Ahoj... zajímal by mě cizí nezaujatý názor na danou situaci. S partnerem už máme nějakou dobu celkem velkou krizi. V jednu dobu to už vypadalo na rozchod - z jeho strany, ale mě to přišlo škoda vzdávat kvůli pár prohádaným týdnů, když to bylo předtím fajn, tak jsme se rozhodli, že to ještě zkusíme, ale pořád tápeme, nepíšeme si často, nevidíme se moc. A teď k problému, na začátku naši krize jsme byli pozváni na svatbu ze strany mé rodiny, kde teď o naši krizi ví a chtějí vědět, zda dojdeme oba nebo ne. Tak jsem se přítele ptala, zda na svatbu jde nebo ne a on začal s tím, že se to nehodí, když máme krizi, že mu to přijde blbé, když je to rodinná akce a nakonec z něj vyšlo to, že by si přišel jako 5. kolo u vozu, protože má strach, že bych ho ignorovala a přehlížela. Mě to dost mrzí, ale přemlouvat ho nebudu, mám svou hrdost. Vím, že bych ho neignorovala, bavila bych se jak s ním, tak s ostatníma, ale jelikož on netancuje a já ano, tak bych hodně tancovala i s kamarády a to mu asi vadí, místo aby se překonal a šel tancovat se mnou. A já nevím, co teď, přijde mi, že to nemá cenu ani spravovat, když mě není schopen doprovodit na tak důležitou událost, o které si myslím, že nás mohla stmelit tím, že by se všichni bavili, byla by super atmosféra a tak a my mohli vypnout a prostě si to užívat. A nic. Teď budu všem dokola vysvětlovat, proč jsem tam vlastně sama :(
@tamaraad
Bohužel no. Mrzí mě to, ale nějak jsme se za tu krizi sobě vzdálili a já neviděla důvod s ním být. Ale přijdu si hrozně, další chlap s kterým mi to nevyšlo. Už si přijdu špatná a nemám vůbec chuť někoho nového poznávat a zase si na někoho nového zvykat. Jinak děkuji.