Prosím o radu-se snoubencem se vůbec nemůžeme shodnout na průběhu svatby. On prohlašuje, že pro něj důležitá nejí, že mu stačí, že jsme se zasnoubili a prostě patříme k sobě..Nejradši by šel v civilu na úřad "to podepsat" a pak řekl kamarádům, ať přijdou do hospody a zaplatil by jim pivo. Žádné pozvánky, výzdoba, snad ani jídlo, kytky..Pro mě je hezká svatba hodně důležitá, chtěla bych mít profi fotografa, hezké šaty, jídlo..V tomhle prostě nevím jak udělat kompromis. Cokoli já přidám, jemu bude připadat zbytečné a navíc a cokoli já uberu, budu si připadat ošizená.
Jinak se shodneme na všem-finance, trávení volného času, kamarádi, plány do budoucna..
Měli jste to někdo taky tak? A jak to dopadlo? Začínám se bát, že žádná svatba nebude :-(
já tomu svému řekla, že svatba má být podle toho, pro koho znamená víc, co jsem já, tak bude po mém. Pravda, dost mi pomohla v tomto jeho mamka, která prostě řekla, kdo všechno se pozvat musí a hotovo. Takže plánujeme svatbu ro 60 lidí. Nastávající asi usoudil, že raději na to kývne, než aby nás dvě poslouchal zbytek života. :D To ještě nevěděl, že se dají udělat dvě svatby, malá na úřadě a druhá s rodinou a přáteli jen na oko. :)
Mně je bližší styl tvého snoubence, a navíc mne zoufale nebaví cokoli organizovat. A tohle není žádná krizovka, ty teprve přijdou a pak teprve bude třeba dělat kompromisy. Svatba by měla být spíš dohoda - aby se ani jeden necítil do něčeho tlačený/o něco ošizený. Zkuste si o tom promluvit takto.
Neměli jsme úplně takovou krizovku, ale chlap považoval spoustu věcí za zbytečné - fotograf - zbytečnost, výslužky - zbytečnost, kytky na výzdobu - blbost, fotokoutek - blbost, čokoládky - kravina :D Ale vždycky jsem ho nějak umlátila argumenty, občas jsem ustoupila, ale minimálně. No a nejhezčí bylo, když si manžel ve svatební den našel čas a řekl mi, že mi strašně děkuje, jak jsem všechno zorganizovala a jak je všechno krásné, a že se omlouvá, že byl proti tomu. Tož asi tak :)
Já to vnímám jako tvůj snoubenec, byla jsem pro jednoduchou svatbu s nejbližšími... kdyby můj nastávající trval na velké svatbě se všemi činčuradami, tak se asi nevezmeme, protože mě jsou takové akce šíleně proti srsti, natož abych něco takového organizovala a platila... těžko říct, jaký zvolit kompromis. Možná si vypichni, co je pro tebe zásadní, co klidně ozelis... anebo třeba svatba v zahraničí? Krásné šaty, vy dva, pláž, dobré jidlo... a po návratu pozvat všechny na to pivo...
@avu Také se mi osvědčilo vše mu logicky odůvodnit. Občas je to tedy náročné, člověk má pocit, že se furt musí obhajovat, ale v konečném důsledku se to vyplatí.
@romikkeiko on je v tomhle na ránu-"na co pozvánky, to přece všichni vědí,ne"?na co platit fotografa, kámoš to zvládne" (fotí dost hrozně). "výzdoba jsou vyhozený peníze, toho si nikdo nebude všímat", a takhle bych mohla pokračovat donekonečna..
@sasankasissy Tak zkus navrhnout tu dvojitou svatbu, malou na úřadě pro něj, pak větší pro tebe, z vybraných peněz na darech se vám ti vrátí. Ale jinak rozumím, že je to těžké... :( pevné nervy!
@romikkeiko To nic neřeší..když nechce tu velkou..to už by měl pravdu, že je to zbytečné vyhazování peněz, když už jedna svatba byla..a s těma darama by to tak horký taky nebylo..
a přece nebudu na svojí "velké" svatbě bez ženicha :-))
@sasankasissy Promiň, v tom případě je to ale sobec. :( I když se tu všechny tváříme, že svatba jen o snoubencích, tak to není pravda, je to většinou setkání s rodinou, rozloučení se s životem, kdy utéct od vztahových problémů bylo jednoduché, je to důležité pro otce nevěsty - předává ji s důvěrou ženichovi, aby se teď u ni postaral on, stejně tak matka ženicha. Od babičky jsem poslouchala, že by se ráda dožila mé svatby... Skoro se zdá, že u vás to končí tím zásnubním prstýnkem. Máš důkaz, že s tebou chce být po zbytek života, on tvé slovo, že s ním chceš být také... nač to hnát do extrémů, když budete oba zklamaní... časem třeba obrátí.
Naprosto tě chápu, nechtěla bych jít na úřad do smrdutý místnosti hnusný a tam jen aby se neřeklo a bla bla...
