Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život před svatbou

Odmítnutí doprovodu na svatbu

Ahoj... zajímal by mě cizí nezaujatý názor na danou situaci. S partnerem už máme nějakou dobu celkem velkou krizi. V jednu dobu to už vypadalo na rozchod - z jeho strany, ale mě to přišlo škoda vzdávat kvůli pár prohádaným týdnů, když to bylo předtím fajn, tak jsme se rozhodli, že to ještě zkusíme, ale pořád tápeme, nepíšeme si často, nevidíme se moc. A teď k problému, na začátku naši krize jsme byli pozváni na svatbu ze strany mé rodiny, kde teď o naši krizi ví a chtějí vědět, zda dojdeme oba nebo ne. Tak jsem se přítele ptala, zda na svatbu jde nebo ne a on začal s tím, že se to nehodí, když máme krizi, že mu to přijde blbé, když je to rodinná akce a nakonec z něj vyšlo to, že by si přišel jako 5. kolo u vozu, protože má strach, že bych ho ignorovala a přehlížela. Mě to dost mrzí, ale přemlouvat ho nebudu, mám svou hrdost. Vím, že bych ho neignorovala, bavila bych se jak s ním, tak s ostatníma, ale jelikož on netancuje a já ano, tak bych hodně tancovala i s kamarády a to mu asi vadí, místo aby se překonal a šel tancovat se mnou. A já nevím, co teď, přijde mi, že to nemá cenu ani spravovat, když mě není schopen doprovodit na tak důležitou událost, o které si myslím, že nás mohla stmelit tím, že by se všichni bavili, byla by super atmosféra a tak a my mohli vypnout a prostě si to užívat. A nic. Teď budu všem dokola vysvětlovat, proč jsem tam vlastně sama :(
Odpovědět
1
2
@macc99 To je teda situace. Ale o pripadnem pokracovani vaseho vztahu by melo rozhodovat, co ty chces (a samozrejme I to, co on chce) a nikoliv to, jestli te v dobe rozjitrenych emoci doprovodi, nebo nedoprovodi. Mam podobnou zkusenost: kdyz jsme se s byvalym partnerem rozchazeli, nikomu jsme to nerikali, nejdriv jsme to potrebovali vstrebat sami v sobe. Podotykam, ze to byl rozchod po 10 letech, takze moje rodina ho dobre znala. No a zrovinka asi mesic po tom, co jsme se dohodli na rozchodu, se u nas v rodine poradala pomerne vyznamna rodinna udalost (krtiny me netere). Pozvanku jsme dostali oba dva a protoze bylo hloupe, aby tam neprisel, tak sel. Taky abych nemusela vysvetlovat, proc tam jsem sama atd. No dopadlo to tak, ze se necitil ve sve kuzi, bylo to opravdu zvlastni pro nas oba, protoze my jsme vedeli to, co ti ostatni jeste nevedeli (ze jsme se oficialne rozesli), hrali jsme tam divadlo, jak jsme v pohode - a zahrali jsme ho asi dobre, protoze nikdo nic nepoznal. Ale na expartnerovi bylo celou dobu videt, ze mu to moc prijemne nebylo, nakonec ani mne ne. No zkratka suma sumarum, uz bych to priste neudelala. Takove trapeni nema cenu. O nasem rozchodu se ostatni dozvedeli az o dalsich 6 mesicu pozdeji. Dodnes jsem mu vdecna, ze tam se mnou sel a to divadlo se mnou zahral, ale nebylo to jednoduche (psychicky) a uz bych to znovu neudelala. Vase situace je trochu jina, vy se nerozchazite, vy mate 'jenom' krizi, ale I tak bych ho asi nenutila, aby tam s tebou sel. Byla by to pretvarka a navic, pokud ostatni o vasi krizi vedi, mohlo by se to zvrtnout v neprijemne otazky atd. Ja bych to neriskovala a na svatbu sla sama.
