlela, pak jsem se na to vykašlala (měl řeči, že ho tlačím) a za půl roku přišlo požádání ;-)
netlačit - to funguje na všechno, chlap má někdy potřebu se rozhodnout sám ;-) a věř, že to pro ně není lehkej krok :-p :-)
No já jsem o tom také přestala mlet... Mája se o tom se mnou nechtěl bavit, že je mladý a takové ty řeči, že si ještě musíme užít..... no tak jsem přestala mluvit, plánovat a najednou začíná Mareček plánovat mluvit a já mu na to vždy řeknu hmmmm.. jo... toť vše...
Jsme prostě chytré baby!!! Takže nenutit, musí na to přijít sám ;-)
u nás byl teda on kdo přišel se svatbou...já teda neváhala ani m inutu :-D Ale fakt jsem to nečekala...Bylo m i 21 a o svatbě jsem prostě nějak nepřemýšlela...Ale myslím, že je dobře že semladý lidi zase začínají brát.Ž jsou to svatby zase z lásky a né z povinnosti nebo pocitu, že už by to jako chtělo :-D
K případu lavazzy : Já bych trochu zatlačila na citi, nefér ale účinný :-D To jde o to jestli na to máš náturu...kámoška takhle svýho dosáhla, vždycky když byla někde svatba nebo se o tom mluvilo byla děsně ale děsně smutná, nic neříkala ale prostě byla smutná až třeba...No a za chvilku to bylo :-D
jojo , je to vsude stejny... ja taky nutim a porad nic... uz jsem nekolikrat zkousela na to nemyslet, ale vzdycky kolem me se objevi nejaka svatba a jsem v tom zase =o) Ale v cervnu mam statnice, tak dam na pul roku pokoj. Jestli se do te doby nevymackne, tak mu reknu at se sbali a vrati se k mamince, kdyz se boji spolecneho zivota. Uz me to totiz prestava bavit :-D
holky vždyť se z toho pak nemůžete těšit když si to tahle vynutíte ne? =-) já nevím, já kdybych ho nakonec donutila, asi bych si pak říkala, že sám by to neudělal, že to udělal jen ať má odemě klid apod. a neměla bych z toho radost...tohle je věc, se kterou chlap musí přijít sám a musí to fakt chtít, aspoň to je můj názor...
přesně tak chlap musí CHTÍT,v žádném případě bych ho nenutila ani citově vydírala to pak není ono,to můj přítel o tom také začal mluvit první je mi 22 a známe se chvíli,ale je to úžasný pocit,bývalého jsem do zásnub natlačila a nic z toho,takže vydrž!!!pak to stojí za to :-D
holky, co blbnete, vzdyt na svatbu je casu vzdycky dost, kor kdyz se do toho chlap zrovna nehrne...jeste dokazu pochopit, jestli uz chcete mit deti, ale na to jsou taky potreba 2 :-)
hlavně nenutit a u nás ještě platí, když už jsme domluvení na termínu a tak, tak necpat do zařizování a do organizace, Honza se chtěl brát už letos, ale nakonec jsme to odsunuli na příští rok, já to chtěla nechat na další rok a on že ne že už se chce ženit a když jsem mu volala, že mám zamluvené svatební šaty tak prý zezelenal a kámoš ho musel podpírat a když jsem mu pak šaty popisovala na procházce tak si musel sednout protože se mu rozklepala kolena a nemohl jít dál :-D ale hlavně že se chtěl ženit :-D no snad to s ním na obřadu nesekne :-D
Právě že on o svatbě začal mluvit dost brzo,řekla sem mu že to může být ještě jinak.A teď když už mám na to věk,tak mě přijde že sou to všechno výmluvy.
Já ho do ničeho nenutím,jen s tím začal on.Taky sem mu navrhla že si nechám prodloužit vlasy,ale s tím on nesouhlasí. Prostě si stojí za 10. výročí a douhými vlasy.
Holt v chlapech se nedá pořádně vyznat. Al e když se někdo zeptá,tak tvrdí že už máme termín.Ale dokud to nebudu mít na papíře,tak tomu neuvěřím.
Nikdy by mě nenapadlo ho vydírat,jen mi to příjde kolikrát líto.Když si vzpomenu jak všechno plánoval a teď se mu asi do toho nechce.
lavaza: chlapa nemůžeš nikdy pochopit je to jiný živočišný druh :-D ;-)
jo tak u nás Honza taky pořád rozhlašoval, že máme termín a mi to neřekl, jo chlapi určitě na děti žárlí, protože najednou neobskakuješ je, ale dítě
10. výročí máte za rok, ne? Takže bych byla spokojená s tím, že se odhodlal a stanovil "termín". Chápu, že si rozčarovaná, ale za rok stihneš vše v klidu zařídit. Zkus to brát z té druhé stránky: máme datum a budeme se brát!
My máme termín na moje narozeniny v srpnu (no znáš chlapy, aby se to dobře pamatovalo a to se tomu tvému bude taky dobře pamatovat), žádost o ruku neproběhla, ale máme to jako vy: prostě máme termín. Pravda, že není ještě zamluvený, ale když něco řekne, tak to platí. :-) Brala bych to prostě tak jak to je :-)
Asi máš pravdu.
No mě tvrdí že abych si pamatovala datum a abysme neměli moc výročí,ale je to tak aby si to on nemusel pamatovat ;-) , já si to pamatuju až moc dobře :-)
Rok na zařizování mi přijde dost dlouhý, počítám, že začneme tak na podzim- v zimě.