Holky, moc by mě zajímalo, jak dlouho chodíte se svým snoubencem a kolik vám oběma je. My jsme splu necelé tři roky, svatba bude za rok, takže to už spolu budeme 4 roky. Mně je 22, jemu 24. Myslíte, že je to na svatbu akorát?
@krizecek nezodpovědnost?? no to je nesmysl! Já po deseti letech zjistila, že chlapa vůbec neznám a být s ním v tu chvíli těhotná.?? Teď mám chlapa dva roky a je to ten nejbáječnější člověk, kterýho jsem kdy potkala.
@simsima no o tom vztahu to ani tak není, ale přece jen, třeba pořídit si dítě po 2 měsících nebo i po půl roce mi přijde nezodpovědné ;-) ale je to jen můj názor, který ty můžeš brát jako nesmysl, protože ty sama jsi třeba s chlapem dva roky, ale kdyby jsi s ním byla dejme tomu těch 6 let tak zase mluvíš jinak
@simsima určitě délka vztahu štěstí nezaručí, ale já mám furt zakodované nejprve společné bydlení, pak svatba a pak dítě (jsem v tomhle hrozně staromodní).. ono ten kdo se bral po krátkém vztahu bude obhajovat kratké vztahy, ten co po dlouhém tak zase dlouhé vztahy :-D hlavní je že to snad těm lidem vyjde, každý si myslíme že náš vztah je ten nejlepší
@krizecek ono je to možná věkem a zkušenostma...nevím, před tím, než jsem potkala svého současného manžela jsme si každej pár vážných vztahů prožili a dokážeme říct co chceme a jak to chceme mnohem rychleji než dřív. Člověka ale nemusíš poznat ani za rok, ani za pět let, ani za deset. Ale když to tak cítíš tak to prostě víš. Já znám lidi co se brali po několika měsících a jsou spolu celý život, a lidi, co spolu chodili deset let a dva roky po svatbě se rozvedli. Kde máš záruku že po pěti letech je to "zodpovědnější" ? :-)
@yumy mám to tak zakodované a hlavně člověk by měl všechno dobře promyslet a třeba taková svatba nebo dítě je přece úvazek na celý život.. ale jak říkám, ti co mají takový a takový vztah ho budou vždy obhajovat
@krizecek my jsme si to ale promysleli moc dobře :-) ale to, že jsme to věděli během několika měsíců považuju spíš za štěstí než za nezodpovědnost. Já si to nepotřebuju promýšlet několik let, vždycky je to risk, ať jsi s tím člověkem jakkoli dlouho. Já neobhajuju jeden nebo druhý způsob, jen říkám, že ti délka vztahu absolutně nic nezaručí :-)
Já jsem taky staromódní :-) Nejdřív bydlení, pak svatba, pak děti.
Jenže budu se opakovat, tady opravdu hraje dost roli věk...když někoho potkáš v 18ti, věci se vyvíjejí jinak, než když ho potkáš ve třiceti...my jsme se třeba k sobě stěhovali po asi 2 měsících chození a z toho jsme měsíc ten byt sháněli...kdyby mi bylo třeba dvacet, ani by mě to nenapadlo, takhle mi to přišlo naprosto samozřejmé.
@yumy to máš pravdu, ale tam už možná hraje i dost roli to že lidem tikají biologické hodiny a další věci,ale to nebudem rozebírat o tom diskuze není :-D :-D :-D v každém vztahu hraje velkou roli štěstí
@krizecek jedna je vec je napsat svuj nazor a to jak vidis vec ty a druha je, popisovat jak vidis zalezitosti ostatnich o kterych z poloviny nic nevis... ja osobne bych svatbu treba po roce nechtela, ale to neznamena ze nedokazu pochopit ze jiny clovek v jine situaci to bude brat uplne jinak. Kazdy proste nezijeme podle stejnych pravidel, to by byla na svete docela nuda ;-)
@jita48 ano a proto je základ akceptovat i názory ostatních a né hned ostatní nazývat hlupačkou nebo že mají hloupé názory ;-) napsala jsem to obecně, tak to vidím já a oni zase jinak
@krizecek no, u někoho možná, ale myslím že je to spíš o tom, že líp víš co chceš a co nechceš a dokážeš to rychleji posoudit...je to tak u většiny párů (které znám) kteří se potkají třeba ve věku 26 a víc (třeba), tak spolu chodí rok dva a pak se vezmou nebo rozejdou...protože čím jsi starší, tím striktněji máš věci nastavené, tím pevnější jsi v názorech a rychleji zjistíš, jestli to je ono nebo ne. Nebo taková je moje zkušenost.