Odpovědět
@zanett Já právě nevím, co chci. Zjistila jsem, že jsem se hodně rozešli v názorech na společnou budoucnost a pro mě v důležitých věcech nebyl schopen udělat kompromis, čímž mě zklamal, když jde o nás dva. Mám najednout pocit, jakoby se mnou ani nepočítal. A pak se nabalovala atd, atd. To je vždycky těžké, ale je od něj pěkné, že tam šel, i když už jste měli po rozchodu a nebylo mu to příjemné. No ví o tom je moje mamka a oba, co svatbu pořádají. Jinak nikdo. Jako chápu, že nemá cenu ho nutit, ale trochu mi to přijde, že zazdívá možnost, kdy je dobrá příležitost prostě vyjet ze zajetých kolejí a všedních dnů a prostě vypnout. Navíc mi právě i vadí, co budu všem na svatbě vykládat? Že máme krizi a není schopen jít se mnou? Si budu připadat jak blbka :/ Mám pocit, že se tím mezi námi prohlubí ještě propast, protože mě to bude mrzet, že tam není a začnu mít opět pocit, že mu na mě nezáleží.
Odpovědět
@macc99 No je to prekerka. Ten vas problem je docela komplexni; 1) ujasnit si, co chces. Neni to jednoduche, jak to zni. Mne trvalo nekolik let, nez jsem si v sobe ujasnila, co vlastne od zivota dal chci a jake jsou sance, ze se mi podari toho dosahnout (a s kym). 2) momentalni reseni situace; doprovodit, nedoprovodit na svatbu. Ja myslim, ze ackoliv je to neprijemne, v zjistovani toho, co od zivota chces, je to nepodstatny detail. Ono je totiz celkem jedno (ve vysledku), jestli te na svatbu doprovodi, nebo ne, protoze to nevypovida nic o tom, jakym smerem se bude ubirat vase budoucnost. Chces s nim do budoucna byt? Umis si ho predstavit jako budouciho manzela? Jako otce vasich deti (pokud deti chces)? Pokud ano, zabojovala bych (I kdyz ted ti asi neporadim, jak to udelat), pokud ale ne, nema to budoucnost a doprovod na svatbu na tom v dlouhodobem horizontu nic nezmeni. Nezavidim ti tu situaci, pripomina mi to tu vlastni pred dvema lety, uz bych neco podobneho nechtela znovu zazit. Asi ti to ted nepomuze, ale prochazis ted zasadnim obdobim, kdy tridis priority do budoucna a rekapitulujes svuj dosavadni zivot (I kdyz si toho nejsi uplne vedoma) a jednou budes na toto obdobi vzpominat jako na zasadni a asi zvratove, protoze takhle, jak je to ted, to neni udrzitelne dlouhodobe. Preju ti, at to vsechno dopadne tak, jak si prejes ;-)
Odpovědět
A mimochodem; pokud pujdes na svatbu sama a bojis se otravnych otazek, proste bych odpovidala neurcite a obecne, ze 'XY se nemohl dostavit, protoze uz neco ma'. Bez detailu. Bez vysvetlovani. Nemusis nikomu nic vysvetlovat, ani se obhajovat, ani nepotrebujes nici pochopeni/ nepochopeni. Stejne si tou krizi budete muset az do konce projit jen vy dva, ostatni vam s tim nepomuzou, takze mne by bylo srdecne jedno, co si kdo mysli. Odpovedela bych obecne a hned zmenila tema.
