Ahoj budoucí nevěsty,
na svatbu se neskutečně těším a na druhou stranu se jí celkem děsím :-). Také máte chvilky, kdy by jste nejraději vše co máte nachystané, vyhodily a začaly s plánováním od začátku a třeba i jinak?
Já mám hlavně pořád pocit, že to nemůžu nikdy všechno promyslet, aby to klaplo a aby to bylo hezký. A hlavně, že nás to bude stát hrozně peněz a pořád trochu lituju, že jsme nešli na radnici s rodičema a svědkama :D Vždycky jsem si říkala, že to nebudu tak moc prožívat... :D
Nejvíc se těším, až bude po všem a budu prostě jeho manželka.
Přiznám se, že mě napadá, že jsme se na celou svatbu měli vykašlat a zajít si akorát na radnici. Nejsem moc typ na tyhle ženský věci, vysnila jsem si puntíkatou svatbu v červenobílé kombinaci a teď se bojím, že to k sobě nebude ladit, že neseženu stejné odstíny červené atd.
Mít na to peníze, tak si na to někoho najmu, abych to měla v klidu. :/
radim jednu vec: nelpěte na detailech jako jsou o odstin tmavsi ubrousky apod....vsem je to uplne jedno
mela jsem svatby 3 - prvni tajnou ve 4, druhou tajnou ve 4 a treti den po te druhe tajne jakoby opravdickou....nikdo nevedel, ze jsme se vzali den predem v klidu a sami. A muzu rict, ze z ty posledni jsem mela nervy a neuzila jsem si to tak, jak bych chtela....protoze jsme se s muzem starali jen a jen o to, aby byli vsichni okolo spokojeni a malem jsme se za celej den nevideli.....
Ahoj, já se vdávám za necelé 2 měsíce, a už teď cítím nátlak od tchýně (tohle musíte, tohle nesmíte, tohleto tam prostě bude a hotovo) Já se na svatbu hrozně těším a celé to beru spíš jako takovou párty, kde se sejdou všichni lidi, co mám ráda, ale její přístup mě znervózňuje a začínám mít takovej pocit, že organizuje něco za mými zády a objednává něco, co já nechci... Já sem doprdele nevěsta, tak by to mělo být tak, jak chci já.. ne? :-D Občas si taky říkám, že jsme se to měli udělat jen ve dvou a ušetřili bychom si spoustu zbytečných starostí.
Já jsem nervozní pouze z toho, že budoucí tchýně nastávajícímu neustále předhazuje, že se bereme brzy, že jsem ho do toho natlačila, že jsem ho uhnala (snoubenec se ani nenechá přesvědčit, aby si vzal dlouhé kalhoty, když je venku pod nulou, tak už ho vidím jak se nechá překecat do tak závažného rozhodnutí jako je svatba). Nelíbí se jí že spolu začneme bydlet až tři měsíce před svatbou-a přitom nebýt jí už spolu tři roky bydlíme. Jediné co uznávám je, že poté co mě požádal (nebyla to žádost jéé já to netušila, ale o svatbě jsme se bavily pomalu od půlroku co jsme spolu začali chodit a podotýkám, že na jeho popud), jsme se rozhodovali mezi podzimem 17 a jarem 18, ale hlavní důvod proč se bereme,(samo je že bychom chtěli rodinu a já se hrozně bojím že to nepůjde, tak jsem byla pro dřívější termín. Jinak že se něco pokazí, že něco nevyjde, tak toho se vůbec nebojím. Potom co si řekneme ANO už můžou třeba padat trakaře a bude mi to šumák. Jo co mi trochu dělá starosti je, aby se všichni aspoň trochu bavili...přeci jen tam bude celkem různorodá společnost..tak snad se to podaří.
Všem přeju co nejméně obav a starostí a doufám, že si všechny užijeme naplno začátek společných životů s našimi láskami.
@hitchhiker jéé tam jsem nedokončila větu takže...samo...zřejmě že se milujeme a chceme být spolu celý život, ať už to s potomstvem dopadne jak chce :D)
@hitchhiker jéé, tak s tou rodinou to mám úplně stejně, u nás lítá čáp prej až po svatbě, takže jsem na ni taky docela spěchala, mám taky strach, že to nepůjde... není mi dvacet no :D
@hitchhiker já řekla drahýmu, že klidně, ale že se nebudu jmenovat jinak než moje dítě, a on mi na to řekl, že on se taky nebude jmenovat jinak než jeho dítě :D takže bylo jasno no... ale jo, taky si to neumím představit :)
Jak to tak čtu, zvolili jsme tu nejlepší variantu jakou jsme mohli... V září 2016 jsme oznámili rodičům a nejbližším, že se bereme... a hned to začalo, tohle můžete, tohle nemůžete, musíš mít bílé šaty ... a my měli osypky. Proto jsme je ve vši tichosti nechali, ať si vše domlouvají a 20. 4. 2017 jsme se jen se svědky vzali na radnici a bylo. Jediné, co jsem řešila bylo, abysme si to užili. Většinu věcí jsem vyřešila po mailech, šaty jsem si vzala hned druhý, co jsem na sebe navlíkla. Nejdéle mi trvalo vybrat lodičky. Jinak pohoda, klídek, žádnej stres... největší stres pak byl oznámit to tchýni, že jsme se vzali... :-D
Mame svatbu za mesic a zatim jsem v klidu. Jak se znam, nervni budu max. chvilku pred obradem. Ale mozna je to i tim, ze si vsechno zarizujem sami, nikdo nam do niceho nekeca, nelpime na malickostech a spoustu jakozepovinnych veci vynechame uplne.