Navíc manželství vůbec nic nemění :-)
A opakuju, neobhajuju ani jeden ani druhý způsob, protože každý má jiný život, ale i když víc lidí tady tvrdí, že by svatbu po roce nechtěli - jo, mě to možná taky dřív přišlo bláznivý...ale když to cítíš, tak to víš, a kdyby jste se v té situaci ocitli, tak byste se vdávali i po roce. Protože by vám to prostě za to stálo :-)
no :-) ,myslím si ž eje to uplně jedno a věřte nebo ne ,někdy se člověk během vztahu tak změní...že ho po letech nepoznáte...jsme s přítelem 10 rok.a někdy mě udivuje na co jak zareaguje....s mým ex jsme se rozešli po pěti letech ..a opravdu ze dne na den....ještě pár dní před tím jsme se o svatbě bavili a čtyři roky měli koupené i snubáky:-):-)a dnes jsem štastná,že to je takhle...opravdu nezáleží na tom jak dlouho spolu jste....a i závidím (v dobrém)párům co jsou do sebe zamilovaní až po uši a berou se i když po pár měsicích...:-)..já si vždycky říkám,že mi dva se po 10 letech ještě před obřadem pohádáme:-):-) :-p u snídaně....máme se rádi ,jinak by jsme nebrali ale už se třeba nemusíme líbat na každém rohu .-) :-D i když ve frontě na pokladnu v obchodáku se občas ještě líbáme :-D :-D :-D :-D ...
@meluhelu joo, lidi se mění...to vidím na sobě jak se měním...asi je důležitý, aby se ten pár měnil nějakým stejným směrem a hodně se respektovali....blbý je, když se jim po letech změní priority a každej má o životě jinou představu...to už je hold v pytli...
jinak my jsme spolu necelé dva roky a hádáme se dost často, ale jsme prostě takoví, tvrdohlaví egoisti, co si ty hlavy musí otřískat, aby začli fungovat jako jeden :-D a jde nám to čím dál líp :-D
@yumy zrovna jsem nad tím přemýšlela..ono člověka dost změní okolnosti..taky jsem jiná než dřív..ale to si každý pozná sám...:-)moje tchýně s tchánem jsou spolu 43 let a jak ti po sobě jdou:-):-):-) ale pak nemaj problém se chytit za ruce a projit se po městě...prostě to k nim patří..já mam radši klid ..mimochodem muj drahý mě požádal o ruku den po té co jsme udělala takový výstup a ukončila ho slovy ,že si dovolenou užijeme každý sám:-):-):-)..se mi zdál nějakej klidnej:-):-):-)
@meluhelu člověk se furt vyvíjí a mění se mu priority, to je jasný, já to vidím na sobě, jsem jiná než ve 20ti, jiná než v 25ti a za dva roky budu taky trochu jiná :-)
Hele myslím, že je dobrý, když každej ve vztahu zná pravidla....zkrátka jako "vocaď pocaď" a ví, co je přes čáru...
Já myslím, že je to i věku v kterém vztah začne. Když spolu lidi chodí od 15 přijde mi normální klidně svatba po 10letech. Jednak nejsou třeba dřív možnosti, ale je třeba toho druhého a i sebe poznávat delší čas. Náctiletý člověk ještě není tak osobnostně vyhraněný. Trochu hledá sám sebe. V 19 letech třeba ještě neví, kdo je sám, natoš, kdo je jeho partner. Pokud se lidí seznámí v 33 letech, tak jim na poznávání stačí kratší čas. Jsou zkušenější, vědí co od života chtějí a jejich osobnost už má nějaký tvar. U takových lidí chápu, že už třeba po roce vážně uvažují nad svatbou a po dvou letech jsou svoji. Spíš by mi přišlo zvláštní, kdyby vzájemné poznávání protahovali na výrazně delší dobu. Být v roli 33leté holky třeba po roce a půl vztahu, asi bych se už začínala zajímat o to jestli vztah někam směřuje. Být mi naopak o deset méně, tedy 23let, tak by mi rok a půl asi přišel jako krátká doba. Obecná pravidla asi nejsou. Ale myslím, že mladší člověk potřebuje víc času než starší. Řekla bych že po 24 roce se už dá o nějaké zralosti hovořit a mne osobně přijde v pohodě v tomhle věkovém období cokoliv mezi 2 a 5 lety + -. Záleží na okolnostech, třeba jestloi lidé ještě studují, nebo ne. Po třicítce bych asi já osobně na partnera 5 let čekat nechtěla. A být mi třeba 38 věřím, že svatbu a dítě bych třeba chtěla začít organizovat za rok od seznámení. Tam už hraje roli čas.