Odpovědět
Co chci, na to se snažím přijít už měsíc. Kdybych se měla rozhodnout rozumově, tak bych to spravila, protože jsme si rozuměli dlouho, ale zase ztroskotali na společném bydlení, kde nechtěl udělat kompromis a přistoupit na společnou hypotéku, když začínáme oba od nuly. (já to chtěla kvůli jistoty, případným dětem, že někdy neskončíme na ulici bez peněz). Ale je to věc, nad kterou se dokážu časem povznést. Na druhou stranu si říkám, jak to bude vypadat dále, když už teď nebyl schopen udělat kompromis, co dál? Budu pořád ustupovat já? Dále opakovaně se mnou není schopen jednat na rovinu - byt, celou dobu mi neřekl, že to chce jinak, i když jsem o tom mluvila, zjistila jsem to ve chvíli, kdy to byla akutka. Čekala jsem, že se ponaučí. Ne. Opět jednal se mnou beze mě, kdy nám něco plánoval na dobu, kdy jsem už něco měla, co nešlo zrušit, aniž by se mě dopředu zeptal, zda mám čas. Výsledek? Naštval se na mě stylem, že mi bude dělat naschvály. Navíc už jsem ve věku, kdy jsem myslela, že se osamostatním s ním a v blízké době (rok) bych chtěla i děti. Jelikož jsem zklamaná, cítím se zrazená, citově to je horší :( Nevím, jestli bych chci zůstat s někým, u koho mám pocit, že mě zradil a kdo ztratil mou úctu (kterou může zpětně nabrat). Vzít si ho nechci, svatbu jsem nikdy vyloženě nechtěla - jednu chvíli v době zamilovanosti jsem si ji i přála, ale teď po tom všem ne. Žít s ním ano, ale o svatbě s ním nejsem přesvědčena. Děti bych si uměla představit, ale stejně bych na ně byla sama. Jezdí často pracovně pryč. Občas si říkám, kdyby mi bylo 20 let, tak už bych se s ním rozešla. Ale takhle jsem to řešila vždycky a nechci dělat to stejné, že to hned utnu a nepokusím se to spravit. Nejde to pořád dokola :( Jinak ohledně situace na svatbě děkuji. Budu to tak řešit, že má něco pracovně a hotovo. A časem se uvidí.
Odpovědět
Profilova fotka
Já nevím, z toho co píšeš a jak se přítel chová, mám trochu pocit, že on už ten vztah odepsal, jen ti říká, že tomu dává šanci, protože ti třeba nechce ublížit. Ale neznám Vás, samozřejmě to může být jinak a chápu, že je to nepříjemná situace, když po x měsících vztahu najednou zjistíte, že se rozcházíte v názorech na dost zásadní věci. Jenom taková vsuvka, já, poté, co jsem s někým žila 9 let, postavili jsme si vlastníma rukama dům a plánovali společnou budoucnost, jsem se dozvěděla, že si ani nedovede představit, že bych já měla děti. Řekl to sice v afektu, ale dost to zabolelo a dodnes to mám dost živě zaryté v paměti. Určitě bych ho nenutila, což i nakonec píšeš. Obojím se budeš trápit, ale kdyby tam byl s tebou a hráli jste před ostatními komedii, trápilo by tě to možná nakonec mnohem víc, než tam být sama. Říct, že prostě nemohl přijít, důvod si třeba vymysli, a možná bych klidně řekla pravdu, třeba by se ti ulevilo ... Věřím, že si to možná ve finále užiješ víc, než kdyby tam byl. Přeji hodně sil, ať brzy přijdeš na to, co vlastně chceš - mě to trvalo 2 poslední roky vztahu ... :-(
Odpovědět
@macc99 přijde mi, že (ne)doprovod na svatbu je naprosto minoritní problém ve srovnání s tím, že se nedokážete shodnout na budoucnosti, hypotéce, dětech... :-| Ohledně situace s pozváním na svatbu to celkem chápu - v době krize by se mi nechtělo hrát na oko šťastný pár, když jsou doma závažné problémy. Asi nejlépe jít sama a jak píše @zanett, případné otázky odbýt a změnit téma. No, držím palce...