Řekla bych mu, že tohle prostě ne. A pokud si tě chce vzít, domluvte si finanční limit s tím, že to zařídíš a v případě potřeby ho zaúkoluješ a taky pomůže.
Možná s tebou nebude plánovat a prožívat to, ale lepší než úřad...
Co třeba navrhnout obřad někde na zahradě? Třeba odpoledne a rovnou to spojit s rautem? To by se mu snad mohlo líbit?
Já třeba považuju spoustu věcí za zbytečný a za nesmysly a bordel, ale takovej základ by ta svatba mít měla... v mých očích fotograf, jídlo, místo obřadu, oblečení, hosté...
Nepotřebuju výzdobu, kapesníčky, sladkej bar a podobně
Varianta byla zámecká zahrada..ale snoubenec chtěl jít v civilním oblečení a všem říct ať si vezmou tepláky a maskáče a jít opékat prase..pořád mu nějak nemůžu vysvětlit, že svatba je MIMOŘÁDNÝ a VÁŽNÝ akt a ne ožíračka (i když se to tak často zvrhne, ale aspoň v pozdějších hodinách).
@sasankasissy já jsem povaha asi jako tvůj snoubenec... nerada řeším "kraviny" které jsou pro většinu žen důležité. Co je nejdůležitější? Že ten koho miluju, chce být se mnou do konce života. Nepotřebovala jsem k tomu všechny přátelé, rodinu, bílé šaty, nové prstýnky, ani oznámení. Prostě jsme chtěli den jen pro nás a to se povedlo. Je to začátek společného života a také svým způsobem zkouška, zda se domluvíte... Buď v klidu, zkuste sednout, dát si vínečko a vyřešit co a jak ;-) svatba má být šťastná a ne se klepat stresem, ve svatební den zvracet a čučet na miliony tetiček, co si pozvala jen ze slušnosti... trochu anarchie holka...
@sasankasissy no a co udělat tedy ten obřad v zámecké zahradě, pěkně slušně a pak tu grilovacku? Plno svateb tak probíhá, hosté se pak prevleknou do uvolnenejsiho oblečení... 15 minut by tvůj snoubenec ve slušném oblečení vydržet mohl... a můžeš přidat argument, že v "teplakach" by vás ani nemuseli oddat, že znevazujete obřad a úřední akt... nejde si jen tak nakracet do kanclu a někde něco podepsat, tak to opravdu nechodí a třebaže chápu tu nechuť tvého snoubence k velké a nacancane slávě, tak tohle je už dost buransky pohled, co on má...
Můj manžel byl taky jen za to, abychom šli jen na úřad vybavit formality a pak "možná" s rodičema zajít na oběd. A já jsem moc toužila po menší a hezké svatbě ve vysněných šatách a krásnými vzpomínkami. No nakonec jme se, vlastně ani nevím jak, domluvili, ať zajednám nějaké místo. Na ničem se více-méně nechtěl podílet, ale všechno mu připadalo desetkrát předražené. Nakonec se podílel jenom na prstýnkách, obleku a to, kde jsem chtěla znát aspoň jeho názor. Fotografa nechtěl, prý stačí kamarád s mobilem, DJ-a taky nechtěl, prý taky stačí kamarád s mobilem, o výzdobě nechtěl ani slyšet, protože bílý ubrus a papírové ubrousky stačí :-D No, bylo mi špatně z představy. Jeho rodiče byli celou dobu mimo dění, ale moji rodiče od začátku byli nadšení, okamžitě řekli, že platí většinu svatby, takže manžel souhlasil s tradičnější svatbou.
Nakonec jsme měli 50 hostů a i s omezeným rozpočtem byla naše svatba to nejkrásnější, v co jsme mohli doufat. A manžel byl taky nakonec nadšený :-)
Tvého přítele chápu, protože výzdoba, květiny nebo jídlo mi vůbec nic neříkají. Na druhou stranu mám pocit, že on se vlastně vůbec ženit nechce. Maskáče a tepláky jsou tak absurdní požadavek, že mi to přijde jako něco, co říká proto, aby tě odradil, a tys mu dala se svatbou pokoj. Sňatečný obřad probíhá ze zákona slavnostní formou, takže tam v každém případě musí být proslov, a chodit v maskáčích nebo teplákách kamkoliv, natož na úřad, při přijde úplně mimo mísu.
Není mi jasné, proč tě vlastně žádal o ruku, když se nechce ženit.
My to máme úplně stejně, ale dost nám pomohlo říct si, že svatbu pojmeme jako poděkování rodině a nejbližším přátelům. I tak je ale to plánování dost náročné a musím občas přistoupit na nějakou skromnější variantu.
Je to těžký..musíš si rozmyslet, co je pro Tebe důležitější-jestli mít hezkou svatbu a nebo se podřídit a pak třeba litovat..
řešili jsme v podstatě to samý a výsledek byl, že se svatba zrušila, protože jsem nepřistoupila na svatbu na úřadě a vzdát se pěkného oblečení, tradic, atd.