Já si třeba ale taky myslím, že pořídit si dítě po 3 nebo dejme tomu 6 měsíčním vztahu je naprostá nezodpovědnost, ať už v 18ti, 25ti či 33ti letech.....
@pincola amě třeba je jen 25 a brát se po roce a půl mi přijde hrozně fajn :-)
@phuskova Plánované miminko mi po 3 měsících přijde taky brzy (poku lidem není kolem 40let, tam to chápu), když přijde neplánovaně, tak zase chápu, že si ho už nechaj.
V 25 svatba po roce a půl? Na mne je to teda trošku brzy, já osobně bych asi chvilku ještě počkala, ale pokud bych už nestudovala a měla zázemí, tak zase proč ne. Já bych tomu dala možná ještě půl roku rok. Ale uplně vyloženě nebezpečně brzy mi rok a půl taky nepřijde v těch 25 letech. Dřív asi ano. Je to dřív, ale proč ne:-)
@pincola Souhlasím s tím, že tam hraje roli věk a vyzrálost, vlastně je to to, co tu celou dobu píšu.
Na druhou stranu, jak sama píšeš, nic se nedá generalizovat - někdo je vyspělý a ví co od života chce v 25ti letech, někdo to neví ve 40...takže spíše než datum v občance je podle mě rozhodující kritérium ta zralost a rozhodnost toho,co v životě chci. Mě bylo 27 a maželovi 25, když jsme se po sedmiměsíční známosti zasnoubili....jiní lidi v našem věku na to nemaj třeba ani pomyšlení, tím spíš ne 25ti letý kluci....myslím, že je to hodně o povaze. My jsme oba vždycky chtěli svatbu a rodinu a když jsme se poznali, přišlo nám to po pár měsících tak naprosto přirozený, že jsem nad tím vůbec neuvažovala :-)
@phuskova já si to nemyslím, i když bych nikdy nic takového neudělala. Já už po třech měsících se svým manželem věděla, že to je člověk, se kterým chci mít děti, že to je táta mých dětí. A jedním z důvodů (kromě samozřejmně toho, že ho hrozně miluju) proč jsem si ho vzala je fakt, že vím že bude skvělej táta a že se vždycky o děti postará, i kdybychom se my dva někdy rozešli.
@yumy Nedá se generalizovat, já to jen chtěla trochu zobecnit, ale samozřejmě, že se to vždycky musí posuzovat individuálně. Já věřím, že ve většině případů ten věk na vyzrálost má nějaký liv, nebo alespoň měl by mít. Kdo se necítí, tak si počká déle, kdo se cítí a je trochu napřed, tak to asi udělá dřív. Já osobně bych asi radila třeba své dceři, kdyby z amnou přiběhla v 18ti, že se bude po roční známosti vdávat, ať počká. I po dvoleté či tříleté známosti bych jí to radila. A opakovaně. Kdyby jí bylo 26 tak bych jí řekla po roční známosti, že bych tomu ještě rok já osobně dala, ale že rozhodnout se musí sama. Kdyby jí bylo 36 a chtěla se po roční známosti vdávat, tak bych řekla, že gratuluju a že to je akorád. Kdyby naopak chtěla čekat další 3 roky (po třicítce), tak bych se divila proč a bála se, že něco nehraje. Samozřejmě, že by záleželo, jestli ten vývoj osobnosti probíhal standartně. A jestli člověk odpovídá duševně a socálně věku svých vrstevníků. Myslím, že rozdíl mez 25letým a 29 letým člověk může a nemusí být velký. Ale rozdíl mezi 18 letým a 25 letým by už teda měl být-ve standartním případě. Pro mne je do 22 let na svatbu trošku brzy. Ale to neznamená ž enevěřím, že se nenajdou jedinci, kterým to klapne. Od těch 23 let výš už na to čas pomaličku je, ale záleží na vztahu, na okolnostech. když lidí do 29let studují, tak je přirozený , že to trvá trochu déle. Když už nestudují 3 roky, žijí společně, mají dva platy je jim kolem 30let a odkládají to, tak z atím trošku vidím, že jednomu z nich se do toho nechce.