Odpovědět
@fanino To je hrozné, jak ti chlapi umí někdy dokonale ublížit. I když je to v afektu, i tak si dokážu představit, jak to zabolelo a zamrzelo. A zůstala jsi s ním nebo jsi to nakonec ukončila? A jinak děkuji. Je fajn, vidět i názor nezúčastněných :)
Odpovědět
@shigella Ano, máš pravdu. Je to maličkost, jenom jsem asi čekala, že mi v tom ukáže, že o mě ještě stojí a půjde. Asi jsem nesmyslně očekávala nějaký vstřícný krok, i když je pitomost. No hlavně jsme se neshodli na hypotéce a vlastnění bytu. Je to prostě vše na něj a hotovo a když jsem navrhla jakýkoliv kompromis, tak mě s tím odbyl, že to bude prostě po jeho a nejede přes to vlak. A to dokonce takovým způsobem, že se vytahoval s penězi, jak klidně bude platit vše. Přičemž o to já nestojím, pokud s někým tvořím pár, tak snad jdeme do toho společně a né že vše bude platit on, jak kdybych já toho nebyla schopná :/
Odpovědět
@macc99 hmm, to s tím bytem naprosto chápu... Nikdy nevíš, co se v budoucnu může stát, navíc pokud ani neplánujete výhledově svatbu. :-| A nepíšeš, kolik vám je a jak jste spolu dlouho (ne, že by se tím něco měnilo, ale přijde mi to jako dost nevyzrálé chování...)
Odpovědět
@shigella Když jsem mu řekla, že chci byt napůl kvůli toho, že se třeba může v budoucnu stát, že se rozhádáme a rozejdeme, takže nechci skončit na ulici s dětma. A on se na mě naštval, že přece není takový deb..., aby vyhodil ženskou s děckama na ulici. Ale to přece nikdo nemůže vědět. Stát se může cokoliv. Takže podle mě vhodné argumenty akorát smetl, že to je blbost a že on by to neudělal. A podle něj bych mu měla být vlastně vděčná, že na sebe bere všechna rizika, ale o to já nestojím. Vztah je přece o tom, že se podělíme, jak o to dobré, tak i to špatné, ne? Neplánujeme svatbu, navíc, i kdyby ano, tak stejně byt bude jeho tím, že ho koupil před, ne? Jinak mu je 26, mi 25 a jsme spolu rok a něco. Ale známe se už dlouho, akorát jsem si nikdy nevšimla, že je takový sobec, co ze svého neustoupí :/ A z toho mám strach, že se to bude dokola opakovat. Občas jsme se pohádali, ale to byly blbosti. Má problém s tím, že si něco vysní, mě s tím neseznámí a pak se diví, že to nesplňuji :D Vážně jsme se pohádali až teď.
Odpovědět
Profilova fotka
@macc99 S tou hypotékou - zkusila jsi se ho zeptat proč to tak chce? My s partnerem řešili stejný problém a pomohlo nám zjistit ty důvody, co nás oba vedly k rozdílným názorům :) Často je to dané modelem v rodině; já měla jiný, partner měl jiný a až po opakovaných rozhovorech na téma peníze a hypotéka, dům a děti, jsme si leccos ujasnili. A taky tě mohu (snad) uklidnit s tou první vážnou hádkou. Když jsme s partnerm začínali randit, byla jsem na koleji a vídali jsme se jednou za týden/za 14 dní. Po dvou letech jsme se sestěhovali a nastalo peklo. :D Do té doby jsme si perfektně rozumněli, ale po sestěhování jsme měli půl roku "čistou Itálii" a dalšího půl roku takové dozvuky. Ale to jde jen o sžití, o poznání toho druhého v celé šíři a o sladění představ o fungování domácnosti a o životě :) Osobně mám pocit, že tvému partnerovi na vašem vztahu záleží, a to právě proto, že s tebou nechce jít na tu svatbu. Svatba je totiž symbolická událost a spíš než, že se tam odreaguješ, tak si povídáš s celou rodinou a to i o svém vztahu. A když máte krizi a nechtěli byste lhát, tak vám to může i ublížit (právě tím, že si to první nevyříkáte mezi sebou, ale že to budete jako první rozebírat s okolím). A také, svěřil se ti, že by si tam přišel navíc - to je upřímná zpověď a třeba bys ji mohla vzít v potaz a víc se mu věnovat - třeba mu jen chybí tvoje pozornost :) (jen hádám, mohu se mýlit)