@pincola s tím naprosto souhlasím. Pro mě je na svatbu do 25ti let brzy...ale beru to jen podle sebe - na mě bylo brzy. Já chápu, že má každej jiný priority.
My když jsme ohlásili, že se budeme brát, nikomu to nepřišlo divné, nikdo nám to nerozmlouval, i naši rodiče to považovali za normální.
@yumy Ano protože tobě je 28 let, to už je trochu ke třicítce. Dá s eočekávat , že v tomhle věku jste už dvě vyhraněné bytosti i když manžel je mladší, ale 25 už mu bylo. V tomhle věku už je člověk nějaký, už tolik netápe , kdo vlastně je, většinou se nestilizuje do někoho jiného, jako dospívající, kteří to dělají protože ještě nenašli svou identitu. Kdybyste rok počkali, taky by se nic nestalo, ale na vyloženě dlouhé čekání už to v tomhle věku asi není. Spíš než svatba po roce a půl by možná okolí zaskočilo, kdybyste o tom ještě po 3 letech neuvažovali. Ono to nejde přesně rozčasovat. Ale zasnoubit se v 28 letech po roce vztahu mi nepřijde nijak přehnaně brzy. Spíš to je pro mne známka, že ti dva o tom vztahu nepochybují. Taky už se pomýšlí na rodinu a je to tak vpořádku. Já se vdávala v 29letech, po 5 letém vztahu, ale to protože bylo třeba dokončit školu. Ale oba jsem už tak po 3 letech vztahu věděli, že my dva se budem brát. když se nás někdo zeptal, tak jsme odpověděli, že že bychom se po škole chtěli vzít. Samozřejmě jsem se ještě nepovažala za zasnoubenou, ale plány jsme měli.
@pincola Přesně jsi napsala - že ti dva o vztahu nepochybují. Mohli jsme čekat, klidně dalších 5 let, zas tak staří nejsme :-) ale my jsme se zkrátka chtěli vzít, chtěli jsme být manželé.
@yumy Jenže kdybyste vy vašem věku čekali 5let a neměli k tomu důvod, tak už by to působilo trochu podezřele. Zatímco kdyby chtěli počkat 22 leté lidé, tak by to bylo celkem normální. Kdyby si mě chlap nechtěl kole třicítky začít třeba po dvouletém vztahu plánovat svatbu (už ale konkrtně na nějaké datum), tak bych to cítila tak, že o mne pochybuje. A stejně tak já, kdybych ve svém věku začala nový vztah, asi bych už tak po roce hodnotila, jestli to má budoucnost , nebo ne a rozhodovala se, jestli s ním chci zůstat. A pokud ano, chtěla bych si ho vzít. V tomhle věku už je to takové přirozené. Nemyslím, že každý k tomu musí nutně dojít po půl roce a ž ekdo k tomu dojde později, tak cítí menší lásku, ale pokud se pár kolem třicítky nerozhoupá do dvou, tří let, tak mi to moc nehraje. Někdo je impulsivnmější, někdo opatrnější, ale podle mého názoru 2, 3 roky v tomhle věku dostatečně dlouhý čas i pro ty opatrné. Pro mne by byla asi dolní hranice jeden rok, ale kdyby mě patrtner požádal o dva měsíce dřív, tak bych taky řekla ano, pokud bych ten vztah považovala za kvalitní:-)
@pincola no to všechno za předpokladu, že nemají třeba vyřešené, že se brát nechtějí :-)
Každopádně já souhlasím, moje kamarádka se teď rozešla po 7mi letech vztahu, je jí 26, byla s ním od 19ti let a dá se říct že pět let ze sedmi prakticky jen čekala, kdy si jí vezme...on jí řekl několikrát, že se na ženění necítí, ani teď, ani za tři roky (je mu ted 28, takže se nedivím ani jemu), oba se moc milují, ona by na něj i počkala, ale on jí nedá absolutně žádnou jistotu, že jednou bude jeho žena..(a tím myslím, že se prostě o svatbě a rodině nechce ani bavit, přestože jí opravdu VELMI miluje, ale hold to má prostě jinak...)...pro ní ten vztah ztratil smysl, nikam se to neposunulo, ve 22ti je ti to tak nějak jedno, v 26ti už na to koukáš jinak....