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@macc99 P. S.: Můj partner se vždy cítí jako hlava rodiny, jako živitel a ten, kdo je zodpovědný za její pohodový a dobrý život, a když jsem mu řekla stejný důvod, proč chci, aby byl jednou náš budoucí dům napsaný i na mě, tak se urazil. A bylo to mj. kvůli tomu, že ho ranilo, co si o něm vlastně myslím, čeho by byl schopen. :)
Odpovědět
@luminiscence Ve chvíli, kdy jsme to řešili a hádali se, mi nebyl schopný dát žádný pádný argument, prostě to bude a tak a konec a spíše jsme se pak hádali kvůli toho vyhození, placení apod. Akorát se oháněl tím, že je naprosto normální, že je byt jen na jednoho, že to tak má i jeho matka s přítelem a kámoši. Pro mě absurdní argument. Matka si našla přítele až když byt měla a to samé kámoši - kámoška byt podědila, takže tam nevidím důvod, proč by měl být napůl. Já rozdílnost názorů beru, dokonce s tím počítám, ale už neberu to, že nebyl schopen přistoupit na jakýkoliv kompromis. Protože pro mě vztah je i o kompromisech. Já jich dělala dost a už je dělat nebudu, nevidím důvod, když on toho taky není schopen. Bude to taky dělat problémy, protože spoustu věcí bral automaticky. Zajímavý pohled. Mi právě přijde, že mu na mě nezáleží. Já svůj vztah řešit nemám v plánu, proč ničit jiným svatbu jenom proto, že tam budu sama a mám vztah na houby. Jen odpovím na nutné proč tam není a tečka. Ano asi mu chybí moje pozornost, ale jak ji mám dát někomu, kdo si to podle mě nezaslouží? :( On není člověk, co by se bavil s každým, tancovat mě nevezme a ví, že já tancuji ráda a nebudu sedět celou dobu u stolu jak pecka. A tak mě osočuje z toho, že se mu nebudu věnovat, že si to s ním neužiji, což není pravda. Kdyby dělal právě zmíněné kompromisy, tak by prostě nepřemýšlel nad tím, že se mu věnovat nebudu, protože by počítal s tím, že mě vezme alespoň na ploužák. Možná už jsem zaujatá, ale cítím z toho, že si nevěří, ví, že mě tancovat nevezme a tímpádem já budu tancovat s rodinou, kamarády a mu by to vadilo.
Odpovědět
Profilova fotka
@macc99 Víš, já si myslím, že dokonale ublížit umí i ženská. To abych se jich trochu zastala. Nakonec jsme to ukončili. Na pochybách jsem byla právě poslední 2 roky, chtěla jsem na jednu stranu útéct, na druhou nechtěla. Jinak mě celkem pobavil podobný scénář v tom, že dům, kde jsem já měla každou cihlu v ruce, platil bývalý sám (ode mě nic nechtěl) a měl ho napsaný jen na sebe a taky mi to šrotovalo v hlavě, ne proto, že bych se bála, že skončím na ulici jako ty, ale protože jsem cítila zradu, jakoby se mnou nepočítal a nevěřil mi... :-( Zároveň byl ale dokonalý, nešlo mu nic vytknout, za celých 7 let jsme se nikdy nepohádali! Prostě jsme to nějak přechodili ... Teď mám dvě děti a manžela, kterého bych občas nejradši zabila a přesto jsem stokrát šťastnější. :-) Jestli budeš chtít, můžeme pokecat přes sz. :-)
Odpovědět
@luminiscence Mám pořád pocit, že větší zlo bude čelit otázkám na vztah, když tam budu sama, že mě to bude zraňovat a více mrzet, ještě jak uvidím, že jsou tam všichni spokojení a já budu jediná, co sice někoho má, ale je tam stejně sama. Vždyť to je strašně hloupé :( Kdybychom tam byli spolu a bavili se normálně, tak se otázkám na vztah vyhneme. Oni jsou stejně zvyklí, že osobní věci s nikým neřeším. Ale takhle mě ta lítost může nutit se vypovídávat, což doufám, že tak nebude, že budu silná a povznesu se nad to.
Odpovědět
Profilova fotka
@macc99 Otázky a problémy kolem vztahu jsou vždycky těžké :( a stejně to řešení zůstane vždy na těch dvou... Doufám, že svatbu ustojíš a užiješ si ji a i si pořádně zatancuješ! Budu ti (vám oběma) držet palce :)
Odpovědět
@luminiscence Jsou hodně těžké. Hlavně čím jsem starší, tak si v tom přijdu ztracenější. Já si myslím, že díky rodině a přátelům si svatbu užiji. Nechci jim to kazit mou blbou náladou. Jinak děkuji moc, jak za názor, tak palce :)
Odpovědět
@luminiscence : Znám lidi,co si vybudovali (zrekonstruovali) krásnou chalupu ,byla napsaná na oba. Pak pán zdědil domek po matce a donutil ženu,aby souhlasila s prodejem toho komfortního zařízeného objektu a začala s ním rekonstruovat ten zděděný. Dnes už je z toho také pěkná chalupa, ale jaksi je, jakožto dědictví, napsaná jen na pána. Manželce je pochopitelně líto,že ho vůbec nenapadlo, že ona - pod nátlakem - o svou půlku nemovitosti přišla a měl by jí to nahradit. Je logické,že ženy se obávají o svou budoucnost, a chlapy to uráží ?!? @macc99 : píšeš, že partner jezdí často pracovně pryč. Na té svatbě se v tom případě můžeš snadno "vymluvit" , že musel na služební cestu. Osobně vidím váš vzájemný problém jako vážný, nevyřeší se, když, jak píšeš, se málo vídáte a nekomunikujete. Proto by příp.hra na šťastný páreček ani nebyla vhodná, bylo by to na vás dost poznat. A k tomu předmětu sporu bych řekla toto: i když je společná hypotéka samozřejmě komplikace , při rozchodu musí jeden druhého vyplatit, je to zároveň i nejférovější způsob. Tvůj přítel by si jako mnoho jiných představoval,že bude napsaná jen na něj, on ji bude splácet, a ty potáhneš ze svého platu náklady na domácnost. Kdybyste pak šli od sebe, jemu zůstane byt a tobě oči pro pláč, protože ty náklady jaksi nebudou vyčíslitelné.
Odpovědět
Profilova fotka
@markarola Možná jsem ze staré školy, ale když už jde člověk s někým "do hypotéky", nebo udělá podobný závažný krok, měl by si být jistý, že s tím člověkem chce strávit život a ne myslet na rozchod/rozvod. Kdyby každý např. šel do práce s tím, že ho stejně jednou vyhodí, tak dostane toho padáka daleko dřív, protože začne nevědomky vytvářet problémy a na své okolí bude působit jako adept na padáka. Myslím si, že tak, jak se člověk staví k druhým, tak se druzí stavějí k němu. Mluvím teď čistě za sebe; já bych si svého partnera nikdy (!) nevzala, kdybych nevěděla, že kdyby náhodou někdy mělo dojít na rozvod, že se dokážeme domluvit jako slušní lidé. Bez podrazů a bez intrik. A to proto, že vím, koho si beru - slušného člověka. To, že chce mít chlap hypotéku na sebe neberu jako urážku ženy, nebo jako jeho zadní vrátka do budoucna, až se budou rozvádět. Jistě, paní, o které mluvíš, není vedená jako majitelka domu a ten tedy nespadá do jejího dědictví. Ovšem, kdyby došlo na nejhorší a její manžel zemřel, dům by zdědila. Nebo, kdyby se rozvedli (což snad také nehrozí), tak by část domu vždy náležela jejich dětem. Podle toho, co píšeš, mi vyznívá, že ti dva jsou manželé už docela dlouho. Paní by tedy svého manžela měla znát a vědět, co od něj může a nemůže čekat. Pokud je to slušný člověk, pak ano, je pochopitelné, že by ho mohlo urazit, že jeho nejbližší se s ním bojí o svojí budoucnost. Pokud to slušný člověk není, potom je zase pochopitelné, že se paní bojí o tu svoji. Já jsem před podobnou situací nestála, takže ani nevím, jak bych se nakonec zachovala, to je fakt. Ale jsem přesvědčená, že před konečným rozhodnutím bychom s partnerem dlooooouho diskutovali. :) A možná za to může ta stará škola (má i partnerova), ale když dva žijí společně, potom nepočítají, kdo kolik utratil a za co. Čí je sýr v ledničce a kolik kdo dal na zálohy, anebo jestli ten druhý zaplatil polovinu nájmu. Prostě spolu žijí a mají společné hospodaření. Nevyčítají si zpětně kdo co platil a proč. Ke tvému duhému odstavci; kdyby si to tak nastavili, tak proč ne? Proč by nemohl přítel platit hypotéku a slečna domácnost? Vždyť jeden bez druhého by neměli nic. On bez ní by si to bydlení dovolit nemohl, ona bez něj také ne. Když budu cynik, tak i kdyby byla hypotéka na oba, tak by se při rozchodu jeden odstěhovat musel a ten druhý by tam musel zůstat (a já bych tedy nechtěla být v domě/bytě, kde jsem žila se svým ex). Plus jednomu z partnerů by při vyplácení druhého mohly vzniknout nemalé problémy. Ten druhý by se prostě sebral, odešel a "kámo vyplať mě". Nevím, nepřijde mi to o tolik víc super. :)
Odpovědět
@markarola Jo, asi se vymluvím, že má něco pracovně. Nebo to řeknu na rovinu, uvidím ještě, na co se budu cítit. Nevím, co si představoval, jakmile jsem navrhla, že půjde i hypotéka napůl a že ji klidně ze začátku budu platit sama, protože nemám našetřeno tolik, co on, tak akorát vyrukoval s tím, že teda bude platit klidně hypotéku, služby apod., takže ve výsledku, že bych neplatila nic - přišlo mi to nefér, jako bych se měla nechat vydržovat jenom, aby mi tam náhodou něco nepatřilo :( Přitom jsem dávala podle mě férově a uchopitelné kompromisy. Nic, takže pokud tam s ním budu bydlet, tak budu platit jenom půlku služeb a jídlo - prostě to, co využiji opravdu.
Odpovědět
@luminiscence Nejsi ze staré školy. Já to vidím stejně, proto jsme se rozhodli, že půjdeme do vlastního, protože mě nenapadlo, že bychom přemýšleli o rozchodu, myslela jsem si, že už nám to vydrží a o ničem jiném jsem ani nepřemýšlela. Na byt jsme se už nějakou dobu dívali a vždycky jsem říkala, že nemusíme mít hypotéku na dlouho, že ji z obou platů jsme schopni zaplatit dříve. Nic. Ani jedno slovo na to. Ve chvíli, kdy jsme to začli řešit - večer předtím, co jsme museli dát vědět, z něj vylezlo, že automaticky počítal, že to bude na něj, i hypotéka. Myslela jsem, že se s ním bude dát domluvit, ale nešlo to, veškeré kompromisy hned zavrhnul a spíše byl akorát naštvaný, protože on přece bude vkládat větší kapitál apod. Přitom jsem navrhla, že klidně začátek hypotéku budu platit jenom já, aby se to dorovnalo. Nic. Prostě si stál za svým, že byt je jeho a tak to je. Akorát vyrukoval s tím, že tedy bude klidně platit úplně všechno i služby apod, což se mě dotklo, nepotřebuji být vydržovaná, chci se na tom podílet ,,rovným,, dílem.
Odpovědět
@luminiscence Bez urazky; ty mluis jak kniha, ale zivot je casto o necem jinem. Ze pry pani mela toho chlapa znat a tudiz vedet, koho si bere. Clovek muze s nekym zit 50 let a pak se zcistajasna docka nejakeho prekvapeni, nikoho nemuzes znat na 100%, protoze lide se neustale vyvijeji, okolnosti se meni. Takze ja myslim I na zadni vratka a na to, co by bylo, kdyby doslo na rozvod, I kdyz rozvod neplanuji, ale v zivoe se to muze semlit tak, ze se potom clovek dost divi, jakym smerem se to najednou ubira, aneb jak se rika; Kdo je pripraven, neni prekvapen. Mit zalozni plan neuskodi. Mluvim jako cynik, protoze ho zivotni zkusenost ze mne udelala, ale radeji budu cynicka, nez blahove verit, ze nekoho dukladne znam. Clovek ani sam nevi, jak by v dane situaci reagoval (coz ve svem prispevku pripoustis), natoz aby mohl predem odhadnout reakce druheho.
Odpovědět
Profilova fotka
@zanett V pohodě :) Třeba ti za 15-20let dám za pravdu, kdo ví (i když doufám, že nedám) :) Ale na základě svých žitvotních zkušeností ("celých" 25 let! :D) mám názor, který sem napsala výše. Jinak z příspěvku slečny, na který jsem reagovala, nemám pocit, že by šli manželé od sebe, nebo že by manžel manželku podrazil, ale to, že je tam ten strach o budoucnost ze strany manželky. Nevidím do toho, nerada bych to rozebírala dál.
Odpovědět
@luminiscence : neuraž se, ale životní zkušenosti máš v tomto věku ještě malé. Nemáš z mého příspěvku pocit, že by ti mí známí šli od sebe? To je možné vždy a všude, neřku-li pak u lidí, které vůbec neznáš, a mohou být 100x vzorní. A vy jste tu ještě všechny romantičky a nerady tohle uslyšíte, ale představa, jak budete do smrti žít s tím svým vyvoleným a nebudete muset řešit majetkové problémy je směšná. Statistika je neúprosná , dámy, potká to již více než 50% z vás (nás).
Odpovědět
Profilova fotka
@markarola Se zbytkem komentáře sice souhlasím, ale jedno musím "vypíchnout". Životní zkušenosti nelze přičítat věku. Jasně, člověk něco zažívá, nějak se v životě dál formuje, dospívá, ujišťuje se ve svých názorech atd., ale nelze říci, že 50letý člověk má automaticky víc rozumu a zkušeností než někdo polovičního věku, to je prostě hrozně individuální.
Odpovědět
Rozumu ne, ale zkušeností podle mého názoru téměř vždy. Za více let života prostě nejen obvykle sama prožiješ více vztahů, ale nutně potkáš více lidí, vyslechneš více životních příběhů atd. , a nejsi-li úplný ignorant, přemýšlíš o nich a vezmeš si i nějaké ponaučení. Dám příklad jen z mého blízkého příbuzenstva : mám tři bratrance a čtyři sestřenice . Všichni se v mládí oženili a vdali. A dnes, po 20 a více letech, jsou čtyři z nich rozvedení a jeden v manželské krizi ( o dvou nemám novější zprávy ). Já jsem se nevdala. takže sice nemám s manželstvím osobní zkušenost (i když 12 let hromádkaření snad taky něco vydá :-D ), ale všechny ty krize a neúspěšné zachraňování vztahů a rozvody se v rodině pochopitelně hodně rozebíraly. A proto by mi růžové brýle už dávno spadly, i kdybych nebyla realistka povahou.
Odpovědět
Profilova fotka
Komunikace, komunikace, komunikace. Jak má, chudák,. vědět, co chceš, když to vlastně nevíš ani ty? Pokud chceš, aby s tebou šel, tak mu to řekni! A potom teprve dělej závěry z toho, jak se zachová. On ti podle mého řekl, že má obavy, že ho tam nechceš. A tvoje hrdost ti nedovolila mu říct, že vlastně chceš - tak jak to měl poznat on? Ujasni si, co chceš, a řekni mu to. Jinak se z místa nepohnete. Chlapi nejsou vědmy.
Odpovědět
@rebe Po tom, co jsem se ho zeptala a řekl mi, že nepůjde, jsem mu řekla, že jeho rozhodnutí respektuji, ale že já osobně jsem ho tam chtěla. A že nechápu, proč si myslí, že bych ho tam měla ignorovat. Takže on věděl, že chci, aby na svatbu šel, ale své rozhodnutí nezměnil. No ve výsledku je to už jedno, nakonec jsme se rozešli, takže jsem si na svatbě vyslechla poznámky, kde ho mám a proč spolu nejsme a nějak jsem to přežila a svatbu si celkově užila.
Odpovědět
Po pravdě, rozchod jsem čekala. Přeji Ti hodně štěstí :-)
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?